kalinkacz komentáře u knih
Zřídlo byla jedna z nejdivnějších a zároveň nejvíce nezapomenutelných knih, jakou jsem kdy četla!
Je to příběh tak podivný, místy silný a místy i dost nepříjemný, že ať chcete nebo ne, stejně ho z hlavy nevystěsníte.
Co se týče mého hodnocení, tak jsem ale trošku rozpolcená… Oceňuji originalitu a zajímavé zápletky, zároveň se ale přiznávám, že ne vše mi bylo příjemné číst… Od autorky ale na plné čáře doporučuji knihu Mazel - ta je boží.
Na Pačinko jsem slyšela nesmírnou chválu jak u nás, tak v zahraniční. Vzhledem k tomu, že má kniha ale okolo 500 stran, tak jsem si ji šetřila na měsíc, kdy si ji budu moct opravdu užít a vyplatilo se. Bože, tohle bylo skvělý!
Skvěle napsaný příběh pěti generací jedné rodiny na pozadí historických událostí minulého století.
Za mě obrovské doporučení a už teď vím, že Pačinko nebude chybět na letošním seznamu nejlepších knih.
Minimálně jednou za měsíc si chci přečíst milou youngadultovku. Nedávno jsem sáhla po Pátá minuta je o nás a to se ukázalo jako super volba.
Kniha se čte úplně sama, bavily mě postavy i vážnější témata.
Pokud hledáte odpočinkovou, roztomilou, ale zároveň i dobře zpracovanou lgbt youngadultovku, tak po této můžete směle sáhnout.
Na Zimní královnu jsem se hodně těšila, jelikož mě v posledních pár letech začaly znovu hodně bavit historické romány mapující životy panovníků - v tomto příběhu je to Alžběta Stuartovna, manželka českého krále Fridricha Falckého, přezdívaného jako Zimní král.
Od autorky jsem už četla román o Rudolfu II. a ten byl skvěly, v případě Zimní královny jsem ale lehce zklamaná… Autorka se v příběhu hodně věnovala pro mě výplňovým pasážím a ty zásadní byly popsány jako z rychlíku.
Takže špatné to nebylo, ale rozhodně jsem četla lepší historické romány.
Daniel Petr si mě získal svou knihou Straka na šibenici, kterou jsem sice četla před lety, ale doteď si pamatuju, jaká byla a jak na mě zapůsobila.
Odečítání pohybu souřadnic je autorova novinka, která se ale také věnuje vztahu otce a syna… Styl psaní je opět skvělý a strašně mě baví, co se příběhu týče, tak špatný není, ale nezapůsobil na mě tolik, jak jsem po Strace na šibenici čekala. Takže za sebe tvorbu Daniela Petra rozhodně doporučuju, jen u mě stále vede jeho první kniha.
Po delší době jsem sáhla po young adult retellingu a to rovnou na Červenou Karkulku. Lákal mě, a to hodně!
Doufala jsem, že to bude temný příběh a nespletla jsem se! Kniha je temná, čtivá, napínavá a kromě konce neodhadnutelná. Bavila jsem se a chtěla jsem vědět, co bude dál a za mě je tohle opravdu povedená youngadultovka.
Prostě to bylo fajn a pokud vás kniha láká, za sebe říkám ano, dejte se do čtení.
Tak tohle byla síla!
Nevidím ani tmu je soubor několika rozhovorů Aleše Palána s ženami, které si v životě vytáhly “Černého Petra” a řeknu vám, na tohle čtení jen tak nezapomenu…
V knize najdete snad všechno špatné, co člověk může zažít - závislost, dluhy, exekuce, násilí, zranění i ztrátu…
Pokud se na čtení cítíte, tak za mě doporučení.
Rebelky z Oxfordu jsou v zahraničí nesmírně populární sérií a když u nás nedávno vyšel 1. díl Jak svrhnout vévodu, tak jsem si řekla, že musím zjistit, co na tom všichni vidí. A vlastně to chápu…
Historické romantiky teď frčí, příběh má spád, je okořeněný troškou feminismu a postavy jsou moc fajn.
Pro mě to byla dobrá oddechovka, ale pokud primárně vyhledáváte romantiku typu Bridgertonovi, tak si myslím, že budete z Rebelek doslova nadšení.
Martin Bečan mě baví! Je talentovaný a vždy přijde s příběhem a zápletkami, jaké tu ještě nebyly.
Hvězdopravec má krásnou obálku i příběh a opravdu mi sedl autorův styl psaní.
Zároveň to pro mě asi není příběh, ke kterému bych se vracela, ale čtení jsem si užila, to jo.
Prsa a vajíčka jsou jednou z těch obsáhlejších a náročnějších Odeonek.
Klade si otázky jako:
Musí žena mít partnera?
