Kexina komentáře u knih
(SPOILER) Myslím, že se kniha nijak nevymyká standardu dalších podobných. I zde najdete klasické opakování "omezte dětem mobily, dejte jim svobodu a zodpovědnost, projevujte jim lásku, dopřejte jim pohyb". Malé plus dávám za kapitoly o čtení a hudbě, což je asi jediné, čím je kniha aspoň trochu výjimečná. Její přečtení sice není ztráta času, ale nějaké velké obohacení taky nečekejte.
Docela příjemná milá kniha. Některým pasážím jsem se i nahlas a od srdce zasmála a celkově bych řekla, že se mi kniha líbila. Ale... pokračování už číst nebudu, myslím, že stačilo.
Předchozí pokračování známého příběhu mě docela zklamalo, k této knize jsem tak přistupovala se značnou nedůvěrou. Možná i proto se nakonec četla lépe a přišla mi i lepší, než první kniha. Důvodem může být i to, že se autor už tak křečovitě nesnaží kopírovat Jirotku a víc si dovolil rozvést příběh podle svého. Co knihu ale sráží do horoucích pekel, to jsou naprosto příšerné ilustrace, které požitek ze čtení vyloženě ničí.
Rozhodně nejslabší z knih, které jsem od autorky četla. Od začátku do konce nic víc, než jedno velké klišé. Ale zhruba od poloviny knížky je možné příběh přijmout jako parodii na podobné béčkové (céčkové, déčkové...) knihy a filmy, a pak je čtení docela legrace.
Řekla bych, že jde o typickou literaturu pro ženy. Děj i konec si vcelku snadno odvodíte z prvních pár stran a občas se můžete těšit na nějakou drobnost, která předem jasný plán více či méně obohatí.
Autorka se drží až se sveřepou důsledností postupů a linie, které stanovila v první knize, pouze změnila prostředí a jména postav, takže žádné velké překvapení se nekoná.
Ale jako nenáročné čtení, proč ne - čistý průměr.
Pro nás, co vyrůstali v 90. letech je to docela hezká vzpomínka na dětství, u které si člověk může říkat taková ta klišé jako "Jo, přesně... To bylo něco." Ale jinak čistý průměr.
Knížka zaujala názvem, obálkou i popisem, ale nakonec jsem z ní měla pocit lehkého zklamání. Některé pasáže jsou vtipné a člověk se pousměje, jak trefně je autor popsal. Celkově je ale text přehuštěný, plný zbytečných podrobností, nesmyslných odboček a nicneříkající vaty. Písmo a řádkování namačkané na sebe plusové body taky nepřidají a těžkopádnost textu jen zhoršují.
Své čtenáře si kniha nejspíš najde, ale pokud nezaujme prvních pár stran, nemá smysl ve čtení pokračovat a doufat, že to pravé bude v textu někde dál.
Ne, že by to byl špatný příběh, jen stejný jako všechny ostatní. Člověk doslova věděl dopředu každý další zvrat a dějovou linku.
A docela mi vadila ta čecháčkovská mluva "cejtil jsem, že jsem jinej".
Akta Themis byla jednoznačně jedna z nejzajímavějších sérií, které jsem četla. Poslední kniha bohužel ani zdaleka nedosahuje kvalit svých dvou předchůdkyň. Nápad, že za vlastní problémy si může lidstvo samo, je dobrý, ale jak vidno nevystačilo na takové množství stran. A tak bylo potřeba děj nastavovat, ať už dějovou linií o složitosti vztahu otce s dospívající dcerou, dlouhými a nudnými rozbory politické situace a motivace jednotlivých postav, nebo alespoň protahování pasáží, jejichž vývoj byl předem zcela jasný a sám o sobě by nezabral více než tři čtyři kapitoly.
Příběhu chybí svižnost a ruku v ruce s tím ztrácí čtenář i touhu po přečtení dalších kapitol.
Konec naznačující možné další pokračování pak spíš než napjaté očekávání vyvolá v čtenáři otázku, zda o pokračování vůbec stojí.
Názorná ukázka, proč člověk nemá po určitém časovém období chodit na třídní srazy a scházet se s bývalými kamarádkami.
A taky názorná ukázka, že by člověk neměl chtít pokračování příběhu, který četl jako puberťák.
Knížka o závislosti, která sama vyvolává závislost.
