Kexina komentáře u knih

Nápad dobrý, ale to zpracování dost pokulhává. Prvních 10 stran jsem byla nadšená, po dalších 30 mě nadšení přešlo a po 70 stránkách jsem knihu vzdala nadobro.
Zkrátka, opakovaný vtip přestává být vtipem.

19.07.2019

Kniha o skoro 400 stránkách, jejíž děj je pouze na posledních 100 stranách. První 300 stran je neustálé opakovaní "něco hrozného se stane", navíc v kombinaci s vyprávěním ve stylu "A řekl, že B volal, že mu C psal, že D slyšel, že E viděl...". Závěr příběhu pak přinese jen zklamání, když se vlastně nestane nic z těch "hrozných a neblahých předtuch".
Naprosto jsem postrádala jakékoli napětí, autor si přímo libuje v detailním rozebírání nicotností, které nemají ani pro daný příběh žádné opodstatnění.

29.05.2019

Knihy tohoto typu nemusím, byla jsem proto zpočátku dost nedůvěřivá. Nicméně už prvních pár kapitol mě přesvědčilo, že kniha stojí za pozornost.
Příběh jsem nakonec přečetla za dvě odpoledne. Nenabízí nic moc nového, ale je psaný tak svižně a elegantně, že čtenáře pohltí tak, až zapomene na čas (i na některé méně povedené pasáže a zvraty).

25.05.2019

Ne, že by kniha byla špatná. Jen je ... příliš obyčejná.

05.04.2019

Při čtení knihy jsem se tak trochu vrátila do puberty, vzpomněla jsem si na tehdy tolik populární sérii knížek Stopy hrůzy. Stejně jako tenkrát, ani teď jsem příběhům zrovna dvakrát nerozuměla, ale přesto se kniha četla rychle a bez problémů.

05.04.2019

Žádné velké literární ambice kniha nemá, ale přesto musím přiznat, že jsem se u některých povídek smála nahlas. Škoda jen, že povídkám postupně dochází dech a laťku, nasazenou první povídkou dost vysoko, už žádná další nepřekoná.

04.03.2019

Tak trochu pohádka, tak trochu biblické příběhy pro děti, tak trochu kázání i nedělní škola. Velmi zajímavá knížka, která sice na první pohled vypadá, že je určena dětem, ale rozhodně tomu tak není.
Život Stephena Hawkinga jako důkaz existence Ducha svatého mi přišel jako zbytečně konfrontační teze, ale na druhou stranu, představa nebe se mi líbila (aneb co by byl Mozart bez hudby).
Věřící v tom najdou jistě více, ale myslím, že není určena jen jim.

03.01.2019

Dlouho jsem nenarazila na knížku, u které jsem si celou dobu říkala, jak je strašná, ale přesto mě lákalo ji dočíst, abych zjistila, jestli bude takhle nesmyslná do konce.

15.07.2018

Nerada dávám nejhorší možné hodnocení, v tomto případě to ale jinak nejde. Zcela neoriginální text složený čistě z cizích textů (novinové články, rozhovory, knihy), často bez řádné citace, spojený triviálními výlevy autorky. To vše psáno stylem žáka základní školy, který se (ne zrovna úspěšně) potýká se zadáním slohové úlohy. Hrubky, chyby a překlepy jsou téměř na každé straně. Po přečtení se čtenář nedozví nic, jen to, že je Ivana Zemanová "skutečná dáma", "půvabná, přirozeně skromná žena", která je vlastně jakousi reinkarnací Charlotty Masarykové.
V úvodu autorka píše, že nechce v knize vystupovat jako "nějaká krajní obdivovatelka" I. Zemanové, ale celou knihu pojala jako patolízalské podlézání této ženě, s občasným chvalořečením Miloše Zemana ("Se současným prezidentem je od nepaměti spojen také jeho nepřekonatelný humor a umění nepokazit jediný bonmot, ba naopak, bonmoty přímo v dané situaci vymýšet.") Jako červená nit se pak knihou táhne sada nářků nad neschopností českých novinářů psát skutečné články (tedy psát je tak, aby odpovídaly představě autorky knihy) a nad naprosto strašným stavem české žurnalistiky.
Suma sumárum, ač je Ivana Zemanová bezesporu vzdělaná a zajímavá žena, tato kniha je její urážkou a pro čtenáře naprostou ztrátou času.

Podle popisu jsem od knihy čekala trochu něco jiného, zejména více humorných situací, které způsobuje nedoslýchavost. Oproti očekávání je příběh až na výjimky docela vážný a někdy nutí k zamyšlení. Příběh s postgraduální studentkou je pak trochu nastavovaná kaše, ale pokud celý příběh čtenář pojímá jako čtení soukromého deníku, lze přijmout i tuto část.

02.02.2018

... a docela by mě zajímalo, kolik dalších lidí si v průběhu čtení kontrolovalo vlastní myšlenky. :-)

22.12.2017

Snad je to rozdílem české a finské kultury, ale část povídek jsem vůbec nepochopila.

