Joy komentáře u knih
Pokračování románu Než jsem tě poznala, které je stejně silné, návykové, krásné a hořkosladké jako první díl. Druhé části často ztrácejí kvalitu, ale zde se tomu tak nestalo. Stejně jako u předchozího dílu, i tentokrát jsem během čtení uronila pár slz a vůbec se za to nestydím.
Vidořád je dalším příkladem pokračování, která si udržují stejně vysokou úroveň jako první díl. Knize nechybí nic, co by správná fantasy měla mít - sympatická hlavní hrdinka, zajímavé vedlejší postavy, propracované prostředí, napětí, akce, špetka romantiky… Kde že je ten třetí díl?
Krátce po Krvi elfů jsem přelouskala druhý díl pentalogie. Nebavil mě tolik jako předchozí část, ale ani to mě neodradí od přečtení zbývajících dílů.
První díl Nekonečno vítá ohleduplné řidiče mi přišel lepší, ale pokračování rovněž stojí za přečtení. Samozřejmě stále platí, že nejvíc zaujme milovníky seriálu. Oproti stejnojmenné epizodě působí chvílemi až depresivně, což představovalo příjemné překvapení, ale ani o humor nejsme ochuzeni, to se nebojte.
Dlouho očekávaný nový román o zaklínači Geraltovi mě nenadchl. Jako hlavní nedostatek spatřuji absenci ucelené dějové linie. Nechápejte mě špatně, kniha se čte skvěle, jednotlivé epizody z Geraltova putování ve stopách ukradených mečů jsou zajímavé, ale jako celek román nefunguje.
Další kvalitní povídková sbírka, tentokrát od různých autorů, kteří se umístili na předních příčkách v soutěži Žoldnéři fantasie. Jako vždy jde o vyváženou směsku příběhů, z nichž některé vás zaujmou méně, některé více, ale všechny stojí za přečtení. Jako nejlepší osobně hodnotím povídku Podivuhodné dámy ve Výloze starých slečen (Vendula Výstrková), která mě uchvátila svou zvláštní poetikou.
Jestli se jen trochu zajímáte o českou fantastickou literární scénu, sborníky z této soutěže byste si neměli nechat ujít. Vedle Mloka a Kočase vycházejících ze soutěže Cena Karla Čapka jde asi o nejlepší cestu, jak se seznámit s vycházejícími autory a zjistit, čí tvorba vás zaujme. Snadno tak jde nalézt nový oblíbený spisovatel. Opět nedokážu zvolit jednu nejlepší povídku, i když těch, které mě tak neoslovily, tentokrát bylo přece jenom o něco víc než v případě předchozího sborníku.
Předchozí tři díly mě zaujaly více, v případě Hostiny pro vrány mi přišlo, že se autor příliš rozepisuje a děj se zase tolik neposune. Některé části mě pochopitelně bavily více, jiné méně, ale celkově kvalita oproti minulým částem lehce poklesla.
Jeden z těch lepších dílů, kdy se Anita ještě víc zaplétá do světa nadpřirozených potvor, především pak upírů. Trocha erotiky, mnohem víc akce… proč ne, jako oddechové čtivo kniha funguje.
Třetí díl se tolik nepovedl. Možná je to kvůli tomu, že jde o sólové Naylorovo dílo a Rob Grant se na něm nepodílel. Každopádně předchozí dvě části byly lepší.
Finální díl série Sukuba. Co na to říct… bylo to sladké jako cukrkandl, do značné míry předvídatelné, ale zároveň lepší než minulý díl. Navíc hrdinové si přece jenom ten happy end po všech útrapách, kterými si prošli, zasloužili, tak proč jim ho neposkytnout? Důstojné, byť nikterak výjimečné ukončení.
