kiraa komentáře u knih
Přečteno i s pětiletou princeznou. Milý, pohádkový příběh s trochou napětí. Ustrašený strašidlo je bezva myšlenka, určitě se v něm najde i plno malých kluků a holčiček, kteří v sobě řeší také nějaké strachy, a nebo mají pocit, že je v životě často provází samota. Samozřejmě pohádka jak jinak než s dobrým koncem, ale i krásnou myšlenkou.
Po několika letech se mi stalo, že jsem knihu nedočetla. A to je co říct, protože na konec se prokoušu i v případě, že mě čtení až tak úplně nebere, prostě věřím do poslední chvíle v obrat k lepšímu. V tomto případě jsem musela knížku odložit z důvodu, že mě vyloženě deptala. Zejména první příběh, ten byl tak strašně "těžký" a bolestivý, že mě úplně odboural. Doslova ze mě Petra Soukupová vysosala pozitivní energii a optimismus. Nedočteno, tudíž nehodnotím.
Jedním slovem skvělý. Thriller to asi úplně není, mrazivý už vůbec ne, ale nakonec ne vždy musí padat hlavy a krev stříkat až ke stropu. Amber, to je prostě kukačka jak vyšitá a Daphne malá žížalka, ale i ty se občas začnou kroutit.:)
Jejda, to bylo dlouhý jako tejden před vejplatou. Do středy tak nějak se zápalem a v neděli jsem už šoupala nohama jako starej úderník po šichtě v dolech.
Záměrem měl být asi šokec na konec, který byl stejně od půlky jasný jako měsíc na obloze a ještě k tomu ta děsně vykonstruovaná zápletka. Jako věrohodnější se mi jeví i ten klobouk kouzelníka Pokustóna.
Příjemný, lehký, svižný a snadno stravitelný čtení. Žádnej spletenec osob ani překombinovaná zápletka. Tady se prostě nezamotáte, pokud tedy k tomu nevymlasknete třeba litr bílýho (vlastně já i daleko míň :) Za mě spokojenost, usínalo se mi fajnově.
Celý děj je sice jedno velké, růžové sci-fi, ale co na tom. Pravda je, že mě hlavní hrdinka Sasha trochu iritovala. Protože být megakrásný, mít porcelánovou pleť, ale i geniální talent na fyziku a vesmírné teorie, tak to už vnímám vyloženě jako boží nespravedlnost. Ale třeba se pletu, můj problém, že si ve své omezenosti vybavuju jen paní Drábovou a Marii Kyrý. Takže pěkný čtyřky za čtivost, jedna hvězda mínus za brutální pokles mého sebevědomí. :)
Čekala jsem jiný grády. Příběh byl hodně předvídatelný, trochu překroucený (na můj vkus až moc) a jestli většinu dojal, rozlítostnil, či vyvolal jiné bouřlivé emoce, u mě tomu tak nebylo. Prostě objednáte si steak a dostanete fašírku.
Příběh, který se nečte snadno. Drsné, beznadějné, zejména, co se týče neuvěřitelné brutality a bezcitnosti vůči těm nejvíce zranitelným ... dětem, nemocným a starým lidem. Bez slitování, soucitu, lidskosti. Mám za sebou více knih na toto téma, kdy jsem byla přesvědčena, že už nemůže přijít víc. A přesto jsem si z toho všeho kecla na zadek. Obdiv pro Violu, která dokázala navzdory všemu, co prožila, vstát a jít dál.
Přečteno ... 3x hurá.
Pro ty kterým nevadí, že se celých 264 stran vůbec nic neděje, nic se nestane a na poslední straně věta ... "konec první části" (která se ještě zřejmě nezačala psát). Kdo chce ušetřit, přečtěte si v knihkupectví anotaci a přesně to v rozvláčnější verzi v knize najde, nic víc. Bez děje, bez zápletky, bez vtipu ... zejména ten šel asi na výlet. Za druhý díl zcela jistě ušetřím.
Jedním slovem dokonalost. Vím už dávno, že dobrý knížky nepotřebují reklamu a čtenáře si najdou samy. Příběh, který je fantazií, ale inspirován skutečnými událostmi a polským lékařem, který zasvětil život židovským dětem a pro které aniž musel, obětoval svůj život. Ač je kniha psaná z pohledu dítěte a určena pro mládež, věřte, že vás dokáže dokonale vyždímat. Alespoň u mě tomu tak bylo.
Nesdílím všeobecné nadšení. Příběh mě neohromil, nerozlítostnil, ale hlavně nebavil. Vyloženě jsem se dokodrcala na poslední stranu. Oba příběhy, jak z minulosti, tak současnosti mi k sobě neseděly a zejména ta novodobá bojovnice za svůj obraz mi byla tak neuvěřitelně protivná, že jsem si přála, aby jí už ten Belmondo s konečnou platností kopl do zadku. No, a to asi neměl být záměr. Ač mám Moyes ráda, dám si pár "knížek" oddech. Hodnotím jako podprůměrný příběh "harlekýnovských" pisálků.
Příběh svým způsobem zvláštní, zejména co se týče střídání kapitol "předtím" a "potom". Ale to nic nemění na tom, že jsem se nechala vtáhnout do děje a čekala na ten překvapivý závěr, který byl zmiňován v předchozích komentářích. Je fakt, že nějakou "levou" jsem malinko tušila, ale, že až tak "levou", tak to jakože úplně ne.) Každopádně čtivá, příjemná prvotina, která si u mě místo na polici našla.
