kazecha komentáře u knih
Až na asi dvě "budovatelské" básně o továrních komínech a tom, že na sklizeň je třeba používat nové stroje (tedy traktory místo krav), obsahuje tato knížka nádherné básničky, které jsem učila syna ještě před třemi lety. Jsou krásně zapamatovatelné a rýmované. Nejvíce se mi líbí básně: sluníčko sedmitečné a kominík.
Mě se kniha velice líbila. První tři stránky jsem byla trochu zmatená, ale potom to dostalo spád a děj. Je to napsáno takovou tou pro mě velmi čtivou formou ... byla jsem velmi překvapená, když jsem zjistila, že je to prvotina Kate Mortonové a už se těším na její další knihu (doufám že ji budou mít v knihovně).
Ze všech příběhů a knih o neználkovi mi tahle k srdci přirostla nejvíc. Jako dítko jsem ji zhltla opravdu rychle.
Je to nelogické - ale na gymplu před nějakými 15 lety jsem si jej přála k Vánocům. Tenkrát stál 199,- což bylo pro naše dost peněz. Přežil se mnou maturitu i státnice a dodnes na něj nedám dopustit.
Kdysi dávno jsem to četla a vcelku to šlo - po letech jsem se k této knížce vrátila a nestačila jsem se divit ... je to o morálce 30tých let minulého tisíciletí a skandálním chování některých protagonistů, a je to (pro mě až neúnosně) "pro"církevní.
Skvělá hra - po shlédnutí divadelního představení kvarty na gymnáziu jsem si to prostě musela přečíst.
... jsem bledá jako smrt a vychrtlá jak chrt. Obr je silný, ale má jistě slabé místo. Kdybychom v tomhle měli jisto, princ Jasoň by na něj vyjel s koněm, bodl by ho a bylo by po něm. Jestli se nám to podaří, půjdeme spolu k oltáři. Budu mít zase zlatý vlas, maličkou nožku, útlý pas, okrouhlý bok a ňadra dmoucí, dědečku ty náš vševědoucí ...
Moc se mi to líbilo - moje nejoblíbenější povídka je "jezero" - to si pamatuju i po nějakých 15 letech.
Příběh 13leté Lenky, která prožívá po návratu domů z léčebny "rozchod" rodičů. Překonává to s pomocí kamarádů,
Sága rodu Sackettů - jako teenager jsem to skutečně zbožňovala.
Bylo pro mě těžké se ze začátku do této knihy začíst ... ale nakonec jsem se jí prokousala až na konec. Je to, dá se říct, návod, jak se chovat ke svému tělu a jak jej zbavit "nánosů a škodlivin". Nemůžu říct, že bych souhlasila úplně se vším, co je zde napsáno, ale spousta věcí se dá vyzkoušet a za zkoušku nikdo nic nedá. Navíc autor radí jak si pomoci sami a aby to nic (nebo skoro nic)nestálo. Zmíněná hvězdná klientela dokazuje, že to do sebe zřejmě něco má.
Četla jsem to jako malá holka před nějakými 25 lety - moc se mi to líbilo - i když jsem nechápala některá slova, např. co je to milice ...
Dle mého názoru drtivá většina filmů nepředčí knihu - leč toto je pro mě zřejmě jediná kniha, kterou předčil film. Film, který mě tak rozhodil, že jsem o něm přemýšlela ještě hodně dlouho ...
Na můj vkus je Steelová trochu přeslazená - přesto má tato její kniha pro mě takové kouzlo, že jsem ji četla několikrát. Pokaždé mě dojme.