kasavubu
komentáře u knih
Kdo je bez hříchu
Bo Svernström
Když se nad knihou po jejím přečtení zamýšlím, byla to docela síla. Opět se potvrzuje, že násilí plodí jen násilí, a bohužel i v rodině. Jedinou výtku bych měla k tomu, že skutečného vraha Maxe jsem prokoukla hned v první polovině knihy, resp. měla jsem tušení, které se potvrdilo. To ale nic neubírá na čtivosti knihy. Moc vydařený thriller. Těším se na další díly série.
Chaloupky
Štěpán Javůrek
Na osudech jednotlivých hrdinů bylo krásně poukázáno, k čemu všemu vedl vzrůstající německý nacionalismus v pohraničí a jak dokázal narušit fungující a dosud poklidné vztahy mezi sousedy. Rozvíjí se zde hned několik životních osudů - celoživotních kamarádů Františka a Floriána, Rity a jejího manžela, členů bohatého německého rodu Grossů a dalších rodinných příslušníků Františkovy manželky (zde bylo nutno se trochu zorientovat). Celkově to bylo moc zajímavé a pěkné počtení. Jediné, co na mě působilo trochu rušivě, byl poněkud šablonovitě popsaný vývoj událostí, místy jsem si připadala jako bych četla pasáže z učebnice. Také závěr věnovaný osudu Němců po válce mi přišel zbytečně stručný, mohl být více rozveden.
Sněžný měsíc
Michaela Klevisová
Autorka nám i tentokrát naservírovala perfektní propletenec vztahů, ve kterém se čtenář nejprve musí patřičně zorientovat, ale pak už to bylo skvělé počtení. Chválím zvolené prostředí Beskyd, úplně na mě dýchla atmosféra odlehlých venkovských stavení. Už se moc těším na další pokračování série.
Vraždy z vášně
Jaroslava Černá
Pěkný, čtivý historický román. Myslím, že je zde dobře nastíněna domácí i zahraniční politika, včetně osobního života světců sv. Ludmily a sv. Václava. Na to, že jsou historické prameny v případě obou světců místy hodně kusé, si autorka s postavami poradila dobře. V závěrečné poznámce sama přiznává, že si občas musela trochu "domýšlet", např. v případě zmiňované manželky a dětí sv. Václava je kniha spíše fabulace, její přiznání hodnotím kladně. Ona postava sv. Václava má okolo sebe stále hodně otazníků, a to nepočítám teorie, v nichž se uvádí, že sv. Václav doopravdy nikdy neexistoval a že on a jeho bratr Boleslav byli jedna a táž osoba. Stejně tak už se asi nikdy nedozvíme, co se po Václavově smrti doopravdy stalo s jeho matkou Drahomírou. To by mě opravdu zajímalo, protože téhle intrikánce jsem nikdy nemohla přijít na jméno. Knihu určitě doporučuju těm, co toho o sv. Ludmile a sv. Václavovi mnoho neví nebo pro osvěžení paměti. Pokud se chcete dozvědět více, musíte jít do odbornějšího žánru, přece jen jde jen o historickou beletrii.
1794: Tři růže
Niklas Natt och Dag
Nevím, jak to autor dělá, že dokáže tak úžasně navodit atmosféru doby. Všechen ten marast a hnus, které hlavní hrdiny obklopují, je skoro až k neuvěření. Nedělám si ale iluze, že i když se příběh odehrává v době osvícenství, že se to všechno tak nějak nemohlo odehrát. Jak je uvedeno níže, psychopati byli, jsou a budou. Bohužel. V poslední závěrečné části knihy ale asi i na mě bylo toho hnusu moc a ač jsem se neuvěřitelně vžila do hlavních postav Anny Stiny a Michaela Cardella, plný počet hvězdiček nedám, zčásti i kvůli neukončenosti děje. Třetí díl si ale určitě ujít nenechám, jen jsem docela ráda, že než u nás vyjde, budu mít dost času na to, abych všechny ty hrůzy v knize vydýchala a trochu "pozapomněla".
