JitulHa
komentáře u knih
Svůdné zúčtování
Wendy Higgins
Velké finále, označení které si závěrečný díl téhle série bezpochyby zaslouží! Celá ta hra na myšku zdánlivě lapenou v pasti, následovaná velkolepým odhalením pravdy, zafungovala na výbornou. Jestliže jsem měla u předchozích částí pocit, že vynikaly, tak tady by se dalo říct, že autorka možná překonala sama sebe. Jelikož to, co nám naservírovala, rozhodně stálo za to! Takový má závěr být, nechat ve vás doznívat nejen onen samotný, ale příběh jako celek, ještě zakončený slůvkem skvělé, a přesně to se Svůdné trilogii povedlo!
Hrej tajně
Emma Hart
Knížka je volným pokračováním série The Game. Akorát, se tu autorka soustředí na jinou ústřední dvojici. Tento díl mě zaujal o něco více, protože, příběh byl méně šablonovitý a hrdinové byli tak nějak sympatičtější. Jinak, ale nabízí to samé, co jednička, a sice romantiku, sbližování, občasné výtky jeden druhému, ale především zamilovanou dvojici, proto příznivce knih tohoto typu určitě nezklame... (více v záložce recenze).
Hrej hráčem
Emma Hart
Slušňačka a sukničkář, kde jsme to slyšeli? Ano, snad v každé druhé knize. Přesto si podobné příběhy stále nacházejí své čtenáře. Hrej hráčem tedy nepřekvapí, ale ani nezklame. Je to nenáročné čtení, ideální pro výplň volného času... (více v záložce recenze).
Magie krve
Tessa Gratton
Kniha se četla velice dobře, děj byl napínavý, plný nečekaných odhalení a rychle ubíhal. Avšak to, co bylo podle mého názoru na tom všem nejpovedenější, je příběh sám, jeho tajuplné líčení a celková promyšlenost. Hlavně, to ale bylo výjimečné vyprávění, které se točilo kolem krve a magie, což z něho udělalo mezi běžnými fantasy knihami s upíry, vlkodlaky, anděly a kdo ví čeho ještě, něco jiného a jedinečného... (více v záložce recenze).
Hranice nevinnosti
Abbi Glines
Když se řekne letní oddechovka, okamžitě se mi vybaví tahle knížka! Jednoduše proto, že obsahuje všechno, co k létu patří, sluncem vyhřátou pláž, divoké vlny nikde nekončícího oceánu, luxusně vyhlížející apartmány s jejich intrikujícími obyvateli. Ale především tu pravou romanci, která je důkazem, že v tomto období je možné cokoliv, i to že si cestu mohou zkřížit dva nejméně pravděpodobní lidé a stát se milenci. Moc pěkné zamilované dílko, které se čte úplně samo.
Nádherná temnota
Kami Garcia
Ve druhém pokračování zaklínačské ságy zaujímal oproti jedničce, mnohem větší prostor fantastický svět, což znamenalo větší porci tajných zápisků, vědění, odhalení, tajemné moci, záhadných postav, či toulek v Podzemí. Ani tady však nechyběly pohledy do minulosti a s nimi spojená linie předků, stejně jako staré dobré městečko Gatlin a jeho povedení obyvatelé... (více v záložce recenze).
Vendeta
Catherine Doyle
Vendeta, coby první díl série nebyl špatný, ale možná byl až moc přitažený za vlasy! Celé to působí trochu strojeně až neskutečně. Např. chování hrdinů, Sofiina bojovnost a síla, konečný obrat... Nešťastné byly hlavně samotné názvy kapitol, jelikož pokaždé jaksi prozradily, co se asi v následujících řádkách odehraje. Autorka jakoby lavírovala mezi tím, aby příběh působil mladistvě a křehce, ale zároveň drsně a násilně, z čehož vyšla taková nesourodá směsice, a vy jste najednou nevěděli, kam knihu přesně zařadit. Potenciál, jinak určitě zajímavý, i proto doufám, že v dalších pokračováních bude využit na maximum a vyprávění tak získá větší jiskru a tvář.
Město z kostí: Oficiální obrazový průvodce k filmu
Mimi O'Connor
Město z kostí je jedním z filmových průvodců, které skutečně povedly! Nabízí čtenáři vhled do ranných začátků natáčení, od hledání herců, přípravy kostýmů, kulis, hudebních aranží, scénaře atd. Dostatek informací posléze doplňuje velké množství obrazového materiálu, včetně kreseb. Čtení jsem si moc užila a dokonce jsem se k některým pasážím na přeskáčku vracela. Průvodce proto tvoří půvabný doplněk pro všechny milovníky skvělé knižní série Cassandry Clare.
