kedlis
komentáře u knih
Kde kvete tráva
Han Kang
Opravdu silný příběh od autorky z oblasti dění. Nevím zda si někdy zvyknu na tento styl psaní, každá kapitola úplně někdo jiný, žádné objasnění a du-forma. Jsem v každém případě ráda, že jsem to nevzdala a vydržela až do konce. Opravdu oceňuji epilog, který celý příběh semknul a také poznámku překladatelky, která celý příběh zasadila do zásadního kontextu.
Digitální minimalismus
Cal Newport
(SPOILER) Newport představuje digitální minimalismus v éře sociálních sítí, influencerů apod. Je to určitě super úvod do problematiky, já osobně jsem o tom už něco věděla a proto pro mě nebylo vše nové a šokující. Ale jako souhrn to bylo bezva, neškodí si věci zopakovat a vidět to napsané černé na bílém. Kdybych měla vypíchnout co se mi moc nelíbilo, tak by to byly příklady ze života celebrit, prezidentů a lidí s pasivním příjmem, jelikož to je přeci jen trochu odklon od "obyčejných lidí" a hlavně mladých lidí v této době, jejichž život je prakticky od narození spojený se sociálními sítěmi.
Má temná Vanessa
Kate Elizabeth Russell
(SPOILER) Tohle se nečetlo lehce, ale zřejmě to mělo ten správný efekt, bylo mi během čtení opravdu úzko. Všechny popsané pocity hlavní hrdinky od zmatku, strachu, zadostiučinění až po nenávist byly popsány opravdu bravurně a to vlastně i celý její život, pro oběť jako je Vanessa to zkrátka nikdy neskončí a táhnout se to s ní bude navždy. Opravdu bych si přála jiný konec, ale to spíš pro svůj vlastní pocit, jelikož jinak se k příběhu hodí, je zkrátka krutě realistický. I když mě hlavní hrdinka občas štvala, bylo její chování vzhledem ke způsobenému traumatu naprosto očekávatelné. 15 leté dítě bez kamarádky kvůli které opustila domov, nemá dobrý vztah s rodiči a ocitne se pod drobnohledem učitele, kterého svým způsobem obdivuje, on si ji postupným oťukáváním dožene tam kam chce a poté není cesty zpět. Padne i typická hláška "vyspělá na svůj věk", která je jí vtloukána do hlavy, aby se cítila o to více výjimečná. Pro oběti nebývá výjimkou, že traumatické vzpomínky ze své mysli vytěsní a zůstane jen to "dobré" nebo více únosné. Ostatně přišla o řádné dětství a není šokující, že svým myšlením a chováním (např. dělání naschválů, neuklízení apod.) zůstala v 15 letech.
Hlavní padouch učitel Strane mě opravdu zvedal ze židle, veškerá jeho manipulace, slizké chování, vkrádání se do hlavy, obviňování a dělání ze sebe chudáka je vskutku typické pro podobné případy a chtělo se mi z toho zvracet. Ať už je jeho chování vrozené, nebo sám prožil nějaké trauma, nic z toho nedělá jeho činy snesitelnějšími.
Tutlání prestižní školy se nedivím, ostatně i reakce na hnutí "Me too" a veškeré obviňování obětí je něco, s čím se bohužel můžeme v dnešním světě setkat pomalu každý den. Doporučuji pro všechny kteří nemají slabý žaludek.
Dvě místa na slunci
Becky Chambers (p)
(SPOILER) Nejdřív jsem myslela, že mi bude chybět parta z prvního dílu, ale tohle je opravdu super rozšíření světa poutníků a postavy mě chytly za srdce. Obzvlášť třeba AI, kterým v reálném životě neholduji.
Jelikož se autorka v knize soustředí jen na dvě hlavní postavy dal se jejich příběh prohloubit. Skvělé myšlenky, které jsou opravdu nenuceně vneseny do příběhu tomu všemu dodaly třešničku na dortu (tak to bylo i v prvním díle) např. konsent, rasismus ale i mnoho dalšího. K tomu všemu je to prostě čtivý jako blázen.
