Jossie komentáře u knih
Kdyby se to zkrátilo o nějakých 150 stránek (a to by nebyl problém, protože ty věčné popisy a odbočky, pro děj zcela nepodstatné, jsou dost únavné), tak bych možná šla s hodnocením výš, protože problematika vystěhovalců a pohled do jejich duše je jistě zajímavá. Jen ty popisy vzhledu lidí byly dost šílené, takový Chánu mi z toho vyšel jako naprosto odporné stvoření a měla jsem pak problém pedstavit si soužití s takovým mužem.
Nechtěla jsem to číst, protože mě pan Martin štve s tím, že by měl raději dopsat jeho rozvleklou ságu, ale vlastně to bylo velmi milé překvapení. Není to tak rozvleklé jako Hra o trůny a bylo zajímavé číst o různých předcích všech těch rodů.
Od autorky triloge Bouřlivý čas bych opravdu nečekala takhle slušnou psychologickou detektivku. Nejzajímavější byl příběh z válečného období, ale trochu mi chybělo objasnění Jennifeřiny minulosti.
Napsáno hezky a čtivě, trochu mi vadila jména postav (proč spisovatelé dávají tak divná jména?) a hlavně když už jsem četla počtvrté o nějakém náhodném zabití nebo vraždě, bylo toho moc. A v poslední povídce to bylo přehnané už do krajnosti.
Četlo se to velmi dobře, ke konci už jsem v tom vyloženě ležela, ale závěr mě vyloženě zklamal. Ale co bych taky mohla čekat jiného od Kinga.
Na můj vkus hrozně ukecané, stále se někam odbočuje a něco popisuje, ale jinak hodně zajímavá sonda do duše imigrantů.
Závěrečný díl série alfů mě bavil nejvíc a dokonce jsem dvěma fandila - Aiphatonovi a Carmondajovi. Ale jak je u Heitze obvyklé, nikdy není konec úplně definitivní.
Čím víc se kniha blížila ke konci, s tím větší nechutí jsem ji četla, protože mi bylo jasné, že už to žádný smysl mít nebude. Autor si nejspíš šlehnul pokaždé když sedl ke psaní. Viděla jsem nejdřív film, který byl jen změtí hezkých obrázků, tak jsem si říkala, zase jedna špatně zfilmovaná kniha, ale po jejím přečtení nechápu, proč měl někdo potřebu o tom ještě točit film.
Nebýt první třetiny, naprosto nezáživné, dala bych plné hodnocení. Jakmile přijde stalinské Rusko a závěrečné hledání, je to hodně drsné a zajímavé čtení. Jakkoli je to kruté, stejně se mi hlavou honí, že lidé jako Sašenka sklízeli, co sami zaseli.
Poslední díl Jany z Hvězdy není špatný, ale je poněkud rozvláčný a místy nezáživný. Navíc je tam až moc nadpřirozena a tím sráží slušný historický román do jiné roviny. A to říkám jako člověk, který na tyhle věci celkem věří.
Rozhodně lepší než první díl, dozvíme se něco o rozvoji knihtisku, o úpadku francouzského venkova a o vlcích. Jen osobně moc nevěřím tomu, že židé takhle snadno přecházeli od své víry ke křesťanství.
První polovina knihy je hrozná červená knihovna: Jana je vesnická dívka, která nikdy nevytáhla paty z rodné vesnice, vydá se do Paříže, kam se dostane naprosto v pohodě, bez jakéhokoli nebezpečí, pak začne stejně bez problémů podnikat, seznámí se s králem, zamiluje se do ní šlechtic a vrcholem všeho je, že se naučí za jeden den všechna písmena abecedy a napíše své jméno a za druhý den už si přečte dopis a sama na něj odepíše. Její genialita je vskutku nevídaná. Nicméně druhá polovina je už celkem zajímavá, dozvíme se něco o Karlu VII. a F. Villonovi.
Nebeský strom to není, ale důstojné pokračování zcela určitě ano. Velmi hezky je tu vykreslen vztah mezi mladým Harrym a Isambardem, což bylo na celé knize to nejlepší.
Moje oblíbená kniha, Harry je můj oblíbený hrdina, mám moc ráda úplně první odstavec, kterým trilogie začíná a ten konec je hrozný, fakt jsem to obrečela.
Dala bych i 5*, protože je to ze zajímavého prostředí, velmi napínavé a také trochu detektivní, ale konec je takový nějaký rozplizlý a nijaký. V každém případě dobrá kniha a určitě si přečtu pokračování.
Já na detektivky moc nejsem, takže jistě nebudu objektivní, ale tohle mě moc nebavilo. Třičtvrtě knihy popisů a rozebírání stejných věcí stále dokola a až ke konci něco trochu zajímavého bylo pro mne opravdu málo.
Přestože tento díl není tak krutý, jako všechny předchozí, což mi vlastně vždycky vadilo, paradoxně mě bavil nejméně a to právě kvůli křižáckému tažení. Jistě je to zajímavé historické období, ale čtivé to moc není.
Škoda že byl napsán ještě tento čtvrtý díl ranhojiče, protože tady jsem Vita opravdu neměla ráda.
Kupodivu se mi třetí díl líbil nejvíc, i když zasahuje téměř do současnosti.Možná je to tím, že děti nebyly tak pomatení tím, že by milovaly tu nesprávnou osobu, což byla vlastnost, která mi neuvěřitelně lezla na nervy u hlavních postav v předchozích dílech.
U knih tohoto typu bych očekávala alespoň fotografie, ale tady žádné nebyly, takže nic neoživilo poměrně nudné vyprávění. A chování dotyčné autorky jsem často nechápala, což zrovna nepřispělo k pozitivnímu hodnocení.