Bílá jako sníh, rudá jako krev
Alessandro ďAvenia
Celé vyprávění, je vlastně jakýsi deník, na jehož stránkách hlavní protagonista Leo rozvíjí svůj příběh. Z jeho slov a chování se nemůžete ubránit pocitu, že příběh je souhrnem vět, v nichž si vylévá srdce jeden mladistvý chlapec. Tím chci říci, že se autorovi povedlo vžít se do svého hrdiny a příběhu to vážně prospělo.
Nelze tady mluvit o nějakém přehnaně napínavém ději a akcí nabitém příběhu, jeho parketou jsou jednoduše emoce... (více v záložce recenze).
Nejdelší den Adama T.
Patrick Ness
Kniha o jednom neskutečně vyčerpávajícím dni, kdy se hlavní hrdina snaží udržet balanc s tím vším, co se kolem něj děje. Souběžně s tím je tu další příběh, a to mysteriózní až snový. O koloběhu světa a hledání zadostiučinění. Je možné, aby se tyto dvě roviny protly? Jak tenhle den skončí? A nejde jim všem nakonec o to samé? Zajímavý příběh na zamyšlení, který ale pro svou zvláštnost a neurčitost nemusí padnout na míru každému čtenáři. Avšak to by nebyl Patrick Ness, aby nepřišel s něčím nestandardním a neočekávaným.
Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru
Benjamin Alire Sáenz
Z knihy mám trochu smíšené pocity, na jednu stranu to bylo vydařené vyprávění o tom, co člověk prožívá v pubertě, kdy má pocit, že nerozumí rodičům, hledá své místo a většina věcí ho pěkně štve. Také různé pasáže a myšlenky jsou prostě tak dobře napsané, že máte pocit, že si je musíte hned někam vyvěsit či zapsat, aby jste si je mohli neustále připomínat. Avšak na straně druhé, jsem během celého čtení toho příběhu měla neodbytný pocit, jako bych sledovala jen popis děje, než že by se v knize skutečně něco dělo. Rovněž mezi hlavními hrdiny chyběla nějaká ta pověstná jiskra, ale i přesto si příběh určitě najde své čtenáře.
Holka mimo rytmus
Becky Albertalli
Holka mimo rytmus, coby takové pokračování Simona Spiera, mě příliš neoslovila. Asi to bylo hlavně tím, že vypravěčkou celého příběhu byla Leah. Matně si totiž vzpomínám, že už v době, kdy jsem četla Simona, mi přišla právě ona z célého okruhu jeho přátel nejméně sympatická. Tehdy jsem její protivnou, cynismem prosáklou povahu, přisuzovala tomu, že se cítila být tak trochu odstrčená z té jejich party. V téhle knize jsem ale zjistila, že Leah je prostě vzpruzená pořád. Proto už jí po chvíli čtení začínáte mít po krk. Například toho, jak posuzovala okolí podle toho, jestli něco předstírá, nebo ne - viz Wells a hudební skupina při obědě, přitom sama neustále něco předstírala. Ať šlo o fotbalový zápas, na kterém ve skutečnosti ani nebyla, nebo celé její přetvařování vůči přátelům. Nicméně kniha úplně špatná není. Je to zkrátka sonda do života teenagerů - zde již maturantů, jak je u této autorky dobrým zvykem. Jsou tu také všichni staří známí. Pokud máte tedy knihy Becky (a Simona) rádi, určitě po ní sáhněte.
Legenda
Katy Evans
Byla jsem neskutečně natěšená, když u nás konečně vyšlo toto pokračování báječné série Real, protože ani tentokrát autorka nezklamala! Předala nám příběh o někom, kdo si jde tvrdě za svým, byť mu všechno a všichni házejí klacky pod nohy, stvořila Legendu - muže, který se nenechá srazit na kolena, zkrátka si proklestí cestu svými pěstmi. Také zde výborně návazala na předchozí díly, spojila krásně všechny možné nitky a vyšlo z toho vydařené celistvé dílo. Nicméně pro mě v této sérii stále na plné čáře vedou Remington a Brooke, jelikož Remy je prostě miláček. V tomto díle jenom zopakoval, jak jedinečným a vnímavým hrdinou dokáže být. Bezostyšně si proto pro sebe urval další kus mého knižního srdce...
Pravidla touhy
Rachel Van Dyken
Po prvním díle, jsem se ihned musela pustit do dílu druhého, a vzhledem k tomu, že zde tvořili pár Gabi s Lexem, jsem se fakt těšila. Nicméně musím říct, že mě to nakonec docela zklamalo. Příběh se nijak více nerozvíjel, prakticky se točil pouze kolem toho, že Lex chce Gabi a ta zase jeho, avšak místo toho, aby se vymáčkli se pořád jen špičkovali. A když už se po xté častovali těmi stejnými narážkami např. "Lex je padouch", začínalo to být vážně, ale vážně dost únavné. Navíc celá ta Gabina situace a všechno to našlapování kolem Iana, aby se nic nedozvěděl, bylo až příliš přitažené za vlasy. Zkrátka pro mě tahle dvojice ztratila jiskru, která mezi nimi byla patrná v předchozí části, bohužel.