Voda pro slony
Sara Gruen
(SPOILER) Bála jsem se prostředí cirkusu a možného opěvování daného prostředí, ale nic takového se naštěstí nestalo. Kniha je velice čtivá, ukazuje kontrast mezi strastmi stárnutí a strastmi mládí což se mi líbilo a části z přítomnosti mi nepřišly nudné a hodily se mi jako zajímavá vsuvka.
*spoiler* Upřímně mi láska mezi Rosie a Jacobem přišla věrohodnější než mezi ním a Marlenou. I scéna kde Walter hledá svého psa mě zatahala za srdce. Byla jsem dosti šokovaná, když se ukázalo, že celý příběh se odehrál během 3 měsíců, přitom jsem si myslela jaká už to musí být doba.
Chápu, že život ve 30tých letech nebyl žádný med a zajímalo by mě hlubší pojetí tohoto období, dobrou ukázkou byla nemožnost vyplatit dělníkům peníze a jak i přesto zůstávali, jelikož měli alespoň kde bydlet a co jíst. Kéž by se příběh nesnažil tolik soustředit na románek, který na mě stejně žádný dojem neudělal. Úplný konec mi přišel přitažený za vlasy.
A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
Bylo to takové milé, občas jsem byla trochu zmatená, ale hádám že by to mohl být záměr? Každopádně to na mě působilo až příliš idealisticky.
Sofiin svět
Jostein Gaarder
(SPOILER) Knihu jsem četla do školy a musím říct, že nápad takto podat základy filozofie se mi celkem líbil. Každopádně jsem se často přistihla, jak se spíše zajímám o příběh Sofie než o filozofy jako takové. Opravdu mi nešlo do hlavy jak se postarší chlápek zajímá o malou holku a její matka to bere docela s klidem, na konci se sice vysvětlilo proč tomu tak bylo, ale kdybych knihu neměla do školy, nejspíš by mě to dost odradilo.
Dracula
Bram Stoker
Další klasika na mém seznamu, čekala jsem nějakou romantiku, ale to je jen moje chyba. Začátek byl docela pomalý, vyšetřování příběh konečně rozjel a vyprávění formou deníků mi docela vyhovovalo. Bohužel mi to po půlce knihy začalo připadat všechno zbytečně zdlouhavé. Mrzí mě, že v knize nebylo 'dostatek' Drákuly.
Šest vran
Leigh Bardugo
Ze začátku jsem byla trochu zmatená, ale potom jsem se do toho dostala a celé to bylo jen lepší a lepší. Postavy jsou vykresleny zajímavě, hlavně žádná není stejná, všichni mají své světlé a temné stránky a důvody pro to, co dělají a autorka nám nabídla i pohled do jejich minulostí, což nám umožňuje ještě více pochopit jejich osudy.
Každopádně co mi trochu vadilo a bránilo mi to si knihu pořádně užít byl jejich věk - kdyby byli o 5-10 let starší bylo by to celé více "uvěřitelné".
Dreamologie
Lucy Keating
Dreamologie byla příjemnou oddechovou knihou. Postavy byly sympatické, příběh plynul neuvěřitelně rychle a než jsem se nadála četla jsem poděkování autorky. Ale i tak mě trochu mrzí to, že kniha postrádá vysvětlení ohledně propojení snů Alice a Maxe.
Rozum a cit
Jane Austen
(SPOILER) Elinor a Mariana jsou opravdu dva proti póly a bylo zajímavé sledovat jak jejich osobní vývoj a postoj k sobě navzájem i k druhým a líbilo se mi vykreslení jejich sesterství. Popis vdavkuchtivých matinek, žabomyších válek, sebestředných mužů a osob dichtivých po penězích opět nezeklamal, je pravda, že příběh byl dost roztáhlý, ale narozdíl od Emmy mi to nevadilo a bavilo mě to.
*spoiler* Milostný příběh byl zde pouhou vedlejší kolejí, Elinor a Edward ani Mariana a plukovník Brandon mi k sobě nepasovali, zároveň Edward v knize téměř nepůsobí.
