KatarínaK. komentáře u knih
(SPOILER) Knihu jsem našla pod vánočním stromečkem. Hodnotím jako průměrný thriller. Četla se snadno, místy nabrala spád. Závěr byl hodně zvláštní, tak trochu odfláklý. Tento styl psaní nemám moc ráda. Chvíli se píše v 3.os., pak hned v 1.os. Postava Marca mi byla nesympatická.Neúspěšný slaboch, kterému na konec vše projde? A jeho žena Anne? Celou dobu se snaží nezhroutit a být opět se svým dítětem. Když se jí to konečně splní, tak se z ní stane vrah? Hm, to si dcerku moc neužije. A detektiv Rasbach toho moc nevypátral. Kniha mě spíše štvala než bavila.
Tento historický román mě zasáhl. Možná o to více, že jsem rodačka z Karviné, i když jsem tam strávila pouze 6 let svého života. Vzhledem k tomu, že tato kniha je autorčinou prvotinou, smekám před paní Lednickou. Nejen že nám všem přiblížila dokonale historii tohoto kraje, ale zároveň dala nahlédnout do těžkého života prostých lidí s ním svázaných. V dnešní době mnozí z nás jednoduše neumí pochopit, proč se zachovali tak či onak. Určitě bych nezpochybňovala způsob jednání postav v knize. Lidé v té době mysleli jinak, jejich životní priority byly jiné než jaké máme dnes. Byli věřící. Velmi se mi líbilo vyprávění v starém stylu, mluva místních. Vždyť stejným dialektem se na karvinsku mluví i dnes. Chtěla jsem historický román a dostala jsem ho. K tomu závdavkem mnoho mě do teď neznámých historických faktů.
Bestseller. V tomto případě tomu věřím. Knihu jsem dostala jako dárek. Jako psychothriller splnila moje očekávání. Od 2.části knihy jsem vůbec netušila, kdo bude tím skutečným padouchem. Postava Claire mně mátla. Je ta dobrá nebo ta zlá? Ve 3.části mi už opravdu naskakovala husí kůže. To se povedlo.
Dočetla jsem poslední řádky a nevím co si o této knize pomyslet. Líbí se mi to nebo ne? Ano, ale ... Dozvěděla jsem se toho tolik a zároveň nic. Tak zajímavě se příběh Very, Nejstarší, Boletty, Arnolda, Barnuma , Freda, Pedra a Vivian rozběhl a tak nijak skončil. Všechna tajemství zůstala skryta. Proč byl jenom autor tolik skoupý a nechal nás věci jen domýšlet? Stále jsem doufala, že když je kniha tak obsáhlá, tak se nám ke konci dostane vysvětlení. Doufala jsem marně. Styl psaní mi opravdu připomněl rukopis Johna Irvinga. Mělo to hloubku, vyvolalo to ve mně mnoho pocitů, ovšem hlavně smutek. Takže kniha skvěle napsaná, ale ... Proto 4* ze 6*
Knihu jsem četla na doporučení kamaráda, který čte hodně fantasy a hodnotil ji velmi vysoko. Začátek zaujme, vypadá to velmi nadějně. Zbytek knihy mě nebavil, dočítala jsem ji těžce. Denise Nuel mi jako hrdina opravdu nepřipadal.Všechno mu vycházelo, ani sám nevěděl jak. A co dělal za hlouposti? Vadilo mi neustálé opakování a vysvětlování jevu praktikování. Chyběl mi spád děje. Pořád nic,nic a najednou fičák, že jsem vůbec nechápala. Fantasy si ráda přečtu, ale tento příběh mě nebavil.
"Nemám tolik talentu, abych dokázal běžet a ještě se u toho usmívat." A já nemám dostatek slov. Životní příběh Emila Zátopka, prostě musí jednoho chytnout za srdce. Šampión, člověk s velkým srdcem. Autorovi se je také třeba obdivovat. Tak zajímavý a čtivý životopis se Vám málokdy dostane do ruky. Přiblížil nám pana Zátopka nejen jako jedinečného atleta, ale i člověka se všemi svými klady,ale i zápory. Hodně prostoru se v knize dostává i společnosti a politické situaci v období komunismu. A toho,jak ovlivňoval životy lidí v něm žijících. Lehce někoho soudit. Já jako Husákovo dítě říkám: "Hoď kamenem, kdo jsi bez viny". Takové osobnosti si musíme vážit. "Satu,Pekka". Před autorem také smekám. Je to již druhá kniha z jeho pera, co jsem přečetla a jsem nadšená. Je pěkné, když si zahraniční autor vybere ze všech zajímavých lidí, hned dva velké Čechy. Na závěr mi nedá přidat ještě jeden citát z knihy,který pana Zátopka, tak hezky vystihuje: S ponurým úsměvem se rozhlédl. "Pánové," prohlásil, "dnes trochu umřeme." Pak, stále s úsměvem na tváři, se rozběhl.
