JiříŠkorpík komentáře u knih
Rozhodně slabší než předchozí kniha (Stezkami hrdinů), která byla pro mě jako zjevení. V této je méně ze života Evenků a více ze života sovětů. To bych i překousnul, ale to jak se autor opakuje, navíc se jedná o několik příběhů psaných jako jeden, ale za mě to nefunguje.
Kniha plná zajímavých informací, dobře napsaná i přeložená doplněná odbornými poznámkami. Oceňuji, že autor se nesnaží překrucovat historii a vyhýbá se politice. Prostě popisuje to co dělal a zažil.
Musím se přiznat, že až po přečtení této knihy chápu co nám to vlastně pan profesor Janíček na přednáškách chtěl říct.
Jestli se dá něco označit jako krásná literatura, pak tento román do ní rozhodně patří. Je napsaný tak, jako by ten život autorka sama prožila. Knihu nelze srovnávat se stejnojmenným seriálem. Kniha je vlastně úplně o něčem jiném.
Docela stará knížka, ale jsou tam velmi zajímavé myšlenky z dob, kdy letectví šlo neuvěřitelně dopředu. Nicméně dnes lze hodnotit co vše se ujalo a co ne a musím říct, že většina předpovědí z knihy se nenaplnila.
Dlouho jsem neměl tak krásný pocit z provedení dobrodružné knihy – obrázky, mapky, překlad. Dokážu si představit skutečné náklady na vydání takové knihy a hlavně té práce s tím. Velmi fandím nakladatel ať se podaří vydat celou sérii.
Samotný román se čte velmi dobře a pro milovníky námořních románů obsahuje spoustu detailů ze života na válečné plachetnici a kolem ni.
Japonských autobiografických knih z pacifického bojiště druhé světové války v češtině je jako šafránu, a o to více jsem titul o japonských ponorkářích ocenil. Kniha obsahuje spoustu nových informací a svérázných autorových pohledů na věc. České vydání sráží překlad, jazyková korektura a chyby v datech, a že jich tam je – ale i tak, díky za ni nakladateli. Autorský styl nedosahuje kvality Nepotopitelného kapitána Hara Tameichiho a už vůbec ne skvěle sepsaných vzpomínek Saburo Sakaie Zera nad pacifikem.
Příběh ze světa, který je jen o něco větší než vaše já. Svět tak malý, že v něm nelze důstojně žít, ani důstojně spáchat sebevraždu. Příběh na který se nezapomíná. Překvapuje mě, že má knihu v přečtených doposud jen osm lidí, každopádně pět plných hvězd.
Stejný názor jako na první díl. Často jsem se nedozvěděl to co jsem u konkrétního případu čekal, ale beru to jako daň za množství popsaných případů.
Na knize je vidět hodně autorčiny práce, zvláště na dnešní dobu, ale za mě v příběhu chybí ten pocit opravdovosti, který bych chtěl při čtení prožít. Možná to také způsobila současná situace (úplná uzávěra) a na čtení jsem měl pouze drobné chvilky mezi hlídáním dětí.
Knížku jsem si po přečtení schoval, pro případ, že bych někdy hledal elán do práce. Řekl bych, že se jedná o hodně otevřenou zpověď starce (K.P. má toto slovo raději než senior), takže se o jeho životě, a o tom jak píše knihy dozvíte mnoho.
Kniha je pěkně napsaná, ale hlavní hrdina je dost nerealistický. Sice v úvodu je napsáno, že se jedná o osobu složenou s osudů několika skutečných postav, takže jsem čekal trochu romantizovanou zápletku a docela to fungovalo, až do první přestřelky, kdy jsem čtení vzdal.
Moje první podrobnější seznámení s molekulární biologií. Jedná se sice o pop knihu ze Sovětského svazu vydanou v roce 1970 (české vydání 1979), takže některé novinky tam nejsou, ale četla se velmi dobře. Zajímavé jsou pasáže z filozofie vědy a příběhy nejen ze sovětské vědy.
Knížka je plně ve shodě hlavní ideologické linky německého fašismu., zvláště témat týkajících SSSR, tj je profašistická. Na druhou stranu je kniha velmi silná ve výpovědi jednotlivce a jeho role ve válce. Zvlášť jedinečný je popis postupně rostoucích schopností ovládat svou zbraň.
Kniha má skoro 600 stran, ale nic se v ní nedozvíte. O konstrukci letadel v ní nic není. V podstatě obsahuje prázdná slova. Obsahuje sice i několik informací, které jsou uvedeny v knize Konstruktéři (Arlazorov), ale to jsou obecné typu Stalin moudře rozhodl stíhačky budu mít kanón 20 mm... a pod. O popisu geopolitických událostech, raději pomlčet – Jakovlev je velkým sympatizantem Stalina a v životě je mu za hodně vděčný, mnohem střízlivější pohled na leteckou válku pohledem sovětů nabízí kniha Křídla v boji (Pokryškin). Jednu hvězdu dávám za to, že jsem se dozvěděl proč se začaly Sovětské letouny označovat příjmením vedoucího konstrukční kanceláře. Z knihovny knihu odstraňuji.
Kniha obsahuje tři příběhy a obecnou kapitolu o robinzonech od K. Friedricha. Nevím, zda si příběhy autor vymyslel, nebo se staly doopravdy, kažadopádně jsou krásné a lidem s dobrodružnou povahou se budou dobře číst. Ilustrace této knize dodávají punc výjimečnosti, které dnešním knihám chybí. Navíc výtisk, který mám obsahuje věnovaní od F.B.
Vadilo mi, že se autor vůbec nesnažil o nějaký odstup. Například stěžovat si na "nefér" civilní obyvatelstvo, které na parašutisty střílelo, nebo na to, že město, které se jim vzdalo vzápětí dobyli Britové zpět mi připadá už fanatické.
Kniha neohromí pouze informacemi, ale především doprovodnými fotografiemi, které jsou vybrány velmi citlivě.
No, čekal jsem, že v knize autor hledal příležitost vyjádřit své úvahy a člověku a lidství, ale bylo toho hodně, co mě neoslovilo. Navíc mi hlavní hrdina nepřirostl k srdci, a bylo mně fuk, co se sním stane. To co jsem čekal, že udělá snad hned první týden, udělal až po půl roce blouznění a filozofování a ještě navíc bez plánu.
Existence této knihy mě příjemně překvapila. Věděl jsem, že redakce již dávno zaniklého nakladatelství SNTL byla velmi kvalitní, ale nevěděl jsem, že tam pracoval i spisovatel beletrií. Pokud se bude řídit radami v této knize, pak se vaše texty, mimo jiné, budou mnohem snáze překládat do jiných jazyků.