JulieJames komentáře u knih

Dokonalý portrét Anglie v 18. a 19. století. Austenová dokázala autenticky vyobrazit tehdejší společnost a dokonale vykreslila společenské vrstvy od nejspodnějších až po aristokracii. Někdy bylo až zábavné číst o problémech tehdejších dam a o jejich přelétavých názorech. To platí zejména pro ženskou část rodiny Bennetovy s výjimkou dvou nejstarších dcer. Nicméně ten hlavní a revoluční prvek knihy je bezpochyb Elizabeth Bennetová, dívka s vlastním názorem a rozumem, který se netočí jen kolem nejnovější módy a majetku budoucích nápadníků. Naopak, vidíme racionální a vtipnou mladou ženu, která chce mít vše v hlavě spořádané a odůvodněné. Bylo nádherné sledovat její zprvu odpor a posléze pomalé zamilovávání se do pana Darcyho. A samozřejmě, že se Austenové bravurně podařilo z arogantní netykavky Darcyho udělat navýsost přitažlivého gentlemana (ano, hlásím se do zástupu jeho fanynek :-D) Jednoduše romance, která není pouze povrchní, ale skoro až záhadná. Pro mě asi nejlepší klasika.

13 19.07.2018

Musím říct, že jsem se nechala strhnout vlnou propagace a knihu si přečetla, neboť po všelijakých serverech byla reklama a reakce na tuto knihu až neuvěřitelná. Odolávala jsem dlouho, ale když jsem se k příběhu dostala, stálo to za to. První ze tří části byla tedy pro mě nevýslovně nudná, ale brala jsem to, protože člověk si utvářel obrázek o Igorovi , ať už byl jaký chtěl. Autor toho využil chytře, nepřiklání se ani k možnosti, že Igorovo vyprávění je pravda ani že by byl totální blázen, a stejné rozhodnutí je na čtenáři. Od druhé části už se to rozjelo a hltala jsem jedním dechem. Knihu jsem prostě musela dočíst (četla jsem do čtyř do rána a vstávat měla v sedm, nešlo se odtrnout), už je proto, že kdybych přestala, atmosféra by zmizela. V hlavě mi pořád vyskakoval film Záhada Blair Witch, přesně takhle jsem si děj knihy představovala, až na to, že Trhlina byla asi tak 150x děsivější než celý Blair Witch. Konec mě naprosto rozsekal a zanechat hlubokou stopu. Fakt, že autor navíc do knihy připojil odkazy na články a text kapely Zrní, hrůzu ještě podněcoval. Za mě jedna z top knih.

11 08.05.2018

Úctyhodné zakončení jedné z nejskvělejších detektivních sérií. Musím uznat, že Larsson si dal neskutečnou práci s vymýšlením všemožných detailů, každé jeho slovo je věrohodné. Ze začátku jsem měla opět malý problém se začíst, ale jakmile se dal děj do pohybu, nešlo se odtrhnout. Nemohla jsem se dočkat konečného soudu s Lisbeth Salanderovou, protože jsem věděla, že to bude pecka. Úplný závěr jsem si představovala jinak, ale nezklamal mě. Jsem naprosto nadšená. Neumím si představit, že Lagercrantz vytvořil plnohodnotné pokračování této trilogie, ale rozhodně mu zkusím šanci dát, protože původní Milénium je jednoduše geniální.

6 12.08.2018

Jsem příjemně překvapena, knihy od Murakamiho jsem velmi dlouho odkládala, nechtěla jsem spadnout do mainstream proudu, co ho čte a miluje a stát se další osobou filosofického světa.
Bylo mi řečeno, že 1Q84 je šokující a filosoficky nabitý kousek, tak jsem se obrnila a s nechutí začala číst, ale musím uznat, že předsudky byly totálně vedle. Té filosofie tam na obě dvě knihy zase tolik není a když už, je hezky zpracovaná a poměrně pochopitelná.
Murakami se nebojí detailů, které jsem si ne vždy pamatovala, nicméně byly několikrát opakovány, takže člověk si v průběhu děje zvykl a naučil se jich více všímat.
Dějová linka Aomame mě ze začátku nebavila vůbec a snažila jsem se ji přelouskat co nejdřív, hlavně aby už zase začal Tengo. Ale po pár kapitolách jsem se chytila obou příběhů a četlo se to samo. Krásně promyšlené spojitosti, velmi kladně hodnotím i to, že Murakami se neobtěžoval vysvětlovat každou situaci hned, jak to bylo možné, ale počkal si s odhalením třeba až na polovinu knihy nebo dokonce vůbec. V jiných dílech jsem na to háklivá, zde se to zdálo nepodstatné.
Co mě tedy ale dohnalo téměř až k slzám zlostného pláče byly pravopisné chyby a interpunkční znaménka, toto se tedy korektuře opravdu nepovedlo. Kolikrát jsem i našla souvětí ustřihlé uprostřed a narušilo to celý dojem.
Celkově vzato jsem ale hrozně ráda, že jsem si obě knihy přečetla. Sice to ve mně nezanechalo takový hluboký dojem, ale čtení jsem si užila, těším se na třetí díl a chválím autora za skvělý nápad.

