józi.odkudkam komentáře u knih

Praktický průvodce k určování nejen dinosurů (prvo-až třetihory), s věrnými, poctivě ručně kreslenými obrázky a doplňujícími texty. Díky svému kapesnímu formátu se snadno vejde do kapsy vašich kapsáčů a vy tak na svých toulkách přírodou získáte neocenitelného pomocníka k identifikaci nejrozšířenějších druhů dinosaurů; Už nikdy neutíkejte před býložravci!
5 hodnotných *****

7 02.04.2017

Tak, tak, áčkaři, až zas jednou budete proti globalizaci chrabře reformovat výlohy obchodů, pak vězte, že kdyby ta tenká slupka ošklivácké plutokracie padla, jakože úplně padla, tak se k moci nedostanou ti nejschopnější, tedy vy, ale ti opravdu nejbrutálnější. Protože tak to prostě funguje. A pak bude už jen na vás, jestli to skousnete a přidáte se k některému z potulných, nově vzniklých dvorů násilnických primitivů, nebo se holt ocitnete na druhé straně klacku. Ne, tady už se po uspokojivé demonstraci nebudete moci vrátit do pelíšku a sdílet své zážitky s přáteli na facebooku, tady se bude srát rovnou na chodník.
4 betonově solidní ****

7 26.03.2017

Tak, tak, áčkaři, až zas jednou budete proti globalizaci chrabře reformovat výlohy obchodů, pak vězte, že kdyby ta tenká slupka ošklivácké plutokracie padla, jakože úplně padla, tak se k moci nedostanou ti nejschopnější, tedy vy, ale ti opravdu nejbrutálnější. Protože tak to prostě funguje. A pak bude už jen na vás, jestli to skousnete a přidáte se k některému z potulných, nově vzniklých dvorů násilnických primitivů, nebo se holt ocitnete na druhé straně klacku. Ne, tady už se po uspokojivé demonstraci nebudete moci vrátit do pelíšku a sdílet své zážitky s přáteli na facebooku, tady se bude srát rovnou na chodník.
4 betonově solidní ****

9 26.03.2017

Počítat hlavy, to není jen tak. Nicméně David Marusek se téhleTemüdžinské kratochvíle zhostil zdatně. Na první pohled sice možná nic světoborného nepřináší; nanotechnologie, umělé inteligence, klony, genetické inženýrství...zívačka... jenomže jemu se všechny tyhle prvky povedlo do své vize lidské společnosti včlenit natolik zásadně, až jsem měl občas v její vykořeněné, skoro už spíš magické, než technologické podobě, vůbec obtíž nějakou lidskou společnost najít.
Což je cool.
Co už tak cool není, je děj, respektive jeho absence; Počítání je hlavně o kulisách světa, který ztvárňuje a s nějakým napětím, neřku-li akcí, si hlavu neláme. I tak jde ale pořád o vcelku sympaticky originální úlet, který si, dle mého názoru, šedá čísla nezasluhuje.
4 pěkné ****
PS: Nevíte někdo, co mělo znamenat všudypřítomné oslovení Myr?

2 24.03.2017

Skousněte začátek, kde není stránky bez prsu, respektive skousněte představu sedmasedmdesátiletého, vilného Heinleina, jak si při jejich datlení mimoděk chtivě olizuje rty a dostanete moc hezky napsanou, jízlivě doslovnou a perspektivami tak napěchovanou knížku, až jsem měl po jejím dočtení pocit, že se musí každou chvíli sama od sebe v mračnu stránek rozletět jak dveře drogového dealera při zátahu. (Chcete vědět kolik umytých talířů vydá na maják? Jakou hodnotu má holící strojek? Či snad, co se stane, když dáte astronomovi dalekohled a necháte ho být? To vše a ještě mnohem víc, včetně podoby Ježíšova polního trůnu, naleznete zde!) A tak jsem si na ní sednul, opřel loket o koleno, pěst o čelo a po mohutné úvaze usoudil, že jí raději na nočním stolku nechávat nebudu.
5 slušných*****
PS: Jo, a hlavní hrdina je fakt echt bigotní křesťan. Se všemi pozitivy a nešvary, které s sebou taková víra nese. Což se taky jen tak nevidí.

