józi.odkudkam komentáře u knih

Zbytek mě vyměřeného času na tomto, mocnými jedy zatím nespáleného, světa hodlám strávit snahou vypiplat hodinářským strojkem poháněný model sila (s mikrokosmem betlému lidiček uvnitř) v průřezu plechovky od fazolí; asi sem divnej, ale mě se to líbilo. Jasně, po spirále schodů se nám dolů valí kaskáda logických kotrmelečků, charaktery jsou niterně rozervané jak Julietta s rambonožem pod balkonem a aby toho nebylo málo, Huges ho napsal takřka unikátně uniformním slohem.
Přesto přeze všechno mě ale Silo...bavilo...a vlastně i dalo, co slibovalo, totiž popis problematiky soužití lidí v mokrém snu každého Doomsday Preppera; v podzemní arše s uzavřeným koloběhem a navrch ještě přidalo slušnou úvahu k přežvyku ohledně toho, SPOILER, jaké historie jsme vlastně otroci, potomci a spolutvůrci mi sami, potažmo kolik z ní si s sebou vítězové vzali do hrobu. KONEC SPOILERU
Jedna rada závěrem. Když už Silo odvíčkujete, tak ho dejte do dna. Spousta věcí, i když se to zdá nemožné, začne (s přivřeným okem) dávat smysl později.
Buď jak buď, jsou čtyři, ochotně mi skočily do střely nálady a jsou spokojené; tedy 4 spokojené ****

PS: Všimli jste si absence hudby v jakékoli její podobě? Brr...

21 30.07.2018

Receptura kultivovaných vidláků, kanibalismu a nic netušící, městem zpovykané mládeže v teritoriu oněch vidláků je filmově osvědčeným tratolištěm erotiky a tepenné krve...A bylo jím už i v době vzniku tohohle knižního hryzu; Po sezóně (1980) je totiž buhužel jen průměrně sflikovanou trojexpozicí Hor co mají oči (1977), obléhání chaty ze Strašáků (1971) a starého dobrého Masakru motorovou pilou (1974).
Kdy, kde a hlavně proč tohle nabralo kultovní status mi hlava na na cibulce orestované slezině nebere. He, Ketchume?!
2 přes průklepák amatérsky obkreslené **

7 26.06.2018

Na měko no, trochu připit, dvě věty pod tim v dobré víře sázim.
Rány v písku prstem psané, vlna smývá; co s nimi jen v hlubinách, co s nimi jen dělá?
Přijetím je v příběh kouzlem mění.
Jadýrko autorova duchovního plodu snad asi nakonec tkví v naprosto jedinečně soukromém, nezcizitelném stavu, který v člověku prostřednictvím svého hypnotického textu katalyzuje; já se po jeho dočtení nevím zač pochválil, vzal lupu, na chvíli se odstřih, a spokojeně studoval tkáň stránek knihy, pak vyšel ven a tam dál do centra dění umisťoval docela obyčejná mystéria z hlíny trčící kytky, nehybnost sáním zúčelněných mšic na ní, kamínků a tak.
Třeba mi něco uteklo a je mi to jedno.

4 jarní sprškou očištěné ****

6 26.06.2018

Lůďa se, s paží kolem ramen obdobně společensky znaveného Dänikena, k ránu potácí uličkami Reykjavíku a Verneovsky prkenně mu při tom do ouška huláká cosi o vědeckém pozitivizmu, zdolávání Everestu, létajících talířích, ve vzduchu visící předtuše nukleární zimy a první ťápotě adidasky na Marsu; jako takový, od scifi škváru „fantazie čtvrtořadých mozků“ se opakovaně distancující, na šosy si šlapající, škvár k potěše přátel a bližšího okolí asi stačí, jinak ale prosím ne. Co by na to řek Čapek.
2 ** a už nikdy víc..hlavně ne mládeži!

PS: Ze slov pumprlík a štrapáce se mi už normálně otvírala kudla v kapse.

