Kaja1 komentáře u knih
Moc pěkný příběh o boji ženy vykonávat povolání a živit se tím, co nadevše miluje. Mám ráda příběhy, které jsou napsány podle podle skutečných osob. Ráda se podívám i na film.
Byla to zajímavá kniha, i když nechápu jak ji nemohl najít, když byla fotografka se jménem Patricie. Ale asi ji nehledal.
Že začátku dobrý, ale potom se to vleklo, dočetla jsem silou vůle. Stokrát opakované lži, za mě to bylo moc překombinované. Jen tak na okraj, nevím, která rodina si dobrovolně téměř adoptuje dva puberťáky, z nichž jeden je podezřelý z vraždy.
Tak po této knize už nechci číst žádnou knihu z koncentračního tábora. Byly chvíle, kdy jsem přestala číst, protože to bylo něco děsivého. Nicméně jsem knihu přečetla a rozhodně nelituji. Jak se píše v doslovu knihy "Čas plyne a pravda se vytrácí", a proto by lidé neměli zapomínat.
Byla to taková jednohubka na večer. Upřímně se divím ženám, které si myslí, že s Arabem najdou ráj na zemi. Do nikoho člověk nevidí natož do muslima, který žil v úplně jiném světě než je ten náš, neříkám, že ten náš je lepší, ale je prostě jiný. Nedivím se autorce, že svůj boj už nechtěla vést, když člověk vidí, že jeho snažení, v některých případech, nikam nevede, musí to na něho padnout. Ne všechno dopadlo špatně a to je snad to světlo na konci tunelu...
Kniha je holdem práce našich vojáků při jejich misích v Afghánistánu. Není to veselé čtení, a když vidím, jak se situace v Afghánistánu vyvíjí říkám si, má to smysl? Lidé jsou nepoučitelní.
Lhát se nemá, i když pravda někdy bolí. Je to příběh, který si myslím, že v opravdovém životě je nereálný, ale je to knížka a v té je možné všechno.
Chtěla jsem něco lehčího na čtení, po všech detektivkách, a to jsem i dostala. Ze začátku jsem myslela, že to nedám, ale potom se to nějak rozběhlo. No nevím, jestli se v reálném životě najde tak velkorysý člověk jako Mike.
Musím říct, že jsem měla problém vyznat se v které zemi se právě nacházím, a kdo je kdo. Knihu jsem si užila až ke konci, kdy se vše začalo vyjasňovat. Ale stejně to bylo takové nedokončené, aspoň mi připadalo, že nakonec nikdo nebyl po právu potrestán.
Tak nějak nevím, na akční knihu mi to připadalo málo, romantika tam sice byla, dokonce i happyend, ale nebylo to tak, že jsem se nemohla od knihy odtrhnout.
Dobré čtení pro náctileté, jsou v tom první vztahy, obava že zkoušení a také trochu toho scifi. Zkrátka vše , co by se mladým mohlo líbit. Jen ať to nečtou antivaxeři:))
No nevím, 300 stran o tom, jak si dvanáct let dva lidé nedokážou říct, že se milují. Jako čtení na dovolenou to jde.
Sérii mám ráda, moc dobře se čte. Ještě, že na začátku jsou vyjmenováni hlavní hrdinové, jinak bych dlouho lovila v paměti, kdo je kdo. Do rodiny Metzlerů pomalu, ale jistě začíná zasahovat nadcházející válka. Kniha má otevřený konec, tak snad se dočkáme pokračování.
V poslední době se s knihami, které se odehrávají ve dvou časových rovinách roztrhl pytel. Naštěstí to tentokrát nebyla válka, ale doba, kdy Vikingové na svých lodích brázdili Severní moře. Příběh byl čtivý, i když konec v současné linii byl i na mne trochu moc.
Další kniha, která se odehrává ve dvou časových rovinách. Tentokrát Paříž 1926-1940 a současnost, kdy matka s dcerou odhalují tajemství, které jim odkrývají dopisy jejich prababičky a babičky. Sice si nedovedu představit, že by někdo nechal byt skoro 90 let neobývaný,
a potom během jednoho dne uklidil
a dalo ve v něm hned bydlet,ale v knihách je možné všechno. Také každá z žen měla své tajemství, ale proč svoji minulost tajily, to jsem moc nepochopila.Příběh se četl dobře, ale nebylo to nic k čemu bych se vracela.
Prostě jsem začala číst a nemohla jsem přestat. Musí to být krásný pocit, když vidíte, že vaše práce má smysl. Chce to ovšem věnovat se tomu na úkor svého volného času, a to mi připadá, že u dnešních učitelů chybí. Aspoň u většiny, odučit a domů. No možná, že to není ani v Německu. V každém případě mě knížka nalákala k návštěvě Hamburku. A ten recept na konci knihy určitě vyzkouším.
Nevím, zdálo se mi to moc překombinované. Nepředpokládám, že se na jednom místě sejde tolik lidí, kteří mají co tajit a vzájemně se zapletou. Nedivím se Emmě, že nedokázala zapomenout a jestli odpustí, tak klobouk dolů.
Vy mi dáváte pane Vašíčku, teď budu chodit po těch našich Beskydech s velkou obezřetností, a čekat kdy na mne vykoukne nějaký ten pohanský bůžek. Jen ti Rusi tam nemuseli být
Mě kniha moc bavila, nepostrádala napětí. Střídání dvou časových rovin, propletené osudy všech hrdinů, špionáž, četlo se to samo. Zajímavé, že když ztratíte paměť, některé věci nezapomenete a děláte je instinktivně. Zkrátka Follet umí.