12 17.03.2017

Genom je vlastně ne až tak okatá antiutopie s hezky vymyšlenými světy, pilotáží kosmických lodí i samotným způsobem létání, kterou zabíjí nekonečné hňahňání se v citech, přílišné tlačení na pilu v otázce lidskosti a ůžasný (s kroužkem!) kapitán Alex, který je tu evidentně od toho, aby se mu mohutně podkuřovalo. Bože, jak ten mi lezl po nervu.
Velká škoda, Genom potenciál měl.
Bohužel jen 4 slabé ****

2 14.03.2017

Greg Egan ve svém díle sděluje tři věci, že je asi gay, že je vědec tělem a duší a že chce v konečném důsledku vyjádřit racionální krutost a chlad světa. (Vztah bratr-sestra je vata.) Celý děj se, bez záruky (on Egan nejspíš bude geniální chlapík, jen nechápe, že tomu tak nemusí být u ostatních a s nějakým vysvětlováním se nepáře), asi točí kolem toho, že (SPOILER) se biologický nosič informace, dvoušroubovice DNA, stejně jako třeba kámen, sestává z hmoty. A hmota se dle moderních představ nachází v kvantovém stavu...a pak si vymyslí nějaký kvantový počítač, co běhá po točitém hřebeni DNA a z banky starých, nepoužívaných genů, které v dvoušroubovici (u vyšších organizmů) zabírají zdaleka nejvíc místa, selektivně, ba vědomě, vystříhává a aktivuje funkční celky genů, čímž rovnou stváří životaschopné mutanty (podotýkám, že nejde o horor, mutantem se tu myslí třeba papoušek se zubama a tak); už tak primárně nejde o přežití sobeckého genu, ten se jen stává tvárným nosičem a ochráncem svého sobeckého, kvantově počítajícího parazita..no a tomu se náš hrdina celou dobu snaží přijít na kloub, asi...věřte mi, tohle je, co do srozumitelnosti, oproti měřítkům sdílnosti Teranesie hotový křišťál. (KONEC SPOILERU)
4 průměrné ****
PS: Trudošovu „i tak se však jedná o lehké a srozumitelné čtení“ nevěřte a bez přístupu k internetu snad ani nerozečítejte...

2 14.03.2017

Od teď, když uvidím nějakého kmeta nad hrobem povzdechnout si na tím vším (nejen nad válkou), tak ho chápu; ona totiž systematická likvidace lidí pojmenovala a strhla oponu z jedné přetěžké pravdy; život je tak krátký a má tak malou cenu, až je z toho člověku úzko. S touhle druhou, světovou, otevřenou ránou se svět vlastně vyrovnává doteď. S ničím menším.

5 zdrcujících *****

PS: Laskavé bohyně lze číst dvěma způsoby; podrobně a za neustálého googlování = dva měsíce. Nebo je můžete vzít trochu hákem, k internetu odběhnout jen občas a spíš si tak nějak udržovat obecné povědomí o tom, co se děje a kdo spadá do „politicko-policejní“ sféry a kdo do té „armádně-hospodářské“ = dva týdny.
Zvěrstev tu taky není „tolik“, jak by se z komentářů mohlo zdát. Gró obludnosti knihy leží v dialozích (kdy se střídají ty, vedené v duchu Sprachregelungen, jazykových pravidel, s těmi „otevřenějšími“) a v, pro Sprachregelungen dnešních masmédií, nekorektních filozoficko - společenských úvahách...To jenom abyste pak nebyli zklamaný...

