Kaja1 komentáře u knih
Když jsem knihu četla,říkala jsem si, že je taková pestrobarevná. Černá, bílá, homosexuálové, trans...Je to kniha o hledání i popření své vlastní identity. Ale jak se říká, krev není voda a žít celý život ve lži a strachu, nevím jestli to člověku přinese štěstí a najde to, co celý život hledal.
Bylo to milé, vtipné, zamilované zkrátka to mělo vše, co člověk od romantické knížky čeká. Bylo to také o zapovězené lásce, která překonala léta, i když nikdy nedošla naplnění.
Po přečtení této knížky mám chuť navštívit nějakou výstavu obrazů Edvarda Muncha. V knize je pěkně popsáno, jak složitou postavou malíř byl. Některé postavy jsou skutečné a hlavni hrdinka Johanne je vymyšlená, ale kdo ví, třeba se vše odehrálo tak, jak to Lisa Stromme napsala.
Že začátku jsem si říkala, že je to kniha pro zámečníky a chemiky, těch odborných názvů bylo opravdu dost. Potom se to však rozjelo a nemělo to chybu, akorát ke konci jsem v tom měla guláš, kdo je ten hodný a kdo ten zlý, zkrátka něco prohnilého je ve státě New York.
Další pěkná letní oddechovka. Držela jsem Lorin a Benovi palce, neměli to v životě lehké. Jak je v knihách Hany Repové zvykem vždy je minulosti něco temného.
Tak to byla hodně zvláštní kniha. Eric by zasloužil svatozář. Nemám ráda knihy, kdy se vrátíte v čase, kdybych to věděla, knihu bych ani nezačala číst. Nicméně dočetla jsem ji.
Bylo to pěkné, nenáročné počtení. Láska bývá někdy slepá, a když vás podrazí ti, které milujeme, bolí to tím víc. Němá tvář vás miluje bez výhrad.
Romantiku Caplin prostě umí.
Pěkné čtení na léto. Přímo vás to zve navštívit Florencii a užít si atmosféru tohoto krásného města, kde se odehrává příběh Carli, které hledá své místo v životě.
Tato knížka by si zasloužila více hvězd. Jako ve filmu se před námi odehrává příběh jedné vietnamské rodiny. Obdivovala jsem sílu babičky, nikdy se nevzdat, i když padla vždy vstala, aby její nejbližší nestrádali. Její láska k dětem byla bezmezná, z lásky jim odpustila i věci, které by jiní odsoudili a své nejbližší zavrhli. Dějiny Vietnamu na pozadí románu stojí určitě za přečtení.
Knihu začnete číst a už vás nepustí. Obdivovala jsem Rory, to, jak se při svém psychickém onemocnění, poprala se všemi problémy, které ji osud do cesty připravil.
Tak to se četlo samo. Je to hrozné, že na světě pořád existují takoví paraziti jako Carlos, a že mají všude své věrné. Za peníze lidé zradí i své nejbližší. Jdu na druhý díl.
Hledala jsem odpočinkové čtení a dostala jsem, co jsem chtěla. I když tak úplná romantika to nebyla. Temná minulost se odkrývá pomocí video nahrávek. Uvidíme, co se odehraje v dalším dílu.
Jak se něco, kde se odehrálo tolik hrůzy může jmenovat náměstí Nebeského klidu? Nebylo to lehké čtení, jen se zorientovat v těch čínských přezdívkách mi dalo práci. Diktatura jedné strany je hrozný režim, který v Číně dovedli k dokonalosti. Úplné pohrdání lidským životem a city lidí, a přesto v tom vyrostlo mnoho skvělých umělců jejichž jména svět nezná. I když mnozí z nich našli nový domov jinde, tu Čínu z nich nikdo nevymaže, pořád se budou ohlížet a čekat jaká pohroma se na ně přižene.
Bylo to smutné čtení. Při této nemoci je snad nejhorší to, že mozek vám normálně funguje a vy si uvědomujete, jak jste závislí na pomocí všech okolo, a že nakonec přijde to rozhodnutí žít na ventilátoru nebo se nechat odpojit. Člověk si při čtení uvědomí, že všechna sláva, polní tráva a důležité je mít někoho, kdo stojí při vás v dobrém i zlém. Karina byla podle mne anděl.
Je to pohodové čtení. Bylo by na světě krásně, kdyby měl každý kolem sebe takové přátelé jako měla Missy, jenže člověk musí ty lidi pustit k sobě a přijmout je i s jejich chybami. Byl to knižní příběh, proto je jeden bohatý , druhý kreativní a další se srdcem na dlani, to se vám v reálném životě asi nepoštěstí.
Zajímavá kniha, zajímavé téma. V doslovu se kniha přirovnává k Pygmalionovi, ale já to tak nevnímala. Kašpar se tak moc snaží přiblížit se k Sigrun, že je ochotný tolerovat vše, co se v její rodině děje. Má svou pravdu, ve které byla vychovaná. Ráda bych věděla jak se její život utvářel po odchodu do Austrálie.
Bylo to smutné čtení, ale co je na válce veselého. Krásný byl popis Oděsy, Užhorodu škoda, že jsem se tam nikdy nepodívala a zřejmě ani nepodívám. Snad se Oksaně a její rodině podaří vrátit se do země bez války, tam kam je jejich srdce táhnou. Nebo možná najdou svůj nový domov v naší zemi, kdo ví.
No bylo to napínavé, temné a ten konec, to teda nevymyslíš....
To byla tak depresivní kniha. Původně jsem čekala od knihy něco jiného. Spisovatelka však na stránkách odehrála koncert Osudové, kde bylo víc smutku než radosti ze života. Mám husí kůži, když si uvědomím, kdo všechno může žít mezi námi. Ta válka snad nikdy neskončila....
Mě ta parta z Hamburku baví. Příběh Lennyho mi přiblížil svět lidí s Downovým syndromem, neznám nikoho s tímto chromozomem navíc, o to to bylo pro mě přínosnější. Hamburk si rozhodně přidám na svůj cestovatelský seznam.