kabrnak komentáře u knih
Musím se přiznat, že jsem si nebyl jist, zda do toho jít... Přeci jen Young Adults jsem už odrostl... Ale chtěl jsem zkusit změnu :-)
A rozhodně vůbec nelituju... a nakonec jsem dal 5 hvězd... nějak mi to prostě náramně sedlo...
Asi tři dny jsem se tou knihou bavil tak, že jsem skoro nevnímal vánoce (opravdu jen skoro). Kdyby nebyly svátky a měl jsem jen volno, abysi bych zůstal v posteli celé čtení...
Líbil se mi nápad i zpracování... Možná by to mohlo být místy stylisticky vypilovanější... ovšem fungování toho světa bylo zajímavé, líbila se mi i rozmanitost smrtek a jejich motivace i vnímání vlastního poslání... a mělo to spád a taky semtam zvrat... říkal jsem si, jaký bude asi konec... a ... nezklamal... těším se na pokračování...
Mám pocit, že to doporučím i kolegům (i když jim je 30+) Ale už jsem jim takhle překvapivě doporučil třeba Třetí vlnu anebo Dobrý proti severáku a nakonec byli spokojeni...
Myslím, že zkusím i knihu Bez šance... tuším, že nebudu zklamán :)
Paráda... Po přečtení prvního dílu, jsem se hned pustil do druhého... Nelituju... Užil jsem si to ještě víc než první...
Přiznávám, že z počátku mi to připadalo, že to nebude tak dobré jako první, ale po nějakých 30 stranách jsem byl polapen... Hrozně jsem Prévitovi fandil ve všem, co dělal. Užíval jsem si to náramně... až tak, že jsem se snažil odkládat dočtení, abych si to mohl užívat déle... ;-)
I tato druhá kniha o Prévitovi mě dokázala překvapovat... Připouštím ale, že možná trochu méně než první díl, kde jsem trampoty Prévita vůbec nečekal... A taky mám pocit, že tento druhý díl je takový ... neumím najít správná slova... možná dospělejší, serioznější (ne to není ono)... vymazlenější, zralejší... Prévit sebevědomější... a to všechno je dobře...
Dávám pět hvězdiček a skutečně doporučuji přečíst. Začít samozřejmě prvním dílem... a nebudete se moci dočkat třetího... stejně jako já...
Nepřečteno na jeden zátah, neb bylo moc práce, ale i tak parádní... sedlo mi to.
Úplně jiné než knihy, co jsem od pana Niedla četl (série Rytíři z Vřesova nebo Hynek Tas z Boru)
Zde dokázal vyprávět, aspoň podle mě, naprosto odlišným stylem a místy s prvky až absurdního humoru a mně se to fakt líbilo, nejspíš se to setkalo s jakýmsi rozpoložením a prostě se to trefilo...
Hodně se mi zamlouvalo, že to pro mě bylo nepředvídatelné, že mě vyprávění překvapovalo směry, kudy se ubíralo...
Ježíšek přinesl i druhý díl, tak se do toho pustím :) A Platnéře zatím nechám na později... ale i na toho se těším...
Minulý týden jsem dočetl Němý křik, a chvíli váhal, zda číst další knihu ze série... A nakonec opravdu nelituju. Ďábelské hry byly pro mě mnohem lepší... Oproti první knize, kde se mi chvilemi stávalo, že jsem se musel do čtení nutit, teď už to bylo tak, že jsem se nemohl odrthnout :-)
Sociopatická doktorka byla tak hnusná... při představě, že skutečně je možné s některými lidmi takto manipulovat mě mrazí... a nejde jen o "zabíjení"... no a protože Kim není také úplně normální, je možné očekávat psycho hry mezi nimi, leč s předvídatelným koncem... (přiznám, že jsem se těšil, že by konec mohl být otevřenější...).
A velmi mě potěšilo, že Kim má psa, že se trochu socializuje... a těším se, kam se posune v dalším díle...
Takže teď se už těším na Tichou modlitbu, možná začnu ještě dnes :-)
Tak tohle mi zrovna včera perfektně sedlo... Přestal jsem jíst, pít, spát... musel jsem to dočíst... :-)
Objektivně vzato to asi nebude úplně skvost literatury... (nemyslím to zle)... Ale prostě dějou se věci, které nemají vždy racionální vysvětlení...
Mně se to prostě náramně líbilo a užil jsem si to... i ty strohé, holé věty ze začátku, po pár stránkách se to rozjelo a nešlo to zastavit...
Doporučuji, moc... :-)
Mám rád knihy psané takovouto formou, tedy dopisy, deníky v tomto případě záznamy emailové komunikace. Moc se mi líbily třeba Nebezpečné známosti nebo Dracula (k oběma se někdy vracím).
Jen jsem chvilku listoval, jak to obvykle dělávám s novými knihami, a najednou jsem zjistil, že čtu. A že čtu rád a nechci přestat.
