kamibe komentáře u knih
Jeden z mnoha komiksů o městech. Zábavně a vtipně nás seznámí s tím, čeho si v nich někdy nevšimneme, i když myslíme, že je známe, protože v nich přece žijeme! A o Liberci jsou už dva a bude snad i třetí.
Báječná kniha! Její čtení mi nějakou dobu trvalo, protože jsem pořád něco vyhledávala, sledovala a zapisovala, co by mě ještě mohlo zajímat. Zjistila jsem, že filmy umím snad dost dobře sledovat zrakem, ale skoro vůbec si neumím vychutnat hudební doprovod. Mnoha odborným výrazům jsem nerozuměla a se zájmem je vyhledávala na internetu, pak jsem zjistila, že mizanscéna může být všechno, co je před kamerou, ale i něco, co mně jako divákovi utkví v paměti nejvíce a na dlouhou dobu. A to ve slovníčku v knize nebylo. Možná mi vadila hrubka ve Vampýrech a slovo anebo nenapsané vcelku, ale obojí ráda pominu, neboť jsem si odnesla spoustu tipů na filmy, které bych chtěla vidět a u kterých si už taky budu více všímat hudby. Těší mě číst takto nápaditě, vtipně a rozsáhle zpracovaná témata. Bavilo mě to opravdu hodně.
Po přednášce Petra Blahynky jsem si ráda přečetla, jak to se Slušovicemi a jejich tvůrcem bylo. Zajímal mě motivační systém a vidím, že v něm v žádném případě nemohly obstát nějaké vlažné povahy. Připadá mi, že právě lidé ze Slušovic mohou navrhovat, co dělat, abychom na tom byli konečně zase lépe než jsme teď. Při čtení i při poslechu Blahynkovy přednášky vycházely najevo pro mne neznámé skutečnosti. Za to děkuji. Samotný František Čuba měl jen jedinou chybu - tak málo dbal na sebe samého!
Jednu dobu to byla pro mne velmi zásadní četba. Vyzkoušela jsem některá jeho doporučení a bylo to dobré. Jeho vystoupení na Flow Summitu bylo pro mne velmi poutavé. Proto jsem si knihu koupila. Bavilo mě číst o jeho životě - jak poznal svůj dar, jak ho vlastně nechtěl, ale nakonec přijal, a jak je docela obtížné s ním žít. Knihu jsem nedočetla, protože s tím, jak zacházet s jednotlivými chorobami, jsem neměla potřebu se seznamovat.
Knihu jsem vzala do rukou už před nějakou dobou a už si ani nepamatuji, zda jsem ji dočetla. Zaujal mě titul, čekala jsem strukturované pojednání o jeho názorech, ale měla jsem v sobě malý osten, neboť po Sapiensovi jsem tušila, že jeho až ostentativní výřečnost už asi znovu nedám. A poté, co jsem někde četla, že je poradcem Klause Schwaba, přestala jsem k němu mít jakoukoli náklonnost. A protože si z knihy nevybavuji žádný pocit, asi jsem ji odložila nedočtenou.
Vím, že moje lekce v tomto století se budou od těch jeho docela lišit. Takže tahle kniha není pro mne, proto ji ani nehodnotím.
Nádhera! Člověku už jen při čtení může dojít mnoho souvislostí. Žasla jsem nad Hellingerovými formulacemi, nad jeho způsobem vedení, nad jeho odpověďmi. Konstelace mají velkou sílu, mnohokrát jsem se o tom přesvědčila. Jsem vděčná, že jsem je poznala.
A ano, kniha se nedá sehnat, půjčil mi ji soused a bylo to v pravý čas.
Tohle ten Vesmír fakt umí!
Tohle je knížka, která bude mnohým čtenářům připadat velmi zvláštní. A také je to kniha, která přiměje k různým pocitům, myšlenkám, úvahám. Je psána zvláštním stylem, v němž se zcela samozřejmě střídá ich forma s popisem ve třetí osobě, prolínají se děje a myšlenky postav s řečí, která se obrací přímo ke čtenáři nebo si čtenář musí něco domyslet.
Malá je malá dívenka, prý čtyřletá, zdá se však, že umí číst a psát, neboť často píše něco do svého bloku. Všechny děti jistě potvrdí, jak je jim protivné, když slyší, že tohle či onohle nemohou, protože jsou na to malé. Malá o sobě říká, že sem přišla z jiné planety. Často může na čtenáře působit velmi moudře, někdy až příliš.