12 17.02.2017

Autor My žil svůj život v onom nešťastném čase, kdy lidstvo, vratce rozkročeno mezi dvěma prámy, hledalo, kudy z té třísla ohrožující situace ven; Jeden prám představoval z tmářství usvědčenou zbožnost, druhý zas jistoty bourající svět vědy; Nejspíš právě tyto úzkostné symptomy doby a pokus o jejich sloučení stály za výslednou podobou Zamjatinovy ideální společnosti, připomínající skleněný model zážehového motoru, v jehož průhledných útrobách lze pohodlně sledovat, jak, a jestli, všechna ta hejblata fungují a který je současně sám sobě nejvýšším úradkem, integrálním obřadem, funkcí i oltářem.
Konečně, chtělo by se říct.
Jenomže člověk je asi fakt tvor beznadějně nevděčný, neboť když konečně někdo přijde s logickou vizí společnosti, jež vrchol svého bytí nespatřuje v demolici stadionu a s ní spojeným provoláváním nehynoucí slávy Baníku Ostrava, tak se vždycky najde nějaké podebrané básnické střevo, co ublíženě hlásá „návrat k přírodě“ a strhává s sebou ostatní.
Já bych takhle náhodou žít chtěl...
5 středových symetriád z pěti *****

PS: Měl jsem možnost srovnávat a spíš, než vydání od Ledy, bych doporučil to od Maťi. Překlad v něm je méně umělecký, doslovnější (aspoň tak působí) a v obtížnějších pasážích srozumitelnější.

Že je Fabián vykradač filmových hrobů není tajemstvím. Své šakalí řemeslo však provozuje poctivě a s láskou a vždy dobře ví, kde svou čtenářskou cílovku podrbat (v týmu by neměla chybět postava s hispánskými/polskými kořeny, zdvižená pěst signalizující „stůj“ apod.), aby si spokojeně medila. Nejinak je tomu i s plíživě laděným survivalem Planeta mezi dvěma slunci, citlivě vykrádajícím motivy Černočerné tmy, a bonusovou povídkou Expresní zásilka, která si zas pro inspiraci odskočila k Alienovi. U mě dobrý.
4 žánrové ****
PS: Jenom nechápu, proč se někdo dělá se čtyřmi stovkami stran, aby je následně korunoval jménem jako Planeta mezi dvěma slunci.

6 09.02.2017

Když bylo roku 1917 malé Alise Rozenbaumové třináct let, vešel do světnice zdrchaný otěcko a sprásknul ruce; „tak nám bolševik zavřel apatiku“. Krušné časy přišly na židoliberální buržousty v Petrohradě, i hlad měli. To by ale naše nastávající autorka nebyla správný motýl, kdyby se jí při první příležitosti nepovedlo na výletní vízum frnknout k Rozenbaumovi New Yorskému, majiteli kina. Panorama Manhattanu a bijáky udělaly s tvárnou myslí své, a tak náš neposeda znovu roztáh křídla, sednul na vlak a napříč kontinentem si to prosvištěl až do srdce Hollywoodu. Tam si Alise, plna obdivu nad kypícím kastrolem jménem Amerika, změnila jméno, před zrcadlo postavila komunistický manifest a pár budovatelských románů a v kroužku nekritických pochlebovačů, jímž se obklopila, je začla přepisovat.
A právě tak, milé děti, vzniklo kapitalní, kapitalistické porno o triumfu vůle. Atlasova vzpoura.
Podívejte, já chápu autorčin oprávněný hněv, a taky chápu, že utilizovat jediný, lidstvu všeobecně společný jmenovatel, totiž sobectví, je více méně nutnost. To ale nic nemění na tom, že mi z Aynina Titaniku bezbřeze fanatické slepoty a dojemně účelových replik záporáků, bylo v podstatě imrvére trapně. Ani kontroverzně, ani pobouřeně, jen a pouze trapně; dokonce víc, než při poslechu Bicycle Race od Queenů. A to už je co říct.

Ne, tyhle dvě zabržděné ** dočítat nehodlám.