Kdyby to šlo, dala bych rozhodně více hvězdiček, než 5. I když je kniha původně určena mnohem mladšímu čtenáři, než jsem já, ničemu to nevadí. Zapomenout při čtení na čas není problém, občas jsem se vrátila do reality až v ranních hodinách a kdyby mi to někdo nabídl, Erebos bys si ujít nenechala.
Mírné zklamání jen z konce. "Hlavní" postavu bylo možné identifikovat krátce po půlce příběhu ( i když je motiv dlouho neznámý) a závěrečná, trochu víc přeslazená, kapitola mi zrovna moc k příběhu nepasovala.
Čekala jsem něco jiného a styl psaní mi dost vadil, takže jsem si knihu neužila. Bylo tam pár míst, kde jsem se od srdce zasmála, ale celkově je kniha slabý průměr.
Obvykle dávám přednost literatuře "o něco" náročnější a když mi do sbírky přibyla tato kniha, nijak odvázaná jsem z ní nebyla. Ale musím uznat, že nebyla tak špatná, jak jsem očekávala. Když pominu několik zápletek a kapitol, které jsou už opravdu moc, může to být docela příjemné čtení na dovolené. Takže až budete na pláži, dejte si drink, vypněte mozek a hurá do čtení. :-)
Skvělá kniha, kterou, kdybych mohla, přečtu jedním dechem. Trochu zklamal konec, který je na mě moc "clarkovský", ale i tak super. Jdu se podívat, jestli je seriál aspoň z poloviny tak dobrý. :-)
Nazvala bych to kniha dvou extrémů, i když s trochou nadsázky.
Na jednu stranu je i v minimálním počtu stran docela dobře zachyceno trápení, odcizení a pocit "k ničemu, všichni mě odepsali" prožívané během mateřské.
Na druhou stranu, jak už zde bylo vytýkáno, je linie alkoholismu dost hodně zkratkovitá (alkoholismus nevzniká takto rychle, pokud by hlavní hrdinka skutečně tolik vypila, nebyla by schopná se postarat o dítě, navíc tak, aby si toho nikdo nevšiml atd. ) a konec je jasnou snahou o happy end bez reálného podkladu (kolikrát si skutečný alkoholik řekne "dneska/zítra s tím končím"?).
Ale přesto se kniha čte dobře, příběh pokračuje svižně a na jeden večer se knížkou zabavíte.
Příjemný, i když možná pro někoho "příliš obyčejný" deník jednoho spisovatele, který je zároveň fanda běhání. Kdo od toho čeká víc, ten je asi zklamán. Kdo ke knížce přistoupí jen jako k deníku, najde v ní dost zajímavého.
Zpočátku trochu zmatené sledování více dějových linií, navíc vykládané "jen tak u kávy kamarádce". Ale pokud tuhle fázi překonáte, velmi rychle se v ději zorientujete a knížku si zamilujete. V některých momentech jsem se musela smát nahlas, zejména některé poznámky na adresu Čechů, Prahy a vůbec naší republiky neměly chybu.
I když vím, že v příběhu byl podstatný, přeci jen mě dost zklamal příběh Jaromíra, takže za něj hvězdičku dolů, jinak by to bylo za plný počet.
Zajímavá sonda do neobyčejných příběhů obyčejných lidí. Každý z nich byl něčím zvláštní a zajímavý, ale nejvíc mě zaujal asi příběh "údernice" Jarmily. Možná by nebylo na škodu občas třeba do škol pozvat i lidi, jako je tato paní. Aby si ty děti nemyslely (pokud už mají ponětí o tom, že nějaký komunismus byl), že to byla doba, kdy se zavíralo na potkání (aniž bych skutečně stíhané nějak teď chtěla dehonestovat), ale že tu žilo hodně lidí, kteří prostě dál žili svůj normální život a třeba měli i své ideály a chtěli pro ně taky něco udělat.
Asi to není zrovna kniha knih a občas jsem zvažovala, zda je určená pro děti, nebo pro dospělé. Ale nemohu dát méně než plných pět hvězdiček - čistě z toho důvodu, že jsem knihu přečetla doslova na jeden zátah a u některých pasáží jsem se smála jako už dlouho ne.
Zejména povídku věnovanou Popelce z celého srdce doporučuji, i když patří mezi ty nejkratší, které v knize najdete.