kasavubu komentáře u knih
Tak zase jsem se nedozvěděla, jak to všechno s Bishopem bylo a budu teď napnutá jak kšandy až do vydání dalšího dílu. Bylo to opět dobré počteníčko, i když Čtvrtá opice mě zaujala díky deníkové formě přece jen o trochu víc. Do Páté oběti jsem se nemohla dlouho začítst a osobně si myslím, že celá kniha mohla být klidně i o čtvrtinu kratší. Občas to bylo zbytečně zdlouhavé. Od poloviny se ale vše zlomilo a nemám jedinou výtku. Pokračování si určitě přečtu, jsem zvědavá, jak to všechno dopadne.
Další skvělá knížka od Aleny Mornštajnové, která rozesmutní, ale i pohladí po duši. Je mi záhadou, jak to tahle autorka dělá, že dokáže tak úžasně vystihnout lidské charaktery se všemi svými klady i nedostatky. Všechny autorčiny knížky jsou neuvěřitelně lidské a mají úžasně propracované postavy. Ani v případě Bohdany, Svatopluka či Běly tomu není jinak. Hana se mi sice líbila víc, ale slíbila jsem, že už další autorčiny knížky s ní nebudu srovnávat. Jediné, co mě u knihy trochu zamrzelo, byl utnutý konec. Čekala jsem, že Svatopluk Bohdaně vysvětlí, proč se k ní celý život choval, tak jak se choval a snad že se jí i omluví...
Vydařený, velice čtivý příběh ženy dohnané na pokraj svých sil, kdy je jediným východiskem zoufalství vražda. Popis prostředí věznice a její správy byl moc zajímavý a dává nám nahlédnout pod pokličku legislativy ohledně trestu smrti. Docela mě mrazilo při představě, že takových Clifftonů může být více a že skutečným vrahům jejich zločiny prochází. Vždy jsem byla spíš zastáncem trestu smrti, ale těch případů, kdy se vražda stoprocentně neprokáže, a přesto dojde k odsouzení, je zřejmě stále docela dost. Závěr knihy a celkové vyústění mi přišly trochu nevěrohodné. Nechci prozrazovat více, ale prostě jsem úplně neuvěřila tomu, jak to dopadlo. Proto jsem asi i závěr čekala jiný, ale nevadí, i tak se mi kniha moc líbila.
Velice krásná, poetická knížka, která mě pohladila po duši. Ukazuje, že hrdiny nebyli za války jen ti, co bojovali na frontě, ale i úplně obyčejní lidé, zejména ženy, jež musely zvládnout uživit sebe a své rodiny namísto mužů, kteří narukovali. Anna si mě získala hned od samého začátku. Musela jsem obdivovat její nezdolnou sílu a také to, s jakou odvahou se postavila svému muži v době, kdy ještě ženy nebyly tak emancipované jako dnes. Příběh není jen o válce a o dopadech války na lidi, kteří ji přežili, ale i obecně o vztahu mužů k ženám na začátku 20. století. Je zde krásně vykreslena představa muže o své ženě, jaká má být jako manželka a matka. Ač byla chyba na obou stranách a Anna byla občas ke svému muži zbytečně nespravedlivá, přesto si právě ona získala moje větší sympatie. Vojtův postoj nerespektující jakýkoli jiný názor než jeho vlastní mi přišel jako velice sobecký. V závěru knihy ale na mě dýchla naděje, že se snad změní… Více nechci prozrazovat.
Další vydařený příběh z pera mé oblíbené autorky, i když tentokrát bych řekla trochu slabší. Celá první polovina knihy se tak nějak vlekla a navíc jsem se ztrácela v osudech bývalých spolužáků studujících na ostrově Valö. Ke druhé polovině knihy, kdy se děj rozjel naplno, už nemám žádné výhrady a vlastní rozuzlení příběhu bylo opět vynikající a perfektně promyšlené, jak to ostatně autorka umí.
Vesnické romány odehrávající se v 19. století to je moje srdeční záležitost a tenhle se moc vydařil. Kniha mě úplně pohltila. Je až neuvěřitelné, jak bravurně dokázala autorka vylíčit osudy jednotlivých hrdinů a vůbec nelehkého života vesničanů. Knížka měla neuvěřitelnou atmosféru, skoro jako by autorka psala o něčem, co sama zažila. A motiv "vykupitele" duší mi vůbec nevadil, tak nějak zapadal do folklóru a myšlení tehdejších lidí plného víry v různé nadpřirozené bytosti. Závěr knihy byl neuvěřitelně smutný, ale takový je život, něco končí a něco začíná. Jediné, co mi trochu vadilo, byl zbytečně utnutý konec. Ale možná to byl autorčin záměr, každý ať už si domyslí, jaké byly další osudy Rózy, Idy i obou bratrů.