Dík Faktótu můžeme z pohodlí domova okusit, jaké to je být psem, ochlastou a somrákem.
Další nespornou výhodou je, že se, na rozdíl od Kerouakovi Cesty, necítí být manifestem čehokoli.
A taky, že jsem si díky němu dohledal, co vlastně faktótum znamená.
Potíž mám ale s kapelou, co si z nějakého důvodu (asi že Chinaski hodně chlasce, horizontálně kolaboruje, fajčí jedno za druhým a má to všechno na háku) usmyslela, že bude kdovíjak závratné adoptovat jméno jeho hlavního hrdiny. A ruku na srdce, už jen skutečnost, že si jej za vzor berou takoví exorcisti vkusu, mi v podstatě znemožňuje jít s hodnocením nad 3 ***

PS: Docela bych bral lupeny na betonovou díru s Chinaskim a párkečkem strakatých pitbulů ve volném stylu bez rukavic. To by byla taková rváčská smrt a určitě by mu sedla - tohle, nebo infarkt na prochcané matraci se zdrátovanou flundrou po boku.

4 01.02.2017

Nesnadná, kratičká, znepokojivá knížečka, kde se nikdo nijak nejmenuje a padající list je prostě jenom padající list.

2 30.01.2017

Diana Fosseyová byla bezesporu ošklivý chlap a každý si tak jistě svede představit její zklamání, když před ústrky společnosti prchla do Rwandy, aby v tamní politicky nestabilní, vysokohorské džungli došla poznání, že si jí při zdejší mizerné viditelnosti s akceptovatelnou partnerkou nespletou ani ty gorily (v šedesátých letech se dík King Kongovi ještě natuty vědělo, že gorily lidské samičky unášejí); Domů už se teď ale se staženou oháňkou vrátit nešlo, tak co teda? Rozhodla se je začít studovat..
..a tak se milá Diana hrabe v trusu, stopuje, likviduje pytlácké nástrahy a vůbec tam patnáct let řádí jak vietnamský veterán zchvácený těžkým případem posttraumatického syndromu; rozumně uvažující člověk by si řekl, že čím bude Fosseyová posedlejší a na hlavu padlejší, tím budou gorily sympatičtější. Čím vám ale mají být sympatičtí infanticidní, vnitroharémově agresivní, záštiplní koprofágové s hrubě incestními sklony (dědeček s vnučkou, bráška se ségrou, tetička se synovcem...to vše na denním pořádku, stejně jako srostlé prsty, či děděná šilhavost...jestli jste ale fanoušky Habsburků, tak proč ne), mi nějak zůstalo záhadou. Nevím jak vy, ale já si po dočtení ze skoby v obýváku provaz s pneumatikou sundal.

Hodnocení? Eh..na jednu stranu obdivuji, kolik trusu autorka rozhrabala, na stranu druhou se celým tím podnikem táhne silný odér klinického šílenství.
3 rozpačité ***

8 26.01.2017

Na kosmickou stanici se dostane plus mínus čtrnáct vysportovaných, krutě udržovaných čtyřicátnic se čtrnácti multimiliardáři a po Zemi se zas se svou nesnesitelně frackoidní chráněnkou ve vypasovaném skafandru rozpustilé školačky prohání chrabře blonďatý kyberagent; voila, pižmově tenzní, bytelně nosná kostra je tu.
Hlavně jsem ale chtěl říct, a teď se, jestli stejně jako já při slovním spojení "politický thriller" upadáte v narkoleptické stavy, něčeho pevně chyťtě, že tenhle politický (techno)thriller baví a dokonce i napíná. (ať vám do té pusy nevlétne moucha)
Je taky hrozně rozsáhlý, (1262g, 1160str, jmenný seznam čítá na sto hlav) ale myslím, že jak překročíte Rubikon strany šedesáté, už se neodlepíte. Limit má totiž fakt vymakaný, propracovaný děj s přehršlí rozličných, mimochodem pohozených úvah (ne že bych nutně souhlasil s každou..proč ale taky číst něco, co vašemu světonázoru jenom uznale přitakává), chemie postav šlape a Schätzing jej napsal, jako by byl inkarnací zesnulého Michaela Crichtona s návdavkem černého humoru. Což je fajn, páč černý humor i zesnulého Crichtona můžu.
Škoda, že je konec.

