kaja77 komentáře u knih
Na knihu jsem se těšila, zaujala mě totiž ta předchozí od autorky. Kniha Ignis fatuus byla skvělou reklamou pro Šumavu...člověka láká prozkoumat okolí řeky Křemelná, ty okolní lesy a tak. Asi nejvíc mě v knize bavily ty zápisy STB o jednotlivých osadách, jejich historii, jevech, které v lokalitách pozorovali atp. Bát jsem se tedy nezačala ani na chvíli, ale bylo to hodně mlžné, hodně větrné a hodně ezo
Nemohu jinak než dát sto procent. To byla taková nádhera. Před chvíli jsem dočetla poslední povídku a mám úplně rozněžnělý pocit. Povídky byly takové střihnuté melancholií, pro mě osobně extrémně zajímavé prostředí kibucu, ta jejich pravidla a zásady ...to si člověk neumí ani představit natož v tom žít. Moc se mi líbilo, že autor myslel i na moji zvědavost... povídka třeba končila otevřeným koncem, člověk byl zvědavý... a postava se pak mihla ještě v několika jiných povídkách a její další osud byl trochu naznačen... super. Každopádně nadchlo mě i provedení knihy...tak dlouho už jsem neviděla knihu s látkovým potahem. To bylo megapříjemné. Moc doporučuji
Velmi mě zaujalo téma knihy. Lidé s rozhledem, vzděláním a zkušeností z ciziny, jako třeba Hedvika, to museli mít neskutečně těžké. Pozorovat to postupné vnášení krvavých sovětských metod, špinavostí, lživé propagandy apod. do společnosti, no neumím si to vůbec představit. Navíc ta likvidace opravdových hrdinů, charakterních, poctivých lidí např. letců RAF... Prostě strašné
Kniha s velmi velmi velmi pozvolným dějem. Hlavní hrdina je zde obdařen neobyčejně dobrým sebeovládáním a pravděpodobně ocelovými nervy -Ivarovu kritiku a neustále hodnocení by nesnesl jen tak někdo. Autorovi se mě povedlo tak vtáhnout náladou a atmosférou místa,že jsem skoro cítila chlad, teplo z kamen, vítr ... prostě jsem místy byla u jezera taky :) Každopádně to, co si z knihy odnáším především, je děsná chuť na pstruha. A to jakože fakt moc.
Alena z příběhu byla tak neuvěřitelně nepříjemná, zlá, závistivá a nespokojená ženská, že mi z ní bylo úplně nanic. Knížku jsem celou dobu vnímala z pozice matky a úplně mi rvalo srdce jak byla ta osoba hnusná a nelaskavá k vlastním dětem, jak si na nich vybíjela svou naštvanost a pocit méněcennosti. Chudáci holky, chudák chlap. Jediné řešení pro děti z takového zázemí je rychle se osamostatnit. Zajímavý mi přišel popis situací z pohledu jednotlivých členů rodiny. Na střední jsem taky začala chodit v r. 1992 a velmi důvěrně znám i ten pocit že pizza je něco strašně drahého či luxusního, něco pro lepší lidi, něco co sice neskutečně voní a člověku se sbíhají sliny, ale něco, co si prostě nemůžeme dovolit :) představa jít do restaurace jako rodina úplně sci-fi. Dnes se tomu těžko věří, to je nepřenosné.
To, že Astru poznáváme z příběhů a zážitků různých lidí v jejichž životě se mihne a čtenář si pak získané střípky informací pospojuje do nějakého výsledného obrazu o Astře, je vyloženě podobné knize Olive Kitteridgeová, kterou mám moc ráda. Kniha je příjemná, pro mě byl docela problém nějak přijmout tu odlišnou výchovu, kterou na Astře praktikoval její otec - nevím, zda to vůbec byla výchova nebo už šlo o zanedbávání.... pro mě strašné, na Raymonda jsem byla naštvaná. Další adeptka na titul "rodič roku", věčná hledačka Clodagh... to její utíkání a hledání to bylo vážně děsivé, obávám se ale, že se to občas stává. Sestra učí na ZŠ a měli tam sourozence, kteří v jednom školním roce chodili do čtyř základních škol - matka se s nimi vždy přestěhovala k novému příteli, a poté co se rozešli se stěhovali k příteli dalšímu, tím pádem i měnili školu. Chudáci děti.
Po obsahové stránce to bylo nesmírně obohacující čtení, především to seznámení se s národem Něnců, jejich zvyky, životem, místem, kde žijí apod. atd. do takových končin se běžný smrtelník opravdu nedostane a to bylo na knize báječné. Zpracování fotek, map apod. moc neodpovídá vyšší ceně knihy. Fotky a mapy jsou zdeformované, přijde mi, jako by všechny práce na knize provedl autor v rámci akce "urob si sám" a to je z mého pohledu škoda
Hlavní hrdina byl takový velmi vnímavý, citlivý a ostýchavý Otík, který nebydlel ve vesničce mé střediskové, ale na irském venkově. Moje pocity během čtení kolísaly mezi pobavením (některé Johnsyho úvahy a závěry vážně stály za to) a smutkem (strašně jsem ho litovala šikana, osamělost, tlak a vyčůranost okolí, příbuzných). Kniha je zkrátka taková tragikomická sonda do citlivé duše Johnsyho
Moc mě to bavilo, zajímalo mě to .... ti ortodoxní židé jsou tak složití, tak jiní, tak exotičtí.... vždycky mě příběhy z jejich komunity zajímají, lákají a vyloženě to prostředí nadšeně zkoumám. V knize mě fascinovalo, jak oba hoši ve věku 15let byli zodpovědní, rozumní a uvědomělí... mám doma jednoho, kterému bude 15 za pár týdnů... ale to se nedá srovnat :D moc se mi líbil vztah Reuvena se svým otcem. Takový vztah člověku může napovědět, jak je to myšleno v bibli, když se o Bohu mluví jako o otci...
