kiraa
komentáře u knih
Jedna z pěti
Dagmar Digma Čechová
Úplně nejvíc co mě docela štvalo, byl chaos v těch potenciálních bokovkách pana Patrika. Do půlky slepičárna, se kterou jsem se chtěla už nadobro rozloučit. Edita jako hlavní postava pátrala mezi kámoškami, která že to našla útěchu u pana domácího. Holky neustále jedna u druhý pily kafe a nebo se nalejvaly jako carští důstojníci. V druhý půlce už jsem se trochu chytla nebo spíš asi zvykla. Konec byl tedy úplně, jako že nevím co napsat :) Dalo se to, ale od dámských klubů si dávám pauzu :)
Síla hlasu
Martin Rousek
Oskar. Kluk, kterýmu u kolíbky nestály sudičky, ale sám čert. Dítě, který už jako mimino od smrti zachránil zvonek nespokojených sousedů. Násilnický otec, feťák a alkoholik. Matka to samý v bleděrůžovým, citově chladná a nepřátelská osoba. I tak celý dětství Oskar prahne po její náruči nebo obyčejným pohlazenī. Nikdy se tak nestane. Už na začátku bylo víc než jasný, že Oskarův život bude boj. Boj na život a na smrt člověka s velkým potenciálem, ale víc než špatným startem. Celou dobu čekáte, jestli se ta ztráta několika dlouhých let vůbec dá dohnat. Strhující příběh jednoho zatracenýho a bohem zapomenutýho kluka.
Dál nechoď!
Václav Křivanec
#audio#
Honička berounských a pražských kriminalistů po šílenci, kterej posílá oběti na onen svět pro mě obzvlášť trýznivým způsobem. Série vražd, kdy ti chudáci si nedobrovolně lítají jako holubičky. A tak i končí jedno randíčko. Pád ze skály, který se jeví zpočátku jako dobrovolnej odchod láskou zasažených “týnejdžrů”. Nicméně další skokan už na experimentátora v letu bez padáku nevypadá. Policejní tým jsou takzvaně normální lidi, žádní pochodující androidi, kteří mají místo mozku Wikipedii a ani typově nespadají do kategorie Mr. Olympia. Svižný, rychlý čtení, který se mnou brázdilo silnice. A to já jen tak vypalovačky z Blaníku za nic neměním. :)
Cesta do blikajícího pekla
Šárka Andrlová
Milena a její cesta. Z bláta do louže a odtud šipkou až na dno silážní jímky. Z poklidnýho, rodinnýho života se během pár měsíců ocitá ve světě začouzených, zaplivaných heren s podivnými “kámoši”, ztracenými existencemi a nejvěrnějším, věčně hladovým parťákem. Blikající bednou. Zpočátku polyká stovky, na konci statisíce. Konec zaměstnání, nebankovní úvěry i vybraná kasička syna Jendy. Ač si Milena myslí, že má stále vše pod kontrolou a kdykoliv s tím může seknout, opak je pravdou. Většinou prohrává vše a v peněžence jí nezbývá ani na rohlíky k večeři. V jednu chvíli je ochotna prodat i samu sebe. Patologicky psychicky závislá Milena byla klasický učebnicový příklad. Výhry, prohry, zoufalství. Z části autobiografický příběh. Varující, chvílemi zoufalý a nepochopitelný, ale jako čtení kaviáry s toustem :)
Co mi život přichystal
Věra Řeháčková
Ještě jsem s paní Věrkou nešlápla vedle. Každá její knížka je naprosto návyková a přečtení se stává otázkou hodin. A to já nejsem žádnej závodník F1 :) Příběh Milady je průřezem jejího téměř celého života až do současnosti jako ženy v důchodu. Laskavá bytost, která bere jako samozřejmost, postarat se o druhé. Manželka a hlavně máma třech synů, pro které by obětovala život. Děti, které jí přichystají nejen radosti, ale i těžké rány. Milada životní boj nevzdává, ač čelí tomu nejtěžšímu, co jako máma může ve svém životě zažít. Kdo nečte, tak začněte, a třeba zrovna s touto dámou. Garantuji, že už nepřestanete. Kloubouček, paní Řeháčková.