5 germánsky vybroušených *****

6 21.01.2017

Jako já chápu, že když chce někdo skládat věty, tak asi nemůže být zrovna hologramama potetovaná smažka se svítícím čírem v křiváku, co se každé druhé odpoledne probouzí s hlavou v míse na dojezdu neokriegtechno afterparty..proč ale autorská dvojice téhle antalogie, Keller/Sterling, zazdívala konec každé povídky výňatky ze svých vzájemných dopisů o posunu subžánru, (které obsahují perly, jako že je něco příliš stapeldeonovské, či zda je nutný posuv fáze transcendentna?) mi hlava nebere...a zas nečíst to taky nemůžete.

Nebohé povídky ovšem za nic z to nemůžou, ty sem byly v q-řetězech násilně shozeny gangem lítajících blade surfařů z east side...a musím říct, že mě jejich výběr, hlavně co do pestrosti, příjemně překvapil. Ergo, taky spousta mně úplně neznámých jmen, z nichž bych vypích; Davida Maruska (Svatební album - VR), Waltera Jona Williamse (Tátův svět - VR), Christophera Rowea (Dobrovolný stát - čirá halucinace), Paola Bacigalupiho (Kalorik - agropunk) a legendární, mýty opředenou smillu (Dnéska depresi nemám, páč jsem nebyla v práci, mi ráno bylo blbě, tak jsem zostala doma a koukala na film)
4 pohodové ****

3 03.01.2017

Simmons je opět velkohubý, dobře naložený a má skvělé aranžmá (ostatně už v předmluvě mele cosi o sedmeru základních principů zenové zahrady)..bla, bla..no, a mě něco po dočtení zkrátka furt vadilo a unikalo, až sem nakonec rezignovaně used ke stolu, kde do sebe všechno zapadlo; Dost světů a čas je asi jakoby před vás profesor krasojízdy kladl pinzetou na černý samet jeden diamantek za druhým..a vy celou dobu věděli, že jen hraje a že se o ně vlastně doopravdy ani s nikým dělit nechce...no, a pak kamínky šetrně zabalí a s těžko potlačovaným šklebem je nechá zmizet ve své kapse..
..nevím, možná je to celé blbost a žádnou takovou jemně skrytou pokřivenost knížka nenese.
4 mrzké ****

PS: a nakonec je to jen černý zrcadlo mý pořivený duše! hůů..

2 03.01.2017

Egan naivně předpokládá existenci renesančně zdělaného čtenáře...a na základě této své brilantně zcestné podnikatelské úvahy píše stylem když nechápeš, tvůj problém.
No, Gregu, ono zařezávat si ovečky z vlastního stáda taky není zrovna bůhvíjak oduševnělé. Tvůj problém.
Nedočteno, pod čarou za..eee..třeba 3*** ? Fakt netuším.

Tak, na prvních zhruba dvaceti stránkách opíše hlavní hrdina lžičkou v hrnku tři kruhy a mezitím se v něm (v hrnku) odehraje jakési obludně rozměrné existenciální drama. Dál jsem to nedal...Jedna věc je ovšem jistá; kdybych si měl kdy vzít na opuštěný ostrov jakou knihu, bude to SAS Přiručka jak přežít.
Nehodnotitelné, do sebe svinuté, divné.

Le Guinové se zcela nenuceně povedlo obnažit nerv tajemna každodenní všednosti a hrát na něj, jako by se nechumelilo. Ale ono chumelí, pěkně peřinově, až s poslední stránkou jen malý kopeček napoví, že tam kdesi v závěji jedno velké Vyprávění spí.
5 pomalých, vlídných *****
PS: Korunkou téhle miniknížečky je její elegantní, a vůči obsahu i smysluplná, grafická úprava, hmotnost, papír přebalu a nadmíru uspokojivý formát.
Fetiš jak bič, Gnóme!

6 18.12.2016