Kexina
komentáře u knih
První osoba jednotného čísla
Haruki Murakami
Murakamiho mám opravdu ráda, ale tohle nebylo ono. Přišlo mi to jako že prohledal šuplík s nápady a ty, které nedokázal dál rozvést a udělat z nich plnohodnotný příběh, ty slepil do povídkové knihy. Co naplat, forma krátkých textů tomuto autorovi opravdu nesedí.
Lekce chemie
Bonnie Garmus
(SPOILER) Kniha doslova plná zvratů. Prvních pár stránek si člověk říká "wow, to bude něco!" A pak bum a náhle je tu návrat do minulosti a s ním sto stran příšerné nudy naprosto o ničem, jen neustálé omílání dokolečka ukřivděného fňukání. "Dětství jsem neměla žádné, protože moji rodiče jsou parchanti, mládí jsem neměla žádné, protože mi umřel bratr, všichni mi ubližují, protože jsem žena"... bla, bla bla, ufff. No, pokud ovšem člověk přetrpí tuhle bezdůvodnou a prázdnou vsuvku, pak se děj zase vrátí do přítomnosti a opět se bravurně rozjede. Ke konci už mě hlavní postava ale dost štvala, na jednu stranu to byla žena hodna obdivu, na druhou stranu si evidentně myslela, že je celý svět povinen se řídit jejími rozmary.
Konec bohužel opět zbytečně melodramatický a přeslazený.
Nápad úžasný, zpracování podstatně horší.
Meč osudu
Andrzej Sapkowski
Tentokrát mi systém povídek nesedl. A přiznám se, že ani audiopodoba. I když vlastně nemám Martinu Fingerovi co vytknout, po skvělém a bohatém audio zpracování Posledního přání to bylo málo. Samotné povídky tentokrát byly hodně nevyvážené, zatímco z některých jsem byla nadšená, u jiných jsem se nemohla dočkat konce.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Nejslabší kniha, kterou jsem od autora četla. Vůbec jsem se nemohla začíst, neustále přibývající postavy mi spíš vadily a pointa i závěr byly dost slabé.
Ready Player Two: Nová hra začíná
Ernest Cline
Jako obvykle u pokračování oblíbené knihy je trochu potíž v tom, že čtenář očekává minimálně stejné "zjevení" a dechberoucí příběh, ne-li ještě lepší. A většinou to nevyjde. Přesto je to pořád velmi dobrá kniha, Cline zkrátka umí popsat život geeků. Trochu mi vadily rozsáhlé pasáže věnované až příliš podrobně osmdesátkám, ale to je vlastně jediná podstatná chyba.
Nejdřív mě mírně zklamal i závěr, ale když se mi po čase rozležel ve vzpomínkách, vlastně je to docela slušný námět k filozofickým úvahám.
Suma sumárum – pokud překonáte obvyklé nešvary následných dílů a oprostíte se od nereálných očekávání, pak si i tuhle knížku oblíbíte.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Já se opravdu snažila. Ale ani po polovině knihy nemám nejmenší tušení o co tady vlastně jde, takze to vzdávám. Scifi po čínsku evidentně není můj šálek kávy.
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
Měla jsem si dát větší odstup od předchozího dílu. Příběh vtipný a svižný jako vždy, jen už mi ten styl přišel "na jedno brdo". Na další díl si raději chvilku počkám.
Šílená Max
Brenna Yovanoff
Krátký pohled na život jedné z vedlejších a ne moc výrazných či zajímavých postav seriálu ST. Jako merch pro fanoušky (zejména ty nejmladší) kniha asi svůj smysl má. Bohužel ji hodně podráží nohy skutečnost, že není zřejmé, komu je kniha určena. Fanoušci seriálu v knize nic nového neobjeví, protože drtivá většina děje jen kopíruje seriál, pouze s komentářem Max. Ti, kdo seriál neviděli, pak nejspíš budou dost zmatení, když děj bezdůvodně skáče od jedné kapitoly ke druhé aniž by mezi nimi byla návaznost. Navíc autorku zřejmě přepis seriálu do knižní podoby náhle přestal bavit, takže knihu šmahem ukončila tam, kde zrovna dopsala poslední větu.
Zlodějka příběhů
Michaela Klevisová
Pochopila jsem, že "wow efekt" jako u Kroků vraha už nemám od dalších knih autory očekávat, protože kostra příběhu zůstává stejná. Ale rozhodně mě tato knížka bavila víc, než Dům na samotě, kde jsem měla pocit, že čtu parodii na Dicka Francise.
