kasavubu komentáře u knih
Moc vydařená detektivka s perfektně vykreslenými postavami. Konec a rozuzlení mě trochu zklamaly. To, jak to dopadlo, mi přišlo ze všech možností asi nejméně pravděpodobné, ne však nemožné. Chválím dobře namluvenou audioknihu.
Moc hezký příběh nejen pro děti. Četly jsme s dcerami (7 a 9 let) a ty byly nadšené. Napínavé a strašidelné to bylo tak akorát. Já osobně nejvíce oceňuju postavy Douga a Stana, jejich věčné pošťuchování mě neskutečně bavilo:-) Mohu jen doporučit.
Zajímavý, neotřelý příběh, který vás doslova pohltí. Celou druhou půli jsem musela přečíst na jeden zátah. Asi nejlépe byla vykreslena postava Jense. Je neuvěřitelné, kam až může sběratelská mánie vést a jak hluboko člověk dokáže klesnout. I když Jens sám vlastně věřil, že nic špatného nedělá... Myslím, že některé pasáže z hlavy jen tak nevypustím.
První tři povídky byly skvělé, ty další by si klidně zasloužily delší rozvedení. Bylo to hodně smutné a leckdy jsem bezvýchodnost situace a její řešení v podobě sebevraždy i docela chápala. Hanišová opět předvedla, jak perfektně umí nahlédnout do lidského nitra a popsat, co přesně se v člověku odehrává.
Zajímavý námět, který by si určitě zasloužil větší rozpracování. Dle mého soudu trochu škoda nevyužitého potenciálu. Závěr, myšlený zřejmě jako pomsta, byl také zbytečně zkratkovitý.
Nebylo to špatné, ale o proti předchozím dílům výrazně slabší. I těch popisů porodů, které se mi vždy tak líbily, ubylo. Uvidíme, jakým směrem se hlavní postavy vydají příště.
Opět moc pěkné počtení, i když mi přišlo, že téměř do poloviny se toho moc nedělo a vraha jsem uhodla už skoro na začátku. Jednička se mi líbila o trochu víc.
Tak takové vyústění jsem opravdu nečekala. Skoro celou knihu to byl takový spíš poklidný příběh, který se volně odvíjel prostřednictvím několika hlavních postav a rodin. O tom, co se událo v Přerově a okolí těsně po válce, jsem neměla žádné povědomí. Postavy jsou sice smyšlené, ale popisované události se skutečně staly. Chválím autorku nejen za perfektní vylíčení postav, z nichž měla můj největší obdiv Lota Kiliánová, ale i za nastudování skutečných dobových reálií. Byl to moc hezký, i když smutný příběh, který mi asi na dlouho utkví v hlavě.
Měla jsem trochu problém s tím, co je realita a co jen výmysl, ale nakonec to do sebe všechno pěkně zapadlo. Možná by nebylo špatné si knihu přečíst ještě jednou, člověk se při čtení musel 100% soustředit. Vlastní zápletka byla hodně zajímavá a ani po týdnu od přečtení ji nemohu pustit z hlavy.
Když jsem začala knihu číst, měla jsem sto chutí ji odložit. Mám ráda košatou češtinu s dlouhými souvětími a autorčin strohý styl mi hodně vadil. Kupodivu jsem si na něj ale brzy zvykla, zejména díky čtivosti knihy, perfektnímu vykreslení jednotlivých postav a doby protektorátu, ktera dokazala zničit nejeden lidský osud. Zuzany mi bylo upřímně líto, bohužel ani po válce nenašla své štěstí. Jsem ale ráda, že kniha neskončila obvyklým happy endem, kdy se dva odloučení hrdinové opět shledají, i když kniha vlastně končí hodně otevřeně... Zuzanin příběh byl neuvěřitelně silný a myslím, že z hlavy ho jen tak nevypustím.
Zimní lidé mě sice zaujali o trochu více, ale ani tato kniha nebyla vůbec špatná. Byla sice trochu předvidatelná, a to zejm. ve věci odhadu, kdo je potomkem Hattie, nicméně hlavního pachatele jsem neuhodla, a za to má autorka u mě body navíc. Na závěr do sebe všechno pěkně zapadlo, přesně jak to mám ráda. Možná jsem čekala, že bude příběh trochu napínavější a hororovější, to se zde úplně nekonalo.
