kleozpatra
komentáře u knih
Interview s upírem
Anne Rice (p)
Interview a další knihy s Lestatem, Louisem, Armandem a Mariem mají skvostně podmanivou atmosféru a když se podíváte do Benátek nebo Paříže před a pak pod vlivem horečky:), ta města už nejsou stejná. Svého času jsem Anne Rice zcela propadla, dokonce tak, že jsem její knihy pořizovala v originále a louskala v angličtině, protože u nás nevyšly a já musela nutně vědět, co bylo dál. Upírská romantická vlna přišla do módy později, ale Anne je první a naprostá jednička.
Král z Luxoru
Philipp Vandenberg
Moje první setkání s Vandenbergem a hned láska jako trám, co na tom, že už jsme žádnou další knihou spolu víc nevstoupili do téže řeky, Král z Luxoru bude navždy spojen s Howardem Carterem a velkou vášní a nezlomnou touhou hledat. Přepis jeho telegramu o tom, že našel, odstartoval mocné dojetí a můj zájem o jeho osobu. A to je přece krásný, když se odstartuje zájem, no ne? :)
Krypta
Ruth Rendell
Konečně jsem dočetla Kryptu od mé oblíbené Ruth Rendellové, ale opět – jak už tolikrát v případě jejího vlajkového detektiva – jsem se minula se soustředěním. Postav jako máku a než jsem si na jednu zvykla, skočila do děje další a další a další, do toho skalní postavy – kolegové, manželka, dcera. Nástřel s nálezy těl v kryptě sliboval hodně, ale méně (postav) by bylo více. Raději příště zas sáhnu po nějaké její psychologické "myškárně", to je sázka na jistotu.
Haring: (1958-1990) Život pro umění
Alexandra Kolossa
V těch prostých obrazech, jednoduchých čarách, jsou hluboké myšlenky, poselství. Smekám.
Deníky
Keith Haring
Keith Haring mě okouzlil. Neznala jsem, přitom maluji. Stydím se do morku štětce, i za své tempo proti jeho. Neskutečně našláplý život, malby bez nákresu, rovnou z jedný vody šup na plot a to doslova. Dostalo mě i jeho přemítání o životě, o smyslu tvorby, snažení. Jeho jeden týden by se rozprostřel do celého života a byl by plný. Zemřel mlád, ale nepromarnil minutu.
Americká hvězda
Jackie Collins
S JC je to jako s olivami. Buď ji milujete nebo nesnášíte, a i když jsou její knihy vlastně dospělacké pohádky a na jedno kopyto, jako můstek mezi dvěma náročnějšími knihami fungují dokonale.
Nakrmte svůj mozek: 7 kroků k lehčímu já a jasné mysli
Delia McCabe
Kniha je vymazlená - kvalitní papír, barevné sektory, recepty, skvělé fotky, jistě užitečné informace, ale jaksi ... šťavnatá forma vede nad sušším obsahem.
Mary Jane
Jessica Anya Blau
Takové knihy u nás psával Stanislav Rudolf, jen se neodehrávaly v Baltimore, ale v Budějovicích. A taky si nehrály na něco, čím nejsou jen proto, že se tam mihne rocker s holým zadkem a kocovinou. Připouštím, že být mi dvanáct, jsem z toho hin.
Do vody
Paula Hawkins
Po Dívce ve vlaku mírné zklamání, ale stále dobré, protože dobře napsané. Jen kdyby Z vody tak netrčelo, jak urputně Paula Hawkins toužila zopakovat velký třesk.
Můj život se Slade
Don Powell
Je fajn si přečíst, že spolu aspoň dva z původní sestavy Slade stále drží už padesát let. I přes četné krize profesní i osobní si zůstali věrní, protože jim to víc než co jiného dává, i hudba i to přátelství. V knize je chaos a nad to je třeba se povznést. Autorka to píše z deníků Dona a tam, kde deníky skončily u bejvalek, se o slovo hlásí, kdo měl se Slade tehdy co dočinění. K tomu ještě překladatelka nemajíc ánunk, ale jinak prima počtení o nadšencích, kteří přes všechnu slávu kolikrát neměli co do huby.
Lekce: Moje cesta ke smysluplnému životu
Gisele Bündchen
Nejkrásnější žena světa a opravdu, ačkoli si nemyslím, že půvabná dívka musí být automaticky prázdná schránka, stejně mě překvapila, že krásy má naděleno i v sobě. Inteligentní ženská, co používá hlavu a má srovnané hodnoty. Zamýšlí se nad stavem planety Země, nad naší zodpovědností, nad duchovnem, stravou i výchovou dětí k lásce k přírodě. Nemám problém věřit, že to, co píše, taky žije. Je upřímná, laskavá, vzpomíná na dětství, kdy vyrůstalo 6 sester ve skromnosti s rodiči, kteří se jim věnovali. Na modeling nenadává. Byla to práce a příležitost a je za ni jako za všechno, co zocelí, vděčná, nicméně se od role modelky separuje a tuhle knihu napsala proto, aby lidi viděli, kým skutečně pod vším tím pozlátkem je a o co jí jde.