Zlatá věž
Holly Black
Závěr Magisteria je za mnou, musím tedy přiznat, že to konečné rozuzlení se dalo už nějakou tu chvíli poměrně dobře předvídat. Děj celkově v tomto díle směřuje prakticky jenom k událostem na samém konci a nic moc dalšího nepřináší. Přesto povedená série, jelikož mě zaujal jak svět, ve kterém se to vše odehrávalo, tak magie živlů a především postavy. Nicméně se stále nemohu ubránit pocitu, že se z tohohle námětu bývalo mohlo takzvaně vytřískat daleko větší a protáhlejší dílo.
Stříbrná maska
Holly Black
Nedlouho po přečtení Bronzového klíče, jsem se musela pustit do dílu dalšího - tedy Stříbrné masky. Asi se není čemu divit, když to předtím skončilo tak, jak to skončilo. Ani čtvrté pokračování určitě není o méně napínavější, ač se zde kromě těch magických záležitostí a nastalého chaosu, dostávají do popředí také vztahy hlavních hrdinů, jelikož postupně během uplynulých čtyř knih samozřejmě povyrostli a pomalu se z nich stávají mladí dospělí. Tudíž Callum má kromě magie také plné ruce práce se svými city, které rovněž dovedou být pořádně matoucí. Abych to shrnula, konec zase trochu přípomínal studenou sprchu, proto jsem neskutečně zvědavá na úplný závěr, který bude následovat.
Bronzový klíč
Holly Black
Třetí pokračování Magisteria jsem si pořídila téměř hned po jeho vydání, nicméně až teď jsem se konečně dostala k tomu, abych si ho také přečetla. Příběh jsem zhltla během jednoho dne, a jenom si říkám, na co jsem tak dlouho čekala? Děj doslova překypuje napětím, napadají vás různé scénáře a viníci, ale stejně vás potom konec naprosto odrovná - jak to ostatně autorky této série už mívají ve zvyku.
Příběhy z devíti světů
Rick Riordan
Ve chvíli, kdy vám začne chybět Riordanův osobitý, s nadsázkou si pohrávající styl psaní, je tahle kniha tou pravou jednohubkou na zasycení. Obsahuje děvět nedlouhých povídek, které jednak příjemně zkrátí pomalu ubíhající odpoledne, a jednak opět připomenou, že tenhle autor prostě ví, co dělá!
Barva půlnoci
L. J. Shen
Tenhle příběh dává na vědomí, že rockoví bohové často kromě hudby ujíždí na alkoholu, drogách nebo ženách. Když je něco štve nejdou pro ránu daleko a mluví jako dlaždiči. Ale víte, co? Většinou jsou i zatraceně sexy, což je samozřejmě nijak neomlouvá, přesto jim propadnete stejně snadno jako zdejší hrdinka. Abych to shrnula, autorka nám tady nepředstavila drsňáka, kterého by se posléze snažila vecpat do nějakého romantického hávu, ne. Ukázala svého hrdinu pěkně se vším všudy, se všemi jeho strastmi, depkami, závislostmi, návály vzteku a také s pořádnou dávkou vášně. Zkrátka si knížka celou dobu na nic nehrála, působila opravdově, a za to jí patří palec nahoru!
Město ze skla
Cassandra Clare (p)
Je to tady, dočetla jsem třetí díl Nástrojů strojů smrti, kde se to celé tak nějak uzavřelo, a nebýt toho, že se autorka rozhodla dopsat ještě tři další pokračování byl by to vlastně závěr úplný. Takže jak to celé shrnout? Už v předešlých vyjádřeních ohledně této série, jsem psala, že mě svět lovců stínů naprosto uchvátil - všechny ty runy, stély, různé nadpřirozené bytosti, skvělé postavy a kapka temnoty navíc - to všechno tvořilo dohromady výborný mix. Na druhou stranu tu byl autorčin styl psaní, který je hodně výpravný a řekla bych až přehnaně květnatý, což se sem možná hodilo, protože v tomto světě bylo opravdu co líčit. Nicméně, za mě by příběhu prospěl takový ten moderní, více svěží a určitě méně popisný jazyk, ve kterém by se dostaly do popředí dialogy všech postav, zdejším charakterům nebylo totiž absolutně co vytknout. I přes zmíněné výtky, je to však autorka, která stojí za přečtení, těším se co dalšího přinesou osudy hrdinů v následujících dílech.