Poupátka
Hana Lehečková
Myslím, že se autorka dotkla více než aktuálního tématu, o kterém je dobře, že se píše takto na rovinu. Je zde krásně ukázáno, jak snadno mohou být děti zmanipulovány někým, koho obdivují a hlavně, komu důvěřují. Hodně smutno mi bylo z rodinných poměrů Františky, možná, kdyby měla v rodině větší zastání, nemusela by hledat pochopení jinde. Navíc, jestli jsem to pochopila dobře, příběh se odehrává na malém městě, kde všichni včetně rodičů moc dobře věděli, jaké má Mirek slabosti. Nebýt rozbité kamery dané k opravě, těžko říct, kolik dalších let by mu to procházelo.
Když prší jehličí
Aleš Dostál
Byl to takový poklidně plynoucí příběh, zezačátku dost smutný, ale jsem ráda za ten optimistický konec. Přesně, jak píše v komentáři pajaroh, lidi jsou pro přírodu mnohem horší katastrofou než nějaký kůrovec, který se navíc v přírodě vyskytuje zcela přirozeně a je pro ní prospěšný. Problém nastane, když se přemnoží, do toho navíc pár let sucha a je vymalováno. Za to si ale můžou lidi sami, když jim jde jen o zisky a ne o skutečné blaho lesa. V příběhu to bylo, myslím, moc pěkně vykresleno. Bylo mi fakt nedobře z přístupu státní byrokracie a nenažranosti některých vlivných osob. Bohužel asi jen málokterý lesník se dokázal nařízením postavit. Kamil měl můj obdiv nejen za svou odvahu, ale i za jeho celoživotní krásný vztah k lesu a přírodě jako takové. Jsem ráda, že se na sklonku svého života dočkal jisté satisfakce, i když se mu vlastně nikdo za křivdu na něm spáchanou nikdy neomluvil.
Až na kost
Ellison Cooper
Tentokrát mě zápletka vyšetřování zase až tolik nezaujala, byla na můj vkus zbytečně překombinovaná a ne moc uvěřitelná. O to zajímavější ale byly osudy Sayer plné nečekaných zvratů. Bylo to pěkné, napínavé počtení. Předchozí díly byly ale o něco lepší.
Sběratelka sirotků
Ellen Marie Wiseman
Nezbývá než souhlasit s předchozími komentáři. Opravdu to byl skvělý, neuvěřitelně čtivý příběh. Autorka zde velice bravurně vylíčila průběh španělské chřipky. V porovnání s covidem, to muselo být něco naprosto šíleného. Představa, že kolem mě padají mrtví lidé s fialovými obličeji a teče jim krev z očí a nosu, brr z toho mi jde doslova mráz po zádech. Můj obdiv si nezasloužila jen Pia pro svou nezdolnost, ale i rodina Hudsonových za to, jak se k Pie chovala. Naštěstí i takoví lidé se našli. Docela jsem si oddechla, když jsem se v doslovu dočetla, že postava sestry Wallisové byla smyšlená a nezakládala se na skutečnosti. I když, kdo ví, i takové klidně mohly být.
Hlava světa
Rebecca Gablé
Opravdu velkolepý historický román. Nelze než souhlasit s předchozími komentáři. Skvěle vystavěný příběh, s perfektně vykreslenými postavami, které si buď zamilujete nebo je nesnášíte. Jedinou výhradu bych asi měla, že některé pasáže v první polovině knihy byly trochu zdlouhavější, od poloviny už jsem ale četla doslova jedním dechem. Škoda, že 2. díl už nepojednává o Tugumirovi, i tak si ho ale určitě ráda přečtu.
Starostlivá veverka
Zuzana Pospíšilová
Další hezké pokračování příběhů o zvířátkách. Dětem se moc líbilo, i když i zde platí, že mohlo být více informací o veverkách.
Lustr pro papeže
Jan Tománek
Ještě, že se jedná o poměrně útlou knížku. Více popisu zvěrstev a hnusu bych už asi nezvládla. Vše ještě pěkně kontrastuje s vypsáním kulturních událostí uvedených vždy na začátku kapitoly k příslušnému roku vězení hlavního hrdiny. Z představy, že zrovna někde v lágru ubíjejí člověka a zároveň se ve stejnou dobu někdo doma kouká v klidu v obýváku na Arabelu, mi je opravdu poněkud šouflo. Je neuvěřitelné, čeho všeho se dopouštěli dozorci a že jim to takhle mohlo procházet. Sice už knih na podobné téma vzniklo dost, ale je dobře, že se stále připomíná a nezapomíná na to, jaké hrůzy se v zase ne tak dávné minulosti děly.
