Knihomlok2015 komentáře u knih
Tak právě kvůli téhle knize budu muset přehodnotit svůj vztah k českým (a slovenským) spisovatelům. I přes velikost mé knihovny se jim tam zatím moc místa nedostává a ani poměr CZ versus SVĚT to Češi zrovna nevyhrávaj. (1 : 35?) Ale to hodlám v brzké době změnit, alespoň druhým dílem, tohohle velmi povedeného příběhu. Mě osobně to zatím dost baví a jsem hodně zvědavá, jak to bude dál.
Bohužel se musím přidat k těm několika názorům, že tohle je nejslabší díl série. Už hodně dlouho mi netrvalo takovou dobu se do nějaké knihy začíst, dokonce jsem měla asi dvakrát chuť tu knihu odložit (!). Ale vydržela jsem a po prvních cca 250 stranách se to nakonec zlepšilo. Přesto na mě ta knížka tak nějak působila neuspořádaným dojmem, jako špatně naladěné kejklířské housle. Nejdřív člověk přetrpí nudné šmidlání kolem Krasijského trůnu, aby přišla svižná pasáž z Angiers přímo zvoucí k tanci a pak najednou třemi rychlými tahy smyčce přímo proletíme parketem s Trnkou Damajem (to mi přišlo opravdu dost uspěchané a takové sekané) a je tu konec skladby, který mě svou brutalitou rozhodně nenadchnul, asi jako by houslistovi najednou prasknuly struny a na jeho tváři zanechali několik šrámů. A přinejmenším jedna smrt vysoko v oblacích mi přišla naprosto, ale naprosto zbytečná. A to nemluvím o tom, že Arlen s Jardirem se knihou sotva mihnou.
Takové pěkné napojení se na démonskou vlnu a příprava na čtvrtý díl, na který se hned vrhám.
Tak zatím je to pořádná jízda, pro mě osobně velmi příjemné překvapení - takže teď se připoutám ještě pevněji a pouštím se do dalšího dílu. (sakra co má Gavin v úmyslu s tím vězněm??)
Já nevím, na podobné téma už jsem četla mnohem lepší (ať už Oveho nebo Harolda Frye), ale i tak měl Frank něco do sebe a ty poslední kapitoly se celkem povedly.
Dobře za ten konec tři hvězdičky - tam jsem se opravdu nemohla odtrhnout (válečný Londýn byla opravdu síla), ale než jsem se tam dostala - to bylo opravdu skoro utrpení. Zbytečně zdlouhavé a někdy nepřehledné, když se jeden rozhovor najednou prolínal s jiným na jiném místě i čase. A co se toho tématu týče, mě osobně mnohem víc bavilo Prvních patnáct životů Harryho Augusta - připadalo mi to napsané s větší lehkostí i citlivostí. Zatímco s Harrym jsme se prokousávali k lásce i nenávisti osobně, Ursula měla všechno už nalinkované, aniž by k tomu odhalila jakýkoliv důvod, buď někoho milovala a nebo ne. Třeba Pamela - žádné společné zážitky, žádná podrobná minulost, společně strávený čas, jen pár rozhovorů a skoro řekla bych povinnost sesterské lásky- jinak nic. A tak by se dalo pokračovat dál. Proč milovala Teddyho a další? Asi mi tam prostě chybělo pár "životů" navíc.
Tak trochu Babička pozdravuje a omlouvá se, tak trochu Násobky sedmi - jediné co kazilo tu kouzelnou atmosféru byl na můj vkus místy až příliš strohý jazyk (chvíli mi trvalo si na to zvyknout) A protože jsem si nepřečetla originální název ani medailonek o autorce, dost mě překvapilo v jakéže to zemi se kniha nakonec odehrává - do kapitoly s madlenkami to totiž mohlo být prakticky kdekoliv.
No, není to úplně ohromují pecka, ale jako základní kámen série to obstojí i před menším zemětřesením - takže zbývá těšit se, co se bude dít dál.