Béďa, povolání syn
Alena Vitásková
Dallas po česku a taková “normální “ rodinka Klanova. Rodinný impérium, který řídí despotickej Oskar. Šéf, kterej má jedinou starost. Jak nepřijít o poctivě nakradený miliardy. Miliardy získaný ze zmanipulovaných restitucí a “slavný” privatizace. Zbytek rodiny včetně neschopnýho a nepříliš inteligentního čtyřicetiletýho vnoučka Bedřicha, by dědečka (rozuměj dědka plesnivýho) ráda viděla za duhovým mostem. Jediný co všechny trápí je závěť a nedej bůh, aby dědka napadlo něco poslat třeba hladovějícím sirotkům do Afriky. Život všech v luxusu, exotický dovolený, šperky ani hodinky v ceně nových bouráků kupodivu nepřináší nikomu úplně fajnovej život. Každej se třese jako drahej pes, jen aby někdo neměl víc. Přetvářka, patolízalství a falešný úsměvy adresovaný velkýmu Klanovi. Tragikomickej příběh i hořkej konec jednoho zestárlýho byznysmena. Konec, kterej by nikdo nechtěl. Pokoj ve starobinci a s jedinými návštěvníky. Hejnem holubů na oprejskaným parapetu.
První chyba
Sandie Jones
Knížka ze šuplíku, kde už tak nějak dopředu víme. Šuplík, kde nebudu hodnotit věrohodnost a kde jsou postavy buď andělský duše nebo psychopati. A naivky. Což tady platí dvojnásob. Dvě ženský a mezi nima chlap, kterej miluje “love” víc, než kdy miloval tyhle křehký květinky. Naivní Alici, která má našlápnuto spadnout do kontokorentu hlubšího než Macocha a Betynu, která už v něm skončila. Bytost, který mozek odjel na výlet. Bez ní :) Ale jinak na druhou stranu to číst chcete, že jo. Někdy si prostě i můj mozek chce jen tak plout a čekat, kdy toho vystajlovanýho Alana Delona někdo vezme lopatou po zádech.
Promrzlá volavka
Veronika Francová
Úžasná knížka zejména pro nejmladší a začínající čtenáře. Krásný a neuvěřitelně čtivý příběh. Tak se i stane, že naše druhačka přečte za večer čtyřicet stránek. Žádné složitosti, jednoduchý text a přitom tak úžasný děj. Takhle se získává láska ke knížkám. V patnácti už to totiž jde docela blbě. Tak Veroniko, my už čekáme na další.
Vzali mi i dítě
Věra Řeháčková
Údajně vystavěno podle skutečnosti. Život Vaška by se dal nazvat sjezdem divoký řeky. Od malýho kluka až po dospělost. Sám se víc než míň choval jako pěknej smrad a ultrasobec. I to byl jeden z důvodů, proč rodina Tomkova dosáhla toho čeho dosáhnout chtěla. Zlo nelze odstranit zlem a tady si zloba a pomsta doslova podávaly ruce. Nejsem zastáncem toho, že by měl člověk rejt rypákem v zemi. Ale umět se zastavit, nadechnout a na pár minut zapojit mozek, má leckdy větší šanci na úspěch než rovnou někomu, obrazně řečeno, nakopat zadek . Ne, Vašek nepřitahoval průsery, on jim šel cíleně naproti. Já ho v podstatě politovala asi až na posledních deseti stranách. Prostě to byl materiál stejně jako bába, dědek i Karel Tomkojc :)
Paní Věrku mám ráda stejně jako karamelovej větrník. Ten taky vždycky zbodnu rychlostí světla :)
Drak spí
Michaela Klevisová
Česká detektivka z jihočeský vesnice. Žádný uřezaný uši ani údy nečekejte. Děj se točí kolem pár obyvatel, kteří si vidí i do ložnice a každej ví o každým všechno. Nebo skoro všechno. Takový trochu slunce, seno, jahody, jen s tím rozdílem, že na takovou malebnou prdel světa je těch mrtvých děvuch trochu moc. I když vlastně jen dvě a v rozmezí několika let. Pomalu ale jistě se z dobrých tetek a strejců stávají křiváci, pokrytci a závistivci až na půdu. Možných pachatelů na výběr moc není a sympatická mi nebyla ani židle u stolu.
