kleozpatra
komentáře u knih
Zamilujte se do angličtiny
Bronislav Sobotka
Což o to, do angličtiny už jsem zamilovaná dávno. Ačkoli se jí snažím léta dostat na kobylku, ona se nechce dát. Potvora jedna. Každopádně, Broňo, jsi nej a tvá neutuchající podpora a nadšení inspirativní very mač.
Pomalu hořící oheň
Paula Hawkins
Musim říct, že jsem si to náramně užila. Paula Hawkins ví hodně o pokleslých charakterech a pochroumaných duších (a nebojí se zeptat) a nejen proto, že na mě Douchová v knihovně dělala bububu, když mám termín za měsíc a už čeká zástup lidí na tři, ale zkrátka že se to četlo samo, dávám pět *. Zkuste si to, napsat knihu, která se čte jedním dechem. Neni to prdel, vážení.
Já
Elton John
Naprostá senzace. Jestli tohle skutečně psal Elton sám, tak má talent nejen na muziku, ale uživil by se i jako spisovatel. Kniha je neskutečně milá a vtipná, ty obraty a příměry, smála jsem se často nahlas. Kdo by přiznal, že koncert odehrál po operaci prostaty v plíně? :) Spoustu věcí jsem netušila a velmi mě zaujaly, třeba jak může být moje milovaná Tina Turner panovačná. Nebo že se s Dianou na sebe pár let hněvali a usmířila je až smrt Versaceho, bohužel jen na 6 týdnů. Krásně psal o Johnu Lennonovi i o Freddiem. Nebo jak se chytil v sirotčinci na Ukrajině, to bylo velmi dojemný a věřím, že s partnerem jsou dnes svým dvěma klučinům úžasní tátové. Když jsem kdysi dávno poslouchala svou první desku, tak jsem si říkala, že za tím hlasem musí být strašně pěkný chlap. Do toho má Elton John daleko, ale když slyším Tiny Dancer nebo Your Song, vem to přece čert. Je to bůh.
Jmenuju se Ozzy
Ozzy Osbourne
Strašně milá a upřimná kniha, ovšem já nejsem objektivní, protože Ozzyho mám fakt moc a moc ráda, vzbuzuje ve mně sice spíše ochranitelské pudy, ale jako zpěvák je tak jedinečný, že při poslechu No More Tears mám husinu jak struhadlo. Ozzy jde v knize s kůží absolutně na trh a bilancuje s mámou, tátou, první ženou, kolegy, dětmi ... omlouvá se na všechny strany, přestože leckterá ohlédnutí ho bolí a stydí se za ně, ale současně přiznává, že jsou věci, které by nezměnil, protože by to nebyl on. Ještě stále nemůže uvěřit, že už není tím usmoleným klukem z dělnické rodiny a třídním otloukánkem, ale respektovanou ikonou a to nejen fanoušky ale i kolegy. Když jsem otočila poslední stránku, pustila jsem Ordinary man. A znovu. A znovu ....
Tatérka
Alison Belsham
Řemeslně slušně zvládnutá detektivka, která je každou další stránkou přitažlivější. Tetováním se to už dneska v knihách hemží jako onehdy upírama a v chování postav taky tu a tam dojde k situaci, že kdybych si hlavu vykroutila, nedovedu si ten sled myšlenkových či emocionálních pochodů představit, natož pochopit, ale to je můj problém. S Marni do každého počasí, to je hlavní.
Osamělost prvočísel
Paolo Giordano
Těžko se to vysvětluje, ta kniha je na první pohled něco, ale čím víc jsem se pročítala, tím míň mě život kluka a holky zajímal. Jako by v tom svém utrpení našli zalíbení a nebo v tom našel zalíbení autor, protože nad tímhle tématem je těžké říct fuj, takže je čtenář vlastně v pasti. Jinak ale fakt skvěle napsané.
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
Nečekaná dělovka něhou a pohlazením. Smála jsem se nahlas, slzela tiše a kdyby mělo být do týdne pokračování, tak je pozdě. Zbožňuju tvoje duševní pochody, Eleanor, a už teď se mi po nich stýská :).
Egypťan Sinuhet – Patnáct knih ze života lékaře
Mika Waltari
Kdykoli byl Sinuhet hybnou pákou svých osobních dnů a snů, nesmírně mě čtení bavilo. Jeho začátky, kdy opakovaně dojel na prohnanou Nefernefernefer a skončil u balzamovačů, nebo když doprovázel svou nedostižnou lásku - tanečnici či se vracel a opouštěl šenkýrku a krokodýlí ocas, to vše líčeno nádherným jazykem přišpikovaným dokamenevytesáníhodnými moudry, nestačila jsem obracet stránky. Kdykoli se ale stal jen rekvizitou v životě někoho jiného, obvykle coby pasivní svědek válčení = vraždění, moje soustředěnost a schopnost ocenit zdlouhavé popisy bitev, křaplých lebek a znásilňování, šla dolů vodou.
Vražedné léto
Sébastien Japrisot (p)
Trochu nešťastně zařazena tato psychologická lahůdka do šuplíku detektivek a ve zde uvedeném obsahu trestuhodně vyzrazeno to, k čemu se celý děj napínavou formou plíží, kromě toho dívka nehledá vraha svého otce, ale muže, kteří před lety znásilnili její matku. Eliana je svá, k tomu krásná dívka, na okolí působí jako magnet. Zda je manipulant nebo oběť, si stránku za stránkou můžeme myslet, chvíli vypráví ona, chvíli její manžel a domněnky, jak to vlastně je, se střídají sem tam. Dostala jsem se k tomu přes film Vražedné léto s Isabelle Adjani. Obojí mohu vřele doporučit.
