jindrich5708 komentáře u knih
Co nato říct?! Způsob jakým je román napsán mě vtáhl do děje a vyvolával ve mě nepříjemný a mrazivý pocit. Příběh se mi vryl pod kůži a nemohu ho dostat z hlavy. Ale právě to byl jeho účel a Trhlina tento účel splnila na jedničku. Není to vůbec děsivé, ale je to absolutně děsivé ...... Myslím, že Trhlina nebude poslední počin, který od pana Kariky přečtu. Díky.
Dočetl jsem STRACH a pomalu se šoural do kuchyně kde na mě čekala dcerka. Chtěla ať si s ní jdu malovat. Začala mě prosit ještě než jsem začal číst poslední kapitolu. Přisedl jsem ke kuchyňskému stolu vedle ní. Ještě před tím jsem dal mobil do nabíječky a vytáhl ze zásuvky rádio. Podala mi obrázek, který zatím namalovala. Byl to hluboký smrkový les. Hned na tento papír s obrázkem mi položila další papír kde nakreslila panáčka. Prý si ho mám vybarvit jak chci a pak si ho mohu vystřihnout. V tu chvíli jsem se propadl do temnoty, temnější než cokoliv co jsem do té doby zažil. Z temnoty mě vyvedla má žena, která stála u mě a zlostně se na mě dívala a ptala se mě: "Kdo to bude uklízet?" V ten moment jsem si uvědomil, že v pravé ruce držím křečovitě černou fixu. Podíval jsem se na obrázek panáčka, který byl celý počmáraný černým fixem. Musel jsem na fix dost tlačit aniž bych si to uvědomil a tím jsem prodřel do papíru dvě dírky, kterými jsem protlačil černou barvu i na obrázek, který jsem měl pod ním. Vznikly na něm dvě černé tečky - černé oči - černé oči ve smrkovém lese. Vzal jsem obrázek a dal jsem ho své ženě do úrovně jejích očí a odpověděl jsem: " Papírové děti ". Ve stejný okamžik se moje duše roztrhala na miliony kousků a semínko šílenství v mé hlavě začalo bujet. Poslal jsem dcerku, do ložnice, spát. Venku se začalo stmívat a v rádiu hlásili, že v noci spadne teplota hluboko pod bod mrazu.
A teď vážně. Dost mě mrzí, že jsem jako první četl Trhlinu. U Strachu jsem se tolik nebál jako u Trhliny, ale myslím si, že pokud bych si jako první přečetl Strach a pak až Trhlinu, bál bych se u ní o hodně víc.......... . Děkuji za super zážitek a doporučuji.
Mrazivé a děsivé čtení. Mysl autora v letech kdy román vznikl, nemám slov. Jen mě napadá, že sám autor se z konce 2. světové války asi neradoval jak všichni ostatní. A dnešní doba : " Každá revoluce končí tím, když se nová prasata dostanou ke korytům."
Dávám 5 hvězdiček, ale už tu knihu nechci ani vidět.
K této knize mám krásnou mile-nemilou vzpomínku . Miloval jsem jí jako malý kluk a v té době jsem onemocněl spálou . Je to zpět o více než 30 let a tenkrát jsem musel na infekční odělení, kde byli návštěvy jen přes tlusté sklo . Mohl jsem si vzít s sebou jednu oblíbenou hračku . A já si vzal tuto knihu . Bohužel co jsem tenkrát nevěděl a nechápal bylo to , že z daného typu oddělení si nemohu vzít nic nazpátek a tudíž jsem tam knihu po uzdravení musel nechat . Nepomohli mi ani krokodýlí slzy . Po několika letech když jsem si všiml , že je stále součástí naší knihovny jsem se rodičů zeptal jak to tehdy vlastně bylo a jak je možné , že knihu stále máme . Dověděl jsem se , že naši knihu sháněli přes 1 a 1/2 roku a když jí konečně sehnali - já neřád o ni už neměl zájem . Je však pravda , že na první přečtenou knihu se opravdu nezapomíná . Toto je má vzpomínka :-)
Úžasné čtení. S. Kinga znám už od dívky jménem Carrie a musím říct, že Dallas 63 je naprosto dokonalý román. O jedné chvilce se musím zmínit, a to, když jsem věřil tomu, že Jake a Sadie zůstanou spolu a vše dobře dopadne. Hned po pár vteřinách se mě zmocnil strach tento román dočíst, protože jsem hned věděl, že takhle to S. King skončit nenechá. Ale dočetl jsem a chtěl bych poděkovat Mistrovi za krásných pár večerů, kdy mi dělal tento román společnost. Děkuji a doporučuji román přečíst. Mě osobně doslova „ZAREZONOVAL“
O knize povídek : Bazar zlých snů" S. King napsal, že některé povídky mají zuby.
Zuby jsou na každé stránce knihy "To" a některé stránky Vás mohou i pokousat. A , že jich je spousta. Některým stránkám se to dokonce i povedlo a dokousaly mě až do krve. Četl jsem a má krev prosakovala snad celou knihou. Po dočtení "To"ho byla nejméně kapka krve na každé stránce této knihy. Dočetl jsem "To" a krev pomalu zaschla. Krev knihu znehodnotila, ale já ji nevyhodil ba naopak, i v tomto žalostném stavu, dostala čestné místo v mé knihovně.
