Kadibut komentáře u knih

Společnost, která žije zbytečně ze dne na den jen pro uspokojování povrchních rozmarů. Manželé Mildread a Montag žijí vedle sebe jako dva cizí lidé, aniž by si měli co říct. Jejich hlavním cílem je vydělat si na obří televizní obrazovku, na které může Mildread sledovat seriály o ničem.
Autor ukazuje hodnotu knih, které nás nutí přemýšlet, podněcují naší zvědavost a zájem o svět a zároveň slouží i jako historické dokumenty - jako určitá paměť lidstva, kterou nelze jen tak jednoduše smazat...

9 24.01.2018

Příjemně melancholický příběh o hledání svého místa ve světě, ve kterém se jen jakoby "mimochodem" - řeší témata jako potraty, závislosti na drogách, sociální problémy, rasismus, znásilnění, nevěra. To, jakým způsobem dokáže Irving poskládat zajímavý děj a "osázet ho" spoustou velmi zajímavých, ne-jednoznačných lidí, je prostě umění.

8 25.12.2015

"Inteligence rozhodně je jedním z největších darů. Ale příliš často hledání pravdy vytlačí hledání lásky"
"Je lehký mít spoustu přátel, když člověk nechá lidi ať se mu smějou"
Psychologický román ukazující vliv inteligence na lidský život, řešící otázky jako V čem spočívá hodnota lidského života nebo jaké má člověk právo manipulovat s osudem jiných lidí v "jejich prospěch"

6 25.03.2014

Kniha, která má určitě více dokumentární hodnotu než literární. Každopádně je obrovsky čtivá, alespoň mně příběh židů chytil a "hltal" jsem každou stránku kolikrát dlouho do noci, ikdyž jsem věděl, že ráno brzy vstávám.

5 24.01.2018

Autor vypráví příběh dvou bratrů, kteří v životě ztroskotali a jejich prohru dává za vinu společnosti. Kniha je asi jako všechny Houellebecqovi díla především provokací - velmi důmyslným, sofistikovaným, vy-argumentovaným útokem na systém, ve kterém žijeme. Nemusíte se vším souhlasit, ale čtení je to určitě hodně zajímavé a hodnotné.

"Víra ve svobodnou a rozumnou určenost lidského jednání, která je přirozeným základem demokracie, je pravděpodobně výsledkem záměny svobody a nepředvídatelnosti. Turbulence vodního toku v blízkosti mostního pilíře jsou strukturálně nepředvídatelné, kvůli tomu by je však nikoho nenapadlo označit za svobodné."

5 25.12.2015

Huxley načrtl společnost, kde hlavním cílem je užívat si a vytěsnit všechny nepřijemné prožitky, což není zas až tak nepodobné světu, ve kterém dneska žijem. Ze všech možných antiutopických uspořádání světa mi tohle ale náhodou přijde docela fajn. Většina je šťastná a když se náhodou najde někdo přemýšlivější, komu nestačí pouze uspokojování svých pudů, tak ho pošlou na ostrov k ostatním "nespokojencům", kde to nemusí být vůbec špatný :)

4 28.08.2013

Je na velkou zamyšlenou, proč tak obrovské množství lidí učiní za tak obrovské peníze, takto nejistou a riskantní výpravu. Tuhle reportáž by si určitě mělo přečíst co nejvíce lidí.

Spoiler: Asi nejsilnější pasáž pro mně byla na rozbouřeném moři, kdy jsou uprchlíci donuceni přelézt z drahé kovové lodi na přeplněnou, dřevěnou loď, aby ta drahá nebyla po vplutí do italských vod zkonfiskována italskou námořní stráží.

3 26.12.2016

Skvělá knížka popisuje příběh člověka, který se v životě zaměří jen na povrchní uspokojování smyslů. Postupný rozklad jeho "duše" je názorně vidět na očarovaném obraze, který se snaží zoufala skrýt před světem. Zajímavá je postava lorda Henryho - na první pohled zábavný bohémský intelektuál - ve skutečnosti cynik, který překrucuje a relativizuje všechny pozitivní hodnoty.

3 13.02.2014

Mor jakožto alegorie zla, smrti. 5 hrdinů tváří v tvář moru - bez ohledu na jejich víru dělají to jediné možné - bojují s ním. Takový boj podle Camuse není žádné hrdintví - je to jen jedinná rozumná možnost.

3 28.10.2013

Všechny atributy lidského žití, dokonce i láska, se řídí tržními mechanismy podobně jako cena másla v supermarketu. To jediné, o co skutečně jde, je naše postavení na společenském a sexuálním žebříčku. Zároveň je ale náš život vpodstatě jen výslednice naší genetické výbavy a prostředí, do kterého jsme se narodili a cena našich akcií je tak předem dána, aniž bychom měli nějakou větší možnost jí zvýšit. Přesto se o to neustále zoufale snažíme. Výsledkem je že se z našeho života stává absolutně směšná tragikomedie, ve které jakékoliv pokusy vzepřít se svému osudu jen zvyšují tragédii našeho údělu.
Přesně takhle vidí svět hlavní (anti)hrdina. Román chápu jako snahu šokovat čtenáře a donutit ho tak k přemýšlení, což funguje velmi dobře a je na každém, aby si posoudil do jaké míry se jedná o prvoplánovitě negativní zahořklost a do jaké míry o věrný popis současné společnosti.

