kiraa komentáře u knih
Zhruba třicet let na cestě životem se stěžejními osobami. Barbora, Barka, Julka a Ludwik. Všichni, jejichž budoucnost je silně poznamenána tragickou událostí, kdy při důlním neštěstí umírá přes dvěstě horníků. Téměř neuvěřitelná představa, čím si lidé procházeli. Lidé, kterým nebyl osud ani drsný kraj nakloněn. Boj o přežití svůj i dětí. Děti, které byly dětmi jen pár let. Doba, kde bylo snadnější umřít než žít. Neskutečná nálož, kterou nás Karin Lednická zasypala.
Snaha o napodobení starý dobrý Jackie Collins. Tady bohužel platí “ když dva dělají totéž, není to totéž”. Téma stejný, ale v tomto případě sepsaný úděsně primitivním způsobem. Alespoň že ty erotický dialogy byly tak vtipný. A taky kohout Koky. Díky za něj. Snad už v tomto roce nevstoupím do takovýho čtyrsetstránkovýho pekla. Mozek by mi musel vyskočit z lebky.
Jak jsem se příjemně zpočátku naladila, tak jsem se postupem času rozladila. Nějak to všechno začalo ztrácet grády a nakonec jsem v tom celým organizovaným zločinu měla neorganizovanej bordel. Trochu dlouhý a místy utahaný. Tak možná kdyby tam na to vlítla policie Modrava, pobavila bych se víc.
Šílený akademik Reginald King s totální bramboračkou v hlavě, který si libuje v únosech úspěšných žen a následný experimentátor v oblasti stomatologické chirurgie. Chvílemi tedy dost fujky. Oproti tomu příjemná protistrana dvou detektivů s vlastními stíny z minulosti. Příjemně okořeněno mikrostopami vzájemné přitažlivosti, ale zase ne tak, aby z toho všeho vylezl koktejl s příchutí máršmelounu nebo nová "bondkolekšn".
A já byla ke konci už doslova uvařená. Jako brambor. Příběh hodný spíše do periodik typu Chvilka pro tebe, Překvapení a dalších podobných vhodných na zátop. Všechno to bylo takový nějaký nereálný, naivní a místy úplně blbý. Některý úvahy “provařených” a vzájemný zdvořilostní dialogy příšerný, zápletka směšná. Klady: jakžtakž čtivý a ne moc dlouhý. Ale to si nesmím vzpomenout na Sylvu a popovou star Patrika Pelanta ... oumajgot :)
Vrány už budu mít snad navždy spojeny s holčičkou Bárou. Vrány jako synonymum utrpení dětský duše. Nerozumím, nechápu, nemohu zpracovat. Tohle fakt bolelo a ještě chvíli bude. Takhle umí rozsekat na hadry za jedno sobotní odpoledne Petra Dvořáková, moje hvězda supernova.
Knížka s největší koncentrací blbců a křupanů. Nikdy se jich nesešlo tolik dohromady. Tohle byl snad nějakej republikovej slet. Dvořku povyšuju na extra třídu s talentem od toho nejvyššího. Kdo by si rád vychutnal ty nechutný Heluny, Maruny, Bohóše, Zbyndi, bábičky, ale i chudáka pochsanýho děďu, tak ať si tohle dědinový story pustí do uší. Tragikomedie, která je rozhodně víc tragická než komická. I bez hektolitrů krve a usekaných nožiček či ručiček.
Nestanu na straně příznivců a nadšenců. Mně se totiž líbil jen začátek a konec. A kdybych nectila zásadu, že všechno až do konce, hodila jsem do toho vidle už v půlce. Dlouhatánskej prostředek, kterej čítal nekonečný množství filosofických úvah o vině a nevině, včetně soudního procesu s Hannou a neustálý se pitvání v pocitech spojených se vztahem jednoho puberťáka a o generaci starší ženský. Nechci zlehčovat, protože na to byla tahle doba pěkně svinská, ale už jsem četla jiný, a po letech bych o nich dovedla něco říct. Tady to jen tak prosvištělo kolem a nic.
Detektiv inspektorka Stoneová poprvé a určitě ne naposled. Pokud tedy pominu ten její šestej smysl ,neskutečnou intuici a vnitřní databázi, kterou rychlostí blesku hodnotila nastalé prekérky. Ale nakonec pro nás knižní konzumenty je dětstvím brutálně traumatizovaná Kim daleko víc atraktivnější než nějakej unylej, policejní strejda, kterýmu to moc nejde a zajímají ho víc poštovní známky než baby.
Myslím, že nejlepší audiokniha, jakou jsem kdy naposlouchala. Ivan Trojan musel být v minulým životě pes, jinak si to nedovedu vysvětlit :) Dovedl neskutečně krásnej příběh k dokonalosti. Zbláznila jsem se do odkopnutýho, zrazenýho, ale naštěstí ne bohem zapomenutýho tuláka Gumpa. Zamačkávám slzu, přátelé.
