Knihomlok2015 komentáře u knih
Tak opáčko za mnou a konečně se vrhám do těch tří následujících. (Díky Argo, že jste to nevzdali) A opravdu jsem natěšená.
Páni.
Tak jo - vlastně jsem od téhle knížky NIC nečekala (přečetla jsem si ji především kvůli tomu obalu a novému edičnímu plánu jednoho nakladatelství) a dostala jsem toho mnohem VÍC, než jsem čekala. (krásnej protimluv, co? :-)
Je to takovej jednoduchej příběh, a když nad tím tam přemýšlím, vlastně tak trochu doteď nechápu, proč si spisovatelka zvolila jako jeho kulisy jednu planetu (mimochodem velmi povedené), když by jí stejně dobře posloužil klidně i ostrov nebo světadíl, ale prostě mě to opravdu moc bavilo a četlo se to jako po másle.
Narozdíl od mnoha z vás, kteří si níže stěžujete, že se to rozjíždělo pomalu, já pomalé začátky ráda a čím víc, toho o minulosti postav zjistím, čím víc toho osobně pročtu o tom, jak vznikají jejich vzájemné vztahy, tím pevnější mi pak ta mytologie připadá a drží příběh na pevných základech nebo alespoň tak vratkých, aby se to celé nesesypalo po první akci skřípající v soukolí celého příběhu.
Ještě by se slušilo zmínit, že Akosovy kapitoly jsem měla mnohem raději než ty Cyřiny a doufám, že příště dostane o trochu víc prostoru a kromě toho taky, že se nedočkáme dalších sedmi dílů - protože i když jsem opravdu natěšená na ten druhý, tak nějak bych byla ráda, aby byl i poslední. (přeci jen je to takovej jednoduchej příběh)
PS: A jestli Cira není tím, čím by měla být, jak se sakra naplní Akosův osud?
Zatím jenom tři, ale rozběhlo se nám to dost dobře, takže na čtyři jsem příště opravdu připravena. (snad Mark Lawrence taky :-)
Ten příběhu je vlastně krutě "úžasnej" (hlavně ty poslední kapitoly - o epilogu nemluvě) a ta první světová tomu dodává na velmi zvláštní atraktivitě (s druhou světovou se přeci jen člověk setkává o něco častěji), ale přeci jen mě trochu mrzí, že je to celé tak dlouho zabalené v tom neproniknutelném plášti mlhava, že mě to ze začátku skoro odradilo od dočtení. A Laurence tomu jako "detektiv" taky zrovna moc nepomáhá - asi bych dokonce řekla, že zatímco jako detektivka mě to vlastně moc nebavilo (ono se není čemu divit, když to vlastně není vůbec můj žánr) za to jako střípky ze života roků válečných a poválečných je to opravdu skvělé.
I když toho Vesper namluví mnohem víc než Tulák, přeci jen ten jeho příběh mám o fous zmutovaného psověka raději, přesto se však na třetí díl moc těším.
Dobře, na pár chyb jsem taky narazila (počítám jen ty, které mě vyhodí z rytmu - jinak je vlastně nevnímám), dobře trochu mě začínají děsit ti objevující se bohové, dobře nenávidím Adare a Kadenova linka je někdy opravdu hodně taková utlumená, ale i tak mě to prostě neodradí, protože je to pořád kur....sky dobré a já se nemůžu dočkat, jak to vlastně dopadne.
Páni úplně první komentář - trochu se mi právě zpotily prsty nad klávesnicí. Ale i tak mě to neodradí, protože opravdu je co chválit. Teda tak trochu. Ne, fakt je to velmi příjemné čtení a ubíhá rychle a lehce, má to prostě spád i nápad, ale...
Prostě je mi líto, že ti nejlepší nedošli šťastného konce a dokonce i toho, že jeden z těch né až tak dobrých zemřel. Sakra kdybych nevěděla, že na konci druhého dílu vlastně vyhynulo celé lidstvo, chtěla bych, aby to zůstalo v tamté časové rovině.
Nebylo to vůbec špatné, ale asi bych uvítala, kdyby byla Peterova linka přeci jen o něco rozvětvenější.