5 26.06.2018

Spojené státy Zeměkulné nevyberou smyk hyperprostorem, načež to čumákem napálí do hvězdného systému středověkého, vazalskou hierarchií těžce spoutaného pseudoJaponska, ozvláštněného absencí pojmu přátelství a naprostou legitimitou vraždy, coby prostředku společenské interakce...
..jako já se snažil, ale potíž je v tom, že Cherryhová stvořila mentálně(sic!), somaticky i civilizační strukturou naprosto antropomorfní ufony a pak je osolí způsobem, jenž je nepřesvědčivý (tlumočník Bren vesele klábosí s de facto člověkem, aby mu ten odvětil cancem á la: „jů, a co znamenají hranice, to my neznáme!“...přitom je zcela evidentně sami mají, atd.) rozpačitý a jen opravdu těžko udržitelný.

Nedočteno.

VanderMeer správně usoudil, že podruhé už napoprvé do Oblasti X vstoupit nejde (aspoň ne bez předělu) a udělal jedinou smysluplnou věc; otevřel okno do blázince, co má v popisu práce se tvářit, že celý ten fantasmagorický cirkus Oblasti kočíruje, přičemž z něj tajně víc a víc vyšiluje.
Jaké informace z Oblasti pronikají ven a do jakých báboviček se je snaží vměstanat zaměstnanci agentury? Jak tyto deformované informace ovlivňují kroky lidí, co do Zóny posílají jiné lidi? Kdo tomu šéfuje? Ožívají věci, když se na ně nedíváme?..
..Celá agentura a lidi v ní lapení mi chvílemi přišla ujetější, než samotná Oblast a já se celou dobu nemoh zbavit dojmu, že čtu něco od Davida Lynche. Nějaký v lese ztracený scénář k hodně divnému revivalu Městečka Twin Peaks. Vůbec mi zatím oba díly přišly hodně...podprahové, intuitivní..?
Každopádně zajímavé.
Čtěte Autoritu; pravda, je krapet slabší, než Anihilace. Ty 4 zaplaťpánbů **** ale pořád rád dám.

8 26.06.2018

Vlhkou ploškou srdíčka, k talířku lne, jahody půl šílené.
5 mňam*****

PS: Rtuť se mi ze zálohujto legálně stáhnout a náležitě s dýškem zaplatit nepovedlo, takže hodnotím pouze samostatné olovo.

6 04.06.2018

Tenhle komorní psycho-horor opravdu mrazit umí a heroicky se tu doznávám, že mě svou specificky plíživou nehmatatelností mrštil při noční návštěvě toalety o dobrých šetadvacet let zpátky, kdy jsme s bratránkem na VHSce pokoutně shlédli Vetřelce. Naštěstí jsem si vzpomněl na Miloše Zemana a věřte mi, ten chlap vytěsní všechno.
Ne, ke zdejší znuděné suitě se přidávat nebudu.

4 pečlivě vystavěné, za hrob nenávistné ****

11 04.06.2018

Kulhánkem ani Kopřivou, byť začíná taky na k, Kotleta není..a ať už si v post-rozhovoru otvírá hubu sebevíc, tak ani nebude; ono totiž samoúčelné násilí hnojené hulvátstvím a pornem bez šmrncu řekněme papírem říznuté oční bulvy s kapkou citrónu stylu v ní, zkrátka bez jemnosti, k plnému gurmánské zážitku takňák nestačí. A Hustej nářez se tím sám torpéduje v hrubozrnný brak.
Brak mi nevadí, absence finesy jo.
Ale abych zas jen nedštil síru, když skousnete první ani ne půlku, jež je nonstop CzechTek style otupujícím stloukáním vzduchu olovem v máslo, tak zbadáte, že tu a tam mračny kulek prosvítá cosi jako črta děje s rodícími se sympatiemi vůči kroužku hlavních postav.

No, těma dvěma..dobře třema slabšíma kobližkama *** ještě o zem plácnu, víc ale ani náhodou. Lidi, chápu, že každej občas potřebujem vypnout, ale zas neblbněte.