Spící nymfa
Ilaria Tuti
Teresa ani na po druhé nezklamala. Mám ji čím dál tím raději. Pro někoho bude možna kniha příliš popisná, ale právě takové detektivky mám já osobně ráda. Jediné, co mě zamrzelo, bylo vlastní rozuzlení. Postava vraha mi přišla poněkud nevěrohodná. Jinak nemám výtky. Teresa a Massimo se stávaji mými velkými oblíbenci. Už se těším na jejich další případ.
Modrá
Maja Lunde
Oproti Historii včel pro mě byla kniha trochu zklamáním. Očekávala jsem hlavně více děje. V knize se v podstatě nic zásadního neděje, jen volně plyne a o to větší skepse na mě při jejím čtení padala. Otevřený konec u obou příběhů mi tentokrát nesedl ani trochu. Hvězdičku navíc dávám jen za to, že je zde poměrně dobře nastíněno, jak to může na naší Zemi za pár let vypadat. Z toho mi bylo opravdu hodně smutně na duši...
Zmizela v mlze
Michaela Klevisová
Chápu, že se autorka snaží o zpestření příběhů změnou prostředí, kde se vyšetřování odehrává, ale přece jen se mi asi více zamlouvají osudy Josefa Bergmana na jeho domácí půdě. Jinak ale nemám žádnou výhradu, zajímavý děj, postav možná na můj vkus až přespříliš, ale když se člověk po pár desítkách stran zorientoval, už to nemělo chybu. Těším se na další pokračování, tentokrát zase v Čechách:-)
Samota Christlhof
Veronika Rubínková
Vůbec to nebylo špatné, jen asi na můj vkus trochu zamotané. Kdo tedy nakonec ležel v oné hrobce? Linie ze současnosti vraha Roubala byla podána jen hodně okrajově, a působila spíše rušivě. Klidně v knize vůbec nemusela být. Jinak to bylo moc zajímavé a kniha se velmi dobře četla.
Listopád
Alena Mornštajnová
Styl alternativní historie mi zde úplně nesedl. Kdyby autorka zůstala jen u příběhu z minulého režimu, asi by mi to sedlo lépe. Ale to je samozřejmě věc názoru. Nechci jednotlivé knihy aurorky porovnávat, to se asi ani nedá, a proto budu nakonec hodnotit poměrně vysoko. Nevím, čím to bylo, ale tentokrát mě nezaujala žádná z postav, jako by autorka jen klouzala po povrchu. Na druhou stranu budu o téhle knize ještě asi dlouho přemýšlet... Co by bylo, kdyby...
Zvědavá lištička
Michal Belšán
Knihu jsem četla s dětmi, kterým se moc líbila. Měly v podstatě jen jedinou výtku, a to že tam mohlo být více prostoru věnováno zachráněné lišce. Bylo tam o ní pojednáno hodně okrajově. Určitě si přečteme další pokračování příběhů.
Člověk Gabriel
Kateřina Dubská
Nenapadá mě, co více ke knize napsat, abych se zbytečně neopakovala. Bylo to něco neuvěřitelně krásného, co člověka úplně pohladí po duši. Místy sice hodně smutného, ale takový už je život. Autorka má neuvěřitelnou schopnost popsat postavy tak, že s nimi vše prožíváte, jako byste byli jednou z nich. A ta čeština, jedním slovem krása. Už dlouho jsem nečetla nic tak krásně košatého.
Nutné lži
Diane Chamberlain
Už mi trochu vadí ty happy endy u románů tohoto typu. Bohužel to platí i v tomto případě. Jinak to byl ale moc hezký, i když smutný příběh. Hlavní hrdinka mi sice přišla trochu naivní a dopustila se, řekněme hned několika zbytečných "přešlapů", ale myslím, že její kolegyně v práci Charlotte to vystihla celkem přesně: "Jane, jsi dobrý člověk, ale špatný sociální pracovník". A to bylo velice trefné. Za největší přínos románu považuju, že se člověk dozvěděl něco více o době nařízených sterilizací v USA v období 60. let. To jsem vůbec nevěděla, že se to týkalo i tak velkého množství "bílých" občanů. Vždy jsem si myslela, že se nuceně sterilizovali hlavně černoši. Představa, že se děla i takováto zvěrstva, je opravdu hrozná...
