kayu
komentáře u knih
Dny v knihkupectví Morisaki
Satoši Jagisawa (p)
Zdá se, že těch pár knih současných japonských autorů, které jsem zatím četla, naráží na ty stejné problémy. Ačkoliv nápad je skvělý a v knize se vyskytuje řada hlubokých myšlenek, jako celek to působí jaksi nedotaženě. Na to, jak je kniha útlá, je v ní až moc postav a každá z nich má svůj vlastní příběh, který je sice naznačen, ale určitě by si zasloužil větší prostor. Jakmile jsem si našla cestu k Takako a knihkupectví, najednou je její osobní příběh upozaděn a na scénu přichází teta Momoko a celý zbytek knihy je spíše o ní.
Počkej na moře
Veronika Opatřilová
Zajímavá forma vyprávění formou promlouvání k druhému člověku, v tomto případě profesoru literatury, do nějž je hlavní postava zamilovaná. Začátek mě doslova okouzlil a zejména počáteční období, kdy kolem sebe postavy krouží a dávají se dohromady, mě moc bavilo. Pak nastává trochu vlažnější část, kdy se hodně prvků a myšlenek opakuje, ale stejně vás to nutí číst dál. Jediné, co mi dělalo potíže, bylo vžít se do doby, kdy se příběh odehrává. Nevím, čím to je, ale i přes časté odkazování na věci typické pro Anglii šedesátých let, to na mě nepůsobilo autenticky.
Lady Fuckingham
Oscar Wilde
Tahle knížka na mě koukala při každé návštěvě Levných knih, až jsem jí jednoho dne konečně dala šanci. Něco tak perverzního, ale zároveň neuvěřitelně nudného jsem nikdy nečetla a lituju času, který jsem s knížkou strávila, a to jsem ji ani nedočetla.
Hlava plná lásky
Ali Hazelwood
(SPOILER) On - vysoký, svalnatý a zdánlivě odtažitý a ona - křehká, malá a okolím podceňovaná, kde jen jsem to už četla? V tomto případě se to autorka snažila okořenit prostředím NASA, ale přišlo mi to takové umělé. Celá kniha je vlastně o tom, že on si něco myslí, ale ona si myslí úplný opak a když už se zdá, že jsou na stejné vlně, tak se to celé ještě víc zkomplikuje, jen aby se děj trochu natáhl.
Šach a mat
Ali Hazelwood
Pokud se v příběhu rádi zaměřujete na detaily, tak tohle asi nebude pro vás, protože nesrovnalostí a nelogických věcí je tu nespočet. V mém případě je tohle první kniha od této autorky a ne, že bych vždy dávala na první dojem, ale tuším, že i její ostatní knihy budou v podobném duchu. Každopádně šachové prostředí bylo zajímavé, proto dávám tři hvězdičky.
Pasažér 23
Sebastian Fitzek
Mám ráda, když kapitola končí nějakým nečekaným zvratem - něčím, co vás přinutí zírat na stránku s otevřenými ústy a rychle listovat dál. V případě této knihy se autor měl ale držet toho, že méně je někdy více. Když tímto způsobem končí každá kapitola, tak to bohužel ztrácí svoje kouzlo.
Co se týče děje, tak mi místy přišel zbytečně překombinovaný. Obešlo by se to i bez neustálých detailních popisů násilí a zneužívání. Až na pár zajímavých postav je většina z nich vytvořena na základě rasových stereotypů. Nemůžu říct, že bych se při čtení nudila, ale bylo to hlavně tím, že jsem neustále narážela na věci, které mi vadily.
Špionka v knihovně
Madeline Martin
Při čtení jsem měla pocit, jako bych pořád čekala na to, kdy příběh konečně začne. Po rozvleklejším úvodu, který čtenáře spíše uvádí do situace, se sice příběh rozjíždí, ale na můj vkus až moc pozvolně.
Ačkoliv námět je zajímavý - příběh dvou silných žen, které se nebojí jít si za svým, tak jsem se do příběhu nedokázala zcela ponořit. Přála bych si, aby se knížka některým věcem věnovala víc do hloubky. Když se stalo něco důležitého, tak to často bylo postavami jen retrospektivně popsáno a děj plynul dál. Některé myšlenky hlavních protagonistek se navíc často opakovali, čímž trochu ztráceli na síle.
Je znát, že autorka si dala práci s historickým výzkumem, který popisuje v závěru knihy, ale mě bohužel nesedl styl vyprávění, a proto se prozatím do dalších titulů nepustím.
První osoba jednotného čísla
Haruki Murakami
Tohle mi bohužel nesedlo. Většina povídek často začala slibně, ale pak mi přišlo, že se autor začal zaplétat do svých vlastních myšlenek a skákal z jednoho tématu na druhé. Celé to na mě působilo hodně chaotickým dojmem. Po dočtení nedokážu vypíchnout ani jednu povídku, která by na mě udělala dojem.
Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950
Štěpán Javůrek
Bohužel i ve druhém díle Sudetského domu se opakují stejné neduhy jako v předchozí knize. Styl vyprávěný je velmi přímočarý a jednoduchý, což by až tak nevadilo, ale mnoho věcí je v příběhu omíláno neustále dokola. František neustále vzpomíná na Paulu, Jarmila naříká, jaké to má doma těžké a že ji František dostatečně nemiluje. Často jsou k tomu užívána ta samá slovní spojení a fráze. Všechny postavy působí jaksi ploše a dialogy jsou nepřirozené.
Jako odpočinkové čtení to asi může lidem vyhovovat, ale když se v tom začnete trochu pitvat, narazíte na mnoho nešvarů a nesrovnalostí. Místy mi přišlo, že si autor ani neudělal pořádný historický výzkum a čerpal ze stereotypů.
