Knihomlok2015 komentáře u knih

Tak jo.
Jak jsem si pamatovala z té první trilogie vlastně skoro všechno, tak u těchhle knih mám pocit, jako bych je viděla poprvé v životě – a musím své paměti poděkovat za tu její děravost, protože číst to znovu, a kromě té prokleté věty na konci toho sedmého dílu (jak já ji nesnáším), jen velmi, opravdu velmi mlhavě vědět, co mě čeká, je prostě skvělé a já se znovu zamilovávám jako poblázněná puberťačka, když dostane první pusu.
A ty kapitoly zrovna v téhle části jsou prostě neskutečné. Nemluvím jen o tom, že jsem si bláhově myslela, že Živé lodě si přeci číst nepotřebuju, když chci pokračovat s Kronikami deštné divočiny. A ono ejhle stačilo pár stran o nějaké Jek a všechno je najednou v troskách a já už splétám plány, jak to stihnout přečíst ještě do Vánoc, protože by mě ta zvědavost, ke komu všemu ta jména patří, nejspíš zabila. (opět jen mlha) A když se tam najednou objevil Burrich, tak to bylo, jako když se po dešti otevře nebe a zasvítí slunce a já brečela společně s Fitzem schovaná za zdí z papírů a písmenek a představovala si stejně jako on všechny možné scénáře, které nakonec nenastaly.
Takže jistě pochopíte, proč se mi pět hvězdiček zdá málo a proč jich zároveň tak málo dát prostě musím. Protože jestli je něco, co považuji za prvořadou povinnost každé knihy, tak je to právě to, že vás dostrká k tomu číst další její kolegyně, aniž by vám při tom držela na krku naostřené pero, a ještě vás přesvědčila, že to všechno bláznovství je vlastně váš vlastní nápad.

2 12.11.2018

Vlastně ani nevím, jak tohle napsat, ale mám z tohohle dílka velmi rozporuplné pocity. Není to typický Abercrombie - to by mi zas tak nevadilo, zatímco První zákon byl skvělý, ty další knihy už mě až tak nebavily. A oproti jiným dílkům v téhle kategorii pro dospívající je to pořád ještě velmi, velmi podařené, ale ….
Ale i přesto, že se to četlo velmi lehce přeci jen mě to trochu zklamalo - spíš však pro to, kdo to napsal, než pro příběh samotný (a pak že nemám předsudky:-( - nejvíc mě ale naštvalo to, že kdo je Nikdo jsem věděla prakticky od chvíle, kdy na něj měkosrdcatá kapitánka Šadikširram poprvé upozornila. (nejsem totiž zvyklá, že na něco takovýho přijdu tak brzy) Prostě to Abercrombie má alespoň u mě nastavené mnohem výš a já doufám, že to dožene v dalších dílech.

2 03.11.2018

Začíná mi docházet, že jako nájemný vrah a králův muž stojí Fitz za starou belu, ale jako člověka toho kluka prostě nemůžu nezbožňovat.
PS: A to, že vím, proč když myslí na Moly vidí Burriche, to je prostě .....:-)

2 22.10.2018

Páni, mě samotnou překvapuje, jak rychle to zvládám louskat a jak najednou nacházím časové okénka vhodná ke čtení, v místech, kde jsem to vůbec, ale vůbec nečekala. (konečně přicházím tomu čtení v mobilu na chuť)
Ale ono se od toho doopravdy nedá vůbec odtrhnout.

2 12.10.2018

Protože jsme s velkým nadšením zjistila, že nám s listopadu vychází další dílko od téhle velmi šikovné paní (Fragment jedeeee…), tak jsem se pustila po cca 8 letech do opětovného čtení téhle série. A opravdu, ale opravdu vám nekecám, je to pořád stejně dobré jako před těmi lety. (no popravdě už jsem načala druhý díl a je to lepší než poprvé - fakt:-)

2 05.10.2018

Já vám nevím. Ještě tak dvacet stran před koncem jsem byla na beton přesvědčená, že dám o hvězdičku víc než prvnímu dílu, protože tentokrát jsem četla s opravdu velkou chutí. POZOR asi si teď trochu zaspojleruju - tahle variace na Mr. a Mrs. Smithovi mě totiž bavila mnohem víc než ta Wanted(ovská) pointa na konci prvního dílu - kdo by nemiloval tu fintu jak otrávit manžela při něčem tak prostoduchém jako je vyplňování formuláře, o milostném likvidování všemožných zařízení hotelů apod. nemluvě.
Ale. Ano opravdu teď přijde ale. (nečekali jste to co?:-) Na samém konci mi totiž díky jedné téměř nepodstatné větě došlo (vlastně k tomu stačilo jedno jediné jméno - Edgar J. Hoover), že celou tu dobu jsem vlastně obětí toho naprosto Pitomého americko-patetického Patriotismu na různé téma od začátku až do konce.
Né vážně - ale shodit téměř všechny ty objednané vraždy jen na to, že milí zlatí šéfové škodí drahé skvělé Americe - ať už prodejem zbraní, drog nebo vládních tajemství mi přišlo jako omluva za něco, co by se v knize o nájemném vrahovi vlastně vůbec omlouvat nemělo - neomluvitelně slabé. (ta zmínka o sběru osobních informací ještě z dob Edgara J. Hoovera to prostě a jednoduše zabila)
Takže bohužel zůstávám za dvou hvězdičkách.