Nikdy není pozdě začít znovu
Julia Cameron
Motivační kuchařka s paletou nápadů a povzbuzení pro čerstvé důchodce, což sice nejsem, ale dík ruchům v komunikaci a momentálnímu dostatku času jsem do toho i tak šla a objevila spoustu universálních pošťouchnutí a jemných nakopnutí pro ty, co by přepadla skepse, že už je jako finito a nic nemá cenu. Sen si totiž nesmíte stavět na piedestal tak vysoko, abyste na něj vůbec nedosáhli, ale je dobrý do toho šlápnout, i kdyby to mělo být do hnědýho, i to je krok kupředu.
Pomsta
Sharon Osbourne
Sharon Osbourne by se mohla směle podívat do tváře Jackie Collins, Pomsta je čtivá a pěkně našláplá. Však taky Sharon má dvě dcery a v tom, o čem píše, se vyzná jak málokdo. Není to literatura na Nobelovku, ale grády to mělo a četlo se to samo.
Obyčejní lidé
Ozzy Osbourne
Ačkoli jsou střípky, přes něž se převalilo spoustu dalších událostí provokativní family, dnes už pasé, stejně jsem četla se zaujetím, jak se každý z těch pěti vyslovuje ke konkrétním věcem. Přitahovala mě nejstarší dcera introvertka Aimee, která onehdy odmítla účinkovat v The Osbournes Family, protože nechat se točit v reálu se vším všudy jí přišlo přes čáru a taky, když viděla, jak šikovné sestřihy udělaly z jejího otce nesvéprávnou loutku, měla zlost. Ozzyho miluju, ale čím dál víc získává můj obdiv Sharon, která jde do všeho s nezlomnou energií, má nos na peníze, přitom děti ani Ozzyho neošidí o neutuchající oporu a lásku. Ps: příšerný překlad (neměl by se do toho montovat někdo, kdo se v rockové hudbě vůbec neorientuje a přeloží, že Ozzy jel turné s Motleym Cruem ... a další hovadiny), mraky překlepů, dokonce i hrubky.
Já s.r.o.
Gene Simmons
Zajímavý a vlastně netušený pohled do finanční anabáze rockera s nejdelším jazykem chrlícího krev. Gene Simmons pochází s Izraele, vyrůstal s matkou a byli tak chudí, že "jsme se po záchodě utírali hadrama, který jsme pak museli vyprat". Dnes je milionář, ale jeho cesta k penězům vedla od sběru kaktusových květů, které prodával jako malé škvrně turistům, aby si za celodenní snahu mohl koupit kornout zmrzliny. Poté, co je pozvali příbuzní do USA, přišila hrdá matka milion knoflíků ke kabátům, aby mohl studovat, což inteligentní a houževnatý Gene bezezbytku využil. Ke studiu si sehnal několik zaměstnání a střádal, ale též získával přehled o finančních kouzlech. Šlo to pomalu, ale jistě. V této knize popisuje, čeho se na své cestě držel a v klidu přiznává, kde udělal chyby a špatně se rozhodl, ale i to shledává dobrou lekcí. Hlavně klade důraz na fakt, že nebyl nikdy rozmařilý, nepil ani nefetoval, protože "to bere soustředění". Kiss tu zmiňuje jen okrajově a říká, že postupně se skupina stala více byznysem, nicméně přátelství s "bratrem" Paulem Stanleym je pro něj svaté. Gene Simmons má korunky rád a jejich hromadění je pro něj adrenalin, ale svou matku při první příležitosti vysvobodil od přišívání knoflíků a hezky ji zaopatřil. Dnes žije s životní láskou a dvěma dětmi víc jak třicet let, podporuje neziskové projekty, přispívá na charitu a radí, čeho se na cestě k penězům vyvarovat, takže například doporučuje: neženit se - je to brzda ("a nakonec stejně při rozvodu o polovinu přijdete" - viděl to u kamarádů, sám se odvážil toho kroku až po 28 letech vztahu), nekupovat nic na dluh - přijdete o svobodu, a nezdržovat se s lidmi, kteří z vás jen vysávají energii. A nejen na tom něco je.