Skvělý čtení a já po docela dlouhý době zjišťuju, že Češi psát umí. Kam se hrabou všechny ty mrazivý, těžko uvěřitelný severský slátaniny.
Dokonalý zločin
Helen Fields
Tak asi takhle. Já mám tuhle sérii fakt ráda, ale začínám mít pocit, že už vaříme trochu z vody. Určitě vymyslet novej příběh, neopakovat se nebo nekopírovat, je šichta. Ale toto. Chápu, že na klasickou domácí zabijačku, kdy frajer flákne svojí starou pánvičkou z Tescomy, se asi davy nelákají. Ale uškvařit toho chudáka ušatýho, japonskýho tak, že mu někdo nacpe penis do toustovače? Jsem zděšena. Víc než Mirka :) Maličko mě nebaví ani to vztahový martyrium mezi inspektorem a šéfinspektorkou, páč tuším, že to sbližování má jedinej důvod. Jít do další knížky a čekat, že jednou si to “lavjů” řeknou. No nic, chtěla jsem dělat k večeři tousty, ale asi pomáznem chleba se sádlem a cibulí, protože i na ten párek mě přešla chuť :)
Poslední nadechnutí
Václav Křivanec
Prožila jsem si žaludeční neurózu a v noci svítila tak, že i Temelín blednul závistí .A taky došla k předsevzetí, hlídat si trochu víc záda až ponesu rohlíky z Alberta.
Dávala rady, jako, že “ ty náno, nečum do toho kukátka” a “kristepane neotvírej”!!! A ona šla a otevřela. Nervy a půl čokolády v zádeli … :)
Ou máj got . Jedním slovem. Paráda. Nadšena, že jsem objevila dalšího českýho borce, kterej strčí do kapsy nejednu přeceňovanou literární Star, která mrská jednu “zlatou pečeť” za druhou a ono to ve finále není dobrý ani na bramborovou mediali. Doporučuji i všem bezradným Ježíškům. Se zárukou, že nedostanou po Vánocích kotel.
Takže díky, Václave za skvělou krimi a druhý poděkování, i když trochu retrospektivně za Sambu v kapkách deště. Ta je nesmrtelná. Jako ta teta :)
Matkou na půl úvazku
Věra Řeháčková
Někdo dítě chce, má ho. Někdo chce a nemá ho. A taky někdo nechce a musí mít. Aby se neřeklo, aby chlap neremcal a popřípadě nepláchnul tam, kde ho mít bude.
IVANA. Úspěšná žena se závratnou kariérou na ministerstvu. Disponující tím opojným pocitem moci, ale i nemalými prostředky. Žádná socka, která jezdí mastnou tyčí. Brrr, z těch se totiž Ivaně dělá úplně šoufl.
ANEŽKA. Mimi narozený do zlatý kolíbky a nej bejváku v širokým okolí Brna. A tím to pěkný končí. Ivana s Anežkou vydrží sotva šest týdnů a prchá do svýho nóbl kanclu v Praze. Anežku přebírá hospodyně a chůva v jednom. Ivana se vrací do Brna jen na víkendy, tedy občas a s pocitem znechucení. Anežka věčně škemrající o máminu pozornost jí vyloženě nebaví. Takovej malej, otravnej šváb.
MOJMÍR. Úspěšnej podnikatel a otec Anežky, za kterou by dal život. Vidí, že je všechno špatně, jen není schopen Ivanu změnit a probudit v ní “mámu”.
Všechno má svůj začátek a konec. Život rozdá každýmu karty. Někdy dobrý, někdy špatný. Ale někdy ani esa a trumfy nemusí znamenat, že se ty kolečka v soukolí osudu nerozlámou úplně napadrť. Klobouček, paní Věro s talentem od Boha.
