Kexina komentáře u knih
Při zběžném prolistování v knihkupectví mě kniha zaujala, méně už při samotném čtení.
Nemohu říct, že by to byla špatná kniha, určitě jsem si z ní pár věcí vzala, ale v některých momentech kniha počítá jen "s jednou správnou odpovědí", což ji bohužel poněkud ubírá.
Nicméně kdo si chce trochu srovnat vlastní prožitky a pocity, tohle může být dobrý začátek.
Nikdy víc. Jediné, co mě donutilo knihu dočíst, byla Čtenářská výzva. Absolutně netuším, z jakého důvodu se tahle kniha mohla dostat do 100 nejlépe hodnocených knih.
Věříte v existenci růžových koček? A dokázali byste svou kladnou nebo zápornou odpověď logicky zdůvodnit?
Ne, tohle není nějaký praštěný návod na to, jestli se vám bude knížka líbit, nebo ne. Ono snad ani žádný návod vymyslet v tomto případě nejde. Dost dobře se totiž může stát, že knížku budete stejnou měrou (a ve stejném čase) nesnášet, i zbožňovat.
Strůjce snů je příběh, u kterého se neubráníte pocitu "Sakra, o co vlastně autorce jde?", ale který vám zároveň nedovolí knihu jen tak odložit, protože doufáte, že někde v textu přece musí být na vaši otázku odpověď.
Snad že mám ráda specifický styl knih Murakamiho, dávám příběhu 4 hvězdičky z 5.
Hvězdičku dolů ale dávám za n a p r o s t o u a b s e n c i korektur - to množství chyb mně opravdu dokázalo kazit jakýkoli požitek ze čtení. Tak pro příště, pane nakladateli, myslím, že korektorů je u nás dost. ;-)
Snad díky stručnosti knížky jsem ji dočetla velmi rychle. Ale má zmatenost z příběhu nezmizela ani po dočtení... dodnes nevím, co vlastně bylo úmyslem této knihy a co přesně jí chtěl autor sdělit.
I když příběh byl čistý a další vývoj snadno odhadnutelný, přesto jsem nákupu knihy nelitovala. Po zklamání ze Závoje smutku (jak z příběhu, tak ne zrovna šťastného překladu) jsem dlouho rozvažovala, zda si kazit požitek ze samotného příběhu DW čtením dalších knih, ale nakonec jsem Siluetě přeci jen neodolala.
Zatím nejzajímavější z "českých" příběhů.
O knížku jsem zakopla vlastně náhodou (děkuji za akci místní knihovny "kniha do vlaku"... ), ale rozhodně nelituji. I když uznávám, že se nejedná o žádný mistrovský kousek, po dlouhé době jsem se do nějaké knížky začetla tak, že jsem zapomněla na svět kolem sebe.
Pro mě dokonalá oddechovka, příjemné spojení sci-fi, detektivky a "hororu". Hvězdičku dolů dávám jen za konec, čekala jsem trochu víc.
Opět jedna z knížek, psaná pro nic (tedy pro prachy). Má Farma zvířat své stálé místo v literatuře? Proč se na tom nepřiživit a "něco málo" si na tom nevydělat, napíšeme "kopii".... Snad jediné plus knihy je její délka a velikost písma, takže celý obsah lze přečíst během (ani ne) jednoho večera. Vypravěčský styl je více než tristní, děj je bez sebemenších změn a překvapení předvídatelný od prvních vět. Celá kniha pak působí dojmem středoškolského (nebo spíš ZŠ?) domácího úkolu na téma "zpracujte vlastní příběh inspirovaný Farmou zvířat".
Ať čtu knížku nebo se dívám na film, pokaždé zvažuji, jestli to vlastně je nebo není sci-fi.
Ale ať tak či onak, nic to nemění na faktu, že je to jedna z mých nejoblíbenějších knih. A jako bonus neodbytná představa K. Spaceyho jako prota. :-)
George R. R. Martin i v této povídkové knížce dokázal, že je brilantní vypravěč, který dokáže čtenáře zcela a bez zrnka pochybností vtáhnout do děje. Díky svému malému obsahu je sice kniha zpestřením jediného večera, ale přesto je čtenářským zážitkem a v mé knihovně po právu zaujme čestné místo. Jen bych si dovolila lehce zapochybovat, že je kniha určená dětem. Jsem zastánce spíše "pohádkových" příběhů pro děti a Ledový drak je (byť založen na světě ryze fantaskním) snad až příliš realistický.