Zápisky z Londýna / Letters from London (dvojjazyčná kniha)
Iva Pekárková
Londýnské postřehy, jaké žádná cestovka nenabídne. Angličtina, kterou spíš než v učebnicích, najdete přímo tam, v ulicích Londýna. Bylo fajn to číst, učení šlo hůř :).
Ohníčky všude kolem
Celeste Ng
Viděla jsem stejnojmenný seriál s Reese Witherspoon a jak se říká, že kniha je vždy lepší, tady si to nemyslím a to i přes to, že i k seriálu jsem měla výhrady, měl totiž extrémně utažené šrouby, z nichž mnohé v knize ani nejsou, například Mia byla černá a paní Richardsonová krom toho, že byla upjatá pipina, tak k tomu ještě taková jakási rasistka naruby ... a zase zpátky, čiliže není divu, že se mi pak kniha zdá při zdi a i když dějově pestrá, tak na chvíle k odplutí s postavou jaksi ... skoupá.
Čím starší, tím lepší, ale starší
Sophie Mas
Milé postřehy dvou půvabných hubených úspěšných Francouzek, které mají zato, že stárnutí je vopruz a je potřeba to rozebrat. Ono vás to, děvčata, časem přejde a možná za dvacet let vydáte knihu, kde budou jen krásné náladové fotky, jaké máte v této, a to mi bude úplně stačit :).
Ublížení na těle
Margaret Atwood
Příběh o ženě Reně, která se tak dlouho trápila nad kouskem, který jí vzala rakovina a nad možnou reakcí mužů v intimní chvíli, až jí život zavál do místa a situace, kde dostaly její dosavadní úvahy a trápení zcela jinou perspektivu. Skvěle a chvílemi celkem drsně napsaná sonda do ženské duše a Margaret Atwoodovou si do budoucna pohlídám.
Block Buster! – Pravdivý příběh The Sweet
Dave Thompson
Když jsem Block Buster včera zaklapla, měla jsem pocit, jakoby mi někdo umřel. Je to zvláštní, protože Brian Connolly to zabalil už před 22 léty a život se Sweet odpískal ještě mnohem dřív, takže proč tenhle pocit. Možná proto, že Dave Thompson z těchhle model udělal lidi z masa a kostí. Krásným způsobem vykreslil tehdejší hudební scénu v Británii a zasadil tam čtyři kluky, kteří chtěli dělat hudbu, dlouho se jim nedařilo prorazit, pak se trochu zaprodali, pak toho litovali, ale se vzrůstající slávou přišla satisfakce, pak ale i pochybnosti a věčné umělecké dilema: dělat si to pro sebe a nehledět na trh nebo se chtít zavděčit. Dozvěděla jsem se, že v Británii nebyli zdaleka tak vnímáni jako třeba v Německu či ve Skandinávii, i v Japonsku je zbožňovali, zatímco rodná hrouda je spíš ostouzela (citovaným kritikám skoro nelze uvěřit) a teprve po letech lidem došlo, že třpytivé hadříky a mejkap byly jen berličky, pod tím vším tepala čirá muzikantská srdce, talent a taky dřina. Tehdy píseň nešla k posluchači způsobem jako dnes, kapely musely poctivě odsoumařit kvanta koncertů na nejzvláštnějších místech, aby byly povšimnuty a kupovány. V knize se autor věnuje i tehdejším konkurentům Sweet jako například Gary Glitterovi, což jsou poznámky pod čarou, často velmi obsažné, ale často velmi vtipné. Mnoho prostoru se věnuje též podrobným popisům vzniku a nahrávání písní, lidem okolo, vocílkům a podobné chamradi, jakkoli důležité, též výčet diskografie všude po světě polkne hafo cenných stránek - raději bych si přečetla více o tom, jak šlo dohromady to hektické slavné desetiletí se soukromým životem. Nestojím přímo o bulvár, ale moc by mě zajímalo, co na to manželky, děti, jak to fungovalo, jejich pohled by možná mohl být dost zajímavý, protože lidi se jinak jeví na veřejnosti a mezi kámoši v kapele a jiní jsou doma. Nakonec sám Steve Priest řekl, že Brianovo pití a destrukce mohly vyvěrat z nakupení frustrací z dětství, kdy byl adoptován a dlouho to netušil, a že jeho pochybnosti o sobě samém mu nikdy nedovolily si plně vychutnat slávu. Jenže mezi sebou kluci o tomhle moc nemluvili. Osobně si myslím, že při citlivém scénáři a dobrých, sympatizujících tvůrcích, by z Brianova pestrého života mohl být úžasný film. Co je ovšem nechutný lapsus, ta obálka, na níž nejsou Sweet (jen obstarožní basák Steve se svou kapelou z USA).
