kaja77 komentáře u knih

Byla jsem na knihu moc zvědavá, slyšela jsem na ni tolik chvály... za sebe mohu říct, že je chválena plným právem. Tento příběh by si měly přečíst všechny dámy, které jsou v současné době na rodičovské dovolené... naprosto neskutečné podmínky bez vody,elektřiny, tepla, jedno dítě za druhým, navíc vaření v restauraci, obsluha hostů, role pokojské, praní povlečení ubytovaným, plinek děti, vše bez vody v domě, pračky.... naprosto šílené. Větu, která se mi ovšem vryla do paměti nejvíc, řekla Beáta..."tam, odkud pocházím, se považuje za šťastné manželství to, kde má ženská ještě dva roky po svatbě všechny svoje zuby"

22 12.07.2020

Kniha mě velmi zaujala. Celá rodinka hlavní hrdinky Sáry byla zkrátka k pohledání....otcův zločin byl bez debat odporný, ale role matky pro mně byla o dost horší a naprosto nepochopitelná. Její bratři jak v dětství tak i v dospělosti, to byla přímo reklama na sourozenecké vztahy....uf uf uf. Celou knihu parádně a naprosto originálně doplňovala houbařská tématika, taková reklama na Šumavu. Velmi jsem Sáře přála, aby ten balvan, který s sebou musela táhnout, odhodila a překonala, ale kdo ví....spisovatelka se zařadila mezi mé oblíbené autory.

21 28.03.2021

Moc často se mi to nestává, ale kniha mě velmi dojala. Právě jsem dočetla, sedím, koukám a snažím se nebrečet. Bylo to parádní čtení, Jana Honzlová vtipná, chytrá, duchapřítomná, hloubavá, Hugo byl bráška snů. Popis reality v tehdejší společnosti se autorce tak povedl, ta atmosféra je naprosto uvěřitelná a představitelná.. moc doporučuji.. většinu knihy jsem cítila napětí, tlak, pocit nespravedlnosti, dojetí a velmi jsem se pobavila při pasáži, kdy probíhal kurz vedený mistrem Šourkem :) Asi člověk musí nějak dozrát než se do knihy pustí... nám ji kdysi taky češtinářka doporučovala... ale ...no naštěstí jsem dostala po 25letech rozum a vážně doporučuji

20 11.11.2021

Snad ještě nikdy neměla žádná literární postava tolik mého soucitu jako Barča. Já jsem měla úplnou husinu z toho,jak se chuděra snažila být "hodná" a zasloužit si trochu lásky. Teď je otázka kdo byl horší otec nebo matka...z obou je mi nanic. Přemýšlím nad tím, jak by takovýto příběh měl skončit, aby to dopadlo dobře... sedím tu po dočtení a zpytuju svědomí, jestli jsem tomu svému teenagerovi dobrou mámou a jestli taky neříkám věci, které zraňují....uf

20 28.05.2020

Paráda.tohle je kniha podle mého gusta.Hrabě Rostov, hotel Metropol, zaměstnanci hotelu,Nina, Sofie... všechno zábavné, barevné. Ruská jídla, která šéfkuchař Emil vaří... jeden by hned ochutnal. No a v neposlední řadě jazyk, kterým je kniha napsaná ....ACH....pro mně vše naprosto okouzlující. Neodpustím si ukázku autorova bezvadného vyjadřování..."Kde byla matka náchylná k projevům netrpělivosti při sebemenší vadě na tváři světa,dcera zjevně zastávala názor, že i když se země občas zatočí trochu nakřivo, obecně vzato jde o planetu s těmi nejlepšími úmysly"

20 25.03.2019

Líbilo se mi to. Byla to vyloženě oddechová detektivka a ty kulisy lužního lesa, mokřadů, vodních ptáků a celkově přírody, to bylo opravdu osvěžující. Krve nebylo v knize mnoho a i ten ostrý, v konečném důsledku smrtící hrot, nejdříve pečlivě opracovala příroda (bobřík). Doporučuji

19 09.01.2024

Tokarczuk je báječná autorka. Neskutečně mě baví. V knize mě nadchla paní Dušejková. To její pojmenovávání věcí a osob bylo fakt bezvadné, její dopisy policii luxusní. Moc fajn byly i ostatní postavy, přátelé Jany Dušejkové (Mátoha, Dobrá zpráva i Dion). Zábavná byla i ta idealizace Čechů a Česka, která se v knize x krát objevila :) zločiny tedy hustě promyšlené i vykonané. Vražedný nástroj bych si dovolila nominovat do soutěže "o nejoriginálnější vražedný nástroj" Alias to nevymysliš
Paní Tokarczuk umí báječně skládat věty a to si v jejich knihách vážně užívám. Doporučuji najít si např.na YouTube onu hudební pecku, na kterou řádili na houbařském bálu..."hej sokoly" je tak děsně nakažlivý song. Naprosto živě jsem tu juchající společnost viděla.