Smrtelný hřích
Markéta Harasimová
Pardon všem Gustavům, ale odteď už budu mít tohle jméno spojený s tím největším svinstvem. Erika je malá, veselá holka, který vstoupí do života zlo. Zlo, se kterým je sama. Ani vlastní máma ji nepomůže. Je naprosto netečná k volání o pomoc malé Eriky. Příběh je průřezem jejího neveselýho života až do dospělosti. Nemožnost navázat jakýkoliv vztah, dny i noci utopený v depresi a nakonec tentýž strach o svou sestru, která se narodí jako další nemilovaný dítě do týhle zparchantělý rodiny. To, že Erika nakonec vezme spravedlnost do svých rukou a Gustava prošpikuje nožíkem na steaky, není žádným vyzrazením děje. Tím to všechno vlastně začíná. Druhá Harasimová opět naprosto skvělá.
Kateřina Aragonská: Pravá královna
Alison Weir
Naprosto fantasticky popsán život z pohledu Kateřiny Aragonské, první manželky Jindřicha VIII. Od počáteční euforie a natěšení ze shledání s princem, který jí byl již od čtyř let předurčen, až po den, kdy vydechla naposledy. Z mýho pohledu byl Káti život boj a jeden nekonečnej smutek. Od patnácti let už nikdy neviděla rodný Španělsko, sourozence ani matku, kterou milovala. Realita byla taková, že vysněný princ Artur vůbec nebyl statným rytířem, nýbrž rachitickým a velmi nemocným šestnáctiletým dítětem. Její druhý manžel a bratr Artura Jindřich VIII. byla jiná liga. Statný, přitažlivý mladík, ale také o šest let mladší než Káťa. Dá se říci, že vše ztroskotalo na skutečnosti, že se nedařilo zplodit syna, následníka trůnu. Káťa neustále rodila bud mrtvé nebo z předčasných porodů slaboučké děti, které záhy nebo po pár týdnech umíraly. Zvládla to šestkrát, ale pouze s jedním přeživším dítětem. Bohužel dcerou. Pro Káťu to znamenalo začátek konce. Jindra se zbláznil do Anny Boleynové, její dvorní dámy (která také záhy skončila bez hlavy) a ze které i proti vůli církve udělal novou královnu Anglie. Káťa byla zapuzena, vykázána na nepříliš fajnovej zámek daleko od dvora a odtržena až do své smrti od svý jediný dcery. V té době již paranoidní Jindřich začal řádit a hlavy Kátiných příznivců lítaly jako pinpongový míčky. Káťa zemřela nemocná, a zlomená. Ani poslední přání na smrtelný posteli, vidět svou dceru Marii, nebylo ze strany šílenýho Jindry vyslyšeno. Konec jsem profrkala do kapesníku a došla ke zjištění, že se ty holky narozený v maštali a s prasetem u jednoho žlabu měly možná přece jen o chlup líp :)
Listopád
Alena Mornštajnová
Protože mám A.M. opravdu ráda a stále je pro mě literárním fenoménem, bojuju s její kritikou. Ale kristepane, co měl znamenat ten příběh? O.K., něco jako alternativní přítomnost, pokud by nebyl ten slavnej “samet”. Proč ne. Ale tohle snad nikdo nemůže myslet vážně. Já tu totiž “před” taky nějakou dobu žila. Pominu mizení nepohodlných lidí, pominu hromadný vraždění, pominu i ty dvacetiletý tresty za pár vět na veřejnosti. Co ale fakt nepominu, jsou ty šílený dětský domovy, který spíš připomínaly ubytování typu “ Pečkárna” a projekt Lebensborn. Zmatený, vyděšený děti, trvalé odebírání rodičům, ranní nástupy promrzlých malých chovanců přeříkávajících zpaměti nesmyslný pravidla, stejný uni oblečení i zděděný kabáty. A vrchol všeho despotický vychovatelky neváhající týrat děti v horký vodě. To jako fakt????? Nebylo to ideální, přesně tak jako není ideální lhát a překrucovat historii. Jo a pokud bych kdysi byla jednou z “tet” v děcáku, tak bych nebyla rozmrzelá, ale vyloženě nasraná.
