KatyPanda
komentáře u knih
Jediná vzpomínka Flory Banksové
Emily Barr
Před dvěma minutama jsem tuhle knihu naposledy zavřela s velmi různorodými pocity. Mé dojmy jsou nejčerstvější jak jen mohou být.
Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy 2018 k tématu "Kniha s čtyřslovným názvem" vybrala jsem si ji, protože jsem ji nedávno viděla v knihkupectví a zaujala mě, ale ne natolik, abych si ji koupila.
A... Nevím přesně jak se ke knize vyjádřit. Musím začít od konce.
Po dočtení musím říct, že mi kniha něco opravdu dala. Na posledních stránkách jsem slyšela, jak na mě křičí, abych žila. Ne přežívala, ale žila. Se všemi chybami, se všemi trapasy, se všemi radostmi, které k životu patří. Žij a buď statečná. A já musím říct, pokusím se. Budu se snažit žít. Budu se snažit si tuhle knihu uchovat v paměti, její poselství, dojem který ve mně vzbudila. Za několik měsíců, nebo let, nebudu nejspíš vědět, že jsem nějaky příběh o Floře četla, ale pokusím se nezapomenout.
Kdybych se měla vrátit ke knize jako takové... Asi posledních 50-70 stránek jsem se nemohla odtrhnout. Hltala jsem rozuzlení příběhu a chvílemi nevěděla, co je (knižní) skutečnost a co jen (Flořina) představivost. A úplný konec, kdy Flora čte dopis... dohnal mě k slzám.
Konec byl opravdu skvělý a knihu v mých očích vyzdvihl, ale. Ale. Bohužel kdyby si tohle četlo mé mladší já, které se teprve prokousává prvními 150ti stranami, tak by se mi asi vysmálo.
Začátek byl v pořádku, docela čtivý, i když už tam mě opravdu rozčiloval způsob, kterým autorka prezentovala Flořinu amnestii. Přísahám, že větu "Líbala jsem se s Dreakem," už nechci nikdy v životě slyšet, vidět, mluvit o ní. Pro mě, čtenáře bylo únavné a otravné číst o tom samém pořád dokola. Ale chápu ten záměr, jen říkám, že toho na mě bylo moc.
Začátek byl průměrný, konec skvělý a zbývá už jen prostředek. Lidem, kterým se tento komentář chtělo číst se omlouvám, že takto skáču.
No... prostředek byl hrůzný. Ano, byly v něm části, úryvky, doslova pouze odstavce, které mě bavily, ale bylo jich málo. Přes prostředek jsem se musela prokousat a kdyby to nebyla kniha do výzvy, tak bych ji nejspíš ani nedočetla. Děj byl pořád o tom samém, nikam se neposouval a částí s "Líbala jsem se s klukem na pláži," přibývalo. Ale možná to vadilo jen mě.
Abych tento nekonečný komentář už ukončila.
Jsem ráda že jsem knihu přečetla?
Ano.
Doporučila bych ji někomu?
Spíš ne, kniha byla dobrá, ale kdyby se mě někdo zeptal na opravdu dobrou knihu, napadly by mě desítky jiných titulů.
A tímto se loučím. Jak s odvážlivci, kteří mé hodnocení dočetli, tak s knihou o Floře Banksové. Děkuji za vše.