Jak krásná je to kniha, to možná mnohým dojde až v závěru, kdy se čtenářům poskládají jednotlivosti do smysluplného celku a přečtou si slova dvou mužů, kteří patrně způsobili vydání této knihy.
Oceňuji také ilustrace, kdy se střídají jemné obrázky zkušené malířky s milými obrázky zřejmě předškolních dětí. Hezké je i to, že je v knize ponechán několikerý prostor pro vlastní obrázek čtenářův.
Tahle kniha je opravdu zvláštní. Je zároveň podivná, praštěná i moudrá. Přečetla jsem ji před rokem a velmi ráda jsem se s ní seznámila.
Hlavní hrdina se jmenuje Pavel Plyšatý. Má za sebou velmi zvláštní dětství, rozhodně není hloupý, přesto dostane nálepku debila (a nechá si vytisknout velmi případné vizitky). Všude má nějaké přátele, dostane se do míst, která bychom nečekali, dokáže zachovávat klidnou mysl i ve vyhrocených situacích, ale umí také pěkně rázně jednat, když to podle něj situace vyžaduje. Skoro by člověk řekl, že má něco z Ježíše. Na konci knihy jsou jeho výroky a řadu z nich jsem si vypsala. Nejvíc mě asi oslovovaly citace na začátku knihy, z nich pro mne nejpůsobivější byla ta Oshova: Osamělost dětí se ve tmě ještě zhoršuje. Medvídek je skvělá ochrana, je s nimi alespoň někdo. Váš bůh není nic jiného než plyšák pro dospělé.
Vypsala jsem si z ní mnohé moudrosti
Báječná kniha, z které spolu s kamarádkou čerpáme už řadu měsíců. K rituálům jsme přidaly bubny a moc děkujeme za všechna moudrá slova, kterých je v této knize opravdu dostatek. Některé věty nám pomohly nahlédnout na naši vlastní situaci jinak, než jsme dosud byly schopny, a opět to bylo zase o něco více obohacující. Nakonec jsme se rozhodly, že knihu vrátím do knihovny a koupíme si vlastní.
Vidím, že tu píšu první komentář vůbec a i hodnocení je tu ode mne první. Doufám, že si kniha najde i další vděčné čtenáře.
Pobavila jsem se. Přestože mě v tomto dílu iritovaly chyby, dokonce hrubky, stejně jsem ocenila autorovu invenci a neustálý zdroj napětí a překvapivých zápletek. Bylo tu pro mne i několik vtipných scének, u kterých jsem se smála nahlas. Našla jsem tu také pár velmi moudrých vět, což při čtení vždy ráda ocením. Nejlépe na mě působil právě tento díl a pak také prequel - byla jsem spokojená, že jsem si ho přečetla jako druhou knihu v řadě.
Film jsem neviděla a upřímně sděluji, že nevím, nevím, že by mohl být lepší než mé vlastní představy při čtení.
V některém komentáři jsem četla, že hezčí knihy jsou od Chrise Colfera, tak se na ně taky podívám - jen pro srovnání.
Knížku jsem si koupila určitě nepříliš dlouho po jejím vydání a při čtení mi mnohokrát nebylo do smíchu, ale spíš do pláče, anebo jsem na autora mělo rovnou zlost. Už tenkrát mi to nedalo a napsala jsem dlouhou odezvu, kterou bych možná ani neměla nazývat recenzí, neboť je to spíš její docela rozsáhlá kritika se spíš záporným znaménkem. Při hledání něčeho docela jiného jsem ji ve svém pc objevila, přidávám ji tedy sem do záložky Recenze.
Přečteno. Uznávám, že styl je přesně takový, aby vtáhnul čtenáře do děje. Líbí se mi, že se vyskytnou okamžiky a věty, u kterých je možno hluboce přemýšlet i o vlastní osobě. Pustím se ještě do druhého dílu, abych měla návaznost k tomu třetímu, který jsem přečetla jako první seznámení s Chainanim, neznalá nijakých nových termínů se školou dobra a zla spjatých. Celkově vzato je toto hodně dobrá obdoba Harryho Pottera a možná tu nacházím něco víc: námět, který cloumá celým světem bez rozdílu čehokoli, v čem se lidé mohou lišit.
