kirkous komentáře u knih

Knížku jsem prostudovávali a úspěšně využili při své dovolené v České Švýcarsku. Není to průvodce typu návodu, kam zajít na nákupy a kde to žije, ale je zaměřený hodně na přírodu, geomorfologii, květenu, faunu, také kulturu, architekturu. Nabízí komplexní náhled na tuto unikátní oblast.

1 25.08.2020

Je příznačné, že knížku o českém meziválečném novotomismu napsal Polák. Že musí přijít někdo zvenčí, aby nás poučil o významném myšlenkovém a kulturním hnutí daného období, hnutí, které je mnohdy mnohem zajímavější než vyprázdněné apoteózy "hlavních" postav, ať už Čapka nebo Masaryka, či Fučíka. No, možná tam najdeme chyby, ale výkon je to obdivuhodný, i vlastně zájem o téma je pozoruhodný. To je jakoby někdo v Čechách napsal a v Polsku vydal práci o polském pozitivismu. Jednak, proč by to dělal? A jednak, kdo by to v Polsku četl? No a stejně se obávám, že u nás nikdo Glombikovu práci (kterou mimochodem skvěle přeložil básník a překladatel Václav Burian) nečte.

1 13.06.2020

Tresmontantovu knihu jsem hltal (na doporučení Karla Flosse) hned v prvním semestru studia filosofie. K. Floss sám z ní totiž jistě velmi čerpal, stejně jako jej i mě zaujal a ovlivnil především Tresmontantův rozbor rozdílných pojetí času jako chronos na straně jedné a jako kairos na straně druhé. Dodnes mám detailní výpisky. Konečně se mi knížku (její vydání z roku 1970) podařilo sehnat, tak je možné, že se do ní pustím znovu.

1 10.06.2020

Knih o antické filosofii je v češtině už celkem dost, proč však právě pro tuto mám tak trochu slabost, že ji doporučuji a vyzdvihuji mezi ostatními? Může to (psychologicky vysvětleno) být tím, že ji překládal spolužák David Mik nebo tím, že Friedo Ricken nám v devadesátých letech přednášel v Olomouci, i když vůbec ne o antické filosofii, nýbrž o filosofii analytické. Ten analytický pohled, strukturovanost, je však patrný i v této knížce. Nelze sice čekat rozsáhlou a hlubinnou analýzu jednoho každého zlomku presokratického filosofa, nebo detailní popis všeho. Za nejzdařilejší považuji zpracování klasického období, tj. Platóna a Aristotela. I když ve srovnání s tím jsou helénismus a novoplatonismus poněkud odbyté kapitoly, i z nich lze čerpat, v každém případě mnohem lépe než z Malých dějin filosofie H. J. Störiga.

1 08.06.2020

Pro mě osobně důležitá kniha. Ale moc nesplňuje dnešní požadavky na historické práce. Žádný poznámkový aparát, žádná literatura. Když člověk chce zjistit, odkud to nebo ono Polišenský má, tak má smůlu. To prostě řada "Odkazy pokrokových osobností naší minulosti" ignorovala, zřejmě vedena přesvědčením, že soustružník, když přijde z fabriky domů a chce si přečíst něco duchaplného z historie, tak se nemusí brodit houštinou poznámkového aparátu. Zklamáním pro mě taky bylo, když jsem zjistil, jak moc je knížka závislá na klasické, německé práci Friedela Picka z roku 1921 (lovci plagiátů, pokud nemají co na práci, by si mohli smlsnout, jestli jim to stojí za to). Od něj přebírá také některé omyly v interpretaci nebo klišé, které ukazují, že některé primární texty prostě nečetl. No, ale na druhou stranu, nic jiného nebylo a ve srovnání s dobovými slovenskými monografiemi je to paráda a dobrý zdroj informací pro toho, kdo se nechce trápit dlouhými souvětími profesora pražské německé univerzity. A ještě je třeba dodat, že zatímco Pick akcentuje medicínskou problematiku, Polišenský tomu přece jenom dodává kontext historický, "česko"-stavovský.

1 08.06.2020

Slovenský překlad má pár much, ale pro toho, kdo se zajímá o dějiny medicíny (tady konkrétně, jak se pouští žilou s teorií kolem dokola), je to užitečné. Recenzi jsem publikoval časopisecky, nyní ji dávám i do databazeknih.cz

