jendoslav
komentáře u knih
Utekl jsem z Osvětimi
Rudolf Vrba
Knih s tématikou Osvětimi jsem četl víc, a tak mě v případě této nejvíc nešokovalo ani tak dění v samotném táboře, jako spíš to kolem - především fakt, že zprávě o Osvětimi nikdo nechtěl věřit a už vůbec s tím něco dělat. Byla by dnes lhostejnost k takovým zvěrstvům stejná? Obávám se, že ano.
Němá dívka
Hans Rosenfeldt (p)
Detektivní linie se po "vztahovém" Hrobu v horách opět dostává víc do popředí a samotný případ s několik zvraty patří mezi ty lepší a napínavější z celé série. Několik překvapení si autoři připravili ale i v osobních vztazích mezi hrdiny a jako lákadlo na příští díl nahazují v závěru skutečně silnou návnadu! V každém případě kniha opět potvrdila, že tihle pánové psát umějí - má to spád, napětí, čtivost, tempo... a Sebastiana.
Cesta do otroctví
Friedrich A. Hayek
Ač napsaná před 70 lety, kniha legendárního von Hayeka je dnes možná ještě aktuálnější než v době svého vzniku - bohužel pro nás. Být povinnou četbou na středních školách, možná by vedla lidi k svobodné samostatnosti místo ovčího pochodu na porážku a nemuseli bychom být svědky postupného směřování Evropy do socialistické záhuby. Jenže kdo by četl von Hayeka, když mu socialisté naslibují ráj na zemi, že... Hlavní myšlenka? Socialismus nefunguje a fungovat nemůže!
Pečovatel
Mo Hayder
Varování pro rodiče malých dětí: ve vlastním zájmu a v zájmu klidného spánku se nedoporučuje číst. Mo Hayder ještě překročila laťku zvrhlosti nasazenou v Ptáčníkovi a rýpe se v nejhorších nočních můrách rodičů - totiž ztrátě dítěte. Dělá to přitom se svou typickou "citlivostí", čili nepříjemné mrazení v zádech provází prakticky celou knihu. Výborné.
Box 21
Anders Roslund
Beznaděj, hnus, depresivní atmosféra. Kniha, která člověka nemůže svým tématem i zpracováním nechat chladným, převažují pocity znechucení ze zla tohoto světa. Závěr je kopancem do obličeje, který jsem rozdýchával několik hodin. A přesně tak to mám rád.
Důkaz / Třetí lež
Agota Kristof
Tak tohle je neuvěřitelná síla... Představuju si Agotu Kristof, jak se při psaní a osnování všech těch podrazů na čtenáře potměšile usmívá: jo, holoubci, pokračování Velkého sešitu jste chtěli, tak ho máte mít! A hodí vidle do všeho, co jste si mysleli, že o příběhu i postavách víte. Dočteno před dvěma týdny, stále mi knížka vrtá hlavou.
Andělí vejce
Petr Stančík
Andělí vejce je opět typický Stančík, oproti Mlýnu na mumie možná trochu krotší a umírněnější, ale přesto pořád jeho legrácky, narážky, gurmánské vsuvky a slovní hříčky nemají v Česku konkurenci. Za pozornost taky stojí, kolik postav Stančík nechá umřít a s jakou cynickou lehkostí tak činí. Často nelze než se bizarním úmrtím smát... Škoda jen na můj vkus uspěchaného závěru - měl jsem z něj dojem, jako by už vyprávění příběhu Augusta Hnáta autora přestalo bavit a snažil se je mít co nejrychleji za sebou. Takže ve výsledku 4*, neboť dokonalý čtenářský požitek z Mlýnu na mumie se úplně zopakovat nepovedlo, i když chyběl jen kousek.
PS. Že někdo ve Stančíkově relativně nevinném rýpnutí směrem k migrační krizi a multikulti vidí xenofobní agitaci a dokonce ho srovnává s vypitou dementní hlavou Aleše Brichty, nad tím zůstává rozum stát.
Sucho
Jane Harper
Velká spokojenost! Námětem a částečně i zpracováním to trochu připomíná Petera Maye - policista se vrací do svého rodiště, tam vyšetřuje vraždu a přitom se (i s pomocí vsunutého vyprávění z minulosti) postupně odhalují složité vztahy mezi obyvateli "buranské" vesnice i jeden tragický příběh... Naopak prostředí nemůže být rozdílnější - namísto věčného deště a bouřek na Hebridách naopak zdrcující vedra a sucho vnitrozemské Austrálie; ovšem atmosféra je podobně dusná. Oproti Mayovi chybí strhující dramatický závěr, při čtení ovšem pohání dopředu zvědavost a v závěru nechybí překvapení. Těším se na další knihu od J. Harper.
Slepá skvrna
Torkil Damhaug
Nadstandardně kvalitní severská detektivka s netypickým přístupem, kdy samotná policejní práce je tak trochu na vedlejší koleji a daleko větší prostor dostává psychologie ostatních postav, především z okolí oběti. Po dlouhé době mě navíc dokázal závěr opravdu překvapit velmi nečekaným rozuzlením.
Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
Životopis šéfa Osvětimi Rudolfa Hösse ("převlečeného" v knize za Rudolfa Langa) je fascinující četba, snaží se popsat osobnost i motivace člověka, který vynalézal zlepšováky k vraždění lidí (plynové komory) a který vraždění desítek tisíc "jednotek" bere jako pracovní úkol, jehož je třeba se zhostit se vší svědomitostí. Obávám se, že lidí jako on běhají v dnešním korporátním světě přehršle.