Hodně vydařený thriller, který se četl jedna báseň. Psychologie jednotlivých postav byla skvěle vykreslená. S tak velkou manipulátorkou, jako byla Lydie, jsem se snad ještě nesetkala. Je až neuvěřitelné, co všechno jí mohlo projít. Závěr byl malinko předvídatelný, přesto jako celek hodnotím velmi kladně.
Pro mě další velké překvapení na poli české literatury. Zpočátku jsem se v ději trochu ztrácela, ale postupně se všechno krásně propojilo a vysvětlilo. V příběhu ze současnosti mě sice rozčilovala mluva Dominika, ale i na tu se dalo postupně zvyknout. Našlo by se zde několik nelogičností a konec byl na můj vkus až příliš překombinovaný, jako celek ale knihu hodnotím velice kladně. Určitě to nebyla poslední kniha, kterou si od autora přečtu. Za mě tedy kniha určitě ano.
Další velmi vydařená autorčina kniha. Nejvíc mě zaujalo prostředí, ve kterém se odehrává. O Falklandech jsem toho s výjimkou zmíněného válečného konfliktu mnoho nevěděla a kniha tak pro mě byla velmi poučná a donutila mě vyhledat si další informace o ostrovech. Příběh byl perfektně vystavěný a skvěle se četl. Ostatně to není u Boltonové nic neobvyklého. Nechtěla bych být v kůži ani jedné z hrdinek. Jejich osudy byly neskutečně smutné. Přesto mi ale v knize cosi chybělo. Nedokážu to přesně popsat, ale i přes smutek, který z celého děje doslova čišel, mě kniha nedojala. Přišla mi taková celá chladná a nevyvolala u mě moc velké emoce. Nevím, jestli byly postavy málo psychologicky propracované nebo jestli to bylo tím, že už jsem četla horší věci... (např. knihy o holocaustu). Asi to je jen můj osobní pocit. Jako celek se kniha moc vydařila. A ten úplný závěr... nemám slov.
"Z některých žen žádné dítě matku neudělá". Nezbývá než souhlasit s autorkou. Přesně, jak je popsáno v níže uvedených komentářích, nejde jen o vztah matka a adoptovaná romská dcera, ale o přehnané ambice rodičů vůči svým dětem obecně. Kniha byla neuvěřitelně čtivá a v některých ohledech i pro mě coby matku velice poučná. Jasně z ní vyplývá, čeho by se měl rodič ve výchově vyvarovat. Dítě má právo na svůj vlastní vývoj a musíme ho brát se všemi svými chybami, ať jsou jakékoli. To v případě Agnes zcela selhalo. Z jejího osudu mi bylo hodně úzko...
Tuhle knížku by si měl povinně přečíst každý, aby viděl, jak dobře si v dnešní době žijeme. Bylo to něco neskutečného. Jsem maminka dvou malých holčiček a když jsem četla tu část o pokusech na malých dětech, bylo mi z toho hodně, hodně zle. Je neuvěřitelné, jak dokázali být někteří lidé krutí, zejm. dozorci/dozorkyně, kteří byli sami židé. Tohle byl vyloženě sadismus a za normálních okolností by se měli takoví lidé léčit někde v ústavu. Fuj, jsem z toho zhnusená, a to už jsem četla o holocaustu ledacos. Klobouk dolů před každým, komu se podařilo z koncentračního tábora vrátit a žít dál...
Tak to byl opravdu hodně hnusný způsob rasismu a xenofobie. Jen mi to tentokrát přišlo trochu nevěrohodné. Nevěřím, že by to pachatelům procházelo tolik let. Rovněž jak se všechny dějové odbočky nakonec prolnuly, i to na mě působilo poněkud nevěrohodně a překombinovaně. Jinak asi není co vytknout, byla to další velmi čtivá Kim Stoneová. Už se těším na další.
Hodně zajímavá a podnětná kniha. Trochu jsem se obávala, že bude morbidní, ale nebylo to tak hrozné. Samozřejmě tam byly některé nechutné pasáže, ale Caitlin je nepopisuje, aby vyvolala pocit zhnusení, ale spíš aby vysvětlila náš přístup k umírání a smrti jako takové. Určitě jsem si z knihy vzala hodně ponaučení. Sice nevím, jestli se po jejím přečtení přestanu bát smrti a začnu na ni pohlížet tak jako Caitlin, ale určitě začnu o řadě věcí uvažovat jinak. Byla by krásná představa, kdyby zase lidé začali umírat doma mezi svými nejbližšími. Osobně se ale domnívám, že je vytěsnění smrti na okraj naši společnosti nezvratné. Možná to souvisí i s narůstajícím ateismem a věděním, že po smrti nás už nic nečeká. Moc se mi zamlouvala i pasáž o stárnutí a snaze za každou cenu prodlužovat život. Prostě kniha celá je neuvěřitelně podnětná. Rozhodně není jen o tom, jak vypadá práce zaměstnance krematoria. Co by mě ale zajímalo, je rozdíl mezi pohřebnictvím u nás a v Americe. Rozdíly tam budou určitě markantní. Snad se dočkáme od autorky i dalších knih (v Americe jich vyšlo už několik).