1 02.06.2020

Nebeská intrika je velmi špatná kniha. Gilderovi si dali do hlavy, že usvědčí Johannese Keplera z vraždy Tychona Brahe. Jasně, kdyby to pojali jako fikci, historický román, tak je to v pořádku. Ale kniha se tváří jako odborná historická práce, nebo jako literatura faktu. Už tím, že na začátku je dlouhé poděkování různým akademikům, kteří jim pomohli s archivní prací (s některými jsem mluvil a vlastně o tom ani nevěděli, jen umožnili přístup do knihovny). Fixní idea Gilderových je pak zpracována podle principů špatného investigativního novinářství. Vybrat si nějaká fakta, poskládat je do nějakého předem daného rámce bez znalostí metod historického výkladu a jiná fakta, která se nehodí, zamlčet (ne náhodou Gilder psal projevy prezidentovi Goergeovi W. Buschovi...). Celé je to postavené na tom, že Brahe se těšil pevnému zdraví a pak náhle zemřel v rozmezí myslím jedenácti dnů (dvě fáze podávání jedu Keplerem). Přesvědčení o pevném Tychonově zdraví až do jeho náhlé smrti je postaveno na popisu z pohřební řeči, ale tam se jedná o dobovou rétoriku - Brahe patřil k vysoké šlechtě a důraz na fyzickou konstituci v oslavné řeči patří do rétorických prostředků. A navíc, ve stejném pramenu (a ještě i v jiném) se dočítáme o jeho zdravotních problémech. Jessenius minimálně měsíc před Braheho smrtí pochybuje, jestli je Tycho ještě naživu vzhledem k tomu, jakými problémy trpí. Ale tento dokument se Gilderům nehodí. Konečně, když byla provedena chemická analýza Tychonových vlasů a zdálo se, že to opravdu byla vražda, byla to voda na jejich mlýn (proto to taky u nás vyšlo) - máme zde důkaz, který poskytly přírodní vědy a ty se nemýlí!!! Ovšem za pár let na to se ukázalo, že ta analýza byla udělána chybně. Takže, kdo si libuje v konspiračních teoriích, které nemají oporu ve faktech, ať si to čte, ale s historickou prací to nemá nic společného.

Překlad Canforovy knihy, která shrnuje starou řeckou literaturu, je záslužným počinem. Je to kniha, která se dá využít jako učebnice (místo např Stiebitzových Stručných dějin řecké literatury) a hodí se do příruční knihovny. Mám ji tam a občas do ní nahlížím.

1 31.05.2020

V době, kdy jsem psal bakalářskou práci, to pro mě byla klíčová česká sekundární literatura. Nyní jsou k dispozici tři svazky dějin cisterciáků v českých zemích od Kateřiny Charvátové a k Bernardovi z Clairvaux se člověk dočte něco ve vydáních překladů jeho děl, k cisterciáků obecně pak třeba v Mertonově knize Vody Siloe. Ale jeho přehledová publikace je toto stále užitečné.

1 31.05.2020

Kdo má rád Petrarku nebo Provence, tak tato kniha je přesně pro něj. Jiří Špička, znalec Petrarkova díla, zde přibližuje prostřednictvím jeho textů jednak údolí Vaucluse, město Avignon a horu Mont Ventoux a jednak (a hlavně) Petrarkovu literaturu, styl, motivy, symboly. Knížka je doplněná i fotografiemi (takže se trochu tváří jako populární, ale je vlastně především literárně-historická) a uzavírá ji Špičkův vlastní překlad Petrarkova dopisu o výstupu na Mont Ventoux. Podle mě se Špičkovi podařila pěkná, či dokonce skvostná kniha.

1 29.05.2020

Když mi Karel Floss, jeden z překladatelů Kuschelova výboru, tuto knížku v roce 1996 dával, jeho slova mě zcela pohltila a nadchla pro četbu vybraných autorů, katolických i protestantských. Přiznám se, že jsem tehdy nečetl vše, až na jednu Bultmannovu stať "Ježíš Kristus a mytologie" jsem vynechal oddíl "Přibližování k Ježíšovi" - pohledy muslima, buddhisty, hinduisty, marxisty, atd. Jako "neteolog" jsem ocenil přehlednou studii Kuschelovu o vývoji teologie 20. století, oslovily mě pak statě mnohých autorů, evangelíků Bartha, Tillicha, Pannenberga, Bonheffera, Bultmanna, Moltmanna, katolíků Gardiniho, Kaspera, Künga, Metze, Rahnera, Ratzingera, Schillebeeckxe, Teilharda de Chardin. Čtenář si udělá velmi dobrou představu jednak o tématech teologie 20. století a jednak o tom, jakým způsobem její jednotliví představitelé psali.

1 29.05.2020

Je určitě dobré mít česky překlad aspoň některých děl, která jsou přičítána Dionýsiu Areopagitovi, tedy tzv. Pseudoareopagitovi, v tomto případě Mystickou teologii a O božích jménech. Jsou to zásadní texty, které ovlivnily evropskou kulturu způsobem, který si ani neuvědomujeme (zkuste říct marxistovi, že jeho dialektická metoda pochází od domnělého učedníka apoštola sv. Pavla...). Ale když se jedná o překlad z ruštiny ... I když vydavatel píše, že nebylo záměrem vydat akademický text, tak prostě toto úplně tak vhodné není. Ztraceno v překladu může být mnohé. Stálo by za to porovnat české překlady Mystické teologie.