Neonoví bohové
Katee Robert
(SPOILER) Knihu jsem četla na doporučení a bohužel mi to vůbec nesedlo, především protože jsem se těšila na Řecké bohy, ale ti v knize opravdu nevystupují.
Moderní převyprávění to určitě není, stejně tak se mohly postavy jmenovat Martin a Kristýna a výsledek by byl stejný.
Divočina
Cheryl Strayed
(SPOILER) Čekala jsem že se v knize dočtu to, jak se autorka díky strastím a výzvám na cestě mnoho naučila a podělí se s námi o to, ale to je bohužel jen zlomek celého vyprávění.
Na můj vkus jsou scény z minulosti až moc rozebírané a občas dost opakované, také bych to zvládla bez věčného jak by s někým spala, jak je někdo sexy či jak si užívala na pláži s cizím chlapem apod. Upřímně si i říkám, co z vyprávění je skutečně pravda a jak moc je příběh zkreslen tím, že je psán až po x letech. Také je celá druhá polovina cesty vepsaná do pár stránek, což je škoda. Poslední kapitola se mě dotkla asi nejvíc.
V jedné části píše, že se nová přítelkyně nastěhovala do jejich domu, potom že se její nevlastní otec po matčině smrti přestěhoval k nové přítelkyni, pak zase že ona bydlela v jejich domě. Nevím na čí straně je chyba, ale krapet jsem ztrácela důvěru.
Ale zase musím uznat, že bylo celkem zajímavé se dočíst o tom, jak Cheryl bojovala s truchlením a se srovnámím se se ztrátou matky, v níž měla celý život oporu a jedinou stabilitu v jinak nestabilním životě.
No cuž, s Cheryl bychom nejspíš nebyly kamarádky, asi bych na ni byla "tuctovější".
Instamozek
Anders Hansen
Četla jsem nejdříve "Proč se cítíme špatně, když se máme tak dobře?", takže určité věci pro mě nebyly novinkou, ale celkově jsem to brala jako doplnění a rozšíření informací o sociálních sítích.
Hansen to umí zkrátka podat i pro úplného laika a jeho přístup k věci se mi opravdu líbil. Především informace o tom, jak nás ovlivňuje i jen samotná přítomnost mobilu na stole mě opravdu překvapily. Sociální sítě jsou zkrátka past a to tahle kniha byla psaná před obrovským boomem tiktoku v roce 2021, o jehož následních se dočteme za pár let a odvažuji se tvrdit, že vůbec nebudou pěkné. Drobným mínusem je opakování jistých informací ve vícero kapitolách.
Magie havranů
Margaret Rogerson
(SPOILER) Autorka knihu postavila na zakázané lásce mezi dvěma hlavními postavami, ale ta láska je vytvořená z ničeho. Já vlastně do teď nevím, proč se Isobel s Havranem milují a upřímně ani moc nechápu celý ten svět. Isobel je bez rodičů a je nejlepší portrétistka a Havran je princ, který má v očích smutek, ale obávám se že tohle na velkolepou lásku nestačí.
Styl psaní mi také nesedl a občas na sebe jednotlivé pasáže nenavazují. Příkladem je, když Havranovi mají víly držet ruce za záda a Beladonna drží Isobel, ale zároveň se Isobel s Havranem drží za ruce a povídají si o svých plánech, jako kdyby byli sami. Celý svět je nedotažený, některé věci nedávají smysl, nebo si v mnoha ohledech protiřečí.
Vedlejší zápletka je bohužel opět závislá na té jejich lásce a tím pádem je nemastná neslaná, velkou část také tvoří cestování z jednoho místa na druhé a zase zpátky bez většího smyslu.
Velkým plusem jsou May a March, protože kdo by nechtěl párek kozích dětí.
"Jsi jako živá růže mezi voskovými květy. My možná trváme věčně, ale ty kveteš jasněji a voníš sladčeji a svými trny přitahuješ krev."
Winter
Marissa Meyer
(SPOILER) Jako první bych chtěla vyzdvihnout opravdu nápadité převyprávění pohádek, s Winter se kruh uzavřel a poslední dílky do sebe zapadnuly. Obávala jsem se počtu stran a to i oprávněně, první dva díly byly opravdu svižné (Scarlet až moc), třetí díl se místy táhnul a tady u posledního už to bylo opravdu natahované. Není nikdo, kdo by se rád loučil s oblíbenými postavamy, ale i tak je důležité vědět, kdy už příběh ukončit.