14 04.06.2018

Pravidlo je jedno a je jednoduché; Kde je Basket Flora, není místo pro nic jiného, než pro Basket Floru. Basket Flora nemá rád kamení, protože kde je Basket Flora, může být jen Basket Flora. A ne nějaké kamení.

3 brutální, pokročile zaostalé Basket Flory z pěti maximálně možných Basketi Flor..ale tak jako sranda byla

7 23.05.2018

Co říci k Božské komedii. Mistrně sporými tahy (ni Vrchlického blábolení sto nebylo je zcela zastřít) vyvedená, kolosální freska a dobově samosebou se rozumějící encyklopedie výkladu světa.
Povznášející i děsivá zároveň.
Docela jako vážně míněný kostel.

5 múzami políbených *****

PS: Jak už jsem výše uvedl, měl jsem tu čest s páně Vrchlického slepáku šifro-básněním a nakonec byl dohnán jím, si u Academie objednat 2. dotisk Mikešova požehnaného, bohatými poznámkami opatřeného, překladu. Ať ti to, Mikeši, pánbu na stokrát oplatí a jméno toho druhého na věčnost zatra...jak že se jmenoval? Už nevim.

Solaris?
Prázdnem si plující tajemství velikosti planety rámované nýty obitými zrcadly oken tísnivě prázdné kosmické lodi s hrstkou ze sebe sama zoufalých existencí v ní.
Tenhle žánr dalece přesahující klenot směle doporučuji všem.

5 těžce klasických *****

15 14.04.2018

Anihilace je frontálním útokem na zřejmost, kterou rozpíjí, přetáčí, natahuje a hraje si s ní s tak děsivou samozřejmostí, až si v konci nejste samou opilostí chvíli jistí dokonale ničím. Ani nohama pod váma.
Anihilace je dojmy silně pulzujícím scífkem s naprosto jedinečně vychýlenou poezií obrazů a které spíš, než aby odpovídalo, tak otázky množí.
Což v konečném důsledku nutí k zastavení víc, než by tomu kdy mohlo bylo obráceně.
Myslím, že o to i autorovi šlo.
5 dosti extravagantně uklouznutých *****

12 14.04.2018

Achjo, jsem vůl, že jsem si Vraní dívku půjčoval a ještě větší, že jsem jí dočet.
Vnesla do mne jen zmar, ošklivost a depresi.
Nic víc.
Ale jako lautr nic.
Vřele vám doporučuji se jejím semenem nekrmit.

S na rovince funícím Martinem jsem poprvé zkřížil meče v jeho Nebulou a Locusem ověnčené sfi-fi noveletě Písečníci. Šlo o slátaninu pamětihodnou jen neoprávněností oněch ocenění. Až o několik let později jsem zjistil, že jde o toho samého bařtipána, co má na svědomí Hru o trůny...No, a jelikož se pro mě její televizní podoba docela záhy stala antonymem švýcarské stračeny s nevytahaným vemínkem, tak jsem se, mnouc si škodolibě ruce, těšil, jak si na Martinově předloze zgustnu, nemilosrdně ji nactiutrhám, zašlapu do země a při tom uvolním spoustu žluči.
Žel Bohu, ani při nejlepší vůli nemůžu; aby tě čert spral, ty jeden Grr Martine!
5 k vzteku velkolepě výpravných *****
A další díly just nebudu!..
..jedině potají.

PS: Taky jste si v duchu stvořili svůj erb i heslo? (můj nese černou mořskou vydru s bílou lasturou v tlapkách na blanktně modrém poli a heslem „Já to nebyl“)

Mráz se pyšní Mrazivými štíty francouzských Pyrenejí, v nich pak odlehlým sanatoriem pro duševně extra choré, přečerpávací vodní elektrárnou, kabinkovou lanovkou, Mrazem sevřenými ulicemi městečka pod onou lanovkou a v nich po stopách bizarní hrůzy slídícím detektivem, co popíjí kávu a minerálku. Ano vidíte dobře, nikoli vodu, ale MINERÁLKU!
Kromě výše uvedených nezbytností ještě musím dodat, že se „jeden z padesáti nejlepších thrillerů z celého světa za posledních pět let“ špatně nečetl, ale za minerálku, celkově tuctové bití na pochlach ohledně současné generace vyfetlé moderními médii a PC hrami v sebranku bezcitných monster (o něze francouzské revoluce pan Minié zjevně neslyšel) a za rychlé VYŠUMĚNÍ po dočtení na něj víc jak 3 vločky spadnout nenechám.

