Jossie
komentáře u knih
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Hezké čtení, přimělo mě zamyslet se nad tou hromadou věcí, kterých jsem v životě litovala a trochu to přehodnotit.
Dědina
Petra Dvořáková
To nářečí byla ta pravá třešnička na dortu hezky vykreslených charakterů lidí.
Eugenie: Příběh české hoteliérky
Jana Poncarová
(SPOILER) Tohle je prostě špatně napsané, když hlavní hrdinka vypadá jako pěkná mrcha, která nesnáší svého velmi hodného a milujícího muže a uleví se jí, když zemře, pak je něco špatně. Ten samý pocit kniha vyvolává při vztahu Eugenie k dětem, vlastně je nemá ráda a je k nim velmi chladná a strohá. Její románek s americkým vojákem také vyznívá špatně , on se kvůli ní rozvede a ona ho vlastně nechce. Doufám, že Eugenie taková ve skutečnosti nebyla.
Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
Britt-Marie s její jedlou sodou mi přirostla k srdci, i když někdy jsem měla chuť s ní zatřást, aby se probrala a začala žít a myslet také na sebe. Po dočtení knihy jsem si přerovnala zásuvku s příbory, to dá přece rozum, že tak to má být správně.
Veselí
Radka Třeštíková
Já mám Třeštíkové knihy ráda, ale tahle mě bavila nejméně. Hlavní hrdinka mě neuvěřitelně rozčilovala a paradoxně mě na tom bavilo najvíc to nářečí (obvykle to nesnáším).
Biomanželka
Michal Viewegh
Hrozná kniha, kterou jsem přečetla jen díky tomu, že jsem seděla v čekárně u doktora 2 a čtvrt hodiny a nic jiného jsem s sebou neměla. Je to taková pokrytecká kniha, vyprávěná ženou (přičemž to napsal muž), která zesměšňuje muže, ale vlastně celou tu dobu zesměšňuje především tu ženu. Navíc mám alergii na slovo "chichi", které se tady vyskutuje až příliš často.
Červenka
Jo Nesbø
Jedna z nejhezčích a nejčtivějších knih od Nesba. Jen škoda, že u nás vyšla tak pozdě - všechny ty děje v ní obsažené byly dost důležité pro další vývoj neboť najednou potkáváme Ráchel a několik postav, které jsou jinde už mrtvé.
Sova
Samuel Bjørk (p)
Úroveň je rozhodně klesající, to co v prvním díle bylo nové, se tady stále opakuje. divné dialogy mě vytáčely, kromě Gabriela měli snad všichni z vyšetřovacího týmu nějakou závislost a nejvíc mě štvalo u Mii to věčné "pojď Mio pojď" a ještě horší byl její zvyk sednout si někam do hospody a pak se divit, že mě někdo vyruší - už už to měla a někdo ji zase vyrušil... proboha!!!
Chlapec s kamínky
Sophie Loubière
Začátek rozpačitý a divný, ale pak to neustále graduje a konec je skvělý. Vlastně celou dobu přemýšlíte, jestli je to duševní porucha matky nebo pravda, které nikdo nevěří.
Co by můj syn měl vědět o světě
Fredrik Backman
Je to takové milé čtení, jen mě vyděsily předhotdogy pana Backmana.
Byly jsme tam taky
Dagmar Šimková
Zpočátku mi ten styl vyprávění trochu vadil, ale rychle jsem si zvykla a pak mi přišlo, že se to čte vlastně lépe - protože to trochu zmírňovalo hrozný pocit z utrpení všech těch žen. Nejhorší mi přišlo, že všechny ty vražedkyně na tom byly lépe, než politické vězenkyně.
Dokonalá podoba
Tana French
Atmosféru to má pěknou, jen tu dokonalou podobu jsem autorce fakt nežrala.
Prostě spolu
Anna Gavalda
Touto knihou mě Anna Gavalda nadchla, její postavy byly tak obyčejně neobyčejné, měla jsem je ráda všechny a chvílemi jsem na ně měla zase vztek a pak jsem jim odpustila, byl to prostě život sám.
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Když mám špatnou náladu, vezmu si Saturnina a čtu si a hned je po blbé náladě.
Stařec a moře
Ernest Hemingway
Můj tatínek miloval Hemingwaye, byl to jeho nejoblíbenější autor a měl všechny jeho knihy, které se daly sehnat. Jen Starce a moře nesnášel - prý celou knihu chytá nějakou blbou rybu. A to se mi právě líbilo - o ničem jiném to není a přitom se to tak dobře čte.
Návrat krále
J. R. R. Tolkien
Maličko rozvleklý a zbytečný konec, ale jinak překrásné zakončení trilogie. Pokaždé, když to znovu čtu, mám slzy v očích, když Frodo stojí s prstenem nad propastí Hory osudu a ví, že je to konec. Jak mám ráda i film, tak tohle se Jacksonovi převést na plátno nepodařilo, udělal tu scénu zbytečně akční.
Dobrá matka
Sinéad Moriarty
Já citové vydírání nemusím a tohle bylo napsané jen za tím účelem.
Zlatý syn
Shilpi Somaya Gowda
To se četlo jedním dechem a ne všechno dopadlo tak, jak by člověk čekal a o to to bylo zajímavější.
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Krásná kniha - moc se mi líbil styl vyprávění, kratičké kapitoly, ale každá byla významná, střídala postavy, které se časem všechny nějak propojily. Jen ten konec byl takový nějaký smutný a do ztracena.
Syn
Jo Nesbø
Hezké, napínavé, velmi čtivé, ale má to jednu malou chybu - není to Harry Hole.