Winter jako postava je asi moje nejoblíbenější, je dostatečně chytrá na to, aby v jistých okamžicích využila toho jak ji ostatní podceňují, zároveň má laskavé srdce a dynamika s Jacinem byla skvělá. Tady už jsme u toho, že je tu moc postav a zároveň revoluce, není možné se na všechny soustředit stejně, ale o nich bych chtěla číst víc.
K ostatním párům takto ke konci série jen pár slov.
Cinder a Kai - velmi dospělý přístup, jak k jejich vztahu, tak k vládnutí, u nich byl největší posun a růst, což se dá čekat.
Scarlett a Vlk - no, můžu říct že je Scarlett lepší člověk než jsem já, promiň Ze'Eve.
Cress a Thorne - ne, jemu je dvacet a jí šestnáct a dalších bambilion detailů proč to pro mě nefunguje.
Samozřejmě celý příběh a průběh hlavně tohoto poslední dílu doprovází různé neduhy ale pravdou je, že je to psané jednoduše a čtivě, postavy jsem si oblíbila a čtení si užila, takže jsem některé věci prostě vypustila.
Červená, bílá a královsky modrá
Casey McQuiston
(SPOILER) Knihu jsem nedočtenou odložila někdy před dvěma lety, ale potom jsem viděla trailer na film a musela jsem se k ní vrátit a víte co? Nevím zda mi neseděl český překlad, nebo jsem ji četla ve špatný čas, ale opravdu mě to bavilo. Alternativní svět ve kterém láska překoná všechno a USA má prezidentku, komu by se to nelíbilo, jasně od realistického zobrazení politiky to má daleko, ale já to opravdu nečetla pro získání informací o politice. Co se mi opravdu líbilo byly e-maily, které vykreslovaly hloubku vztahu a lásky mezi Henrym a Alexem.
Hodnocení je 3,5/5.
Dárce
Lois Lowry
(SPOILER) Představa společnosti, která se ve snaze zbavit se hladomoru, válek, násilí atd. vzdá určitých věcí a bude se řídit jistými pravidly není nereálná, ale má pro mě až mnoho děr. Obvykle si takových věcí moc nevšímám, ale tohle je vcelku útlá kniha a je toho více. V mé hlavě šlo o jakýsi svět, který je velmi technologicky pokročilý vzhledem ke genetickým úpravám (všichni stejní, nevidí barvy atd.) a ke schopnosti ovládat podnebí, každopádně mi nesedělo jak by se zbavili lásky, ale zároveň zachovali strach, frustraci, smutek? Nebo to mají všichni v hlavě čip a pouhou představu o určitých emocích? Kdo tohle kontroluje, rodí se tak? K tomu rození - však je jim 12 když přichází na přidělení povolání, to mi chcete říct že tam hned ve 12 někdo rodí?! Proč se v tak vyspělé společnoti mlátí malé děti do bodu, kdy přestanou na čas mluvit?! Děti si hrají si na "válku" a předstírají smrt, ačkoliv o smrti nic neví, nikdy ji neviděly a nemají ponětí co to znamená? Tohle celé mi rozbíjelo představu o vysoce technologické společnosti budoucna. Bylo toho víc, ale nechci tu zanechat sloh.
Ve zkratce, film na mě působil o něco lépe a rozhodně ve mně vyvolal více emocí.
Moderní time management
Kevin Kruse
(SPOILER) Pokud jste manažer či ředitel firmy v USA je kniha přesně pro Vás, v opačném případě budete metody z této knihy jen horko těžko používat ve svém reálném životě. Jsou to blogové příspěvky spojené s citacemi od různých bohatých či privilegovancýh lidí spojené v jedno. Samozřejmě i tak si můžete něco odnést: říkejte častěji ne, udělejte si čas na sebe, nezapomínejte na dobrý spánek, ale ostatně tohle všechno není nic nového nebo překvapivého.
