Kexina komentáře u knih
Zpočátku jsem ke knížce přistupovala trochu s obavami - přeci jen datum vydání bývá u tohoto druhu literatury někdy dost podstatné. Ale pro všechny, kdo se ze stejného důvodu nemohou odhodlat ke čtení Dne Triffidů - zbytečná obava. Klasika všech klasik, kterou by si měl přečíst každý, kdo se cítí být fanouškem sci-fi. Kdo ví, kolik novodobých knížek bude za tolik let stále takto zajímavé..... Snad jen závěr jsem čekala trošku jiný.
Druhý díl mě zaujal možná o něco víc. Snad že je oproti prvnímu dílu víc vyrovnaný a nestřídají se nudné pasáže s těmi třeskutými tak výrazně a okatě.
Každopádně série o poslední aristokratce je určitě tou pravou volbou, pokud hledáte knihu na "obyčejný" relax.
Nejslabší kniha série, ale je to dáno formou. Jako vždy, i tady jsou některé povídky velmi povedené a propracované, u jiných jsem jen čekala na konec.
Každopádně za Marsovskou minutu klobouk dolů.
(SPOILER) Líbilo se mi, že se autorka tentokrát pokusila jít jinou cestou. Poslední díly série mi přišly prázdné a až moc křečovitě se držely stále stejného zajetého vzorce. Tato knížka tak byla příjemným vybočením z už trochu nudné řady.
Z negativ... Jako obvykle tedy mohla autorka příběh cca o 100 stran zkrátit a zbytečně se neopakovat ve smyčkách,které děj nikam neposunuly a jen opakovaly již řečené. Ale to asi k autorce patří. A konec bych si představovala méně melodramatický.
Na jednu stranu knížka splnila očekávání. Je to zkrátka prohlídka míst, kde se natáčely různé filmy, pohádky nebo seriály. Na druhou stranu mi hodně vadilo, kolik různé vaty a nesmyslných odboček bylo v textu. Jako kdyby se autor neuměl rozhodnout, jestli chce vykládat příběh místa, filmu nebo jednotlivých herců. A tak skáče od jednoho ke druhému, "jak mu to slina na jazyk přinese", až je z toho hodně rozpačitá směsice textů, které pohromadě drží jen opravdu velkou spoustou oslích můstků. Asi jako kdyby to vyprávěl děda Abe ze Simpsonů. :-D
Není to špatná kniha, ale na tohle téma už jsem zkrátka četla lepší. Kdo scifi moc neholduje, asi se mu knížka bude líbit, fanoušci tohoto žánru bohužel poznají zdroje inspirace až moc dobře.
(SPOILER) Zvláštní kniha. Nebyla jsem si jistá, o čem má být, když jsem četla anotaci. Nejsem si jistá, o čem měla být, když jsem ji dočetla.
Sci-fi to rozhodně není.
Psychologický román to není.
Romantický příběh z červené knihovny to není.
Pohodové čtení na dobrou noc to není.
Napínavé čtení, které nutí mozek přemýšlet nad souvislostmi, to taky není.
Opravdu nevím, jaké emoce kniha měla vlastně vzbudit.
Ke zmatení asi dopomáhá i nesmyslně zvolená forma vyprávění, která mi nesedla od začátku do konce. Hlavní hrdinka byla nesympatická, hloupá, jednala bezdůvodně, často nijak, z kdovíjakého důvodu se vykašlala na svého syna, pak toho údajně těžce litovala, ale dál se spokojeně rochnila v opakování toho, jak lituje, že ho opustila. Když se jí konečně splnilo její životní přání, kvůli kterému opustila syna i rodinu, vyřeší to zbabělým útěkem a následným "romantickým" smutněním a hledáním zbytků své životní lásky v moři nekonečna.
Kloudné příběhy jsem nenašla ani u mimozemšťanů, ani u popisu planet nebo politického uskupení. Překvapivý závěr se tak "nenápadně" naznačoval od prvních stránek, že když k němu skutečně došlo, bylo to už jen trapné opakování dávno řečeného.
Případným dalším čtenářům doporučuji knihu zkusit, ale pokud vás neosloví po prvních deseti stránkách, nemá smysl zkoušet číst dál, nic jiného se v příběhu nedozvíte.
Weir asi neumí napsat vyloženě špatnou knihu. I tahle se dobře četla, příběh rychle ubíhal a využívala jsem ke čtení každou volnou chvilku. Jen těch technických pasáží bylo trochu moc.
(SPOILER) Kniha trochu doplácí na to, že je pokračováním série. Jak už to tak bývá, první kniha se může chlubit nadšením z objevování nového světa. Poslední kniha bere dech jak to celé dopadne (mluvím samozřejmě o dobrých sériích). Ale prostřední kniha/knihy musí udržet čtenáře v zájmu, rozvinout dříve řečené, posunout děj dál, ale vlastně nic neprozradit...
Bennett ale zkrátka umí. Pravda, některé "převratné" změny v ději nebyly až tak hrozně převratné a trochu mě štvalo to přešlapování "možná je to tak, možná jinak, hádej čtenáři", a technika skribování už v některých momentech přesahovala mé schopnosti chápání. Ale i tak je to pořád ten perfektní příběh, jaký od tohoto autora očekávám. Rozhodně se těším na další díl, zejména na Valerii. A doufám, že Krasedés předvede ještě o něco víc a teď to byl jen rozjezd.