Sbírka několika povídek vyprávěných z pohledu Tobiase "Čtyřky" z divergentní ságy. Tobias je mnohem vděčnějším hlavním hrdinou než panovačná a nesnesitelná Tris. Není proto divu, že se mi povídky líbily mnohem víc než celá sága. Tobiasův náhled na svět je fascinující, nečtenářům ságy sice mnoho neřekne, ale ostatním nabídne pozornosti hodný pohled na životní události, které formovaly osobnost tohoto zajímavého člověka.
První díl Rudá jako rubín mě příliš nezaujal, ale když jsem zjistila, že vznikla filmová verze druhého dílu, rozhodla jsem se ho přečíst - a byla jsem mile překvapená. V knize ubylo romantických řečiček (ne, děkuji) a přibylo humoru (yes!). Ten má na svědomí především chrlič a démon v jedné osobě Xaverius, který se hlavní hrdince Gwen zjevuje. Rovněž se mi na knize líbí, že docela neotřelým způsobem pracuje s dynamikou ústředního páru Gwen/Gideon a zajímavě pojímá vztah mezi nimi (na Gwen v knize čeká nejedno nehezké překvapení, které na do té doby zdánlivě dokonalého Gideona vrhne úplně jiné světlo).
(SPOILER) Chystala jsem se podívat na film, ale ještě předtím jsem si chtěla přečíst knihu, která mi již delší dobu ležela v knihovničce. Hannibal je podobně strhující jako Mlčení jehňátek (další dva romány jsem zatím nečetla). Dokonce je možná ještě o chlup lepší, protože více rozpracovává postavu doktora Lectera a umožňuje čtenáři poznat doktorovo uvažování a pohnutky. Román je v některých místech morbidní a nic pro slabé povahy, osobně mi nejvíce v paměti utkvěla celá dějová linka ohledně lidožravých prasat.
Vydařená sbírka fantasy povídek ze soutěže O Dračí řád. Sbírka si udržuje vyváženou úroveň, nedokážu doporučit jeden nejlepší příběh. I když svou kvalitou nedosahuje na matadory žánru, pořád stojí za pozornost, obzvlášť jestli se plánujete této soutěže v budoucnu zúčastnit.
Mlok 2016 šikovně kombinuje fantasy a sci-fi, a na rozdíl od některých jiných ročníků udržuje vyváženou úroveň. Jestli se chcete soutěže zúčastnit, není nic lepšího, než si sbírku najít a podívat se, jak píšou lidé, kteří se do sborníku probojovali. Mými favority se staly povídky Můj táta vodník (Martin Drtina) a Doteky hrůzy, doteky štěstí (Kateřina Vágnerová).
Fantasy se sympatickou hrdinkou, spoustou akce a napětím, která dokazuje, že young adult nerovná se nutně literatura pro méně náročné čtenáře. Doporučuji!
Oproti Žoldnéřům fantasie, druhé největší české literární fantastické soutěži, má Mlok výhodu ve větší rozmanitosti obsažených děl vyplývajících z jejich rozdílné délky. Ve sborníku se objevují minipovídky, krátké povídky, povídky a novela. Navíc se nevyhýbá ani slovensky píšícím autorům. Kvalita příběhů je proměnlivá, jak u povídkových sborníků bývá zvykem, ale perly se mezi nimi vždy najdou.
Na sbornících ze soutěže Žoldnéři fantasie se mi kromě víceméně stabilní kvality líbí i ty úžasně vynalézavé podtituly, no, posuďte sami. :) Z vybraných děl tentokrát nedokážu zvolit jediné nejlepší, většina povídek se mi zamlouvala.
Po všem tom cukrkandlu Osudové přitažlivosti, kterou jsem četla předtím, jsem potřebovala pořádně akční čtení, což Magické pouto do puntíku splňuje. Druhý díl si udržuje vysokou kvalitu, hrdinové jsou sympatičtí a atmosféra alternativních 30. let je vykouzlená na jedničku. Dobrá zpráva je, že i třetí a poslední díl série, Okovy války, je stejně napínavý, akční a atmosférický jako předchozí části.