No a za den bylo přečteno :-)
Musím říct, že se to skutečně četlo svižně a rychle. Sice mi Emmi byla chvílemi dost protivná, ale co připouštím fandil jsem Leovi a chtěl jsem, aby si ji udržel od těla. Čtením jsem se bavil, ale na plný počet to dle mě není
Zmínil jsem se kolegům v práci a už další dva si to přečetli, takový paradox, vždyť je to román pro ženy :-) Ale nikde to na nás neprásknu :-)
(nedá mi to a jdu na druhý díl)
Četl jsem všechny knihy od Ursuly Poznanski, a bohužel musím přiznat, že u této mi docela trvalo než jsem se začetl, místy mi přišla trochu zdlouhavá (né úplně nudná, ale zdlouhavá ano)... ovšem posledních cca 70 stran mi uteklo opravdu rychle a kvůli tomu stála ta kniha za to :)
Ikdyž připouštím, že Pět ale i Erebos a Saecelum mě bavilo více...
Přesto se těším na další knihy od Ursuly Poznanski...
O víkendu jsem to dočetl...
A vůbec nejsem zklamán... Připouštím, že místy mi to přišlo rozvleklé někdy trochu zbytečně, ... dokonce zase někdy bych se rád dozvěděl víc i v těch podružných příbězích...
Ale co tu obsahlost více než vyvážilo, byla kvalita překladu... prostě se mi to opravdu dobře četlo :-)
A mně se to líbilo, hodně :-) Velmi se mi zamlouval styl, jakým to bylo napsané... Hodně mi to připomnělo opravdové Doylovky... Takže to určitě nebyl ztracený čas a čtení za to stálo :-)
Mám rád knihy o naší historii. Dost. A to jak populárně naučnou (někdy i přímo literaturu faktu, encyklopedie apod.) tak i beletrii .
A taky mám rád Vondrušku. Taky dost. Tedy spíše rád čtu jeho historické detektivky (Oldřicha z Chlumu i Jiřího Adama z Dobronína)...
No ale u této knihy jsem trochu na rozpacích, nakonec jsem 4 hvězdičky dal. Ale s odřenýma ušima. (Přiznám, když jsem před lety četl ságy od Ludmily Vaňkové, zaujalo mě to mnohem víc, resp. myslím, že jsem se více ztotožnil s postavami a fandil jim...)
Tady mi dost trvalo, než jsem se začetl. A vlastně ani nevím, jestli jsem se nakonec skutečně začetl, nicméně jsem to úspěšně dočetl. A teď váhám. Mám se dát hned do dalšího dílu? Nebo mám raději čtení odložit na později a teď se začíst někde jinde? Taky se těším na Husitskou epopej a trošku, jen málo, se obávám, abych taky nebyl "na rozpacích"...
Ale vím, že si nakonec dám i další díly :-)
Po delší době jsem si přečetl něco od Grishama. Přiznám se, že se mi většina povídek dost líbila... Bylo to celkem svižné a rychle jsem do každé povídky začetl. Některé měly velmi vážné téma, nebo byly celkem smutné. Ale i přesto, nebo možná právě proto, stálo za to si je přečíst.
Fakt dost mě zaujala hned ta první povídka a dostal jsem strašnou chut přečíst si znovu něco od J.H.Chase (https://www.databazeknih.cz/autori/rene-lodge-brabazon-raymond-2666) :-)
Přiznám se, že to chvílemi bylo hodně zajímavé a chvílemi méně... Podobně jako ostatní v komentářích jsem očekával vysvětlení některých situací... to se tedy nedostavilo. A bylo tam několik pro mě nelogických věcí, které by bylo lépe rozebrat...
Zajímavý byl začátek a pak i svižnější konec...
Celkově mě to bavilo, takže 4*, ale připouštím, že to je dáno zajímavým nápadem a také mou náladou :-)
První mé setkání s autorem a musím se přiznat, že mě naprosto pohltilo. Kniha se četla sama. Skvělá atmosféra a celkově mi i styl vyprávění naprosto sedl do nálady. Skvěle jsem si čtení užil.
Musím přiznat, že jsem od knihy měl větší očekávání.Těšil jsem se na poutavé vyprávění odehrávající se i v Praze. Dost dlouho mi trvalo, než jsem se začetl. Knihy s Cottonem Malonem se mi líbí víc.
Tak tohle mě opravdu bavilo... vzal jsem si to s sebou na dovolenou do Francie :) A musím říct, že mě styl vyprávění a vůbec příběh hodně zaujal... přečetl jsem to skoro jedním dechem a přesto v poklidu a pohodě jsem si to vychutnával...
Doporučuju... :)
Někdy mám pro Rottovou slabost... Hrozně dobře se mi to čte... Je to takové rychlé, lehké... A to je případ i této "knihy"... Na jedno sobotní dopoledne, když pršelo, jsem vypnul od práce a přečetl si to :-)
Má druhá kniha od Chase a zase jsem byl velmi lapen... je to napsané velmi čtivě... Takhle mi to naprosto přesně sedlo do nálady...
Doporučuji :-)