Saturnin, to je milé a humorné vyprávění o tom, co se událo na sklonku léta mladému gentlmenovi, kterému zpestřil život jeho nový sluha Saturnin. Skutečnou postavou, která příběhu dává tu správnou šťávu, je pro mě ovšem teta Kateřina. Po knize jsem sáhla už potřetí a kouzlo stále neztratila. Je pravda, že s přibývajícími stránkami tempo trochu zvolnilo a některé pasáže jsem měla chuť přeskočit. Přesto tato kniha má zasloužené přední místo v mé knihovně. Je to prostě klasika.
Námět manipulace s pamětí člověka mně zaujal a přišel mi více než reálný. Kniha zaujme opravdu od prvních stránek, čte se velmi lehce a tempo příběhu Vám nedovolí knihu číst na pokračování, protože autorovi se velmi dobře podařilo udržet zájem, jak se bude děj vyvíjet dále. Chvílemi jsem měla pocit, že nečtu knihu, ale sleduji film.Tak dobře spisovatel popsal postavy i prostředí.Postava detektiva Frosta mi byla sympatická, i když jeho jednání mi někdy přišlo hloupé. Na postavě psychiatričky Frankie se mi líbil její vývoj, sebepoznání i uznání vlastních chyb, ale rozčiloval její zaťatý postoj udržení lékařského tajemství, přestože šlo o ohrožení lidského života. Kdo je nočním ptákem jsem dlouho tušila, ale jistá jsem si tím nebyla.Celkově se mi kniha líbila, ráda si od pana Freemana přečtu další příběh.
Samotný příběh a prostředí, v kterém se odehrává je zajímavý. Začátek nebyl tolik poutavý, i poté tempo děje bylo pozvolné. Napětí mi chybělo. Postava Svena mi k srdci nepřirostla. Přesto jaký měl postoj ke kapitalistické společnosti, mě zklamal trochu sebestředním chováním k jeho partnerce Antje. Celkově hodnotím na 3,5*. Úplně špatné to nebylo, ale nadšení se nedostavilo.
"Přestalo záležet na tom, jestli jsou lidé dobří, či zlí, podstatným se stalo, jestli jsou Češi, Židé, nebo Němci." Na stylu psaní paní Mornštajnové se mi líbí určitý nadhled a odstup od postav i příběhu. Bez zbytečných slov dokáže v jedné větě vyjádřit pocity postavy nebo náladu v společnosti. Její vyprávění je velice poutavé. Tři ženy, každá jiná. Anna veselá,upovídaná, Alžběta vážná, málomluvná, Anežka sebelítostivá. A mnoho dalších postav, na jejich osudy se také nezapomíná. Kniha se mi velmi líbila. 4,5* z 5
Po dlouhé době jsem dostala od knihy to,co vždy s nadějí očekávám. Opravdový lidský příběh, který vás zasáhne. Krásně vykreslené různé charaktery lidí. Na tuto knihu nikdy nezapomenu. Žádný plytký bestseller, skvělá literatura.
Povedený výběr ! Styl psaní detektivek paní Aghaty je tak osobitý, nezaměnitelný s jiným autorem. Kolika spisovatelům se to povedlo a povede? Z její knihy jste buď nadšení, nebo se vám líbí o něco méně, ale prostě nikdy nezklame . Je vůbec někdo komu se podaří v jejích povídkách a románech odhalit vraha? Mně se to ještě nepovedlo. Do posledních stránek pořád tápu. Ostatně jako inspektoři a vyšetřující v nich. Ještě, že se vždy objeví slečna Marplová, jinak by zlo zůstalo nepotrestáno. ;-)
Nejlepší námět pro knihu je ten ze života. Daphne Sheldrick se toho zhostila se ctí. Jaký život je krásnější než ten, který dává každý den opravdový smysl? Smekám a obdivuji, co David a Daphne pro africkou přírodu vykonali. Kniha samotná mě obohatila o mnoho nových informací, jak ze života zvířat, tak o Keni. Velmi se mi líbilo vyprávění o příchodu rodin v období britské kolonizace a popis jejich tvrdého života, kdy se snažili vytvořit domov z ničeho. Líčení africké přírody a krajiny bylo kouzelné. Vyprávění o sirotcích bylo občas méně poutavé. Hop sem, hop tam. Kapitoly byly příliš dlouhé a do jedné se zamotalo kde co. Na celkovém dojmu to ale nic nemění. Skvělý životní příběh. Dokázali ocenit nevídanou krásu divoké přírody a pochopit, že je nutné ji zachovat v původním stavu. (D.S.) Smutné a tak krásné.
