Kamiliana komentáře u knih
Nedočteno. A já jen tak něco nevzdám! :-) Ani po 1/3 mi nebylo jasné, o čem kniha vlastně je, i odstavce začínají jakoby z půlky věty...
Ich formou psaný deník rozdělený dle témat, činností. Psáno svižně, humorně, s nadhledem a ironií a tak to má v životě asi být :-) jinak ty děti ve zdraví nevychováme :-)) Jedna ukázka: syn stále sedí u kompu, ona mu ho vyhodí z okna myš a klávesnici: "Sedím na posteli a pokouším se uklidnit. Kolik asi stojí nový počítač? Hlavně ať neprší. Mám nepříjemný pocit, že se ze mě stává moje matka." A na pana Dokonalého by mi seděl Colin Firth :-)
Vztahy, nevěry, touha, vášeň, nemoc, deprese... vše v jednom balení :-) Kniha psaná po částech, příběh dvou rodin, jejichž dcery spolu kamarádí. Nevím úplně, jak je to s původností češtiny, kdo knihu překládal, nebo zda je autorka Češka, ale místy je to bída... "zaměstnala se na ministerstvu", "znenávidět", předložky, čárky... někomu je to třeba jedno, zrovna ně to dojem kazí.
Na 350stranách se řeší spletitost vztahů a na posledních 10stranách je najednou na všech frontách happyend, trochu nevyvážené. Kniha se nevyhýbá tématům rakoviny plic u ruských dělníků v dolech, rasismu, znásilňování atd., ale trochu jakoby klouže po povrchu. Sporný je překlad názvu knihy a pobavilo mě např. přeložení love jako oslovení na ulici "lásko" (neznámý neznámému), lehká neznalost reálií :-) ani "protivy, které se přitahují" moc smysl nedává.
Jedna ze slabších knih této autorky. Byla jsem zklamaná z obsahu i jazyka. Nevyniká ani překlad (např. kočka a šlehačka (!) namísto smetana, nebo pravopis welšský) a také mě rozčilovala postava slabošského Chrise, s těmito lidmi fakt nemám trpělivost :-) Ale po faktické stránce si čtenář přijde na své (o Byronovi, princi Georgeovi...).
Uf, tohle není žádné lehké čtení. Je to sice téma ze dvora Jindřicha VIII., ale konečně se někdo zbývá tím, jak se musela cítit zralá žena odmítnutá starým mužem v posteli, anebo naopak (dnešními slovy) rozjuchaná vášnivá puberťačka, která se musela starat o nemocného smrdutého starce. Jedná se o ohromující zpověď tří žen - rozumné, dětinské a falešné.
Knihy této autorky patří mezi mé nejoblíbenější, ale Bez masky určitě ne. Celý děj je "nahoru dolů" podle vztahu a důvěry mezi Velvet a Greysteelem. Jediné plus - vypsala jsem si několik do té doby mně neznámých faktů ohledně stuartovské doby.
Harlekýnka v pevné vazbě z roku 1986, co více dodat. Snad že v té době mohlo být erotické téma knihy průkopnické, ale dnes nemá kniha co nabídnout. Klišé obsah, po jazykové stránce fráze, odhadnutelný děj. S radostí vráceno do místní knihovny.
Jedna z knížek, která mě kdy vůbec nejvíce pobavila. Sedl mi styl humoru. Samozřejmě to není žádné duchaplné veledílo, ale to zde snad nikdo nečeká. Malá ukázka - Thomas odpovídá, proč se s babičkou nemají rádi: pokrčil rameny a podotkl, že tak to chodí odnepaměti. Prý nesnášela jeho otce, otec zase nenáviděl jeho a on sám by se klidně obešel bez obou :-) A také oceňuji, že autorka umí psát každou knihu ve zcela jiném duchu.
Zajímalo by mě, jak dlouho trvá vymyslet tak parádně znějící jméno hlavní postavy...Benedict Hope, Ben Hope, k tomu sympaťák :-) Více se mi líbilo Mozartovské spiknutí, ale zde je méně nesmyslných scén, ve kterých se střílí. Chválím krátké kapitoly dle místa konání, čtenář se lehce orientuje. Zaujala mě symbolika katarských sídel i oficiální a neoficiální motto SAS.
