Kaculman komentáře u knih
V první řadě je potřeba říci, že Colleen je moje srdcovka. Čili jsem i k samotnému čtení knihy přistupovala jako k jistotě, možná i z tohoto důvodu jsem ji tak odkládala, protože jestli je nějaká jistota tak ta že ji přečtete na jeden zátah, bude skvělá a jenom to protáhne tu sžíravou touhu číst další a další její tituly.
Tahle kniha je ale úplně jiná než všechny dosavadní - a to v tom nejlepším slova smyslu. Celou dobu si naivně říkáte no jo, takže to bude takhle a takhle, a ono ejhle. Ono to v životě přeci nikdy není tak jednoduché jako na stránkách knihy - to všichni víme, jen autoři na to často zapomínají. Colleen na to nezapomněla a podává nám na talíři ŽIVOT v jeho nejstřízlivější podobě.
Takže.... Další Colleen prosím!!
+ kniha mě inspirovala natolik, že jsem nazpívala písničku, inspirovanou problematikou v knize:
https://www.youtube.com/watch?v=IvjViHq66pI&lc=z22zelviwuirtjlkqacdp434w2mmbbvxzzsfu51j0qhw03c010c
Jak začít?
Snad jen tak, že jsem se na Tatéra z Osvětimi neskutečně těšila. Vážně jsem doufala, že se zařadí svou kvalitou mezi knihy, mému srdci tak blízké. (Vypravěčka, Osvětimská knihovnice, Hana, Sladké zapomínání....)
No nezařadila se k nim ani okrajově. Možná, pokud nemáte zkušenosti s žádnou knihou s touto tématikou, budete ji hltat právě pro povrchní vyprávění nezacházející do hloubky. Je krásné ponořit se do příběhu, dvou přeživších lidí, kteří se milovali natolik, že zvládli přežít všechnu tu hrůzu dřívějšího světa, ale my tak nějak nemám prostor se do příběhu vžít. Protože, žádná hrůza nám není předkládána s takovou měrou, s jakou by měla být (zní to možná morbidně, ale tehdy to hrůzostrašné bylo!), my se zde setkáváme s plytkým příběhem, nepropracovaným do plné hloubky. A to mě mrzí. Mrzí mě, že potoky slz, které bych mohla prolít nad celým hlubokým příběhem, autorka zabila hned v anotaci kdy nám prozradila že Gita a Lale přežijí. Není to škoda, když vlastně v jejím podání o nic víc nešlo?
No mrzí mě to, ale ne, tohle není ta kniha, která by se měla zapsat do dějin. Příběh Gity a Lale sice ANO, ale kniha jako taková ne!
Mé srdce patří navždy Willovi, a zůstává nadále s Lou ať už se její život ubírá kamkoli. Miluju ten příběh, možná nedosáhl kvalit prvního dílů - dle některých. Ale proč je rozdělovat. Tohle je život. Will naučil Lou milovat a všichni jsem si mysleli, že ji i ukázal jak správně žít a ono....?
Vím, že ji budu číst zase znova. Vím, že si vždycky přečtu obě dvě za sebou. Vím tě střeštěná Louisa má i nadále mé srdce!
Brečela jsem, smála se jak měsíček na hnoji nadávala a říkala NE, NE, NE - copak to nevidíš? a pak zase plakala jak hloupá.
JOJO MOYES, DÍKY ZA TEBE, DÍKY TI, ŽE V MÉM SVĚTĚ EXITUJÍ TAK ÚŽASNÉ PŘÍBĚHY JAKO TEN LOU!
Čtěte ji!!! Prosím, čtěte!!! protože víc slov není třeba.
Nevěřila bych, že mě ještě nějaká kniha dostane, myslím tolik, jako to dokázala Vypravěčka, a sladkému zapomínání se to povedlo.
Je mi osobně jedno jak předvídatelné a přeslazené celé vyprávění bylo, protože, upřímně? Asi chci naivně věřit, že se najdou příběhy, kdy se tato přeslazenost uskuteční.