1 28.05.2020

Zásadní a dosud jediná česká monografie o tomto zajímavém a ve své době slavném a známém kapucínovi. Sousedíkova monografie (její německá verze vyšla rok před českou) představuje Magniho především jako filosofa. Sousedík Magni filosofii mimo jiné interpretuje jako předchůdkyni Kantovy transcendentální filosofie. To sice někteří zahraniční autoři kritizovali, knížka je to ale i přesto velmi poučná a hluboce erudovaná. A pro mne osobně byla velmi inspirující.

1 26.05.2020

Měl jsem čest vést projekt, v jehož rámci tato knížka vznikla. Bohužel poněkud zapadla. Je to přitom dobrý úvod k četbě Dekameronu od tří olomouckých italianistů. Jeho závěr je věnován Griseldě, která pak vyšla samostatně v nakladatelství Vyšehrad, takže částečně se obsahově knihy kryjí, ovšem pro rozšíření pochopení Dekameronu lze Boccaccio 2013 jen doporučit. Tady totiž není jen Griselda z desátého dne (idealizace ctností), kterou je Dekameron uzavřen, ale také Ciappelletto (nejhorší vyvrhel), kterým je Dekameron zahajován. A právě na kontrastu obou můžeme celý Dekameron pochopit.

1 26.05.2020

I když kniha už má své roky, je to stále skvělý úvod do myšlení Jana Amose Komenského, a možná nejlepší. Floss zde totiž postupně sleduje nejen Komenského život a jeho díla, ale hlavně je uvádí do kontextu filosofie dobové. Komenský se zde ukazuje nejen jako pedagog a teolog, ale hlavně jako myslitele, jehož filosofie vznikala v diskusi a v návaznosti na dobové myšlenkové proudy a se znalostí filosofie renesanční.

1 25.05.2020

Pražákova kniha je jedinou monografií o tomto autodidaktovi. Má samozřejmě už nějaká léta, takže je třeba si k Řehořovi přečíst i něco jiného, především články Bořka Neškudly nebo Petra Voita. V knížce chybí poznámkový aparát, ale užitečný je výbor textů.

1 22.05.2020

Trochu jsem se styděl, že jsem se ke Griseldě dostal až teď a musím říct, že jsem ji četl skoro s otevřenými ústy. Nejprve mnou lehce cloumala nevolnost z misogynie, kterou jsem na první v příběhu zahlížel, ale rychle jsem si začal užívat mnohovýznamovost, mnohovrstevnatost, různé aluze a současné projekce, pohádkovost, ironii, filosofické zakotvení, atd. a opravdu jsem žasl nad promyšlenou strukturací povídky. Paráda, ty různé roviny a vrstvy, kdy nějaké věta, nebo slovní spojení otevře úplně jiný kontext, vrhne jiné světlo, navnadí na jiné čtení, podobně jako u mého oblíbeného Petrarkova Výstupu na Mont Ventoux. A tleskám Jiřímu Špičkovi, protože jeho výklad je velmi instruktivní, inspirativní a napomáhá jít pod povrch.

1 22.05.2020

Proměny vědění vyšly paradoxně v edici ABC marxismu-leninismu. No, nemají s tím moc společného. Floss v nich formuluje svůj pohled na vývoj dějin myšlení, který rozhodně není marxistický, a ve kterém hrají roli klíčové ideje jako paradigmata. Je to pohled, který v současnosti již mnohým připadá nevhodný, neboť je postaven jako velké vyprávění. Ale vyprávění má přece něco do sebe. A samozřejmě lze vytýkat spoustu dalších věcí. Jako student jsem jednak hltal Flossovy přednášky, jednak jsem prahl po knize, kterou jsem si nakonec musel za draho okopírovat. Ale stálo to za to.

1 21.05.2020

Tenká Sousedíkova knížka v sobě skrývá (ač to z titulu není hned patrné) práci o Janu Caramuelu z Lobkovic. Je velmi poučná a vyvolala, dá se říct, u nás vyvolala hlubší zájem o jeho dílo (např. u Petra Dvořáka). Recenzi jsem publikoval ve Studia Comeniana et historica a dávám ji nyní do příslušné rubriky.

1 20.05.2020

Iva Adámková odvedla opravdu skvělou práci. Jak v překladu tak v úvodní studii. Přemýšlím u toho o tom, jak se to, co je chápáno jako reforma, za pár let vyčichne a stane se přežitým. Mám na mysli Cluny. U Bernardových cisterciáků se zdá, že se to periodicky vrací. Vždy může být přitažlivá radikálnost.

1 16.05.2020