Děti Duny
Frank Herbert
Hodně lidí tu zmiňuje, že se jim třetí díl líbil víc než ten druhý, ale u mě je to přesně naopak. Spasitel Duny měl spád, ale v tomto díle mi přišlo, že se pořád dokola omílají ty samé filozofické a náboženské řeči. Postavy neustále pronášejí nějaká moudra, ale právě tímto nadužíváním to všechno ztrácí svoje kouzlo. Samotná zápletka se mi sice líbila, ale jen horko těžko jsem se prokousávala tou omáčkou okolo. Do dalších dílů se zatím pouštět nebudu, ale kdo ví, třeba tomu ještě někdy dám šanci.
Upír s tváří anděla
Anne Rice (p)
Od některých pasáží jsem se téměř nemohla odtrhnout, jiné mě zase neuvěřitelně nudily. Jednalo se hlavně o filozofické rozjímání nad vírou, která mně osobně nic neříká. Jinak je ale postava Armanda nesmírně zajímavá, ale také jedna z nejtragičtějších z celé série.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Tento díl byl za mě ještě lepší než ten první. Na úvodních stranách jsou nenásilnou formou připomenuty hlavní události z předchozího dílu, na které vzpomínají hlavní postavy, a tak se čtenáři nemusí bát, že by jim něco uniklo. Opět se jedná o neuvěřitelně čtivé dílo. Když už se zdá, že bude dobře, tak přijdou další historické události, které postavám ztěžují už tak nelehký život v havířské oblasti. Tolik neuskutečněných snů...
Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi
Tomáš Morávek
Při čtení podobných příběhů ze zahraničí jsem si namlouvala, že u nás to určitě nebude tak strašné. Bohužel opak je pravdou, a tato knížka je důkazem, jak krutá může ústavní péče být. Autor píše velmi čtivě, z každé věty je poznat, jak zapálený je do této problematiky. Víc takových, jako je on!
Kdyby ze světa zmizely kočky
Genki Kawamura
Poměrně krátká knížka psaná jednoduchým stylem o tom, co je v životě důležité. Zajímavá myšlenka, ale kvalita zpracování je bohužel nedostačující. Přišlo mi, že autor psal prostě tak, jak ho napadlo, a proto kniha působí jako kdyby ji psal nějaký student - kostrbaté dialogy, opakující se doslovné fráze, pokusy o vtipy a rádoby filozofické myšlenky.
Vražda v Schönbrunnu
Beate Maxian
Krimi moc nevyhledávám, tuto knížku jsem zvolila do Čtenářské výzvy kvůli vídeňskému prostředí. Kdybych zabrousila do detailů, tak bych tam pár nesrovnalostí našla, ale četlo se to svižně, takže jako oddechová četba si to čtenáře určitě najde. Já už se do dalších knížek autorky pouštět nebudu.
Gentleman v Moskvě
Amor Towles
Čekala jsem historický román, který mimo jiné nabídne pohled do historie Ruska v první polovině dvacátého století. To se úplně nekonalo, místo toho je kniha spíše takovou pohádkou. Když se na to podívám z tohoto úhlu, tak se jedná o velmi čtivou a vydařenou knihu. Hrabě mi byl od začátku sympatický a jeho příhody v hotelu hezky plynuly.
24 osobností Billyho Milligana
Daniel Keyes
Je škoda, že knížka dostala český překlad až po tom, co byl případ znovu zpopularizován částečně díky Netflixu. Od prvního vydání knihy už uplynulo více než čtyřicet let, takže je jasné, že dnes už máme o disociativní poruše identity více informací. I přes tento fakt to však byla velice zajímavá kniha, která nám umožňuje nahlédnout do historie americké psychiatrie a zejména do mysli samotného Billyho. V některých částech mi přišla kniha méně čtivá, ale jako celek působí velmi propracovaně a kvalitně.
Zmrzlinářky
Jennifer Dugan
(SPOILER) Hlavní hrdinka Fallon mi byla od začátku nesympatická a působila dětinsky. Myslela jsem si, že se to v průběhu knížky změní, ale přišlo mi, že si pořád razila to svoje, a nedošlo u ní k žádnému vývoji. Samotný příběh mi zpracováním přišel spíše jako fanfikce, vyskytovalo se tam hodně romantických klišé (jedna postel v hotelu; úprk za milovanou osobou, před tím, než navždy odjede...). V knížce se vlastně opakuje pořád to samé dokola, a vy se tak musíte prokousávat nudou, i když už tušíte, jak to celé dopadne.
Růže pro Algernon
Daniel Keyes
Původní povídku jsem nečetla, ale myslím, že právě kratší rozsah by se k tomuto příběhu hodil víc. Tady mi přišlo, že některé části neplynuly tak dobře. Jinak ale jde o velmi originální příběh se zajímavým zpracováním. Moc se mi líbilo sledovat nabývání rozumových schopností hlavního hrdiny prostřednictvím jeho písemného projevu. I když první stránky pro mě byly náročné a musela jsem se na čtení hodně soustředit.
U severní zdi
Petra Klabouchová
Důležité téma, na které by se nemělo zapomínat, ale v případě této knihy se u mě žádný wow efekt nekonal. Nejzajímavější částí pro mě byly osudy uvězněných osob, ale absolutně mě minula dějová linka s Mužem a Ošetřovatelkou. Chápu, že celé to bylo třeba nějak propojit, ale mnohdy mi přišlo, že se tak děje na úkor jednotlivých příběhů.
