Kakiko komentáře u knih
Zaklínače jsem si chtěla už hodně dlouho přečíst, protože je to jedna z nejlepších sérií ve fantasy vůbec.
Knižka mě celkem bavila, ale bohužel ne natolik, abych se od ní nedokázala odtrhnout, takže jsem ji četla snad dlouhé dva měsíce. Velmi zajímavou se stala až poté, co se na scéně objevili Marigold a Yennefer, což je skoro konec knihy.
Jsem zvědavá, co přinese druhý díl Meč osudu, protože je to stejně jako jednička kniha povídek a já zrovna nejsem povídkový fanoušek, ale pokud mi to něco dá k románu, který následuje, překousnu to.
Na Krev elfů se těším už jen z toho důvodu, protože román!, to už snad bude na víc hvězdiček. Teď tomu dávám tak 3,5, nijak odvařená jsem z toho totiž po většinu knihy nebyla. Marigold a Yennefer moje hodnocení v podstatě zachránili.
- můj příspěvek může obsahovat zápletky děje -
Po prdvním dílu jsem se hned vrhla na další, protože jsem si řekla, že už to dočtu, když jsem to začala. Pokračování mě celkem překvapilo, možná se mi i líbilo více než Delirium, avšak zase jsem se nemohla přinutit přečíst každé slovo. Kapitoly "tehdy" jsem přelétavala doslova jen očima, protože mi přišly docela nudné a nezajímavé. S kapitolami "teď" už to bylo mnohem lepší. Ty jsem měla i ráda.
K postavám... U Leny jsem nenašla žádné zlepšení. Nijak se pro mě nevyvíjela a stále mi přišla obyčejná. Byla jsem docela v šoku, když s Julianem utíkala a zabíjela Mrchožrouty (to slovo fakt nesnáším). Nějak mi uniklo, že by jí Raven dala nějaký trénink nebo tak něco. Přišlo mi to přitažené za vlasy, nereálné. Tyhle části pak dost ubírají na věrohodnosti příběhu.
Julian mi byl celkem sympatický. Bylo roztomilý, když se nám začínal do Leny zamilovávat. Docela jsem to i chápala. Lena už nebyla obyčejná holka, ale Nežadoucí, drsňačka, která si umí poradit.
Postava Raven měla neuvěřitelný potenciál. Autorka z ní mohla udělat charakter typu Alicii z Přechodu od Justina Cronina, pokud vám to něco říká. Ale s vývojem téhle postavy jsem nebyla moc spokojená. Ve finále to pro mě nebyll nijak atraktivní charakter.
Když jsem si po přečtění spojila dvě a dvě, byla jsem trošku pobavená, protože zatímco v prvním díle Lena proplouvá nástrahami díky Alexovi, tady je to zase Julian, jemuž Lena kryje zadek. :)
Konec byl... musím říct skvělý. Opravdu jsem na to koukala s otevřenou pusou a nedokázala řvát ani se smát. Věděla jsem, že Alex bude živý, ale zase jsem neměla páru o Julianovi. Alex na mě na konci působil, nechci říct zle, ale prostě se v Kryptách změnil. Zchladl a já jsem zvědavá, jaké tohle bude mít pokračování.