Myslím, že s koupí jsem až tak úplně neprohloupila. Svým způsobem je příběh originální a vymyká se podobným knihám ze stejného ranku. Poťapaní jsou dle mého úsudku všichni aktéři, jejichž poťapanost postupně graduje. Maličko jsem byla napnutá i když ne úplně jako kšandy, a taky jsem se trochu bavila ... kdo by si ve finále pomyslel, že zrovna nájemní smlouva a pravidla užívání bytových prostor mohou být až taková prdel. :)
Má již třetí a zatím bohužel poslední od A.M. A opět jak jinak než za plný počet. Velký respekt a klobouk dolů před touto dámou, kterou považuji za velký objev a literární eso. Příběh obyčejných lidí a obyčejných životů sepsaný neobyčejným způsobem. Příběh, který striktně nevymezuje člověka jako zcela kladnou nebo naopak zápornou bytost. Nikdo takový na světě není. Ukazuje jasně, že v případě nátlaku, slabosti, nedostatku vnitřní síly a strachu o své blízké může každý chybovat a ublížit aniž by si něco takového přál. Jsem nadšena stylem a lehkostí s jakou je čtenář provázen životem celé rodiny, hlavní postavy Václava a vlastně ani na konci (na rozdíl od jiných) nejsem právě touto osobou znechucena ...
Žánr, který nečtu moc často, ale pokud se k němu uchýlím, tak jsou to právě knihy S.K. Zřejmě nikdy již nebude překonána první "šopaholička" Becky, ona byla zabiják, se kterým jsem usínala i ve tři ráno a zřejmě navždy bude praštěná Becky tou nejlepší. Ale ani ostatní knihy (a že jich bylo) mě nikdy vyloženě nezklamaly. Až tedy tato, která není ani vtipná, ani příjemně romantická, ona je prostě trapná. Něco jako křeč a ty já nemám ráda. Snaha být za každou cenu vtipná nakonec vyústí v to, že vám postavy začnou být těžce protivné, děj se na hony vzdaluje realitě a vy se prostě těšíte až se dokodrcáte na poslední stranu a knížku šoupnete do bazaru.
Občas to tak bývá, že očekáváte wau a nakonec je z toho hmmm. :) Nejsem až nějakým přehnaným kritikem, ale toto opravdu není kniha, která si zaslouží můj příbytek. Ne, že by mě až úplně nebavila, ale na druhou stranu po přečtení také nic nezanechala. Všechny postavy se chovaly poněkud divně, dá se říci trochu jako magoři a ani jedna z nich nebyla blízká mému osrdečníku. A já ráda někomu fandím. Ať je to vrah, oběť nebo šílený vědec. Ale tady z té party pomatenců mi to tak nějak prostě nešlo pod nos.
Průměr. Asi tak bych zhodnotila tento knižní počin. Nic, co by mě posadilo na zadek, ale na druhou stranu ani nenudilo a nemusela jsem se nutit k otáčení listů. Jinak pro mě svět naprosto vzdálený. Svět velkého byznysu, obchodních "zabijáků" s kamennou tváří, dokonalých tváří i těl, kde není prostor pro emoce, city ani opravdový vztah. Svět, kde peníze a majetek hraje prim a člověk bez postavení a přiměřeného konta je nulou, které je lépe se vyhnout nebo se zhnusením překročit. Ani jedna postava mi nebyla blízká, nicméně určitou zajímavostí byli hlavní hrdinové obdařeni, byť většinou v tom negativním smyslu.
Proboha, co to bylo? Už po pár stránkách jsem zjistila, že jsem jednoduše sáhla vedle, koupila v letu a následně byla ztrestána skoro 400 stranami. Dobře mi tak, prostě už nejsem náctka, kterým je čtení určeno. Ne, že bych občas na zklidnění nesáhla po nějaký "lav story", ale toto byl příšerně naivní brutál. Celý jsem to vnímala jako bych snědla tři pytlíky těch hnusných růžových marshmalow a dorazila se kýblem marmelády z Lídlu. Celá pinkstory vyvrcholila na posledních pěti stranách popisem milostného aktu. A to byl tedy masakr motorovou pilou, po kterým mi fakt nevlhly oči ani nic jinýho. :) Syd dostala od toho svýho bambuly na hlavu sluchátka, potom se frajer začal pohybovat "proti mně ... ode mě ... do mě ... ve mě" a taky neustále brečela. Ještě měl ten chudák handicapovanej začít slyšet, tak jsem tomu napálila bez jediný výčitky odpad jak vyšitej. Pěkná jedna za výbuch smíchu ve finále. Prostě borec nakonec. :)
Jsem na vážkách s hodnocením. Na jednu stranu má příběh silnou výpovědní hodnotu, a na druhou je hodně těžký na čtení a není pro každého. Reese se zaměřuje na své pocity, stavy duše a myšlenky, ať ve stavu zoufalství, beznaděje či apatie. Beru v potaz, že nebylo asi vůbec jednoduché z dochovaných zápisků a deníku učinit celek. Přesto považuji toto svědectví za velmi cenné a jedinečné. A je úplně jedno, jestli dotyčný byl Rus nebo svobodník wehrmachtu Willy Peter Reese.
Příjemné letní osvěžení, svěží bonbónek s příchutí mentolu. Nehledejme životní moudra, pojďme se bavit, trochu bát, ač se to celý někdy může zdát i malinko přitažený za vlasy. Nakonec sklep vymalovaný na červeno, kdo z nás ho má, že. :)