19 16.10.2021

Čtení mě velmi bavilo, bylo skvělé, když jsem na konci knihy zjistila, že postavy jako Aleko, Anna apod. byli skuteční lidé, kteří ve své době v Karvinné působili. Všichni komentující přede mnou už napsali vše podstatné... já jen postřeh z reality. Bydlím v tom úzkém pásu Těšínska, do Polska to máme 6km, ve vesnici u nás žije 16 procent obyvatel hlásících se k polské národnosti, běžně tu mezi sebou lidé mluví oním nářečím "po naszymu - směska česko-polsko-německých výrazů", které se občas objevují i v knize, funguje tu i velmi aktivní PZKO, děti z polské školy jezdí k tomu Baltu jak v knize Wojtkovi říkal Bogdan... to všechno je pravda do dneška....nedávno u nás zemřela jedna stará paní, vdova, velmi uvědomělá, radikální, polka typu Bogdan z knihy, která 20let nemluvila se svým jediným synem jen proto, že se oženil s češkou. Prostě i dneska je mezi poláky u nás na Těšínsku jisté nemalé procento "Bogdanů"...není to jen v knize a po II.sv. válce.. do jisté míry to žije dodneška

17 28.04.2024

Ta bída, špína, chlast, vlhko, zima, umírání jak na běžícím pásu, krysy, kýble plné splašků, hlad, děcka bez bot, mimina s cukrovanou vodou místo mlíka a nevím co ještě, to všechno bylo strašlivé a vyvolávalo to ve mě pocity úzkosti ... ale co si v souvislosti s touhle knihou asi zapamatuji napořád bylo to loupání jablka panem učitelem a slupka z jabka jako odměna pro vítěze soutěže, na které mlsně visely oči všech kluků ze třídy, . Tohle mě fakt dostalo. Taková strašná bída. A dnes, kdy se máme tak dobře, si někteří stěžují že prý "Česko proti bídě" ha, ha ha

16 20.10.2023

Je opravdu velmi zvláštní číst knihu z míst známých, ve které se objevují výrazy, které běžně užíváme, dokonce i tu písničku, která je v knížce "siedzi mucha na ścianie" mi babička zpívala...co si odnáším z knihy je poznatek, že každý okamžik, kdy se člověk cítí dobře či dokonce šťastně, si má naplno užít a prožít, protože nemůže vědět, jak dlouho to "štěstí" bude trvat a co na něj čeká. "..člověk má být vděčný, že vůbec něco hezkého zažil, a nežádat, aby to trvalo navěky.“

16 02.06.2020

Životice jsou vzdáleny od mého bydliště cca 7 km, děkuji paní Lednické za zevrubný průzkum a za osvětu. Já, jako místní věděla, že v tom hráli roli partyzáni a že gestapo postřílelo, jako pomstu, spoustu mužů. Jsem ráda, že vím zase více o světě kolem sebe. U nás v rodině děda ještě v r. 2020 příležitostně řešil, kdo vzal volksliste, manželův děda byl jakožto Polák s volksliste u Stalingradu....je to fajn, když člověk více nahlédne do historie a může pochopit motivaci proč se někdo mohl rozhodnout tak,jak se rozhodl

15 26.03.2022

To vykreslení podzimní atmosféry se paní Klevisove opravdu povedlo, úplně jsem viděla všechny ty mlhy, podzimní slunce, jeřabiny,lesy se žloutnoucí mi listy, laně a tak....velmi mě zaujaly i informace o rumunech, které nalákali po válce do pohraničí

15 28.09.2021

Moc pěkný román. Člověk si ani nedokáže představit jak to lidé zvládali...tolik hrůzy, tolik trápení a neštěstí a hlavně tolik statečnosti. Moje volba čtenářská výzva 2023 kniha se žlutou obálkou

14 27.04.2023

Chirurga jsem poslouchala jako audioknihu a moc se mi to líbilo. Strašně jsem tomu jelitu Hynkovi fandila. Dělal sice příšerné blbosti, kopance a selhával, ale přesto jsem byla celý čas na jeho straně. Jo pil, podváděl manželku... ale stejně moc se mi líbil jeho vztah k otci, a oddanost dětem, práci. Každopádně "výlet" do nemocničního prostředí je vážně věrohodný, člověk má skoro pocit, jako kdyby tam taky byl. Jeden soukromý pocit... já v té knize úplně cítím, že autorka měla osobní problém s anorexií.... to, na kolika stranách řešila přímo zhnusení tukem, tloušťkou a jídlem jako takovým, ve mně celkem vyvolávalo otázku, zda už sama má s anorexií a svým vztahem k jídlu všechno dořešeno. Každopádně kniha je můj "cup of tea" a vřele doporučuji