Kniha je jednoznačně holčičí záležitost, taková oddychovka. Postupné znovu navracení se Amandy do života po prožité ztrátě pro mě bylo místy celkem uvěřitelné (deprese, světloplachost apod), místy celkem příjemné čtení (kocour, zahradničení) ale ten naivní konec (podnikatelský záměr) to na můj vkus celkem zabil :)
Obálka lákavá, slibná. Příběh samotný mi přijde trochu jak pro náctileté slečny. Nějak jsem nedokázala autorce uvěřit, že Eva, která žila v předválečném Československu, neznala před seznámením s Jakubem osobně žádného žida, taky na mě působily hodně divně informace, které Jakub sděloval Evě. Jsem přesvědčena, že Eva by v té době musela být z Marsu,aby ta základní fakta neznala. Spíš mi to přišlo jako "historie" tlumočena nešikovnou formou dnešní čtenářce. Prostě nevěřím. Celkem to na mě působilo hodně jednoduchoučce, předvídatelně, ploše...no pěkná trojka.
Posloucháno jako audiokniha, velmi jsem uvítala rozšíření obzorů, vzhledem k současné situaci. Jedná se o reportáž z počátku devadesátých let, ale obávám se, že na východ od Moskvy se zase tak moc změn neudálo. Rus je rus a pocit nadčlověka v něm asi vždycky bude. Nějak si nemůžu odpustit ono populární "Sláva Ukrajině"
Kniha se mi velmi líbila. Bylo naprosto neuvěřitelné, jak dobře to dopadlo. Takový happy end je až neskutečný a jestli je to sepsáno podle skutečných osudů skutečných lidí je to paráda. Vážně Měli štěstí. Kniha byla tak čtivá a osudy jednotlivých členů rodiny Kurcových mě tak moc zajímaly, že jsem knihu přelouskala během jednoho víkendu :) Každopádně mě naprosto nadchlo, to, jak se měli jednotliví členové rodiny rádi, jak na sebe mysleli, jaké měli rodiče vztahy s dětmi a děti s rodiči a jak drželi spolu. V dnešní době je to přímo balzám něco takového číst. Moje volba do čtenářské výzvy 2022 kniha, která nemá v názvu písmenko "A"
Velmi milé, občas dojemné příběhy, kde hlavní roli hrají kočky a kocouři. Odpočinková a nenáročná četba.
Milé, velmi pozvolné čtení. Uznávám, že někomu může přijít i nezáživné. Zajímavosti ze života ptáků byly fajn, ovšem hlavní postava to drobátko přeháněla. Postupně se z ní stávala čím dál tím větší podivínka. Jak tak uvažuju, tak letos už je to snad třetí kniha, kterou jsem přečetla kde je pozorování ptáků jedním z podstatných témat knihy.
Je neuvěřitelné, že se takové příběhy ve skutečnosti opravdu dějí.... nemám slov, všechna ta manipulace, "rodinná loajalita" a sklon k násilí, ta oddanosti, všecek ten fanatismus a další lahůdky, které se na mě z knihy vysypaly, mě prostě připravily o řeč. Brrrr
Byla to moje relaxační volba na dovolenou. Vzhledem k tomu, že jsem postupně četla celou sérii, mě další osud rodiny i služebných zajímal. Sice překladatelčiny obraty, které mi evokovaly prvorepublikové večery pod lampou (odebrala se na lože, Paul přemýšlel o právnických formulacích) byly dost úsměvné, ale co už. Bylo zajímavé číst o tom,jak se v Německu projevovala hospodářská krize, podle mě tuto linku mohla autorka vice rozvinout. Každopádně knihu jako relax doporučuji.
Příběh se mi velmi líbil...terapeut chudák celý bolavý, osamělý, vyhořelý a do péče bych se mu teda nikdy dostat nechtěla...ale mělo to něco do sebe. Taková směsice pochopení, nostalgie, smutku, naděje. Kniha pro široké masy to není, ale já si ji během dnešního líného odpoledne moc pěkně užila. Kniha mě teda jednoznačně"ulovila" tou obálkou...ach taky chci takhle umět kreslit
Předpokládám, že budu sama ...ale nějak mě to nenadchlo. Tento typ knih mám velmi ráda, autorku rovněž... ale tentokrát mi to prostě nesedlo. Ty přívlastky rozvíjející podstatná jména...uf jak v harlekýnce, obraty typu "bodlo ji v nitru". Příběh babičky je zajímavý, dáma drobátko zahledená sama do sebe, vnučka byla taková jakási nevyrovnaná...kdyby to bylo v reálu, tak bych skoro měla pocit, že bábu brala z léčebny, protože chtěla vylepšit rodinný rozpočet důchodem a příspěvkem na péči...
Kniha má nádhernou obálku. Děj byl velmi zajímavý, obzory rozšiřující např. o existenci povolžské republiky Němců a koloniích německy mluvícího obyvatelstva v Rusku jsem neměla ani tušení. Popisy přírody v knize velmi poeticky doplňovaly děj (život Bacha, lidí okolo něj a kolem se valící dějiny plné krve, hladu, komunistických ideálu). Bylo to krásné, ale místy i poměrně rozvláčné čtení