Všechny kočky milují Valerianu
Andrew Cartmel
Asi jsem neměla hned číst pokračování, kdo ví, ale Valeriana mě zdaleka nevcucla tak, jak Poslední deska. U některých záležitostí zkrátka kouzlo funguje jen jednou, víckrát ne.
Láska v Londýně
Iva Pekárková
Jedním slovem: nádhera. Iva dokáže i tu nejvšednější věc podat jako něco unikátního a každého člověka vnímá co hodného samostatné knihy, nebo alespoň povídky. Je mi jen líto, že Iva není v první spisovatelské lize, protože by si to zasloužila. Asi dělá něco špatně. A jistě je jí i tak dobře:).
Legendární módní návrháři
Maria Luisa Tagariello
Upřímně řečeno, kniha mě zklamala. Na jedné straně bezpochyby výpravná a krásná, na straně druhé mi tam spoustu výborných návrhářů chybí a některé fotografie nejsou ani estetické ani ikonické. Těšila jsem se, že na tak luxusní publikaci se oko napase, ale skutečně mě okouzlila jen Christy Turlington v kloboučku od Valentina a naše Eva Herzigová v pirátském oblečku od Vivienne Westwood.
Podivuhodná historie sexu
Kate Lister
"Navzdory tvrzením, že viktoriáni sexualitu potlačovali, pornografie proudila pod povrchem viktoriánské prudérnosti jako řeka slizu v Krotitelích duchů II."
*
"Colombo a Falloppio "objevili" klitoris zhruba stejným způsobem, jakým Kolumbus o nějakých šedesát devět let dříve ke značnému údivu domorodých obyvatel "objevil" Ameriku."
*
"Neexistuje sebemenší vědecký důkaz, že by ústřice zvedaly i něco jiného kromě vašeho záchodového sedátka v případě, že sníte nějakou zkaženou."
Pokoj plný zrcadel: Životopis Jimiho Hendrixe
Charles R. Cross
Na konci mi bylo skoro smutno, jeho sláva nakumulovaná do čtyř let ho semlela, zřejmě tahle spanilá jízda jinak skončit nemohla. Přes všechny excesy a ublížení na těle i duši, to byl génius a nádhernej živel. "Nevadí mi, že bučíte, ale že bučíte falešně!"
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Zlákala mě doporučení, 84% a příslib už ani nevím čeho. Nora mi byla jako muzikantka sympatická, i když na mě její depka působila spíš jako lenost žít, což se mi při dalším čtení jen potvrdilo. Chápu, že nechtěla pokračovat ve verzích svého já tam, kde někdo z jejích blízkých nežije, ale pak si vybrala život, kde bylo nejmíň překážek a to se vlastně jen hodlala vézt, aniž by tu námahu si takový život od píky vybudovat měla v úmyslu podstoupit. Budiž jí přičteno k dobru, že si to uvědomovala. Mám ale pocit, že Matt Haig si naložil víc, než zvládne. Přes to nekonečné omílání životních mouder bych knihu viděla spíš v sekci Young Adult.
Padesát odstínů šedi
E. L. James (p)
Dostala jsem knihu darem v době, kdy to jakože frčelo. V dobré víře. Nebylo to zdaleka tak skandální a drsné jako stupidní obsahem a velmi jednoduché formou, dohromady tupé. Ještě jako bonus mě zarazilo, když jsem pak viděla film Book Club, kde inteligentní ženy v pokročilém věku má toto inspirovat k takříkajíc druhé míze? Jak do té doby vypadal jejich život, když jim ho má na stará kolena tohle okořenit? Hrdinky to tak deklasuje do pozice pěkných slepic. Spíš smutné než odporné. A to je smutné :).
Fotka nemusí být ostrá
Robert Vano
Od chvíle, kdy jsem toho chlapíka viděla poprvé, ho zbožňuju. Jeho dikci, vzhled, roztomilost, pod kterou jsou pevné zásady. Mluví o focení, ale tyhle pravdy pasují na jakoukoli profesi i na život. A taky žeru geniální obálku týhle knížky.
No a já
Delphine de Vigan
Být mi třináct, jsem z toho hotová ... to období smutnění, nikdo mě nemá rád, nikdo mi nerozumí, hladovím po spřízněné duši ... je to skvěle napsané, ale když se pořád ptám sama sebe, proč to vlastně čtu, a jediná odpověď je, že je to od autorky Ani později, ani jinde, což se mi tak líbilo, tak ....
Ženy, které mi nedají spát
Mia Kankimäki
Už ani nevím, kde jsem k nápadu se pustit do téhle knihy přišla, ale blahořečím tomu podnětu, ať už je odkudkoli, protože jsem si krásně početla o spoustě inspirativních "nočních" žen a během těch objevů jsem v úžasu souběžně pročesávala všeliké zdroje a prameny, kde se o nich dozvědět ještě a mnohem a mnohem a ještě víc:). Nádhera Mio, cestovatelky a malířky, zapomenuté a znovuobjevené, nočních žen není nikdy dost, těším se na příště, drž se a nepřestávej hledat a nepřestávej psát.