02.11.2017

Nic naplat, Däniken z Vašíčka holt nikdy nebude. Kniha se dá přečíst, nemám ani důvod litovat, že jsem ji četla, ale to je tak všechno. Bohužel na rozdíl od výše zmiňovaného mistra tajemna neumí Vašíček čtenáře nadchnout a přesvědčit, že to, co píše, by mohla být pravda a ne jen snůška konspiračních teorií. Navíc v některých pasážích je zřetelně znát, jak se autor vehementně snažil najít pro svá, již předem sepsaná, tvrzení nějakou (jakoukoli) berličku, která by mohla sloužit jako argument. A tak ke kýženému cíli poslouží legendy, křesťanská mytologie, nebo třeba židovská mytologie stejně dobře jako práce jiných podobných "hledačů pravd" a další více či méně důvěryhodné zdroje.

13.01.2017

Murakamiho styl je sice jasně patrný i v tomhle díle, ale přesto mi knížka příliš nesedla. Myslím, že je dobře, že se podobnému vypravěčskému stylu dál nevěnoval.

10.01.2017

:-) Vzpomínka na dětství a náhodně (no, asi spíš "náhodně"...) nalezenou knížku v babiččině knihovně.

02.01.2017

Čtení knihy je možné rozdělit do tří prožitkových fází:
1. fáze: Haha, to je fakt dobré, už dlouho jsem se tak nezasmála.
2. fáze: Jo, je to dobré, třeba nějak takhle o svých rodičích děti uvažují.
3. fáze: Ale tak jo, není to úplně špatné,tady bych se asi měla zasmát... Jen mám takový pocit, že už jsem všechny tyhle vtipné situace četla...
Sečteno, podtrženo je to příjemná kniha s průměrnou vtipností a snesitelnou délkou.

13.11.2016

Další ze série doktorských příběhů. Stejně jako předchozí knihy, ani tato příliš nevybočuje z řady, což je škoda. Příběh je zajímavý, čte se snadno a velmi rychle ubíhá. Bohužel, ač je znát určitý pokrok (zejména při srovnání se Závojem smutku) je i nadále velmi zřetelně vidět, jak moc je oblast sci-fi a fantasy pro vydavatele okrajová. Rozhodně by knize prospěla ještě jedna podrobná korektura, a to jak stylistická, tak i gramatická (u některých překlepů jsem dokonce zvažovala, zda vůbec prošla korekturou).
Češtinářský "bonbonek" v podobě věty "Ucítil, jak se mu zastavilo srdce." už putoval do mé sbírky podobných kuriozit. :-)

30.08.2016

Krásná kniha, nádherné příběhy, hodně jsem zavzpomínala na svou oblíbenou Modrou štolu z dětství. I když autor popisuje dějiny, které zrovna dvakrát k smíchu nebyly, dokáže i v jejich prostředí a mantinelech ukázat lidský život s jeho starostmi, radostmi i drobnými příběhy tak, jak je může přinést obyčejný den, týden, měsíc nebo rok.
Velké plus pro mne, že dialogy jsou psané tak, jak by je skuteční lidé v daném prostředí sami řekli. Jen se tím kniha pravděpodobně okrádá o část čtenářů, protože kolik lidí zná a rozumí výrazům jako "vaserpolok", "rabuněk" nebo "bulačisko"? Možná k tomu měl být i slovník... :-)

A drobný spoiler na závěr - kdo chce a zná, může si s knížkou a jejími hrdiny zazpívat pár "lidových"... docela dlouho mi znělo v uších "Šédi mucha na štěně....." i "O du a lajne, kobzole su fajne" . :-)

07.06.2016

První polovinu knihy jsem uvažovala, z jakého důvodu je to proboha bestseller (kromě důvodu zvaného reklama). Rozvláčné, nikam nevedoucí vyprávění alkoholičky, které se zadrhlo ve smyčce "ožrala jsem se - nemůžu si na nic vzpomenout - snažím se si vzpomenout - nedaří se mi vzpomenout - ožrala jsem se - zase si nemůžu na nic vzpomenout". U čtení mě udržovalo jen to, že jsem nevěděla, kdo je vrah.
Naštěstí druhá polovina knihy je podstatně lepší, takže po chvíli zvažování nakonec dávám 3 hvězdičky. Ale mohla to autorka tak o sto stran zkrátit, nebylo by to na škodu. :-)

31.05.2016

Myslím, že není důvod pochybovat, proč zrovna za tuto knihu získal Murakami ocenění. Dokonalé spojení reality a snů (i když - co je realita a co sen, že?) a při troše přemýšlení i zajímavá paralela k našim skutečným životům.
Jen bych asi, vzhledem ke krystaličnosti stylu v tomto díle, knihu nedoporučila jako první dílo Murakamiho, dovedu si představit že bez znalosti jeho stylu psaní by některé pasáže mohly nezasvěcenému čtenáři "lehce" zamotat hlavu.

11.04.2016