S chutí po Česku
Michaela Bugrisová
Původně jsem chtěla dát 5 hvězdiček. Přiznám se, že z čistě sobeckých důvodů, vždyť ve kterém jiném cestopise by dostalo tolik prostoru mé rodné město "na konci světa". :-) Ale nakonec jednu hvězdu uberu, trochu mi vadilo, že kniha není "upravená" - kraje se střídají nahodile a stejně tak je trochu zmatek v tom, jestli chce autorka propagovat místopis, nebo gastronomii, protože skáče od jednoho ke druhému, jak jí to zrovna slina na jazyk přinese.
Informací je ale v knize spousta, tipů na výlet si z ní čtenář vezme tolik, že to vystačí na dlouhý seznam, a různých zajímavostí či kuriozit ještě víc.
Nápad zkrátka skvělý, zpracování by ještě chtělo doladit.
Planeta idiotů
Roman Bureš
Čistá fantasmagorie, od které jsem ale nemohla odejít. Říše byla trochu zklamáním, tahle knížka můj zájem o autora zase zvýšila.
Město zázraků
Robert Jackson Bennett
(SPOILER) Rozhodně nejtěžší kniha trilogie. Tady opravdu nehrozí že by člověk četl od začátku do konce bez přestávky. Až enormní množství náznaků, které se vyřeší o mnoho stran později. Děj, který dává smysl jen tehdy, když si čtenář pamatuje některou ze zdánlivě náhodně vyřčených vět. Úžasný a propracovaný konec.
Zkrátka autorovi se tohle dílo bude špatně překonávat, protože laťka je zatraceně vysoko.
Spoiler:
Jednu výhradu přeci jen mám. Cca od půlky knihy už mi trochu lezla na nervy ta smyčka "Sakra, tohle nepřežiju... Aha, tak jo, jsem živý".
Výdech
Ted Chiang
Jak to u povídek bývá, je i tato kniha hodně rozpolcená. Některé z povídek byly zajímavé jiné jsem ani nepochopila, protože byly až příliš vědecké nebo filozofické. Příběh o digientech má dobrý začátek, ale konec vyloženě zpackaný.
Nejvíce mě asi oslovila první "pohádková" povídka.
Zhroucený čas
Blake Crouch
Oproti Temné hmotě o pořádný kus složitější, zamotanější a hlavně náročnější na představivost a udržení přehledu o linii "kdy-kde-kdo". Závěr trochu zvláštní, ale vlastně se mi líbil. A bohužel myslím, že realita byla dost přesně popsaná.
Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
Zpočátku mě hrozně štvala - hlavní hrdinka i kniha samotná. Ale jsem ráda, že jsem jim dala šanci.
Spoiler: Asi nutně potřebuji sehnat krysu a snickersku. :-)
Duchové rodiny Folcroftů
Darcy Coates
Soudě podle posledních dvou knih, autorce dochází nápady na další příběhy, a tak se tentokrát rozhodla napsat lehce duchařský příběh pro děti.
Napětí, zadržený dech nebo mrazení v zádech tak čtenář tentokrát nezažije, ale jako nenáročné čtení na jeden večer je kniha přijatelná.
Hrůza na Šibeničním vrchu
Darcy Coates
(SPOILER) Autorka úspěšně pokračuje v drobné odchylce od původních příběhů o strašidelných domech,což je za mě velké plus. Ani tady si bohužel neodpustila zbytečné natahování děje, ale to už k Darcy Coates holt patří. Pointa byla tentokrát poněkud jednodušší, takže překvapivé odhalení až tak extra překvapivé nebylo, ale líbil se mi samotný nápad, zejména část vysvětlující, že pobyt ve strašidelném domě byla vlastně pro většinu jeho obyvatel dobrovolnou volbou.
Celkově je i 10. díl pořád skvělé oddechové čtení na jeden až dva večery.
Syn
Lois Lowry
Krásné zakončení série. I když se některé pasáže hodně opakují z Dárce, rozhodně nejsou zbytečné, protože odpovídají na téměř všechny otázky, které zůstaly po přečtení první knihy.
Možná by se mi líbil ještě 5. díl - prequel, jak celé společenství vzniklo.
Tak jako tak, je to krásná knížka,kterou přečtete jedním dechem za jediný den.
Dům tajemných stínů
Darcy Coates
(SPOILER) Přidám se k těm, kteří si myslí, že kniha mohla skončit prvním dílem. Druhý byl dost nastavovaný a uměle protahovaný. Ale pořád to nic nemění na tom, že Darcy se zkrátka v téhle sérii stále daří.