6 22.09.2017

Kde jen začít. Tahle kniha ve mně rozproudila několik silných emocí. Japonskou kulturu mám docela ráda a bylo fantastické se ponořit do mysli japonského dítěte a později mladé ženy, ale netušila jsem, že život gejš dokáže být tak těžký. Líbí se mi, jak Čijo/Sajuri popisovala veškeré své myšlenky a pocity nenásilnou formou, čtenář s ní dokáže splynout a prožít si opravdu její těžkou cestu k úspěchu. Často mě až mrazilo, jak realisticky na mě situace z knihy působí. Některých osudů lidí okolo Čijo mi bylo skutečně líto a doufala jsem, že s ní si život nakonec nebude tolik pohrávat. A opravdu to vypadalo, že skončí šťastně, ale něco mi říká, že ke konci knihy už ze Sajuri vyzníval takový hořký tón. Sice dosáhla svého vytouženého muže, ale měla jsem pocit, že s ním nebyla šťastná a je mi z toho smutno. Nic to ale nemění na tom, že je to jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla.

5 19.07.2018

Velice emotivní kniha o vztahu mladého muže s o dost starší ženou v průběhu několika let. Zajímavý pohled na myšlenkové pochody Němce, který se zamiluje do ženy s nacistickou minulostí, navíc negramotnou, a jeho povídání o situaci poválečného současného Německa, které se vyrovnává s lidmi jako Hanna. Na knize mi trochu vadilo, že hlavní postava Michael působí v patnácti letech jako filosof, ale dalo se to odpustit. Na postavě Hanny bylo působivé, že autor nechal čtenáře si ji oblíbit, a pak předhodil, že dělala dozorkyni v Osvětimi. Rázem se člověk dostává do stejné situaci jako Michael a musí si na ni vytvořit vlastní názor. Tyto postavy dávají čtenáři hlubší prožitek z celého příběhu.

4 16.09.2018

Oddechová kniha určená primárně ženám. Styl psaní byl pohodový, kniha se hezky četla. Ocenila jsem hlavní postavu knihovnice, protože jí sama jsem, a mnohdy jsem se poznávala, speciálně u částí, kde Nina vypráví, že už svoje knihy nemá kam dávat :-D I nápad se povedl, pojízdný krámek s knihami mě taky občas láká, ale tolik odvahy s jeho založením nemám. V knize bylo super sledovat střet anglického velkoměsta a skotského venkova, byla jsem překvapená, jak rozdílné mohou být. Určitě stojí za přečtení.

4 19.07.2018

Klasická česká pohádka, vzpomínám si, jak jsem milovala ten večerníček. Humorné příběhy ze života obřího mluvícího psa, hezký nápad, super kresby, vtipné situace. Bomba :-)

4 26.02.2018

Příjemná oddychová kniha, četla se dobře a svižně, dva pohledy na děj přinášel zajímavé zvraty a myšlenky. Postavy byly od začátku sympatické. Sice si myslím, že takových náhod, jaké se staly Charlotte a Anthonymu, se přihodí málokdy, a tolik věcí by se za jeden večer nestalo, ale i tak jsem se bavila. Na konci pěkné napětí a dojemný konec. Rozhodně doporučuji.