Jen ještě dodám, že Kinga mám rád už řadu let, ale k "To"muhle románu jsem musel "dozrát".
"Nejděsivější kniha roku." To jako vážně?! Nebavilo mě to a strach se také nedostavil. Nejvíc jsem se lekl při traileru ke knize (proto ta jedna hvězda). Jdu zapálit svíci :-).
Neskutečně krásná kniha . Neskutečně krásný příběh . Neskutečně krásná a silná slova .
:: Pár věcí o knize Zlodějka Knih ::
1 . První kniha , kterou tu hodnotím a ke které píši komentář .
2 . Je to nejlepší a nejsilnější kniha , kterou jsem do této doby četl .
3 . Knihy , které jsem četl a budu číst budu hodnotit podle této knihy .
4 . Mám chuť ji někde ukrást .
Nacházím znova a znova lidi v jejich nejlepší a nejhorší podobě . Vidím jejich ošklivost i jejich krásu , a divím se , jak může mít tatáž věc obojí tvář .
„ Co takhle pusu , Saumensch?“
Stephen King přiznal, že při psaní této knihy byl tak závislý na alkoholu, že ani neví jestli ji vlastně psal on... . Tak po pravdě, tohle můžu jen závidět.
Naprosto skvělé čtení. Dokonale popsaný strach, úzkost a nakonec i odvaha 9-leté holky. Dceři bude 11. Myslím, že by si měla tuto knihu přečíst.
King je mistr a vždy bude. Doktor spánek byl dobrý nápad. Navázat na životní osudy malého Dannyho. Přes pomalý rozjezd se mi to nakonec líbilo. Skvělá byla komunikace mezi Abrou a Dannym a jejich "obracení světů". Pravý rod mě nevyděsil, tak jako duchové z Osvícení. A Osvícení to zdaleka nepředčilo. A ještě se nemohu zbavit dojmu, že mistr psal tuto knihu v jedné místnosti se synem, který zrovna pracoval na Vánoční říši. Asi si u toho hodně povídali a dělili se o své nápady. Možná i popíjeli burbon ze stejné láhve a pokuřovali doutník stejné značky. A nebo Vánoční říši psal S. King a Doktora jeho syn - kdo ví ?
Něco mi říká, že Rezavé panny mají o hodně větší hloubku sdělení než dokážu napsat a nebo spíše nedokážu napsat jak na mě tato kniha zapůsobila. Byla skvělá a nebude problém se k ní po čase vrátit a uvidíme co mi její obsah sdělí až si ji přečtu podruhé. Doporučuji.
Nádhera , skvělé čtení.
Pohádka : Jestli to byl šuk ze soucitu. Ať žije soucit :-) .
Skvělě strávený večer s tímto jedinečným příběhem. Jsem rád, že skončil tak jak skončil a nechává otevřený konec. Každý z nás by s kouzelnou skříňkou asi naložil jinak. Tak třeba já bych stále používal pravou páčku a nakonec by stříbra bylo tolik, že by ztratilo svou hodnotu a to by byla škoda. A co my víme, třeba Stephen sám ve dvanácti letech potkal černě oděného muže, který ho oslovil, a jeho "nadpřirozený" talent je odměna za desetiletou službu. A kdo ví. Třeba je teď skříňka schovaná hluboko ve staré skříni nebo v kořenech starého stromu a ten kdo o ní ví, tak se sám od sebe nepochlubí. A nebo zrovna právě teď oslovil nějáké dvanácti leté dítko pán v černém obleku a se skvěle padnoucím černým kloboukem ...... a místo očí má stříbrné mince:-)
Každému se líbí něco jiného. A mě se to líbilo a moc. Viděl jsem nejdříve film, ale vůbec mi to nevadilo. Naopak se mi zamlouvalo jak jsou v knize rozvinuté příběhy i dalších postav. Za mě 5 hvězdiček. Jen po přečtení knihy si myslím, že film mohl být zpracován lépe......
Krásná kniha. Tento román a román Hvězdy nám nepřály budou mít v knihovně místo vedle sebe. Filmové zpracování Než jsem tě poznala jde za chvilku do kin. Těším se. Mám takové nutkání, po shlednutí upoutávky, přehazovat si herce z jednoho filmu do druhého a při tom mě napadá otázka: Proč takové příběhy čteme? Moje odpověď. Jsou citlivé a líbí se mi. Donutí mě být citlivější, ohleduplnější a donutí mě přemýšlet o tom, jaké mám hodnoty a co je pro mě v životě důležité. Pak přemýšlím o tom co by kdyby. Ať z pohledu Lou nebo Willa. Upřímě - stát se to nám v našich poměrech, tak jsme úplně v prdeli.
Některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna .
Děkuji za tak nádhernou knihu . A film je také nádherný ...... . Doporučuji:-)
Plný počet hvězdiček bych dal v případě, že by oba bratři skončili taky na dně propasti ( a první Carl ). Něco mi tam chybělo. Přistihl jsem se, že při každém pohledu z okna Hotelu jsem hledal sněhuláka, který se bude dívat směrem ke mě.
Dal bych jako povinnou četbu spolu s knihou Matka Davida S., narozeného 3. července 1959.