kasavubu komentáře u knih
Tak to teda bylo čtení. Něco takového už jsem dlouho nečetla. Zezačátku se mi z těch detailních scén z pitevny docela dost obracel žaludek, ale v polovině knihy už mi to ani nepřišlo. Na co jsem si ale nezvykla bylo ubližování živým - uvězněným dívkám. Ještě, že tam těch pasáží nebylo tolik jako z pitevny, to bych už teda opravdu nedala. Klobouk dolů před Lindou, jak to na pitevně zvládla a autorovi za jeho fantazii. Někdy si říkám, jestli autoři, co tohle píšou, jsou vůbec normální, jestli by se náhodou neměli někde léčit:-). Závěr mě hodně překvapil, takové rozuzlení jsem tedy nečekala. Co oceňuji nejvíce je, že autor měl všechno do detailu propracované a že do sebe na závěr vše pěkně zapadlo. Možná byl děj chvílemi zbytečně překombinovaný, ale to autorovi odpouštím. U knih tohoto typu to je běžný nešvár. Za mě tedy kniha určitě ano.
Tak bohužel ani mě kniha moc neoslovila a dokonce jsem měla několikrát chuť její čtení vzdát. Přitom zezačátku měla obrovský potenciál - zajímavá vražda, prostředí i doba, v níž se příběh odehrává. Trochu mě zamrzelo, že už skoro hned od začátku bylo jasné, kdo byl vrahem zavražděné dívky. Až do konce knihy jsem stále čekala, že to bude všechno jinak. Co mi asi nejvíc nesedlo, byla postava hlavního vyšetřovatele Kališe. Čekala bych, že bude daleko více propracovaná, nedokázala jsem si k ní vytvořit žádný kladný ani negativní vztah. Ještě, že byla v knize alespoň Malíková a Vaněk, jinak by mě děj nejspíš unudil. Ač mě kniha nebavila, musím ale autora pochvalit za zajímavé vylíčení doby prvních dnů po vyhlášení Československé republiky. Knih o této problematice dosud moc není. Autor sám sice přiznává, že kniha je z větší části fikce, ale takhle nějak to klidně mohlo být. Za to nakonec dávam slušné tři hvězdy.
Další velmi slušná Yrsa, i když první díl mi přišel více zajímavý a řekla bych i propracovanější. Vyřešení vražd mi přišlo hodně předvídatelné. Skutečný motiv vraždy malé Vaky ten mě ale dostal. Holt tradiční Yrsa, ta si vždy nechá to pravé překvapení až na úplně samotný závěr. Už se těším na další díl série. A uvidíme co Huldar a Freya, docela jsem zvědavá, jak to s nimi bude.
Už při čtení jsem si říkala, že hlavně nesmím srovnávat s Hanou, která nasadila laťku hodně vysoko. Bohužel jsem tomu nedokázala zabránit. Kdybych četla Slepou mapu dřív než Hanu, asi bych dala plné hodnocení, ale nemůžu se ubránit pocitu, že prostě Hana je Hana a té se jen tak něco nevyrovná. Příběhy tří žen (s Boženkou vlastně čtyř) pokrývající tři generace jsou skvěle napsané, ale ve výsledku se mi nějak až moc slily dohromady (což bylo možná dané i tím, že všechny tři hrdinky začínají na písmeno A :-). Bohužel jsem se nedokázala do osudů Anny, Alžběty ani Anežky naplno vcítit, jako tomu bylo u Hany, kde se mnou emoce doslova cloumaly. Co ale musím u knihy jako takové ocenit, je, že žádná z hlavních postav není černá ani bílá, má svoje klady i zápory, přesně jako tomu je v reálném životě.
Hodně otřesné, pokud se něco takového opravdu stalo (a možné to klidně je). Nejhorší je, že vinu nenese jen tajná skupina fanatiků kolem Curta Wada, ale silně xenofobní společnost obecně. Když je někdo jiný a odlišuje se, šup s ním do ústavu nebo jinam do ústraní. To, kam to dovedl Curt Wad se svými kumpány, to už je pak jen špička ledovce. Kniha samotná se mi moc líbila, jen se místy trochu vlekla a rovněž vedlejší linie Carlova bratrance mi přišla v podstatě zbytečná, jen mě mátla. Zvažovala jsem původně dát jen 4 hvězdy, ale závěr mě hodně dostal, takže nakonec dávám plný počet.