14 04.06.2020

Četla jsem Annu kareninu jako gymnazistka (protože tuto knihu četl idol mého srdce a já chtěla dosahovat jeho intelektuálních výšin :D ) no a pak podruhé jako skoro čtyřicátnice a rozdíl ve vnímání postav, děje apod byl neskutečný.az jsem nevěřila že je to tatez kniha....tenkrát jsem viděla hlavně ten cit a nudné manželství dneska se na to dívám úplně jinak

14 03.01.2018

Chci být pozitivní, proto nejdříve klady: 1.kniha mě zaujala krásným obalem, ten talíř po babičce se mi moc líbí. 2.Přečtením knihy jsem splnila bod čtenářské výzvy 2023 "kniha začínajícího autora" 3. Příběh Emilky a její rodiny mě zajímal. A teď negativa: 1.v knize mi celkem vadily erotické pasáže, přišly mi zbytečné,laciné až trapné 2. Ten sloh, obraty a slova, která místy autorka použila byly opravdu divné/směšné např."čtyřnásobná babička potomstva, vzniknuvšího díky vysoce produktivním semenotvorným kanálkům jejího syna.....pravou příčinou Libušina bdění nebyly dozvuky hlasité hudby, nýbrž hukot amorovych šípů, které se jí prohánějí srdečními tepnami...hrudník se mu pjal dušenou nenávistí " a mnoho dalšich skvostů

13 03.03.2023

Milé čtení, takové laskavé. Vesnice plná svérázných lidiček, kteří se mají rádi, jsou tolerantní, podporují se navzájem, to vše doplněno Aljaškou, obřím, aromatickým a terapeutickým maxipsem...značka ideál. Skvělá babička Selma, parádní optik... přímo pohlazení po duši:) Jeden citát z knihy, který se mi moc líbil: "S láskou můžeme dělat všechno možné. Můžeme ji dobře či hůře skrývat, můžeme ji za sebou táhnout, můžeme ji zvedat do výšky, nosit po celém světě nebo ji zaplétat do věnců, můžeme ji vložit do země či vyslat k nebi. To všechno si nechá láska líbit, trpělivě a poddajně, taková už jednou je, ale proměnit se nedá."

13 26.04.2022

Jen tak jsem se pustila do knížky, která má sympatické shrnutí obsahu a vysoké hodnocení od čtenářů a po přečtení jsem s úžasem zjistila, že se mi kromě příjemného čtení dostalo i poučení o poválečné historii, o tom, jaké věci se děly a trvalo celé desítky let, než se o nich dozvěděla i širší veřejnost. Masakr na Švédských šancích mě šokoval. Neměla jsem tušení. Grafik, který navrhnul obálku knihy, by měl dostat za uši a za trest jít do kouta. To se mu nepovedlo.

12 09.03.2024

Knihy p. Dvořákové mám moc ráda. Jaroslava mi bylo neskutečně líto, to jeho osamění bylo strašné. Měl to v životě vážně náročné, moje máma přišla taky kdysi v 6letech o maminku a dodneška (je jí 60+) to podle mě nemá úplně zpracované a občas to její trauma vylézá, zajímavá je i shoda v tom, že vyrostla u prarodičů a otec byl těžký alkoholik. Jardu jsem dost chápala i co se týkalo jeho nechuti být tou autoritou, která farníkům odpouští hříchy a má nad nimi "moc". Popisované zvelebování a proměny zahrady jsem si moc užila. Vůbec nevím co by v Jardově případě byl dobrý konec.ach jo.

12 24.06.2023

Jejdanánku, to bylo tak objevné, kniha mi neskutečně rozšířila obzory. Úplně se stydím, od památníku v Životicích bydlíme vzdušnou čarou 10km, vím že tam stojí památník, vím, že tam byly postříleny desítky lidí...ale nikdy jsem se nezajímala o to pozadí, které tomu předcházelo, netušila jsem nic o existenci pracovních táborů v PL apod. Během čtení jsem si googlila ostravské vily o kterých se v knize píše a moc se mi to libilo. Každopádně kniha je věrohodná, dodneška existuje jemné pnutí mezi čechy a poláky na Těšínsku, nářečím po naszymu se tu mluví dodnes a staří lidé i dnes dobře vědí a občas o tom mluví, kdo podepsal volksliste, manželův děda byl jako Polák nedobrovolně nasazen u Stalingradu a bojoval za německou stranu, apod. Když tak člověk dnes s odstupem přemýšlí, v podstatě každá volba, kterou lidé tehdy ohledně národnosti udělali byla špatně a všechno se jim dříve nebo později vymstilo. Jednoduše..... PLNOTUČNÉ ČTENÍ :)

12 21.02.2021