Je mi jedno, jestli to byl autorčin záměr rozplakat člověka od poloviny knihy, nebo jestli se to stalo nevědomky. Je mi to všechno jedno, protože takový byl život, takový byl, a jak já osobně můžu soudit něco, co se třeba někde za oceánem v jiných rovinách a šířích děje. Jak můžeme vědět, že se ve skutečnosti, takových příběhů - možná ne s takovým koncem - nebo ne zcela stejným průběhem - neudálo tucet.
DÍKY ZA NADĚJI, KRISTIN.... Díky, že pro mě tak důležité hvězdy ve tvém příběhu dostaly důležitou roli.
Asi se na začátek hodí říct, že příběh Lou je mým srdcovým.
Dlouho jsem odmítala brát v potaz, že Will a Louisa mají pokračování, ve kterém Will není. Byla jsem natěšená jak pokračuje život Lou, ale brala jsem ho v potaz jako samostatný příběh. Jenže, jak jsem se mýlila, Will v něm je. A to přesně v takové míře, v jaké se bude ve vašem životě a myšlenkách vyskytovat milovaná osoba, která vás opustí.
Od první kroků, které Lou v New Yorku podnikala, jsem měla strach. Měla jsem strach jak dopadne, její život tak strašně vzdálený od toho jaký vedla doma či v Londýně. Největší pocit strachu jsem ale pociťovala, když si se pohledem střetla s Willem Traynorem. Tak moc jsem se bála, že tvůj život se bude ubírat směrem, kterým sama nechceš, ale ono. No, řekněme, že tenhle příběh, je ŽIVOT.
Život, který se vměstnal na těch 1248 stran. Život, který v sobě nese tolik bolesti, lásky, přátelství a porozumění.
Po druhém díle, jsem se bála, že se z tak výjimečného příběhu, kterým bezpochyby NEŽ JSEM TĚ POZNALA je, stane jen fraška, jen hloupé hnaní se za penězi. Ale tohle? Pane bože, díky 3 dílu SAMA SEBOU , celou tuhle trilogii beru jako jeden dlouhý díl, jeden dlouhý příběh, jeden cizí ŽIVOT. Díky Lou, díky Wille, díky Same a díky JoJo. Bude se mi po vás stýskat Louiso Clark a hlavně i po vás paní De Witt (.... jo a Ashoku ty jsi taky srdcovka!)
Ale stále bych se ráda dočkala momentu, kdy Jojo Moyes vydá Než jsem tě poznala z pohledu Willa. Aby všichni kritici mohli pochopit proč to musel udělat.
1) Harry je Harry....
2) Po dlouhé době, je to zase kniha, která mě nutí zavírat ji preventivně jen proto, abych ji neměla tak rychle přečtenou.
3) Návrat do Bradavic, návrat do minulosti, Harry na facku.... Takový je nový Harry.
4) Každý kdo milujete kniha a filmy, do něj běžte, možná to není příběh, který dokáže plnohodnotně zaplnit místo 8 dílu ságy Harryho Pottera - což vám - nám mimochodem ani nikdo neslíbil - spíše naopak, ale dost jistě je to dokonalý příběh, který Vás dokáže plnohodnotně vrátit do Bradavic, nastíní vám životy vaši dětských - pubertálních i dospělých hrdinů a pohltí vás takovou mírou, že ho máte za 3 hodinky z krku. Já teda asi za 6 protože jsem ho nuceně odkládala.
Já tuhle knihu miluju, za mě jednoznačně 5* , možná to mohlo být místy méně rozsáhle, ale četla se skvěle, příběhy se prolínaly. Za mě jednoznačně super kniha!
NEJLEPŠÍ, po přečtení před x lety, mi dělá každoročně společnost při práci jako audioverze a je to skvělý návrat do příběhu!!!
První díl byl dobrý, moc dobrý, ale měla jsem problém číst knihu v kuse. Normálně si dávám maraton čtení než knihu dočtu u Smrtky jsem zvládla číst po kouscích, nicméně to se nedá říct o Nibusu!!!
WOW to byla jízda to bylo neskutečné, takhle nabušený druhý díl jsem dlouho neviděla!!
Musím říct, že na tuhle knížku jsem byla opravdu zvědavá.