Kamarádka mi doporučila dětské knihy tohoto autora, tak jsem po přečtení Cukrárny sáhla i po poezii. Moc na ni nejsem, tak mi připadalo, že verše pro děti budou tak akorát. Jenže mi to příliš nesedlo. Veršování je spíš vyprávěcí, což by mi nijak nevadilo, ale střídání veršů abab způsobilo, že jsem si veršování nijak nevychutnala. Asi dvakrát se objevily sloky dvouveršové a v nich střídání aa mi vyhovovalo více. Nápad jako celek se mi líbil, objevily se různé hezké souvislosti, nakonec jsem však byla ráda, že to mám přečtené.
Báječně jsem se pobavila. Děkuji.
Naprostý souhlas s předchozím komentářem - pavlinka.
Usmívala jsem se hned u druhé stránky přebalu, už tam je znát autorův příjemný humor, který prolíná celým příběhem.
Velmi inspirativní nejen pro čtenáře samotné, ale i pro učitele literatury.
A ještě k tomu všemu jsem se dozvěděla, co je to primordiální :-)
Děkuji, užila jsem si to opravdu báječně. Je to velmi silný obraz celého dění, které ve svých životech zažíváme. Nutí nás přemýšlet o všem, co se nám stane - zda to, co vypadá jako zlé, je opravdu pro nás tak zlé, a naopak to, co se nám zdá jako dobré, je pro nás opravdu tak dobré, jak se domníváme.
Důkladně pojatý cestopis, v kterém kromě popisu jednotlivých etap z Čech přes Německo, Rakousko, Švýcarsko až do Marseille ve Francii najdeme i příběh, z kterého je nám jasné, proč Cyril tuhle štreku podniká. Projede téměř 2000 km na kole a z jednotlivých zastávek píše pohlednice svým blízkým i přátelům. Dozvíme se spoustu zajímavých informací o cyklistice a kolech vůbec, ale i o historii, místních zajímavostech, jazykových zvláštnostech, ba i o knize Muž, který sázel stromy. Výborná kniha nejen pro milovníky cykloturistiky.
Jsem ráda, že jsem náhodou narazila na tuhle Londonovu knížečku, o níž jsem vůbec netušila, že existuje. Připomněla mi Malevil Roberta Merleho, ale tahle od Londona je v mých očích cenná jednak tím, že je mnohem starší, a také tím, že je v ní báječně zobrazeno srovnání starcovy mluvy s vyjadřováním současných mladých divochů. Závěr jeho líčení mi stál za to, abych ho uvedla v citátech.
Třetí kniha stejného autora, kterou jsem přečetla v krátké návaznosti, mě ujistila, že tento píšící učitel je mi příjemným autorem dobře napsaných knih pro mládež. I tento příběh se dá velmi dobře využít nejen jako hodně dobré čtení, ale také jako hodně dobrý učební materiál. Za cennou považuji časovou linku, kde srovnává příběhy z knihy s tím, co se tehdy opravdu dělo. A nejvíce oceňuji, že v závěru popisuje, jak vlastně ke vzniku této knihy došlo. To mě opravdu bavilo. Děkuji. Budu-li mít příležitost, mám chuť sáhnout i po autorových dalších knihách.
Připadalo mi dobré číst další knihu od stejného autora hodně brzy za sebou. Viděla jsem velkou podobnost ve stylu. což mi vyhovovalo, mohla jsem sledovat detaily. Podoba příběhů kluků ze současnosti a kluků z minulosti je očividná, přesto však vnímám, jak dobře vystihl tu propastnou rozdílnost. Místy úsměvné a vtipné, dobře se mi to četlo, ocenila jsem rozložitelnou mapu Terezína a mile překvapivý závěr.
Ráda jsem poznala učitele-ředitele, který píše romány pro děti. Toto je první jeho kniha, kterou čtu, a vidím, jak docela tvrdá dystopie to je. Velmi mě zaujala, jen na konci jsem vnímala, že může být leckterý čtenář poněkud zmaten, tak velmi se tam prolínají myšlenky různého druhu, že je těžké se v nich orientovat. Nicméně jsem se rozhodla přečíst ještě i některé další autorovy knihy.