jendoslav komentáře u knih
Tak líto mi bylo chudáka Gundera Lomanna... V případě Indické nevěsty rozhodně nejde o detektivku či thriller klasického severského střihu, není příliš napínavá, zato ale psychologicky propracovaná. A závěr taky donutí mozkové závity ke zvýšené činnosti.
Druhý díl série "ročních období" drží vysoko nasazenou laťkou, jen mrazivou severskou atmosféru vystřídá vlna veder, která z knihy přímo dýchají. Jinak opět stejné postavy, stejně nesebevědomá a v osobním životě tápající Malin, a opět znepokojující zápletka se skvělým rozuzlením. Opět plný počet.
Kallentoft je bezesporu jedním z největších poetů mezi severskými detektivkáři. Na detektivku nezvykle barvitý styl psaní dělá z četby požitek, postavy - a především hlavní z nich komisařka Malin - jsou perfektně vykresleny. A i když Malinino nízké sebevědomí s kořeny v neradostném dětství občas otravuje, ve výsledku je to sympatická hrdinka. A abych nezapomněl - detektivní linie je pěkně zvrhlá a vyústění překvapivé. Suma sumárum plný počet.
Z knihy je cítit, že jde o prvotinu a autor se trochu ještě hledá - a po přečtení pár desítek stran Elementárních částit je to cítit ještě více. Zpočátku jsem s bezejmenným asociálním a kousavě sarkastickým hrdinou sympatizoval a souzněl, ovšem od jistého okamžiku se to tedy pěkně zvrtlo a sympatie se začaly vytrácet... Bezesporu ale stojí za přečtení.
Lákala mě detektivka zasazená do období po WWI a právě to na knížce bylo nejlepší - perfektně vykreslená atmosféra tehdejší doby. Jinak příběh plyne velmi pozvolna, není nijak zvlášť napínavý, "jen" vzbuzuje čím dál větší zvědavost. Závěr nepřinese žádný šok, ale přesto spokojenost, byť to není možná taková "pecka", jakou jsem očekával.
Vynikající a strhující kniha s ďábelským tempem vyprávění - vyvolává těžkou závislost. Výborně psychologicky propracované postavy, pochopitelně především hlavní hrdina Sebastian, který ač je svině první třídy, nakonec stejně přiroste k srdci. Zápletka nápaditá a originální, vyústění taktéž. Nicméně přece jsou v ději poněkud nepravděpodobné momenty, které bez prozrazení pointy nelze popisovat. Nechám si případnou pátou hvězdu pro jejich další dílo, které doufám vyjde česky co nejdříve.
Začátek poněkud pomalejší, pak se ale příběh rozjede a spíš zvědavost než napětí vám nedá, než poslední třetinu přečíst na jeden zátah. Pozitiva: civilní vyšetřovatel bez problémů s alkoholem a nadpřirozených schopností, kvalitně popsaná policejní práce, uvěřitelný příběh a překvapivé, byť ne šokující odhalení. Negativa: především nesnesitelně nadužívaný trpný rod - působí to občas jako vyprávění policejního mluvčího.
Kam se hrabe Pivní bible, tohle je opravdu vynikající! Česká odpověď na zahraniční pivní "kuchařky" pro domovarníky je důkladná, jde do hloubky, popisuje vaření od A do Z... Pro každého domovarníka povinná četba.
Nevím, jestli jsem se už Kallentoftových detektivek "přejedl", nebo mi jen vadila někdy až nesnesitelně útlocitná politická korektnost, ale tentokrát jsem trochu zklamaný... Čtyři hvězdy dávám spíš z nostalgie, protože asi stejně nakonec neodolám ani příštímu dílu...
V porovnání s Mlýnem na mumie o poznání slabší, byť i tady Stančík hýří nápady, které by jiným vystačily na několik knih. Celkově to ale působí nedotaženě...
Užitečná pomůcka pro domovarníky, probírá všechno - od základních surovin, vybavení "varny", přes postupy vaření z extraktů i základních surovin, až po několik receptur pro inspiraci.
Zajímavá prvotina s vyšetřovatelem, kterého není snadné si oblíbit, a zápletkou vrcholící scénou jak vystřiženou z klasických anglických "whodunnit" detektivek. Zpětným pohledem po přečtení celé série stojí za pozornost hlavně vývoj samotného autora od prvotiny k propracovanějšímu Zrnku pravdy až k poslednímu dílu Hněv, který jako by vypadl ze severské detektivní školy.
Nesedlo mi to, čekal jsem asi něco jiného... Třetí hvězdu dávám za scénu s hrncem, ta byla opravdu výživná.
Neskutečná slátanina o chamtivých bankéřích, navíc s nepochopitelně násilně naroubovanou homosexuální zápletkou... Toto rádobykritické nastavení zrcadla moderní společnosti mě málem unudilo k smrti. Nebrat.
Nadějný začátek, ovšem pak se kniha čím dál víc zamotává a sklouzává od detektivky ke politicko-špionážnímu románu. Navíc je neskutečně ukecaná, a to i na poměry grafomana Perssona. Dočíst do konce byla výzva - série Příběh zločinu je jednoznačně mnohem přístupnější (hlavně díky dominující postavě komisaře Bäckströma).
V rámci seveřanů nudný podprůměr, další díly série rozhodně ne.
Asi jediné pozitivum je nezvykle "civilní" a nerozháraný vyšetřovatel, obzvláště na severské poměry. Jinak je to příšerně ukecané, doslovně popisné, navíc s rozuzlením, které vyloženě zklamalo.
Nepamatuju, kdy jsem se naposledy u ani ne 300stránkové knížky trápil přes tři týdny... Zatím jasně nejslabší Palahniuk: téměř žádný děj, nuda, šeď, nechybí čuňárny, zato nosnější myšlenky tentokrát téměř úplně ano. Jestli bude série pokračovat s touto sestupnou tendencí, tak snad třetí díl raději vynechám.
Dobře se to čte, autorka umí překvapit, napětí taky nechybí... Ale celkově je to vlastně průměrný thriller s x-krát obehranou zápletkou o unesených týraných ženách. Přečteno rychle, stejně rychle ale příběh vyšuměl z paměti.
Hořká, syrová, místy až brutálně šokující kniha, která na půdorysu detektivního vyšetřování bez přiklášlování popisuje život v JAR před nedávným MS ve fotbale, silně ovlivněný následky apartheidu. Plasticky popsané postavy moc životního optimismu nepobraly, ovšem s tím, jak se pomalu odhaluje jejich minulost, se vlastně není čemu divit. Zulu není milé ani hřejivé čtení.