Začnu asi tím co mi na knížce nevyhovovalo a to byl styl psaní autorky. Nedokázala jsem se do knížky začíst. Trvalo mi to dobrých 150 - 200 stran, než jsem knihu začala hltat.
ALE.... příběh, který nám knížka předkládá, je důležitý. Tak moc důležitý a bolestivý.
Každý z nás, něco o sebepoškozování slyšel, četl, viděl, ale málo kdo si dokáže představit jaké to je být osobou, která touží zmizet... která ve svém věku zažila tolik bolesti, že má potřebu vyříznout si svou duši z těla.
Už proto dávám příběhu 5 hvězdiček, protože jsem měla zase možnost nahlédnout pod pokličku a to je důležité.
Určitě si ji přečtěte, nebudete litovat!
Přečteno jedním dechem, ale jeden fakt si odpustit nemůžu. Předstírala jsem že mají hrdinové přes 20 aby mi to zapadalo do logiky věci.
Mé srdce patří navždy Willovi, a zůstává nadále s Lou ať už se její život ubírá kamkoli. Miluju ten příběh, možná nedosáhl kvalit prvního dílů - dle některých. Ale proč je rozdělovat. Tohle je život. Will naučil Lou milovat a všichni jsem si mysleli, že ji i ukázal jak správně žít a ono....?
Vím, že ji budu číst zase znova. Vím, že si vždycky přečtu obě dvě za sebou. Vím tě střeštěná Louisa má i nadále mé srdce!
Brečela jsem, smála se jak měsíček na hnoji nadávala a říkala NE, NE, NE - copak to nevidíš? a pak zase plakala jak hloupá.
JOJO MOYES, DÍKY ZA TEBE, DÍKY TI, ŽE V MÉM SVĚTĚ EXITUJÍ TAK ÚŽASNÉ PŘÍBĚHY JAKO TEN LOU!
Ze začátku mi přišla kniha divná, nechápala jsem, ztrácela jsem se v kapitolách. Ale o pár stránek později... ne neodložila jsem ji a na závěr byla i překvapená. Za mě palec nahoru, i za to, že autorka zvládla knihu pojmout jinak. :-)
No asi nebudu nadšená jako ostatní, ale... co to bylo?
Jasně chápu, že je potřeba udržet napětí, vytvořit zvrat, ale tady vlastně 300 stránek čtete o ničem, a na posledních 70 stranách se odehraje to co by se mělo odehrávat právě na těch 300 stranách.
No... nejsem nadšená, další díl si možná koupím. Ale za mě to bylo zdlouhavé a nutilo mě to přeskakovat opakující se pasáže.
Nejsem sice cílovka těchto knížek, ale YA miluju, ale četla jsem 100x lepší YA knížky
Skvěle lidsky napsáno. Přečteno za dvě hodiny a tajila jsme dech u každé fotky :-)
Za mě skvělá kniha, oddechová ale s nápadem. Trošku mě mrzí že čeští autoři zasazují děj svých knih za moře, ale co už :-) Za mě dostatečně dlouhá, zábavná, poutavá a čtivá.
Za mě osobě tahle kniha předčila mé očekávání, koupila jsem ji a očekávala obyčejnou oddechovku, tak jako byla i její kniha Léto na druhý pokus, ale tahle se mi líbila o něco málo víc, a vzhledem k tomu, že Leto na druhý pokus bych označila 4,5* tahle dostane zaslouženě 5*.
Zpracování knihy mě bavilo, playlist donutil čas odčasu zasednout k youtube a pouštět si je taky. A Roger, jo to je chlápek kterýho by ste si přáli aby vám máma naordinovala jako řidiče přes Ameriku.
paráda!!!
Kniha mi nedala v podstatě nic nového. Úvod knihy je zajímavý - lépe řečeno, přečetla jsem úvod, který člověku, který má aspoň trošku pedagogicko psychologický základ, nic moc nového nepřinese.
Těšila jsem se na rozhovory... nicméně i zde bylo mírné zklamání, přišlo mi, že jsou otázky pokládány dost manipulačně a tak si z knihy odnáším utvrzení ve věcech, které už znám.
Knihu mohu doporučit, ale rozhodně mi nepřišla nějak šokující nebo inovativní.