Pěkný příběh s dobře provedeným prolnutím osudů jednotlivých hrdinů. Jen mi trochu připadá, že se knížka nese na vlně stále tolik oblíbených námětů z období druhé světové války a holocaustu. Podobně jako u jiných románů, které v poslední době vycházejí, mi bohužel i zde chybí takový ten pocit autenticity, který umocňuje celkovou atmosféru knihy. Tento nedostatek je daný především tím, že autorka sama neprožila dobu, o které píše. Bohužel je z knihy hodně cítit takové to umělé zasazení do doby, a to knize zbytečně ubližuje. Kdo četl knížky od Remarqua, Hemingwaye a jiných, mi asi dá za pravdu. Rozhodně ale nechci knihu hanit, byla moc pěkná a skvěle se četla, na plný počet hodnocení to však není.
Pěkná knížka, jen ten konec a vlastní rozuzlení mi přišlo trochu předvídatelné. Jinak byla knížka úžasně čtivá, hlavní hrdinka Jude mi přišla sympatická a její postava byla skvěle propracovaná. Klobouk dolů za perfektní vylíčení psychického stavu člověka, který se doslova "vrátil mezi živé". Neumím si vůbec představit, jak bych se s Judiným traumatem vypořádávala já. Snad se brzy dočkáme dalšího pokračování.
Nebylo to špatné, jen se mi na začátku do knihy hůř začítalo a konec mi přišel zbytečně useknutý. Autorka mohla příběh Liny dotáhnout do úplného konce, když v gulagu prožila celých 12 let. Jinak byla kniha nesmírně zajímavá, zároveň ale hrozně smutná. Představa, že se to opravdu stalo nebo že se něco tomu hodně podobného v gulazích dělo. Hrůza domyslet...
Ze začátku jsem měla problém se do knížky začíst. Pletly se mi postavy, a dokonce jsem uvažovala, že čtení vzdám. Nakonec jsem ale vydržela a jsem tomu ráda, protože se z knížky nakonec vyklubala moc milá detektivka, která mě příjemně pohladila po duši. Kniha zaujme hlavně ty, co mají rádi více popisné příběhy, není to tedy nic pro ty, co vyžadují akční děj a hektolitry krve. Moc se mi líbily popisy kanadského venkova a osudy jednotlivých lidiček vesničky Three Pines. Detektivní linie pak byla k tomu všemu taková třešnička na dortu. Určitě si přečtu další pokračování, jsem zvědavá, co dalšího se ve Three Pines přihodí.
V pořadí třetí kniha série mi přišla zatím nejslabší. Přitom zápletka nebyla vůbec špatná. Přišlo mi možná až moc neuvěřitelné, z koho se nakonec vyklubal vrah chlapců. Co mě zklamalo stejně jako u předchozích dílů, byl opět nedotažený závěr, na konci zbytečně utnutý. Tak nevím, jestli to je záměr autorky, jak nalákat čtenáře na další pokračování série. Jinak opět kladně hodnotím především čtivost, knížku jsem zhltla jako malinu.
Další setkání s Lacey Flintovou dopadlo nad očekávání dobře. Kniha byla opět neskutečně čtivá, přišla mi o poznání uvěřitelnější než předchozí díl, a proto ji ve výsledku hodnotím lépe. Snad jen ten konec mohl být trochu více rozveden, přišlo mi, že ho autorka zbytečně předčasně utla. Možná se ale více dozvíme v dalším pokračování, které si určitě nenechám ujít. Snad už se také konečně dočkáme nějakého rozuzlení ve vztahu Lacey a Joesburyho.
Zcela souhlasím s komentářem Calindy níže. Až do poloviny byla kniha perfektní, od poloviny mě to přišlo zbytečně překombinované, a tedy i těžce uvěřitelné. Co mě vytáčelo nejvíc, byl postoj samotné Lacey, když začínala mít tušení, kdo je vrah, a přitom nic neřekla. Chápu, že k tomu měla své osobní důvody, ale svědomí by správného policistu mělo donutit jít s pravdou ven, přece jen vrah vraždil v podstatě nevinné ženy, které se provinily jen tím, že až příliš milovaly své syny. To je ale samozřejmě jen můj názor. Jako celek knihu hodnonotím velmi kladně. Jen už začínám být trochu přesycena současnými detektivkami, kde je hlavní hrdinkou/vyšetřovatelkou žena s pohnutými osudy/dětstvím vyznačující se poněkud asociálními rysy.
Velice vydařená knížka s výborně vykreslenými hlavními postavami. Při čtení jsem byla neustále nucena přemýšlet o tom, kdo je vlastně největším viníkem toho, co se stalo. Nejvíce si na knize cením, že žádná z postav nebyla vyloženě černobílou. Závěr mě hodně překvapil.
