Kaja1 komentáře u knih
Tak takovou knihu na odlehčení jsem potřebovala, i když nakonec se to tak zvrtlo a už to sranda být přestala.
Vtipně napsaná kniha, která nás provede životem od dětství, přes dospívání až po dospělost. Ráda jsem si zavzpomínala, některé události jako by se odehrávaly u nás doma, když děti rostly. Už se těším na další knihu, jsou to takové jednohubky na jeden večer.
Bylo to hezké počtení. Tolik plánů, snů a ideálů, je hrozné, že je zase čeká válka.
Má první kniha od této autorky a líbila se mi. Příběh se odehrává na Falklandských ostrovech, drsná příroda, zajímavá historie, boj o život nejen lidí, ale i zvířat. Bylo to zajímavě napsáno, jedny události z pohledu tři lidí, a ten konec ...
Úžasná kniha, která nešla odložit. Každá diktatura přináší lidem, kteří se proti ní postaví, nelehký osud, který poznamená celé generace. Jsem ráda, že o tom jenom čtu. Nevědět datum narození, neznat své rodiče, nikdy se nedozvědět, co se stalo s vaším dítětem....
Taková milá detektivka z českych luhů a hájů. Může se to stát i vám.
Musím konstatovat, že narodit se jako žena na konci 19.stol. nebyla žádná výhra. A pracovat jako služka v panském domě muselo být peklo a to musel být člověk rád, že má práci. Ta chudoba poddaných musela být hrozná, nicméně o co chudší, o to víc dětí, takže sexuální apetit jim nechyběl. Kniha se dobře četla, velmi reálné byly popisy bitev. Odehrává se to na německo francouzském pomezí, čímž mi kniha připomněla Šikmý kostel. Doslov mi objasnil dějinné reálie. Kniha stojí za přečtení.
Tak nevím, ze začátku jsem měla problém se do knihy začíst, to téma mi nedělalo dobře :)) kdybych však věděla jak to bude pokračovat a potom skončí, snad bych ji odložila jako nedotčenou. Zkrátka čeho je moc, toho je příliš.
Zajímavý pohled na život v Americe. I přes všechny klady, které autorka popisuje, bych tam žít nechtěla. Ke svému životu potřebuji tu naši malou zemicku uprostřed Evropy.
Tak z toho teda mrazilo. Když máš moc a peníze, můžeš si dovolit všechno, i vydržovat bandu zabijáků, ale štěstí ti to stejně nepřinese.
To byla tak milá kniha... Paříž, cukrárny, přátelství, láska je v ní zkrátka všechno, co má člověk v životě rád.
Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Katolické
Irsko a jeho systém "péče" o padlé ženy a jejich děti je opravdu jen pro silné nátury. Při čtení vás napadne paralela s dnešní pandemií. Zvláště mě zaujala věta lékařky "A co se týče vlády, tak věřím, že pandemie proběhne a skončí dřív,než se usnesou na jakémkoliv účinném opatření."
Knížka měla správnou dávku napětí, spád a dobře se četla. Už se těším na další knihu této autorky.
Psycho možnâ, ale thrillerem bych to nenazvala. Konec se mi ani nechtělo dočítat.
Tak, když jsem jsem začala číst vůbec jsem takový děj nečekala. Nebyla to žádná oddechovka. Je to srovnání jaké starosti měly ženy v roce 1952 a jaké nyní. Matka hlavní hrdinky byla sebestřednâ mrcha, jinak to neumím napsat. Knížka se mi četla dobře.
Mám knihy Petera Maye velmi ráda, četlo se to dobře, až ten konec, to už bylo science fiction,
a tento žánr nemusím.....
Kniha se četla rychle, honba za masovým vrahem vás nenechá v klidu. Konec je ovšem překvapivý, celou dobu vám nejsou vrahové utajení, ale přesto se objeví jeden nečekaný komplic. Myslela, jsem, že se vrhnu hned na pokračování, ale teď nevím, když už jsou tam jiní hrdinové a já se těšila na Thea a Kate....
Tak ráda jsem se vrátila na Aljašku k příběhu Jonaha a Cally. Život tam jistě není jednoduchý, ale ta soudržnost mezi lidmi, to je něco, co v civilizaci nezažijete. Lidé tam nejsou tak "sluníčkoví" , mají své problémy, alkohol, deprese z dlouhých zim, ale přesto jsem si čtení moc užila.
Žádný velký krvák, taková detektivka plná podezřelých žen, které spojoval jeden zavražděný muž. Děj rychle ubíhal, jen nevím zda by, třeba i kamarád mohl vyzradit tolik věcí z vyšetřování a dokonce vzít soukromého detektiva na místo činu...
Moc pěkná, ale moc smutná kniha. Převede nás na příběhu žen jedné rodiny přes tři generace, přes všechny režimy, které se u nás vystřídaly. Bylo mi moc líto Emilky a toho všeho, co se stalo potom. Připadalo mi, že ta jediná měla své sny jen za nimi nedokázala jít, snad se to povedlo její vnučce Johaně.