Báječné nakupování o Vánocích
Sophie Kinsella (p)
A to jsem čekala, jak mě tahle knížka doslova vystřelí z bačkor. Houby s octem. Má oblíbená Becky Brandonová, rozená Bloomwoodová se nekonala. Ztratila se v nenávratnu. Pryč je ta potrhlá holka, která by zbourala státní rozpočet jen kvůli šátkům od Hermése. Šílená nákupčí se kterou jsem se tak neuvěřitelně bavila, se změnila v prostoduchou ženskou, stiženou asi x patologiemi a myšlenkovými pochody hodnými pacientů z Bohnic. Moc a moc přešponovaný. Měla bych se smát, jen mi to úplně s tím kyselým ksichtem nejde. Buď je to špatný anebo jsem už tý bláznivý “šopaholičce” odrostla. Přesto jsem se dokopala a doplazila do konce. Stejně jako ten chudák Meresjev :)
Vůně noci
Markéta Harasimová
Příběh samotnej je docela šílenej, ale jen na začátku. Ten mord byl dost ee. A to je jediný, co mě asi tak “zdrtilo”. Jinak je to vlastně docela taková veselá detektivka nebo spíš román pro ženy prošpikovanej lechtivými scénkami. Kámoška Monča měla vztah, kriminalista Hons měl vztah a taky jeden další polda z vyšetřovacího týmu měl vztah. I když zatím jen na stole na služebně :) Jediná truchlící lékařka nezávazný vztah ukončila a přála si nový vztah najít. Jo a vlastně taky chtěla najít toho vraha. Detektivka pro ty, co se bojí chodit do sklepa pro brambory :)
Ti druzí
C. J. Tudor
Po týdnu od přečtení chci napsat komentář a pomalu nevím co. Chvílemi jsem se v odhalování toho, proč a kam zmizela Izzy, motala jak vítr v bedně. Vzhledem k tomu, že jsem poslouchala v audio formě, vracela jsem se těžko a tudíž některý dějový souvislosti jsou mi záhadou doteď. Zbytečně moc spletitý, krapet nereálný ( i když tohle mi ne vždy vadí) a ponurý jako noc. Jsem ráda, že jsem se prodrala na konec a čapnu něco jinýho. Něco nad čím se mi nebude mozek točit jako žentour.
Byla jsem doktorkou v Osvětimi
Gisella Perl
Osvětim. Knížka, která každého musí probrat z poezie. Místo nebo spíš peklo, o kterém nacisté rozhodli, že zde bude probíhat konečné řešení židovské otázky.
Jedno z prvních svědectví rumunské ženské lékařky Giselly Perl, která byla do Osvětimi transportována s celou svou rodinou. Jediné, co ji zachránilo život, byla její profese. Pověřením samotného Josefa Mengeleho se stala gynekoložkou v ženském táboře. Brzy poznala, kdo je hlavní táborový “lékař” a jaký záměr má mimo jiné s těhotnými ženami. Pod příslibem přiznání svého stavu nasliboval lepší blok a hodnotnější jídlo. Ve skutečnosti mladé dívky končily v ústředí zvrácených experimentů, odkud vedla jediná cesta ven - komínem osvětimského krematoria. Tehdy se Gisella rozhodla, že bude tajně provádět potraty, ale i samotné porody. Bez anestetik, léků, dezinfekce. Nenarozené plody, ale i novorozence usmrcovala, a ač to zní šíleně, stovkám žen tímto zachránila život.
Co se týče knížky jako takové, byla skvělá. Snad to nezní až tak zvráceně, ale je tomu tak. Zaslouží si to. Zaslouží si to hlavně sama vypravěčka, která se dokázala podívat zpět a prožívat vše znovu. Ta, která celé měsíce věřila, že na konci se opět shledá se svým manželem (též lékařem) a talentovaným synem. Manžel byl ubit a syn skončil v plynové komoře. Pár dní před osvobozením.
Nedávno jsem četla, že už těch knížek z války a táborů je nějak moc a další kdesi, cosi …. Dodnes není znám přesný odhad usmrcených. Státní muzeem Auschwitz - Birkenau uvádí 1,4 milionu, jiné zdroje 2 miliony, velitel tábora Rudolf Höss během norimberského procesu uvedl až 3 miliony, z toho více jak čtvrt milionu děti. Tohle jsou čísla, který jsou DOST. Nikdy nebude DOST!!!