3 28.08.2013

Je nemožné předat druhému člověku celé naše skutečné "já" - to co prožíváme a cítíme v každé situaci na základě naší vlastní jedinečnosti a osobní zkušenosti. Ve snaze alespoň příblížit naše prožívání druhým si propujčujeme zjednodušení ve formě všeobecně srozumitelných gest. Ta mají ale tu nevýhodu, že pro každého mají trochu jiný význam. Naše "pravé já" je nesdělitelné a ve výsledku nakonec nepodstatné. Tou jedinou pravdou, na kterou se hraje, je náš obraz v očích druhých lidí - naše "image".
Tuhle základní myšlenku pak autor rozvíjí v politice, v partnerském životě, ve světě medií nebo v historii.

3 28.08.2013

Knížka o intelektuálovi ve středních letech, který se nemůže rozhodnout mezi manželkou a milenkou. Spousta melancholických vzpomínek, úvah o všem možném a vpodstatě žádný děj. Dočetl jsem asi do půlky a nezaujalo mě to...Líbila se mi ale jedna pasáž: "Skličovaly mě nikoliv pochyby o správnosti volby, ale vědomí, že jsem se už jednou provždy rozhodl. Tušil jsem, že pro mě nebude nejslastnější toho, koho miluji, nacházet vždy po svém boku, že bych naopak potřeboval čas od času sáhnout do prázdna, nechat v sobě uzrát touhu až do bolestnosti, střídat úzkost odloučení a úlevu opětovného setkání, možnost útěku i návratu" ...

2 26.12.2013

Tuhle knížku jsem četl už dost dávno, ale do dneška si pamatuju na tu skvělou atmosféru, když jsem spolu s hrdinama postupně dobýval Německo. Přestože je poměrně dlouhá, čte se výborně. Pro ty kteří hledají nějakou knížku z 2. světové války, doporučuji!

2 28.08.2013

Hrabalův spisovatelský styl je velmi osobitý. Jedna věta je klidně na dvě stránky, v knize není v podstatě žádný příběh - celou dobu jen sledujeme myšlenkové pochody jednoho člověka naházené na papír přesně tak jak ho zrovna napadají. Je vidět, že Hrabal byl velmi inteligentní člověk a kniha je plná zajímavých myšlenek, ale já jsem se do toho prostě nemohl začíst....

2 28.08.2013

Jak postupně procházíme životem a posouváme se neustále do dalších etap a fází, vidíme všechny životní události z uplně nových prespektiv. Spusta faktů, které pro nás dříve byli obrovsky důležité, jsou najednou zcela nepodstatné a naopak to, co jsme kolikrát zcela přehlíželi, se ukáže být tím opravdu zásadním, o co v životě jde. Náš mozek je navíc dost nespolehlivé uložiště - často se ukáže, že vzpomínky, které jsme na něj nahráli, si přehráváme ve značně pozměněněm znění. Zajímavá , přemýšlivá kniha...

1 17.03.2016

V podstatě takové Směšné lásky v dramatickém zpracování. Absurdita vztahů s lehkostí a nadhledem.

1 28.08.2013

Každý z nás máme v životě určité role - v rodině, v partnerském vztahu nebo v pracovním kolektivu. Je často velmi těžké žít s rolí, která nám byla přidělena. A je až nesnesitelně lehké tuto roli opustit a hledat si někde jinde novou.

1 28.08.2013

Kniha o muži ve středním věku, který se stále nemůže rozhodnout, kým chce v životě být. Teoreticky téma jak dělané pro mně. Bohužel jsem se ale do knížky nezačetl, Haklova poetika mě neoslovila a já jsem nakonec nedočetl knihu ani do konce...

17.03.2016

Zajímavé čtení o lidském mozku a jeho fungování. Nejvíc mě asi zaujal příběh o chirurgovi s tourettovým syndromem. Chirurg svou chorobu vnímá jako, že postrádá "část mozku", která blokuje různá nutkání a on se pak různě dotýká okolí, posunkuje a vykřikuje. Při operaci se ale tak soustředí a vžije do role chirurga, že je zcela bez poblémů.
Zajímavý byl i příběh o chlápkovi s mozkovým nádorem, který postupně prororostl do frontálního a temporálního laloku a poškodil mu vštípivost paměti (pamatoval si vše do roku 1966 a nic nového) a zároveň mu v podstatě udělal lobektomii. Byl pak pořád klidný a vysmátý. Vzhledem k tomu, že byl hinduistický mnich, mysleli si všichni že byl osvícen a na nádor se tak přišlo pozdě. I přesto, že si nic nového nedokázal zapomatovat, když mu řekli, že mu zemřel otec, byl poté vždy při zmínce o otci smutnější, byť si samotný fakt, že mu otec zemřel nepamatoval...

02.10.2013

3 zásadní momenty života - smrt maminky, zásnuby s přítelkyní a zabití člověka nechávají hlavního hrdinu uplně netečného. Smyslem jeho života je žít pro svou pravdu a tou pravdou je, že život je zbytečný a žádný opravdový smysl nemá. Jednoduchý děj vyvolává spoustu otázek, na které není jednoduché odpovědet.

28.08.2013