Přiznám se, že jsem udělala stejnou chybu, jako asi většina lidí, kteří se k této knize dostali. Čekala jsem, že knihu napsal Belmondo-šašek. Tak, jak ho známe z jeho nejslavnějších filmů. Že bude plná třeskutého humoru až na hranici vkusnosti, možná sem tam protkaná nějakou tou avantýrou.
Jenže Belmondo v době, kdy knihu psal, už dávno nebyl "Zvíře" nebo "Muž z Acapulca". Byl to starý člověk, který vyprávěl tak, jak mu to vzpomínky přinesly na mysl. Ne vždy na sebe navazují, ne vždy jsou vtipné nebo veselé.
Tomu odpovídá i audio podoba. Ani Jiří Krampol už není žádný mladík a myslím, že načtení knihy se ujal adekvátně a velmi dobře.
Podle mě existují tři slova, která vystihnou celou knihu. S jejími klady i zápory. Vzpomínky starého muže.
Kapitoly jsou krátké, takže kniha rychle ubíhá a pokud člověk narazí na nezáživnou pasáž, dá se díky krátkému rozsahu vydržet. Těžko říct, proč je kniha označena jako cestopis, když 90 % prostoru je věnován osobním pocitům autora, jeho myšlenkám a historkám dalších lidí. Cestopis nebo místopis zabírá pak jen zbylých 10 %. Navíc jako bedekr by kniha byla dost k ničemu, s ohledem na to, jak nesmyslně jsou za sebou řazeny jednotlivá místa.
Sem tam se ale čtenář může i zasmát, takže nakonec kniha slušný průměr.
Jen tedy výraz "Nisánek" je asi tak úžasný a roztomilý jako "mimísek" a křečovitá snaha o fórek zkrátka ani tady nevyšla.
Je to zvláštní, horory a duchařiny nemám ráda. Ale autorka mě něčím oslovila a ráda se čas od času začtu do některé její knihy.
Doufám, že toto je opravdu závěr celé série, protože s přibývajícími díly se každý nový čte hůř a hůř.
Nemohu říct, že by mě Zkáza Ďáblova akru nebavila, ale nedokážu se už do příběhu ponořit tak, jako u prvních dílů.
Taková příjemná kniha "o ničem". Příběh tří dětí, které spojuje jen to, že se nějakou shodou okolností sešly v jedné třídě. Jejich pohled na svět v dobách dětství a setkání po letech na třídním srazu.
Žádné drama nečekejte, pokud chcete oddechovku, u které nemusíte namáhat mozek a jen si užívat plynutí děje, pak vřele doporučuji.
Některé pasáže byly opravdu zajímavé. Ale celkově mi kniha přišla jako "10 důvodů, proč nikdy nechodit ke cvokaři". Možná to byl účel, kdo ví. :-)
Dokonalé zakončení série. A opět jako vždy, ty části, které mi nejvíc zpočátku lezly na nervy, byly ty nejpodstatnější pro děj druhé poloviny knihy.
Snad se dočkáme i audio verze, protože Vasil Fridrich a Jana Stryková první díl trilogie načetli skvěle a příběhu dali další plusové body.
První třetina knihy je úžasná, vtipná a častokrát jsem přemýšlela, zda je myšlena vážně, nebo jde o satiru ala Saturnin. Další třetina se pak bohužel plácá někde mezi laciným škvárem seberozvoje, snahou šokovat za každou cenu a hroznou nudou. V poslední části se naštěstí objeví dalších několik vtipných momentů, které celkový dojem z knihy nakonec udrží v rovině lepšího průměru. Čtvrtou hvězdičku dávám za příjemné audio zpracování se skvělým vypravěčem.
P. S.: (SPOILER) Konečně někdo naplno řekl, že za všechno zlé na světě můžou matematici a statistici. :-D
Hodně složitá kniha. Některé pasáže trochu přesahovaly moji schopnost představivosti a obecně nemám příliš v lásce téma tajných služeb a špionů, což mi požitek ze čtení mírně kazilo. Jistá "překvapivá odhalení" jsou dost jasná velmi brzy, ale i tak je to další série, kterou si zkrátka musím přečíst celou. Už se těším na další díly.
Ironie, mírný cynismus a schopnost s humorem komentovat absurditu všedního života. Co víc si lze od pěkné oddechové knížky přát? Krátké kapitoly v podobě úvah a zápisků z deníku dodávají příběhu spád a umožňují rychlé čtení. Někdy jsou popisované příhody vtipné, jindy si jen řekněte "všude je to stejné" a občas je protor i k tomu, aby se čtenář zasmál od srdce a nahlas. A velké plus za závěr, který se dokázal vyhnout jak "filmovému" zakončení, tak i nesmyslům z červené knihovny.
Tuto knihu si zkrátka buď zamilujete, nebo ji stěží dokážete dočíst.
Protože jsem ryzí cynik a člověk naprosto přízemní, duchovní a seberozvojový potenciál knihy mi zůstal utajen. Nicméně i tak to bylo příjemné čtení. O jednu hvězdičku dávám méně jen proto, že "nečekaný" závěr pro mě až tak nečekaný nebyl a propojení jednotlivých postav mi spíše vadilo.