Další z Jodiných knížek, na kterou jsem se moc těšila. Nebyla vyloženě špatná, ale na to jak její anotace vypadala slibně, mě trochu zklamala. Děj byl místy příliš rozvleklý a vlastní závěr knihy včetně výsledku soudu mi připadal bohužel až moc neuvěřitelný. Určitě ale knížku hodnotím pozitivně ve smyslu hlubšího zamyšlení nad rasismem v dnešní době.
Tak tohle se snad ani nedá vyjádřit slovy. Tahle kniha, to byl neskutečný čtenářský zážitek. Ani ne za den přečteno, což asi svědčí o všem. Zbožňuju přesně ten stav, kdy nevíte, jestli máte hlavního hrdinu víc litovat nebo nenávidět a pokládáte si zásadní otázku, zda si zaslouží trest či spíše odpuštění. Stejně jako Americká tragédie od T. Dreisera, se kterou kniha vykazuje řadu podobností, patří i tahle alespoň pro mě k jedněm z nezapomenutelných knih, které už jen tak vaši mysl neopustí. Za mě prozatím nejlepší letošní kniha.
U knihy kladně hodnotím především její neotřelý námět, ze kterého mě místy hodně mrazilo. Kniha byla nesmírně čtivá, postavy dobře vykresleny. Už jak tu padlo v předchozích komentářích, největším nedostatkem byla zbytečná překombinovanost, která ubírala na uvěřitelnosti samotného příběhu. Našlo se i několik nelogičtností, ale ty autorovi s klidem odpouštím. Ještě teď několik dní po přečtení mi kniha nejde z hlavy a přemýšlím, jestli na ni není alespoň zrnko pravdy... Za námět nakonec dávám plný počet v hodnocení.
Uff, prokousat se knihou byl i pro mě dost tvrdý oříšek. Přece jen jsem očekávala, že zde bude trochu více děje. Napětí tu nebylo vůbec žádné a v tomhle zůstal potenciál knihy hodně nevyužitý, alespoň tedy pro mě. Jak už ale padlo v předchozích komentářích, chválím autora za velmi slušnou stylistickou formu jazyka a přiblížení pohanských zvyků a tradic venkovského života v předminulém století, jež bylo velice zajímavé. Těším se, až knihu porovnám s filmovým zpracováním.
Příjemná oddechovka dokazující, že i česká detektivka/thriller může dosahovat kvalit zahraniční literatury. Moc se mi líbil popis prostředí v domově pro seniory. Kniha se dobře četla, zápletka byla uvěřitelná a na závěr do sebe vše pěkně zapadlo, tedy až na jediné - moc jsem nepochopila vložení linie Standy. Možná, kdyby měla kniha další pokračování, tak by byla na místě. Nepochopila jsem proč vlastně v knize byla, jestli jen měla odlákat pozornost od pachatele...
Knihu bych rozhodně do kategorie červené knihovny nezařadila (viz některé komentáře níže). Třebaže nakonec končí v podstatě happy endem, což také moc nemusím, je v ní obsaženo hodně myšlenek, které člověka nutí zamyslet se nad tím, jak dokážou být lidé k sobě v mezních situacích zlí, zároveň ale i laskaví a sebeobětující. Moc se mi líbilo, že přese všechen smutek, jenž z příběhu doslova čiší, je i tak kniha plná lidské naděje a touhy po životním štěstí, ať už je to kdekoliv, třeba i na Spinalonze (moc mě překvapil popis, jak to na Spinalonze vypadalo a jak tam malomocní žili - pokud je to tedy pravda a autorka nefabulovala). Mě tedy kniha velmi příjemně překvapila. Možná by ji prospěl trochu kvalitnější (vzletnější) překlad, ale to není chyba autora ale překladatele.
Z představy, že někdo takový jako Joe žije v mém městě, chodí po ulicích a zabíjí si každého, kdo se mu zamane, mě tedy mrazí. Nebylo to špatné čtení, ale asi toho cynismu a sarkasmu na mě bylo v knize až moc. Mně osobně tedy Joe k srdci moc nepřirostl (například oproti Dexterovi, kde jeho motiv vražd člověk tak nějak chápe), takže jsem upřímně ráda, že kniha dopadla, tak jak dopadla. Docela mě ale pobavilo, jak Joe vraždí lidi bez skrupulí a přitom ho dokáže tak silně zasáhnout smrt obyčejných akvarijních rybiček či zraněná kočka na silnici. To bylo docela vtipné. Co oceňuji, je detailní popsání pocitů a myšlenkových pochodů hrdiny.