Ano, pěkné, dobré, průměrné :-) Výstižná věta shrnující obsah knihy od St. Merryna: Vím, že pokud jde o můj soukromý život, dělám něco špatně. Zdá se, že všechny mé snoubenky ode mne utíkají.
Čtivě naspaná kniha, kterou jsem měla přelouskanou za dva dny. Pěkná oddechovka. Nicméně například erotická scéna je zcela kýčovitá a přebal knihy nadmíru nevkusný + nabídka vyobrazených dalších titulů na zadní obálce je odrazem absolutního pominutí smyslů, takové knihy bych se vážně styděla půjčit, to Oldag moc nevychytal.
Ben Hope i pro mě velký sympaťák! :-) Kniha je napsaná čtivě a díky krátkým kapitolám i přehledně, takže se neztrácíte v místech ani v čase. Jen je holt místy moc střílení a některé scény jsou nereálné (např. ta v helikoptéře). Mně nevadí, že kniha v podstatě není o Mozartovi, základní fakta o něm lze načíst jinde. Autorovi šlo o zpracování jeho teorie ohledně Mozartova úmrtí a tu "obalil" vcelku hezky. Jen žasnu nad českým překladem a výrazy typu: organické kakao, zazírat či neschopností překladatelky volit správně mezi věřit x uvěřit.
Příběh odehrávající se v různých rovinách času na různých místech. Autorka u mí velice zdárně vygradovat napětí a přitom se účelně věnovat historii Egypta a islámu včetně postavení žen v Egyptě. Kniha je velice emotivní a náročná pro všechny milující rodiče, neboť je založena na únosu dítěte. Má oblíbená část je první rande Gaby a fotografa... velice výstižně popsaný okamžik, kdy jste někde, kde už vůbec nechcete být :-)
Virginii Henley mám hodně ráda pro její schopnost kombinovat fakta a fikci. Zde je poměrně výstižně zobrazen dvůr královny Alžběty I., která byla mistryní ve využívání (a zneužívání) svých poddaných (nejen) šlechticů (viz. úmrtí Philipa Sidneyho a Walsinghama). Jazykově mi ale vadí slabší překlad plný komplikovaných nečesky znějících souvětí a závěr sám o sobě spadá do roviny sladkobolných frází.
Paralelní příběh dvou žen žijících ve stejné době na různých místech, jejichž životy se bez jejich přičinění proplétají. A bohužel jedna z nich je sice krásná, ale jinak úplně "blbá" a zlá intrikánka, na počátku všech pletich zasnoubí svou dceru se svým někdejším vyvoleným, ale v momentě, kdy si uvědomí, že by ho stále mohla ovládat, pošle dceru po námluvách zpátky na ostrov. Fikce postavená na faktech, stojí za přečtení.
Jedná se o romantický příběh na okraji skutečných událostí dobových šlechticů. fikce vystavěná na faktech je to, co činí z Henley mou oblíbenou autorku. Zde faktickou stránku románu tvoří dvůr Edwarda II. (ten ze Statečného srdce) a jeho milenci. Vypsané mám i heslo Brianny: Neměla bych, ale udělám to a heslo její matky: srdce si vezme, co chce.
Upřímně není to můj styl humoru, spíše mi je líto lidí, kteří jsou ochotni se zadlužit jen proto, aby měli nejnovější sukni z Prady. Becky mi přijde povrchní a bezduchá a dle toho vypadá i její výchova dcery. Já jsem se fakt neměla čemu smát. Nejvíce mě z celé knihy pobavil pravopis: z bridžge, doufám, že to byl překlep :-)
Tajemný detektivní příběh, místy červená knihovna a v závěru bohužel často fráze. Kdyby šlo, dám 3-4*.
Aneb široká slovanská duše vs. konzervativní Američanka z vyšší vrstvy. Povrchní rozhovory (které zachraňují vtipné repliky rodiny Stanislaských), od pátého setkání dvojice nejčastější věta "miluji tě". Taková průměrná oddechovka. Trochu mě zaráží udělení ceny Bestseller NY Times, snad to lze přičíst roku vydání 1991, kdy vše východní bylo ještě nové a přitažlivé.