4 25.02.2018

Tak tohle bylo...jak jen to popsat. Bába Motyka měla být takovou adaptací městské legendy v dnešní době, a označení "finský Stephen King" nasazuje laťku hodně vysoko. Laťku, na kterou pan Hautala ani nedohlédne. Kniha byla neskutečně zmatená a popsaná stylem, ve kterém se vyzná snad jen sám autor. Mnohdy jsem nevěděla, co vlastně čtu a někdy v polovině stránky jsem si říkala, jestli vážně čtu nebo trpím šílenou vnitřní samomluvou.
Dvě hvězdy tomu dám jen proto, že to bylo až překvapivě docela čtivé, za těch pár temných momentů a super obal, ale jinak to za moc nestálo. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, ale zdaleka to nedosáhlo mých očekávání.
Snad Stephen King nenavštíví Finsko ;-)

4 11.08.2017

Těšila jsem se na pořádné drama, všude si čtenáři tuto knihu chválili, jak byla strašidelná a super, ale mně zas tak super nepřišla. Asi už mám těch detektivek načteno dost. Nebylo to špatné, bylo tam vyšetřování zajímavého a podivného případu (týká se brutality a mladistvých, to mnoho lidí neskousne) a propletence postav. Sám případ je vskutku brilantně promyšlený, autoři se nebáli zabíhat do detailů, takže jsem chvílemi měla pocit, že před sebou úplně vidím filmovou scénu, ale styl psaní mě pomaloučku odrazoval, stejně jako v případě Skleněných těl. Bylo tam moc skoků do minulosti a mezi postavami, ztrácela jsem se. Až někde za polovinou jsem zjistila, že dole na stránce je vždy napsán časový údaj, ale i tak mi to přišlo dosti zmatené.
Posledních třicet stran bylo překvapivých, byl tam dobrý zvrat, to hodnotím velice kladně, ale dojem knihy to pro mě zachránit nemohlo. Celkově to vidím jako lehký nadprůměr, jsem zvědavá, jak to celé dopadne, ale podruhé už bych se ke čtení nevrátila.

3 26.02.2018

První dvě kapitoly jsem doslova skoro přetrpěla, postavy mi přišly extrémně nesympatické, trochu vulgární začátek a výrazivo mě docela odrazovalo, ale dala jsem tom šanci. Pak už se všechno hodilo do normálu, příběh byl čtivý a zajímavý, taková prázdninová oddechovka. Dověděla jsem se pár užitečných informací z pohledu paraplegika, autorka se tohoto tématu nebála. Konec mě trošku naštval, přišlo mi, že v jednom momentu se postavy zachovaly úplně jinak, než jak byly vykresleny během celého příběhu, ale dopadlo to dobře a jsem spokojená. Takový hezký průměr.

3 25.02.2018

Moje první kniha od Adlera-Olsena a jsem naprosto spokojená. Sice je to poměrně bichle, ale takhle by podle mě měla detektivka vypadat. Každá z postav byla osobnost, perfektně popsané jejich myšlenkové pochody, zapeklitý případ, jednoduše senzace.
Skvělé i bylo, že jsem nemusela číst předešlé díly, a cokoliv jsem nepochopila (ať už význam oddělené Q nebo jednotlivé životní příběhy postav), Adler-Olsen vše nenásilným způsobem vysvětlil.
Už jsem začala skupovat zbylé díly série, tak jsem zvědavá, jestli tento díl překonají. Myslím, že to půjde těžko, protože Nesmírný je pro mě totální topka, ale nechám se překvapit :)

3 11.08.2017

Na to, jak jsem se na knihu těšila, přišlo zklamání.
Styl psaní typu Virginie Woolfové "proud myšlenek" mi vadil plně nejvíc. Nemohla jsem si vybavit, jestli ten stejný styl použila autorka i u Bábovek, které jsem si hodně oblíbila, a jestli ano, tak mi tolik nevadil jako u téhle rádoby detektivky. Bylo fajn nahlížet do myslí postav, ale prozrazovat děj tak trochu dopředu mi po pár kapitolách už lezlo krkem ("...podívala se na něj, pomyslela si, co by se stalo, kdyby to řekla, nebyla si jistá, jak to říct, a když to řekla, zjistila, že vlastně vůbec neví, proč to řekla a bylo by lépe, kdyby nic neřekla, ale stalo se."). No nic, někomu tenhle způsob vyhovuje, mně to přišlo otravné.
Děj mi přišel trochu utahaný. Myslím, že to bylo zbytečně zdlouhavé, některé scény nebyly nutné. V polovině knihy jsem zjistila, že si vlastně nepamatuju, co bylo na začátku. Nicméně bylo fajn, že se to aspoň dobře a rychle četlo.
Když bylo oznámena detektivka, myslela jsem, že ta kniha bude celá detektivní s bližším pohledem do hlav postav, ale nikoli. Jednoduchý problém "kdo postřelil toho" a maximálně čtyři pět podezřelých není zrovna recept na úspěch detektivky v dnešní době. Musím říct, že jsem tedy do konce netušila, kdo to udělal, ale překvapivé odhalení, které zas tak překvapivé nebylo, celkový dojem z knihy nezachránil.
Také se mi zdálo, že nikdo z knih Třeštíkové pomalu není normální. Chlapi jsou žárliví, podvádí a nebo jsou zbytečně sprostí (a množství vulgarsimů mně od čtení upřímně odrazovalo) a ženský kariéristky nebo podivný puťky, často v domácnosti. Na druhou stranu, myšlenkové pochody byly vykresleny bravurně, to se musí nechat.
Čekala jsem od toho daleko víc, nicméně jsem ráda, že jsem si to přečetla. Osud Michaely by na začátku málokdo odhadl, ale upřímně si nemyslím, že by se takováhle situace kdy stala skutečností, což je škoda, protože si myslím, že autorka se právě o to snažila. Rozhodně nedávám autorce vale, jsem zvědavá na její další počiny. Osm ale Bábovky dle mého nepřekonalo.

