k-mol komentáře u knih

Většina povídek v téhle knize je velmi dobře napsaná. Dokážou vás vtáhnout, některé (Oltář a Zloděj koní) dokonce strhnout a vy hltáte věty a slova, abyste se co nejrychleji dobrali konce, který musí, opravdu musí, být skvělý, protože takhle dobře napsaný příběh nemůže ani jinak skončit. A pak zíráte a cítíte se trochu podvedení, protože cesta byla parádní a slibovala vyjímečný cíl. A ten se bohužel neukázal. Povídky z knihy "Hleď, prázdnota" jsou tak trochu jako porno bez ejakulace. Hodně poloh, které jsou, žel, bez správného zakončení sice příjemný, ale pouhopouhý tělocvik.

5 15.04.2020

Milá knížka o Werichově návštěvě Itálie, země která ještě tenkrát měla svou hrdost, soběstačnost a originální kulturu (vzpomeňme např. na geniální spaghetti westerny, giallo, či populární hudbu) a která se dnes potácí nad propastí, závislá na penězích z EU, jejíž noty musí za onu almužnu zpívat. Ještě že se toho pan Werich nedožil.

3 02.01.2024

Napsáno krásným jazykem, prosyceno atmosférou od prvního do posledního písmene a určeno výhradně těm, kdo už nechtějí číst klasické hororové povídky, neboť téměř každý příběh zde (pokud se nepletu tak s výjimkou jednoho), ač začíná v žánrovém stylu, vás nakonec zavede úplně jinam. Někomu může vadit nejednoznačné zakončení většiny příběhů, ale co je jisté, Nathan Ballingrud umí vlézt do mozku čtenáře a nechat tam po sobě pachuť temnoty.

3 31.12.2023

Orwell šel bojovat do války, aby o ní napsal. Hamsun málem zemřel hladem, jak zoufale se chtěl stát spisovatelem. Jack London strávil kus života na moři, v podřadných zaměstnáních a na Aljašce, kde přežil kurděje. Bukowski vystřídal desítky nádenických míst a vychlastal hektolitry piva a vína, aby o tom podal svědectví. To byli autoři minulosti. Teď tu máme generaci ufňukaných zženštilých rádobyspisovatelů, co se chlubí tím, jak je dnešní muž citlivý, vyměklý a jak už vlastně ani není muž. Když už číst Landsmana, tak toho se dvěma n na konci. Ivan Landsmann totiž píše (potažmo psal), jako chlap a ne jako transžena.

Joe Hill jde ve stopách svého otce nejen v psaní, bohužel i v nevyužití výborné zápletky. Tady platí to samé, co u Hillova předchozího románu Černá krabice, nebo u Kingovy Rose Madder. Výborný rozjezd, pak bohužel sestupná tendence, děj postupně rozmělněný (proč Kingovi pořád dokola řeší dětství svých postav? ) a konec naprosto neuspokojivý. Škoda.

2 25.04.2020

Víc než skutečné informace tato kniha nabízí cca 400 stran subjektivních názorů autora a citací subjektivních názorů jiných autorů, navíc nejednou scestných a mimo mísu (např. názory - promiňte mi to sprosté slovo - liberála - promiňte mi další sprostá slova - Martina C. Putny). I tak se ale něco málo dozvíte, i když v české literatuře není bohužel moc z čeho brát a hrůza se hledá z větší části v literatuře nehororové.

2 03.04.2020

Škoda, že se Zdeněk Zapletal v prakticky každé své knize upne na jednu, až dvě věty (zde "někteří lidé už byli takoví" a "i to se stávalo"), které v textu v nepravidelných intervalech opakuje pořád dokola. I přes tento nedostatek je to ale pořád mistr české realistické prózy.

18.12.2023