Je to opravdu zvláštní kniha - nudná i zábavná, hloubavá i povrchní, braková i filozofická, krátká i dlouhá, to všechno zároveň a měla rozhodně potenciál k tomu, aby byla skvělá. Ale to bych se nesměla pročíst až na samý konec. (neboli "Bůh je mrtev, ale ironie se má pořád čile k světu") Ten konec mě totiž bez přípravy připravil o postavu blízkou mému srdci a zatím nejsem schopná to autorovi odpustit, protože jsem si ji i přes všechny ty chyby opravdu zamilovala . (a ještě k tomu způsobem jakým to udělal).
Znáte nějakou hodně černou anekdotu na téma, jak to dopadá, když někomu slíbíte, že mu pohlídáte byt? Stane se samozřejmě to nejhorší možné. A o tomhle všem tahle knížka je. Má to jen jeden jediný háček, zatímco u vtipu se s největší pravděpodobností se škodolibou nevěřícností zasmějete, u téhle knihy litujete právě toho, že to není jen krátký vtip. Prostě a jednoduše je to velmi rozvleklé a chvílemi mi přidalo, jako bych byla účastnicí semináře, kde si přednášející honí své ego tím, že z pusy vypouští jedno cizí slovo za druhým, a to jen proto, aby dal zcela zbytečně najevo, že je všechny zná. O častém přirovnávání kdečeho k projevům lidských tělesných pochodů nemluvě. (pozor né však ve vulgárním slova smyslu)
Nejsem na facebooku , takže není divu, že mi ta knížka nic zásadního neřekla (sakra za to já si teď řekla o stínový profil).
Na to, že je to vlastně celé jen o jedné (Ne)Obyčejné pomstě, je to velmi dobře odvedená (nebojím se říct přímo excelentní) práce.
Za mě trochu zdlouhavější než by se mi líbilo, ale zamotává se nám to pěkně, takže uvidíme, jak to bude bál.
Když jsem byla asi v polovině téhle knížky, tak nevím, co mě to napadlo (a nebyl to úplně dobrý nápad), zabrousila jsem přesně na tuhle stránku a přečetla si komentáře. A protože jsou jaké jsou (alespoň ten od MarkettT by si to slovo SPOILER zasloužil minimálně velikostí písma 26), pojala velmi silné podezření, jak to celé dopadne a nadávala si do blbců, že jsem si celé to jinak velmi příjemné čtení pos.... (jediné co mi moc nesedlo byla vlastně jen ta bitva v Radě - přišlo mi to až moc takový jednoduchý - já vím)
Jenže pak jsem se dostala až na konec a ono najednou přestalo, to co jsem věděla, být důležité. Ty poslední kapitoly mě totiž naprosto dostaly a já nemůžu nic jiného než hluboce smeknout, bylo to silné, bylo to dokonalé a dotklo se to mojí duše.
Je to dobré, hodně dobré a jestli to bude v dalším díle ještě lepší, tak to má velkou naději zařadit se mezi ty úplně nejlepší.
Opravdu povedený čtvrtý díl.
I ten konec je oproti předchozím dílům méně uspěchaný.
Tak jo, čekala jsem něco trochu jiného, ale i tak to bylo celkem bezva. Dozvěděla jsem se něco o tom, jak (ne)vést knihkupectví, jaké to je pracovat v Googlu (že já se těm počítačům nevěnovala víc) a že se dá vydělat i na něčem tak šíleném jak jsou prsa (všech druhů a tvarů). Jo a taky, že by to tady někde poblíž asi chtělo horolezeckou stěnu. Ale i tak mě ze všeho nejvíc pobavila jedna taková nenápadná věta: "Nejspíš bych ale mohl něco olíznout." a přesně takový je i tenhle příběh taková malá nenápadná knížka, která na tváři vykouzlí stejně nenápadný úsměv na nepříliš dlouho dobu.
Já nevím, bylo tam plno dobrých nápadů, pár ještě lepších postav (Erwin, Steve a Michael mi opravdu přirostli k srdci) , o trochu méně skvostných okamžiků, ale tak nějak to alespoň pro mě nefungovalo dohromady, celou dobu jsem tomu tak úplně nevěřila a ten konec byl vůbec hodně divnej. (né to se Stevem, to jsem tak trochu čekala, ale všechno to ostatní, včetně toho, jak se to vlastně všechno událo)
PS: a tu baletní sukýnku jsem asi hodně nepochopila, protože ta mi přišla nejtrapnější ze všeho.