KellyH komentáře u knih
První (ale už ne jediná) kniha, která mě dokázala rozplakat. Poprvé jsem se s Růží pro Algernon setkala ve školní čítance. Úryvek mě uchvátil, nicméně na několik let upadl v zapomenutí. Pak jsem na knihu náhodou narazila v knihovně a rozhodla si ji vypůjčit. Rozečetla jsem ji ve vlaku, ve čtení pokračovala cestou domů, doma si sedla na postel, opřela se o zeď a četla a četla. A na konci jsem jen řvala.
Nedá se to popsat slovy, člověk to musí přečíst, aby pochopil, proč tato kniha dovede vzít za srdce.
Ač je Kámen mudrců spíše ještě pohádkou a dechberoucí příběh se pořádně rozvine až s Vězněm z Azkabanu, je to první knížka série, která omráčila miliony dětí, dospívajících a dospělých. Je to knížka, kde začalo pouto, které vydrží až do konce a překoná všechny překážky.
Ani nedovedu spočítat, kolik jsem byla nucena platit za upomínky z knihovny, poněvadž jsem malého Harryho četla stále dokola a odmítala ho vrátit, stejně jako v případě dalších knih :)
Byla jsem okouzlena čarovným světem Bradavic, byla jsem nadšená z Hagrida, Moudrého klobouku, ze všech čtyř kolejí, ze Severuse a samozřejmě také ze Zlatého tria.
S napětím jsem čekala na den, kdy dostanu i já svůj dopis. Jako blázen jsem deštníkem poklepávala starou zídku, co jsme mívali na zahradě. Jako nadšenec jsem vařila rádoby lektvary (ze kterých mamka nebyla příliš šťastná :)).
A z celého srdce jsem prožívala příběh společně s Harrym, Hermionou i Ronem...
Druhá kniha ze série, jejíž autorka dohnala mnoho lidí ke čtení. Ze začátku jsem Dobbyho neměla moc ráda, vždyť bránil Harrymu, aby se vrátil do jeho "domova". Jenže postupem času se to měnila a já ho naopak zbožňovala :) Úžasné, malé, protivné, oddané stvořeníčko :)
Šíleně jsem se bála těch tajemných hlasů, co slýchal Harry. A poté představa baziliška, hadího krále, byla vskutku živá. Bála jsem se i usnout :)
Neměla jsem a nemám ráda Ginny, taková malá vlezka, co se týče Harryho.
Re-reading, aktualizace komentáře:
Zas a znovu jsem se přesvědčila, že Vězeň z Azkabanu je jedním z mých nejoblíbenějších dílů. Je vidět, že ten příběh už je někde jinde. Všichni jsou starší, atmosféra přituhuje a je to znát nejen na ději, ale i na stylu psaní (aspoň tedy v tom českém překladu), už to není takové rádoby jednoduché a odlehčené, což tomu příběhu taky dost pomáhá. A... a... a já nevím, prostě tak. Sirius. Remus. Prasinky. Mozkomorové a vlkodlak. Hipogryf. A samozřejmě taky Severus, kterého jsem si ve třetím díle zamilovala a od té doby mě to už nepustilo.
A je to tu. Vyvrcholení sedmi let plných lásky, dobrodružství, strachu, ztrát...
SPOILER:
Při smrti D. a S. jsem se na pět minut zarazila a jen tupě koukala na tu stránku. Při filmu jsem se regulérně rozeřvala na celé kino (a nezajímala se, proč po mě lidé divně koukají).
Ten epilog je skvělý... bohužel jen v knize. Ve filmu vyznívá značně trapně.
Poměrně zvláštní. V komiksu jsem se chvílemi ztrácela, film byl o něco lepší, trochu více depresivní. Skoro až nevím, co si myslet. Ale jo, svým způsobem se mi to líbilo.
Foucaultovo kyvadlo není knížka pro každého. Občas jsem i já měla problémy udržet pozornost (to když se ve větě vyskytovalo víc slov cizích než českých), ale faktem je, že nad některými věcmi se člověk zamyslí, některé jen prolétne. Líbily se mi pasáže o templářích, potom se však všechno začalo motat dohromady naprosto neuvěřitelným způsobem, člověk by ani neřekl, že to jde. A přece... V dnešní době se dají najít souvislosti ve všem, viz pasáž "od brambory k bramboře".
Viděla jsem oba dva filmy, před nedávnem jsem se pustila i do jejich knižní předlohy. Srovnávat se to jistě nedá, každé zpracování je jedinečné. Na knížce se mi líbila její svižnost, četla se ohromně lehce.
Taková čokoládovna je snem každého dítětě. Karlík byl milý, stejně jako jeho dědečkové a babičky. Willy Wonka dokonalý - potrhlý cukrátkový vynálezce, nad jehož výtvory jsem téměř slintala, stačilo si je jen představit.
Nádherná kniha, která pohladí po duši. O vytrvalosti, naději, přetrvávajícím přátelství. Okouzlilo mě i to, že je kniha psaná v dopisech. Zamilovala jsem si téměř všechny postavy a nejednou se mi při čtení objevil úsměv na rtech. Naprosto a rozhodně doporučuji.
Ačkoliv mi chvílemi přišlo, jako bych tento námět už někde četla (hrdina musí projít zkouškami a úkoly, aby posléze zachránil svět), tak je to poměrně jednoduchá a čtivá knížka, se kterou jsem zabila jedno odpoledne a téměř 500 stránek mi uteklo jako voda.