Jossie komentáře u knih
Velmi čtivá a napínavá kniha, jen mi trochu vadilo chování některých postav - Charlotty, které jsem někdy velmi fandila a někdy bych jí nejraději nafackovala, aby se probrala, její matka mi přišla vyloženě jako rozdvojená osobnost - někoho bezdůvodně nenáviděla až za hrob a někoho bezmezně milovala. Nejvíc mi asi vadila postava Lochlanna - když věděl, že opilý dělá hrozné věci, tak neměl pít, jeho chování v manželství bylo prapodivné a jeho čin na konci pobytu v Austrálii naprosto nepochopitelný.
Což o to, četlo se to dobře, ale nějak jsem si nedokázala spojit autora Ranhojiče s tímto románem, který mi po celou dobu připomínat čtení pro ženy (nechci napsat přímo červenouj knihovnu, na tu to zase nemělo příliš šťastné konce).
Velmi zajímavé i když dost smutné čtení, ale hodně mi vadilo, že při té přemíře mongolských výrazů nebyl nikde žádný vysvětlen a některé so domyslet opravdu nejde.
Velmi dobře napsané, zajímavé, moc se mi líbilo rozkrývání toho, co se stalo v minulosti. Od Joe Hilla zcela jistě zkusím ještě další knihy.
Rozjezd byl slabší a také mě fascinovalo, co všechno hlavní hrdina vydržel, ale pak to nebylo vůbec špatné a hlavně mě potěšilo, že to všechno, co se v městečku Pines dělo, mělo nějaké vysvětlení.
Zatím nejlepší a nejčtivější díl, bezpochyby proto, že tu nebylo tolik medicínských odborných výkladů, ale hodně děje kolem. Navíc se tu Jack a Laurie nechovali jak je jim vlastní- jako pitomci neustále ohrožující svůj život. Hezká kniha.
Musím říct, že jsem se na Písečného muže moc těšila, protože Keplerovky mě baví a nezklamal. Ležela jsem v tom a čekala na každou další stránku. Trochu mě dostal konec a popravdě už byl trochu přehnaný a to není jediná věc, co mi trochu vadila (nevím proč je potřeba některé věci něustále opakovat, příliš krátké kapitoly a také nelogické až pitomé jednání některých postav), ale i tak mě to moc bavilo a příběh byl dobrý.
Není to vůbec špatné, jsou tam opravdu hezké a napínavé pasáže, jen jsou proloženy nějakými dost nudnými a občas to je takový ten nepravděpodobný typ románu, kde hlavní hrdina přežije neuvěřitelné věci a hrne se to na něj ze všech stran, aby nakonec všechno dobře dopadlo.
Ne že by se to nečetlo jedním dechem, jen mi všechno přijde až moc - ti zlí jsou až moc krutí, hodní zas až moc hodní, do Marty se zamiluje asi úplně každý chlap, ale hlavně mi vadí spisovatelé, kteří vezmou reálné postavy a přisoudí jim jednání, jaké se nikdy nestalo (Hedvika a Ditrich).
Rozhodně nejnapínavější kniha, kterou jsem od Cooka četla s hezky vtipným závěrem. Téma biologické zbraně bylo zvoleno dobře, jen z doslovu jde bohužel trochu strach.
Příjemné oživení v sérii Jack+Laurie, kdy se většina děje neodehrává v laboratoři nebo ve městě, ale na ostrově. Je to takový malý ostrov dr.Moreaua, náležitě napínavý.
Pro mě bohužel už druhé setkání s Laurie, takže jsem u některých lidí věděla, že přežijí útok vraždících šílenců (lepší je číst tuto sérii popořádku), ale prakticky celá kniha byla hodně napínavá a na konci už jsem se nemohla od děje odtrhnout.
Nemocniční prostředí a ještě za dob komunismu je dostatečně atraktivní k zajímavému příběhu, do toho hezká zápletka se starou vilou a úžasné záporné postavy.
Kdyby mi někteří lidé nelezli na nervy svým hloupým chováním (někdo je tu vrah, zabíjející na potkání, tak mu klidně vlezu do rány a nechám se zabít), byla by kniha ještě lepší. Ale jinak nemám co vytknout, závěr byl opravdu hodně napínavý.
Byl to takový sled jednotlivých událostí a jako celek to nedrželo přiliš pohromadě.
Zcela výjimečně se mi stává, že film se mi líbí víc, než kniha. V tomto případě to ale platí. Nečtivé, nezáživné a přímo bych řekla i nesrozumitelné.
Linie s draky mě vyloženě nebaví, je to rozvláčné, příliš mnoho stran a příliš málo děje. Jak jsem se těšila na každé pokračování, tohle mě poněkud odradilo, začíná to být nuda a při autorově tempu a stáří nevím, jestli se někdy dočkáme konce. A navíc už si ani nebudu pamatovat, kdo je kdo a co se tam stalo.
Tahle útlá kniha mi dala zabrat, začínala jsem to číst několikrát s tím, že je to kruci můj oblíbený spisovatel, tak to musím přece přečíst. A jednoho dne se to zlomilo a přečetla jsem to jedním dechem.
Druhý díl Larssonovy trilogie mě bavil asi nejvíc, protože se tam rozbíhá příběh Lisbeth, který je nakonec zajímavější, než všechny ty vraždy okolo.
Kromě hlídek je pro mě Bludiště odrazů nejlepší z Lukjaněnkových knih. Hlubina a její svět mě fascinoval. Občas žasnu, kam až fantazie tohoto autora sahá.