Katanga
komentáře u knih
Děti vánice
Tereza Matoušková
Nemusíte být fanouškem fantastiky, aby vás Děti vánice chytly, aby se vám mráz v okolí Zapadlého koutu dostal pod kůži. A že se dere silně. Teplomilná Zorena s Atalanem se chvějí ve vesničce, ze které nevede cesta ven. Zima je děsivá, o to děsivější, že se z lesa neozývá sebemenší zvuk, že sníh tvoří jednolitou vrstvu, kterou nerozrušila jediná zvířecí stopa. Co zimu, jakou jižní část Podmoří nepamatuje desítky let, způsobilo? A proč jsou na obětech zimy otisky dětských zubů?
Společně s mrazivou hlavní příběhovou linií staví Tereza Matoušková před čtenáře malá dramata ve vzpomínkách, která se více či méně s vánicí ve vesnici prolínají. Postavy mají v umírající vesnici prostor a atmosféru pro přemýšlení nad silnými osobními dilematy, která zatím nedokáží uzavřít a před která se může dostat kdokoli z nás, prostých, nemagických smrtelníků. To činí postavy, se kterými Tereza Matoušková pracuje opravdu mistrně, ještě o to skutečnějšími.
Knihu můžu jen a jen doporučit dalším čtenářům. Tereza píše velice čtivě a uvěřitelně, krásně pracuje s jazykem, ve správných okamžicích umí tíživou atmosféru osvěžit špetkou dobrého humoru. Osloví nejen fantazáky, ale i ty čtenáře, kteří se od linie fantastiky drží spíše stranou. Bude ve vás doznívat ještě několik dní, lísat se jako ledová vánice a ptát se: Jak byste se rozhodli vy?