Chceme to, co máte vy
John Lanchester
Mozaika osudů několika obyvatel jedné londýnské ulice v době kolem velké finanční krize. Ačkoliv se zde najdou klasické stereotypní postavy - chamtivý bankéř ze City a jeho ještě chamtivější manželka, levný polský dělník beroucí práci místním, muslimští přistěhovalci provozující malý krámek, sexy maďarská au-pair nebo africký fotbalista s angažmá v nejmenovaném londýnském velkoklubu - jednotlivé příběhy jdou do hloubky a ukazují, že nic není tak jednoduché, ani zdánlivé šablonovité stereotypy. Zároveň nejde ani o multikulturní agitku, spíš o kritický vhled do života lidí napříč společenskými vrstvami a národnostmi se všemi jejich problémy. Příjemné čtení.
Hrdí žebráci
Albert Cossery
Shrnuto: Když člověk nic nemá, nemůže o nic přijít, a proto žije bezstarostný zahálčivý život beze strachu a bez respektu k autoritám. Lákavá filozofie lenosti...
"Jejich nedotknutelná ubohost a nechuť jakkoli se podílet na osudu civilizovaného světa v sobě skrývaly takovou sílu, která triumfovala nad všemi pozemskými mocnostmi."
"Tyranská moc nemá sebemenší kontrolu nad jedinci, kteří nečtou noviny. Na tyhle lidi úzkost nemůže."
"Žít jako žebrák znamená následovat cestu moudrosti. Je to život v prvotní podobě, bez dalších omezení a pravidel. Znamená být svobodný a hrdý a nemít co ztratit."
Inside IS – 10 dnů v „Islámském státě“
Jürgen Todenhöfer
Ačkoliv s levicovým pacifistou Todenhöferem ve spoustě věcí nemůžu souhlasit, hluboce smekám před tím, jaké má koule. Asi nejlepší reportáž, kterou jsem kdy četl, a zároveň nejautentičtější vhled do IS, jaký se někomu povedl popsat.
Hrob v horách
Hans Rosenfeldt (p)
V třetím díle série je trochu upozaděná detektivní zápletka (která není ani zvlášť strhující), hlavní pozornosti se dostává Sebastianovi. Hrobu v horách se nedá upřít návyková čtivost a spád, kvůli slabší detektivní zápletce to na plný počet není...
Linda: Příběh zločinu
Leif G. W. Persson
Persson je bezpochyby stižen grafomanií a deformací vyjadřování způsobenou psaním policejních protokolů. Vsadil bych se, že nemít ve světě detektivky jméno, nejspíš by mu každý soudný redaktor tuto knihu seškrtal na polovinu. Jenže - ono nakonec těch více než 500 stran stejně uteče velmi svižně a to díky hlavní postavě, inspektoru Bäckströmovi, která z knihy dělá místy až komedii. Rasistického, šovinistického, sexistického, sebestředného a naprosto nesoudného hajzla si prostě nelze neoblíbit a bez něj by hodnocení bylo sotva poloviční...
Šachové figurky
Peter May
Ani poslední díl série u mě nepřekonal laťku nastavenou Skálou, ale stále je to špičková záležitost v rámci žánru. Objevují se další, dosud vůbec nezmiňované postavy a epizody z Finova mládí, příběh z minulosti je snad zajímavější než aktuální linie, jen finále mi tentokrát přišlo trošku odbyté.
Odplata
Anders Roslund
Další kniha od švédské dvojice, která v člověku rozhodně neprobudí optimismus, a která se zabývá velice silným tématem. Všechno to bezpráví, beznaděj a nespravedlnost mnou při čtení cloumaly celou dobu a konec... Ani nemluvit. Myslel jsem si, že hořčí pocity než po dočtení Boxu 21 ve mně autoři nedokáží vyvolat, ale to jsem se hluboce mýlil. Nelze nedoporučit.
Svědkyně ohně
Lars Kepler
Po vrcholně trapné Paganiniho smlouvě přece jen o chlup lepší dílko, stále ale nevybočuje z průměru. Přímo z něj čiší, jak chtějí autoři vytvořit čtivou, napínavou a akční knihu ve strhujícím tempu, a právě tahle vypočítavost mi vadí nejvíce. Pro mě tedy definitivně poslední pokus přijít na chuť nejpřeceňovanější autorské dvojici dneška.
Paganiniho smlouva
Lars Kepler
No, jako parodie dobrý... Frekvence, s jakou nadpřirozený vrahoun vyvražďuje švédskou policii, je opravdu komická, akční scény neskutečně přehnané a dotažené k trapnosti. Chladně vykalkulovaná kniha plná logických děr a nechtěně směšných okamžiků. A Joona je taky otravný svou dokonalostí. Nebýt toho, že se "Kepler" svezl - díky vydání krátce po Larssonově trilogii - na jeho úspěchu, tak si tohoto braku nikdo ani nevšimne. Tuctový, lépe řečeno podprůměrný thriller, který občas nechtěně působí téměř jako jakési Žhavé výstřely mezi severskou krimi.
Egypťan Sinuhet – Patnáct knih ze života lékaře
Mika Waltari
Vždy moudrá, občas smutná, občas veselá, nesmírně poučná, napsaná krásným jazykem - jednoduše jedna z nejzajímavějších knih, co jsem četl. A vlastně ani nechápu, proč mi tak dlouho unikala.