Má první kniha od A.Paasilinna. A velmi se mi líbila. Dojímavý lidský příběh mlynáře Huttunena, kterého pro jeho občasné podivinství dokáže společnost zavrhnout a zničit mu celý život. Výborně vykreslené charaktery postav a také mezilidské vztahy a poměry společnosti v poválečném Finsku.
Úsměvné příběhy o foxteriérovi Robinovi a jeho rodině, často podané s nadsázkou a špetkou ironie a sarkasmu. A tak i humor paní Frýbové berte, jinak by Vám celé vyprávění přišlo asi trochu přitažené za vlasy. Tuto knihu jsem četla několikrát, vždy mě pobaví a příjemně si u ní odpočinu. Některé pasáže jsou opravdu trochu rozvláčnější a sobě podobné. I přesto mám tuto knihu velmi ráda a vím,že jsem ji nečetla naposledy. Robin je neuvěřitelné číslo. Pokud se chcete zasmát a příjemně vypnout, sáhněte po této knize. ( Ale prosím, nedávejte svému psovi čokoládu a už vůbec ne hořkou, jako dostával Batul. Alkaloidy v ní by mu mohli poškodit zdraví. )
Příběh Motýlka, zasazený do 30.let minulého století v exotickém prostředí Jižní Ameriky a prostředí trestaneckých kolonií, je pro mně stejně silným a dojímavým i dnes, kdy ho čtu po třetí. Spousta myšlenek v této knize mně nutí přemýšlet o lidských hodnotách a charaktarech a společnosti jako takové. Jednoduchý, někdy více strohý styl vyprávění podle mého spíše přidává na věrohodnosti příběhu. Hrdiny jsou lidé, kteří pocházeli z prostého prostředí často spojeném se zločinem. Proto mi tento styl vyprávění opravdu přijde příhodný. Přečtení knihy doporučuji všem, kteří v knihách hledají silné témata a dobrodružství.
Tento historický román z pol. 19.století o založení Hongkongu si prostě nesmíte nechat ujít. Skvěle napsaný, vás provede světem tchaj-pana Dirka Struana. Nepochopím jak v té době mohli lidé toho tolik dosáhnout, tolik poznat za pouhý jeden život. Úžasné životní dobrodružství. Život tchaj-pana by vydal na několik knih a na všechny bych byla velmi zvědavá. Knihu jsem s odstupem 20 let četla po druhé. Její 1.vyd. ve slovenském jazyce má čestné místo v mé knihovně. 4,5*
Jsem zcela uchvácena příběhem. To byl i důvod,proč po shlédnutí seriálu jsem zakoupila tuto knihu i následující pokračování. Obdivuji pána Martina za to co vytvořil. Kniha je skvělá,přes svoji obsáhlost mně bavila od první do poslední strany. Tolik zajímavých postav! Jejich charaktery,myšlenky a činy jsou jediněčně zachyceny. Vše je dokonale promyšleno. Miluji historické romány. Tady se můj oblíbený žánr propojil s fantasy příběhem. A líbí se mi to. Kniha mně do slova vtáhne do svého světa, nechce se mi z něj odejít.
Detektivní thriller z lékařského prostředí. Tempo příběhu nepokulhávalo a napětí bylo dávkováné tak, aby mi moje zvědavost nedovolila přestat číst. Mrazení po zádech se nekonalo, ale přesto, tohle se panu Goldbergovi povedlo.
Adara se narodila během kruté zimy a ten chlad jí celou prostoupil. Neuměla dávat najevo své city. Neuměla se skoro smát a neuměla plakat. S lidmi, dokonce ani se svým otcem a sourozenci si nerozuměla. Jejím přítelem se stal Ledový drak. Ten ji v nejtěžší chvíli přišel na pomoc, i když za to zaplatil svým životem. Přesto se dá říci, že příběh zimního děvčátka nakonec skončí dobře. Adara najde cestu ke svému otci a láska vyžene chlad z jejího srdce. Ne, není to klasická pohádka, ale zimní příběh z pera skvělého George Martina, s nádhernými ilustracemi Luise Roye.