9 01.04.2018

Úf, dosud se mi žádná knížka nečetla tak krásně špatně. Krásně ve smyslu hltavě hnusných svinstev (kvůli nim jsem si taky Kladivo půjčoval, že) vůči lidskosti a špatně ve smyslu zoufale svíravé křivdy ubezmocněné nemožností Bobliga ze stránek za vlasy povytáhnout, uříznout mu hlavu, a tu jakožto, dámy sklopí zrak, živý pisoár s mýdlíčkem ve vykloubené sanici přibít do pekla na zeď a věčnost amen.
5 hrozných *****

PS: Ano, je to černobílé, vydírá to city a Kaplický byl, jako každý tklivý spisovatel, úchyl, a šlape neuvěřitelně.

22 19.03.2018

Potíž s Egypťanem Sinuhetem je, že se neodehrává ve starověkém Egyptě; Waltari v něm nepodnikl jedinou opravdovou snahu o vnoření se do odlišné kulturní mentality a místo toho se spokojil, nazvěme to pravými slovy, s myšlenkovým prostorem soudobé „západní“ civilizace, aplikované na dost neživotně působící lešení egyptských rekvizit.
Chybí Cizost, chybí Jinde.
Tím nechci říct, že by byl Egypťan špatnou knihou, to ne...jen mi představa, že by poselstvím historického(!) románu měla být dojemně banální, a stejně tak i zcestná, doměnka, že člověk je, byl a vždy a všude bude stále tím samým člověkem, přijde na 5 hlučně jásavých hvězd trochu málo.

19 17.03.2018

Jestli vám úvahy o etičnosti nanášení barevného laku na nehty (ve smyslu drastické proměny vzhledu) navozují úzkostné stavy, pak vězte, že Man plus nebude čtivem pro vás; Pohl v něm totiž lidské tělo vrací zpět na řeznický ponk, kde hezky z gruntu přeroubuje vše, co s námi ten vousatý kmet na obláčku zamýšlel, a de facto tak širší veřejnosti předestírá problematiku transhumanismu, jíž se o deset let později ve Schismatrixu tak jiskrně chopí Bruce Sterling.
Mno, a když už jsme u Sterlinga, tak nelze přejít ani luxusně zabalený dáreček samotného závěru, který (SPOILER) zcela evidentě předznamenává i Gibsonova Neuromancera. (KONEC SPOILERU)
Zkrátka a dobře; jestli hledáte centrální HUB kyberpunku, nehledejte. Je totiž tady!...nebo v lišejníku, když na to přijde.

5 zdrojových *****

8 16.03.2018

Až doteď jsem u každého Kinga rámcově tušil, do čeho jdu; stokami se brodí masožravý klaun a z ulic mizí děti, správci horského hotelu rupne přes zimu v kouli, mimozemští „sračkotchoři“(terminus technicus) dychtí kolonizovat všechny ty milóny mil sametově hebkých, lidských střev atd...
Anotace k Srdci v Atlantidě je ale v tomto směru solidní škraboškou. Což je jenom dobře; takhle nevyzpytatelný, postupně objevovaný King, mě totiž vcelku fajně bavil.
A tak vám ho, až na těch pár dalších řečí, nebudu dalšími řečmi kazit ani já.

3 pěkné (a nebýt nevkusně srdceryvného a nadbytečně násilně sešroubovaného závěru, tak i víc) muří nožky v kroužku ***...za přečtení ale určitě stojí!

7 12.03.2018