Tak tohle byl hodně smutný příběh, na kterém je krásně ukázáno, jak dokážou být za stejných podmínek jedni neuvěřitelně krutí, zatímco si druzí uchovají svou lidskost a dobrotu. Spíš než první část, kde je vylíčena perzekuce obou bratrů, na mě zapůsobila druhá polovina knihy, ze které na mě dýchla neskutečná skepse. Jsou zde mistrně popsány pocity zmaru a promrhání života obou bratrů, se vším, jak je tehdejší režim zválcoval. Vede mě to k zamyšlení, kolik dalších podobných osudů asi bylo? Je dobře, že se připomínají, a nemusí to být jen váleční hrdinové, ale i ti obyčejní, morálně silní lidé, kteří žijou v každé době.
Jediná moje výtka je k autorově stylu psaní. Už jak tu padlo, kniha je psána hodně jednoduchou češtinou. Zezačátku jsem si na to musela zvykat. Krátké kapitolky učebnicového typu zde byly zbytečné. Kdyby byla kniha stylisticky lépe zpracovaná, neměla by chybu. Vlastní příběh to ale vynahradil, takže nakonec si kniha plné hodnocení zaslouží.
Pěkné počtení, jestli to teda tak můžu napsat, aby to nevyznělo moc zvráceně. Rodinka opičího vraha byla nezapomenutelná. Některé scény byly i na mě dost nechutné. Ještě štěstí, že se autor zase až tolik nevyžíval v líčení mučení samotné Emory. Rozuzlení vlastního deníku mě trochu zklamalo, asi jsem čekala něco trochu jiného. Jako celek to ale bylo více než slušné. Uvidíme, jaké bude pokračování série.
Úžasná kniha, která opět dokazuje, že to co se dnes vydává pod nálepkou "bestseller" je v naprosté většině bezcenný brak. Tahle knížka má vše, co má správná kniha mít. Má příběh (dokonce několik), má myšlenku a je neuvěřitelně nadčasová. Pořád má každému z nás co říct, třebaže vyšla už před více než 60 lety. Je to přesně ten typ knížky, kterou by člověk měl mít v knihovně, protože se k ní bude zaručeně znovu vracet.
Všechny postavy byly perfektně vykreslené, některé jsem si oblíbila více jiné méně. Kupodivu, kdo mě ale nejvíc iritoval, nebyla Cathy, ale Adam. Na jednu stranu to byl úžasně čistý člověk, ale zároveň hrozný slaboch. Chápu, že mu Cathy zlomila srdce, ale i když odešla, měl přece dál pro co žít - pro dva krásné syny, ale on se raději uzavřel do sebe. To mi přišlo nejen zbabělé, ale i sobecké. Podobné geny zdědil i Aron, ale u toho mě jeho naivita tak nevytáčela, protože byl ještě mladý a naivita k mládí patří. Nejsympatičtější z celé knihy pro mě byl Lee, jenž se svým neuvěřitelně lidským přístupem jako jediný dokázal každého brát takového jaký je, se všemi klady i nedostatky.
Abych řekla pravdu, rozuzlení příběhu mě trochu zklamalo. Na druhou stranu, kdyby to nebylo právě takhle, přišly by mi určité situace hodně přitažené za vlasy. Tím se tedy hodně vysvětlilo. Více nechci prozrazovat, abych nespoilerovala. Samotný závěr byl mistrovsky podaný, ani jsem nestačila dýchat. Renčín prostě umí! Jako třešnička na dortu pro mě byla postava Adama a jeho vztah ke knihám. Úplně mi mluvila z duše. Už teď se těším na další autorův literární počin.
Moc pěkný příběh. Chválím hlavně skvěle propracované charaktery jednotlivých postav, zejm. Hynka, z něhož mi bylo místy opravdu hodně nevolno. Takže to, jak dopadl, si jednoznačně zasloužil. Autorka mě zaujala, určitě si od ní přečtu něco dalšího.
Další setkání s Kim dopadlo velice zdařile, třebaže mi přišlo, že první část knihy se dost vlekla a děj mě nedokázal tak strhnout jako předchozí díly série. Za konec dávám o hvězdičku víc než jsem původně zamýšlela. Další pokračování série si určitě nenechám ujít. Snad už bude mít Kim od Alex konečně pokoj, i když kdo ví...
Tak tohle byl velmi silný příběh. Působil na mě hodně autenticky, zejm. díky věrnému popisu prostředí a života na Islandu. Docela by mě zajimalo, jak to bylo s Agnes doopravdy. Určitě na ni jen tak nezapomenu.