Četla jsem s dcerami a moc se nám příběh líbil, dokonce i mně coby dospělé. Kniha v sobě nese spoustu krásných myšlenek, jež děti vedou k hlubšímu zamyšlení. Určitě si přečteme od autorky něco dalšího.
Moje první Klevisová a musím přiznat, že to vůbec nebylo špatné. Zpočátku jsem měla problém zorientovat se v jednotlivých postavách a dle mého soudu zde bylo zbytečně moc dějových odboček. Jako celek ale hodnotím kladně a určitě si ze série přečtu i něco dalšího.
První díl byl sice dějově zajímavější, ale ani tento nebyl špatný a čtyři hvězdičky si zaslouží. Poslední díl si po nějaké pauze určitě ráda přečtu. Jsem zvědavá, jak to všechno nakonec dopadne.
Tohle byla hodně přínosná kniha, kterou si určitě po čase zase ráda zopakuju. Musela jsem si jen zvyknout na autorův poněkud šibeniční humor. Někdy to bylo vtipné, a to hodně, někdy už ale trochu přes čáru. Je to ale samozřejmě věc názoru:-) Musím vyzdvihnout zejména čtivost knihy a autorovu snahu přiblížit problematiku první pomoci širší laické veřejnosti. Přesně taková kniha na našem knižním trhu chyběla.
Moc pěkný příběh, sice poněkud předvidatelný a pro někoho možná i trochu kýčovitý, ale mně to v tomto případě vůbec nevadilo. Obdivuju autorku, jakou si dala práci s nastudováním irských reálií poloviny 19. století. Popis hladomoru byl hodně naturalistický. Pokračování příběhu si určitě nenechám ujít, jsem zvědavá, jakým směrem se bude příběh ubírat.
Tohle byl hodně zajímavý propletenec rodinných vztahů. Zpočátku jsem měla problém se začíst, což bylo možná dáno jednak zmiňovanou absencí přímé řeči, možná ale i tím, že je vlastní příběh vyprávěn střídavě z pozice Evy, Hany a Vikiho, přičemž jednotlivé vstupy hrdinů do děje nejsou v rámci kapitoly nijak výrazněji odlišeny. Jakmile jsem si však na toto střídání zvykla, rozehrál se přede mnou bravurní, ale zároveň i moc smutný příběh. Koho mi vlastně bylo nejvíc líto? Babičky Evy, jejíž obě děti jsou sobci? Nebo k babičce "odloženého" Vikiho, neplánovaného syna Hany, matky honící se za kariérou? Nevím koho víc, asi obou. Kdo mě ale vyloženě vytáčel, byla Hana a "Adámek". Z těch mi občas bylo hodně úzko. Moc vydařený, čtivý příběh. Za ten pomalejší rozjed, ale ubírám jednu hvězdičku.
Moc pěkný příběh, i když malinko předvídatelný. Když se nad tím člověk hlouběji zamýšlí, je hrozné, jak se ještě v poměrně nedávné době nakládalo s nemanželskými a dalšími jinak "nevyhovujícími" dcerami. Zejména osud Sonji byl moc smutný. Na závěr se vše pěkně protnulo a vysvětlilo, tedy až na Mary Handovou:-) Mně v tomhle případě trocha té duchařiny vůbec nevadila.
Skvělé povídky, tedy až na tu o politickém prominentovi. Nějak jsem úplně nepochopila, proč byla vlastně do souboru zařazena. Souvislost s Jakubem mi zřejmě nějak unikla. Rovněž povídka o vězněném Lojzovi se týkala rybníku jen hodně okrajově. Za to musím povídkám jako celku ubrat jednu hvězdičku. Jinak to ale bylo moc dobré počtení.
Vlastní rozuzlení příběhu, a tedy i vražedný motiv vraha, mi úplně nesedl. Pokud ale budu knihu hodnotit spíše jako sociální historický román, nemám jedinou výtku. Snad jen prokousat se začátkem nebylo nic jednoduchého. Určitě doporučuju vydržet. Jsem ráda, že jsem čtení nevzdala a dočetla až do úplného konce. Už se těším na rok 1794, jsem zvědavá, jestli se v něm setkáme ještě i s Cecilem Wingem. Zda zemřel, není ze závěru úplně zřejmé.