3 19.06.2017

Kniha určená spíš pro mladší čtenáře. Vizuálně je kniha docela pěkná, ale spousta fotek se opakuje. Obsahuje fotografie umělců, kteří pak v textu nejsou zmíněni a nevím, co tedy v knize dělaly. Navíc, opakovaly se nejen obrázky, ale i některé informace, a věty byly hodně přizpůsobené mladšímu obecenstvu.
Myslím, že knížka je spíš takové intro o Billie Eilish, pokud se o ní člověk chce dovědět něco víc, raději by měl zabrousit na internet. Přijde mi, že knížka vznikla jenom proto, aby o ní na trhu vůbec něco bylo. Osobně bych počkala na něco propracovanějšího, ale dvě tři zajímavosti jsem se dověděla.

2 29.12.2019

Podstatně lepší díl než Muži, kteří nenávidí ženy. První díl byl dobrý, ale něco mi v něm chybělo, kdežto tenhle to "něco" prostě měl. Byl skvělý, bylo v něm dost tajemství, které člověk prostě musel odhalit, a to ho donutilo číst dál. Autor si perfektně načasoval veškeré šokující události a dal si tu práci vymyslet všechny pospojitosti tak, aby nikde nevznikly pochybnosti o pravdivosti jeho výroků. Maximální spokojenost a mé vřelé doporučení.

2 19.07.2018

Krásný příběh. Oproti filmu mi přišlo, že kniha má neskutečně rychlý spád :-) Myslím, že obě verze se povedly, kniha mi přišla víc pro děti, ale užila jsem si ji. Vrátila jsem se o několik let zpět do dětství a prožila si znovu to fantastično. Za mě skvělé :-)

2 11.07.2018

Zajímavý nápad. Knížku jsem měla přečtenou asi za půl hodinky a pobavila jsem se. Někdy mi příběhy nepřišly ani tak strašidelné, ale u některých jsem si říkala "A do prčic...". Doporučila bych i dospělým čtenářům, je to povedené. A u některých stránek se třeba opravdu budete bát ;-)

2 30.06.2018

Nebylo to špatné. Tato kniha je sepsaná kratšími povídkami ze života, (udivuje mě, že toho Halina prožila tolik, přijde mi to úžasné), na konci každé kapitoly je několik receptů, které převážně vypadaly báječně, určitě nějaké vyzkouším, ale co bylo doopravdy bombastické byly rady a tipy a sos situace pro kuchyni, hezky seřazené podle abecedy. O takovém množství vychytávek jsem neměla ani páru, pár jsem jich už zkusila a jsou dost užitečné. jednu hvězdu ubírám proto, že mě celý příběh štvala postava dcery, nemohla jsem ji vystát. Ale i tak se mi líbila.

2 26.02.2018

Zajímavé počteníčko. Povídka to nebyla špatné, jen té "duchařiny" tam bylo pramálo. Opravdu škoda, že se Gillian Flynnová nerozhodla vzít celý námět a napsat plnohodnotnou knihu, nápad to rozhodně není špatný. Bylo to rychle ukončené, spád svižný, jak se na povídku sluší. Žádné zbytečné hluboké filosofické přemítání či šokující odhalení (takové akorát přiměřené autorčině stylu) a přesto ve mně nechala povídka dojem. Příjemné na zabití krátké chvíle, já jí četla u smažení palačinek :-)
Jen nevím, jestli bylo samostatné vydání třeba, i když na druhou stranu hezky doplňuje sbírku. A knižní vydání naprosto úchvatné, máte pocit, že držíte knihu starou nejméně 100 let ;-)

2 22.09.2017