Může žena žít sama?
Musí mít žena děti?
Může žena vychovávat dítě sama?
Příběh se věnuje všemu zmíněnému, ale zároveň zpracovává například i téma umělého oplodnění…
Byla to prostě síla! Knihu jsem si musela dávkovat a možná i proto, že jsem se s hlavní hrdinkou tolik ztotožnila…
Maximálně doporučuju.
Po delší době jsem přečetla krimi. Obecně tento žánr tolik nevyhledávám, v krimi je na mě hodně vyšetřování a já jsem spíš na ty zvraty, co jsou v psychothrillerech. Nicméně Pššt bylo opravdu hodně čtivé, takže pro mě ve výsledku vlastně dobrá oddechovka.
Pokud rádi čtete Roberta Bryndzu, tak si myslím, že vám tahle kniha sedne.
Na knihu Spolu na věky jsem se opravdu moc těšila - příběh ve stylu Cizinky a Slunce je také hvězda, který čtenáři označují za super oddechovku.
Já jsem ale opravdu zklamaná… Nesedl mi styl psaní, postavy jsem si neoblíbila, chemie mezi nimi za mě vůbec nefungovala a podstata příběhu nebyla moc vysvětlena.
Mně to prostě nesedlo…
Hra o dědictví je všude! A za mě právem, tahle young adultovka není jen boží na pohled, ale i uvnitř!
Jedná se o neskutečně čtivou a originální knihu, která se soustředí na příběh Avery, která zdědí jmění po muži, kterého nikdy neviděla.
Příběh je neodložitelný a najdete v něm nejednu super hádanku! Hype je dle mého názoru na místě a už teď se těším na další díl.
Tak tohle bylo překrásné a opravdu hodně dojemné.
Knihu Můj policista, nebýt obrovského doporučení, bych nejspíš přehlédla. To by ale byla velká chyba!
Příběh se odehrává v 50.letech minulého století a sledujeme trošku netradiční milostný trojúhelník.
Styl psaní je čtivý, vše je napěchované emocemi a fandila jsem naprosto všem postavám!
Za mě prostě výborné čtení.
Další výborná povídková sbírka z edice Česká povídka.
Všechny za jednu je podle mého názoru asi nejkomplexnější sbírkou, jelikož se v ní prolínají jak rodinná, vztahová, tak i přátelská témata.
Bavily mě prakticky všechny povídky a asi vás nepřekvapí, že i tuto sbírku doporučuji, obzvlášť v audio podobě.
Už mám nachystanou i novinku Dnes ještě ne a těším se!
Vražedná sonáta byla poměrně zajímavá krimi.
Ocitáme se v ní totiž v hudebním prostředí, řešíme umělce, vztahy a intriky a díky tomu mě příběh bavil víc, než u klasické krimi, která je plná vyšetřování.
Jako jo, pořád je to krimi a mám raději thrillery, ale jako oddechovka to bylo fajn čtení.
Modrá smrt byla poslední Kattovka, která mi doma ležela nepřečtená.
Opět to byla čtivá oddechovka a námět byl supr, jen je to teda pořádná cihle na to, že je to krimi thriller.
Takže za mě fajn, ale určitě by nevadilo něco proškrtat.
Bílá voda od Kateřiny Tučkové je bezpochyby jednou z největších literárních událostí tohoto roku u nás.
Sama jsem se na knihu těšila, jelikož jsem od autorky četla 3 její předchozí knihy. Po dočtení této novinky ale musím říct, že u mě stále vedou Žítkovské bohyně.
Bílá voda je skutečně veledílo, čítá bezmála 700 stran a vychází ze skutečných událostí.
Čtení to bylo nesmírně zajímavé a také dost náročné, jelikož příběh není nijak akční a navíc je doplněn o místy dost dlouhé dokumenty z archívů…
Takže ano, kniha je to skvělá, jen od ní rozhodně nečekejte to, co jste dostali v jiných autorčiných knihách.
Alespoň prozatím je fantastická youngadultovka!
Čtivá, skvěle napsaná a plná postav, které znáte ze svých životů.
Příběh se odehrává v době covidu, ale neřeší jen vir, ale vztahy jak přátelské, rodinné, tak milostné…
Hltala jsem každou stranu a mohu s klidným svědomím říct, že Alespoň prozatím se dá srovnat s celou řadou zahraničních pecek.
Takže ano, ano!
Mé první setkání s edicí Významné ženy nemohlo dopadnout lépe.
Madame Piaf a píseň lásky popisuje život Edith Piaf, její vztahy i kariéru…
Nesmírně mi sedl styl psaní a nechtěla jsem přestat číst.
Už se moc těším na zbytek edice, která mě teď láká víc než kdy dřív. A vám ji moc doporučuju omrknout!