Já snad ani nedokážu popsat nadšení z týhle knížky. Každopádně pro mě to nejlepší tohoto roku. A to jsem se docela obávala s mým syndromem bílýho pláště. Zbytečnej poplach. Taková současná “nemocnice na kraji města”. Bombarďácky sepsaný životní přešlapy a průsery jednoho špičkovýho chirurga, kterej ač podělá co jde, stejně je to pořád ten obyčejnej kluk z vesnice a doktor, kterýho by si přál v největších sračkách každej z nás. Žádná depka, ani smutek a stejně jsem naměkko jako vejce ke snídani.
Přečteno vše od této dámy a jak jsem očekávala, nezklamala mě ani nyní. Prostě to je takový potěšení pro duši, že nenacházím slov. Obyčejný a zároveň tak obohacující. Bez zbytečnýho sentimentu, naivity nebo přehnaných a nereálných zápletek. Radost, bolest, smutek i naděje ožívá na papíře. Nic není úplně černý ani bílý, nikdo není dokonalej, ani šmejd až na dřeň. Nesrovnám s Hanou ani s žádnou jinou, jen s klidem můžu napsat, že jsem si opětovně pěkně dřepla na zadek.
[audio]
Nikdy, ale opravdu už nikdy audio namluvený Jiřím Krampolem. Tohle nebyl můj milovanej Bébel, ale uskřehotaná, vychlastaná vrána. Doposlouchala jsem dnes ráno, a od tý doby mě bolí v krku. Děkuju.
Jiná než obě dvě předchozí, ale každopádně skvělá. Boží tahle parta hic a jejich prodloužený víkend. Každý z nich se svým Černým Petrem v kapse. Čekala jsem, kdo jím nakonec bude. Samozřejmě, že netrefila. Klasika.
A nemusí vždy stříkat krev, stačí když kape :)
Ještě, že jsem se vdávala před tímhle čtením. Bych se obávala, jakýho že mi to teroristu osud nastrčí do cesty společným životem. Pěkně si Emču bába mazala na chleba. Myslela jsem, že vzteky tu knížku sežeru. Nesežrala, ale pěkně jsem si polítala na horský dráze. Sakra, to bylo opravdu freš.
I když je vybraný téma spolehlivě vyšlapaná cestička, uznávám, že zápletka mě večer udržela při vědomí dýl než jednu stránku. Já tomuhle čtení říkám odpočinkový napětí. To je to co vám nenaruší denní kondiciogram ani nezpůsobí zástavu oběhu. I tak to byla slušná diskotéka :)
[audio]
Růžový kruh se uzavřel a ve mně zůstalo nespočet otazníků. Velice propracovaný, o tom žádná. Ale těch ALE. Spletitý, překombinovaný, milion filmových sekvencí se sáhodlouhými rozbory, sošky, andělé a já nevím už kýho výra, vejra ... nevím :) Často jsem přetáčela zpátky, takže mé tempo bych přirovnala - dva kroky vpřed, jeden vzad. I tak se mi ne vše podařilo pospojovat. Na druhou stranu možná to vše tápání bude problémem nás blondýn. Jdu odlehčit, na rozjezd možná “potkali se u Kolína”.To pojede jako po másle:)
O co míň mě zaujala obálka, o to víc mě bavil vnitřek. Naprosto čtivá záležitost, kde jsem téměř do posledních stran tápala, kdo je oběť a kdo pachatel. Když už jsem myslela, že vím, vzápětí jsem zjistila, že mým favoritem je psychopat jak vyšitej. Prostě takovej pěkně rozehranej ping pong :) Fejsbůky a instáče jako přehlídka pseudoživotů, vytuněných ksichtů i těl prohnaných přes filtry a photoshopy. A teď chci alespoň deset lajků nebo si vás najdu ... a to budete koukat :)
Parádní čtení, ač pro mě nepochopitelně v modrých číslech. Už jsem se doslova prokousala jinými "trháky" z červenýho chlívku a zdaleka jsem si nechrochtala jako teď. Prostě jako prasátko nad plným žlabem :) Milenec, milenka a jejich děti. Protivný jak noc. Jednoduchý, přímočarý s pár osobami, ze kterých mám trochu naježenou kůži ještě teď.
Tak já si dovolím nebýt zcela nadšena. Hodně knížek nekoresponduje s realitou, ale zejména tady bych očekávala krapet věrohodnosti. Pětadvacetiletá Franka disponovala téměř nadpřirozenou silou. Dokázat odtáhnout v závějích toho bezvládnýho emerickýho boye, který spadl z oblakov, vzápětí si vodit gestapo jak kačera na provázku a nakonec to dorazit tím jaderným fyzikem. Tak to už je i na mojí fantazii trochu moc. A to ani nezmiňuju, jak je knížka odfláklá po češtinářský stránce. Jediný plus dávám za poměrně dobrou čtivost. Jinak kdybych mohla, hodnotím za 2,5. Knížky z války ve mně většinou nějakou dobu doznívají, tahle nic a ani jsem si nezabékala.