2 10.07.2018

Vzhledem k tomu, co se všechno kolem téhle série dělo, tak vlastně nemůžu napsat nic jiného, než díky všem zatroleným bohům, že jsem to mohla po tolika letech a peripetiích (skoro stejně napínavý příběh jako ten v knize samotné a další pírko k tomu) dočíst. Protože to byl setsakramentsky dobrý pocit dostat se až na ten šťastný šťastný konec. (ne opravdu ještě nejsem takový ten okoralý čtenář, který nedokáže pořádně šťastný konec pořádně docenit) Takže za pět.

2 02.05.2018

Zde napište svůj komentář - průzračně jednoduchá instrukce a já nejsem schopna ani toho. Komentář je svým způsobem zbraň, ostrá a svou mocí schopná vynést knihu do nevídaných výšin nebo ji srazit na kolena do nejhlubších bažin. Pro někoho spjatá se čtením stejně jako probdělé noci, unavené oči a prozívaná pracovní dopoledne.
A i přesto, že bych vám nyní chtěla tuhle knihu vynachválit až do nebe (co vynachválit, chtěla bych to vykřičet do celého světa až bych přišla o hlas), i přesto, že bych vám chtěla říct, proč miluju její smyls pro humor ("A pokud se nepřestanete takhle tvářit, můj pane, začnou si lidé ještě myslet, že snad máte srdce.") proč miluju to přátelství ("Ach, bohové, kde jsi Seyonne? Já tohle nechci."), a spoustu dalších věcí. I přesto všechno, že bych vás chtěla přivést na pokraj šílenství, až budete pátrat na netu, v antikvariátech i garážových výprodejích po pár posledních rozpadajících se kusech téhle knihy, nejde to.
Nejde to, protože to všechno co mám na srdci, a co navždy zůstane uzavřeno v krajině mé duše, to všechno, snad proto, že je toho až příliš, se rozpadne jen na pouhé stíny než to doputuje do mé hlavy a zaznamenají to mé prsty na klávesnici.
A možná, že právě to, že se ze mě stává jen ubohý, němý čtenář, by vám mělo stačit k tomu, abyste pochopili, co se vám snažím říct.

2 28.01.2018

Tak objektivní komentář ode mě tentokrát nečekejte a dost možná ani příliš racionální, protože tuhle knížku (potažmo trilogii) miluju už nějakých dvanáct let. (a to co milujeme, prostě milujeme a rozum do toho nemá co kecat, že:-) A i přesto, že ty roky na ní už zanechaly nějaký ten šrám, ostatně ty desítky dalších skvělých knížek taky, a sama určitě má stovky svých vlastních chyb a neduhů, to všechno jsou jen pouhé kosmetické vady, protože pořád ještě je to příběh, který stojí za to číst i po dvanácti letech stále znovu, znovu a znovu.
A ty poslední tři slova jsou prostě ..... (však vy víte:-)
PS: Raději se ani nezmiňuju o té rozpadající se trosce, která hyzdí mou jinak velmi spořádanou knihovnu vlivem opakovaného čtení - to lepidlo je prostě marný a po včerejšku mám z dvou půlek knihy najednou tři třetiny - díky bohu alespoň za to, že ještě drží nějaké ty jednotlivě se osamostňující rebelantské listy.

2 16.01.2018

Páni tak tohle je taková bláznivá blbina, až je to vlastně geniální.
I přes ten krvavej svinčík na konci světa, sperma, masturbaci, kouření, drogy, sex, rokenrol a alkohol je to vlastně jen velmi intimní historie jednoho mladýho šestnáctiletýho kluka (a jeho polské rodiny). PS: Jako zástupce opačnýho pohlaví v tom asi nikdy nebudu mít úplně jasno, ale jestli kluky v jeho letech opravdu vzrušuje naprosto všechno, co se kolem nich v tu chvíli děje, tak musím ocenit, že dělají někdy něco jinýho než sex:-) (né že by z toho někdy vyrostli, co?)

2 07.01.2018

Od jisté doby mám na Sandersona tak nějak jinej metr než na všechny ostatní "pisálky" světa.
A i když vzhledem k ostatním je tahle knížka ještě pořád hodně dobrá (Joel je opravdu milovánihodná postava a já doufám, že se to ještě rozjede) - tak nějak dokazuje, že i takovem spisovatelskej bůh jako Sanderson je taky někdy jenom člověk. (anebo prostě jen milují otec, syn ??? - protože darovat někomu nikdysenevzdávající hlavní postavu jedné knihy, je alespoň pro mě opravdu obrovsky láskyplné gesto, říkající víc, než se zdá)
Takže příště naviděnou.

2 01.01.2018

Slavnostně slibuju, že už nikdy nebudu podceňovat knížku, kterou jsem si koupila ve výprodeji za 19 korun, která má šíleně divný obal, a která láká čtenáře jedinou větou o ukradené ruce. (což byl mimochodem geniální tah - právě absurdita té věty nakonec rozhodla) Protože až na to, že jeden z těch příběhů zůstane navždy otevřený (což mi přišlo trochu líto) mi neskutečně sedla, a i když vypráví o chlapech, kterým bych se na ulici jinak vyhnula velkým obloukem, všichni ti blázni, tragédi a lůzři mi prostě a jednoduše přirostli k srdci. (samozřejmě kromě bratrů Toupových - no jednoho bratra)

2 11.10.2017

Jsem unešena.
Jestli z tohohle jednou nebude bible pro všechny veslaře, tak už nevím, jaká kniha by si to označení zasloužila. Autor sám musí být nadšený veslař nebo minimálně génius. Protože i přesto, že několikrát v knize zazní, že veslování je především o bolesti, o bolesti rukou, nohou, zad, celého těla a kdovíčeho ještě, mám chuť si najít dalších osm nadšených čtenářů a vyrazit na vodu v jedné osmiveslici s kormidelníkem. (nebo se alespoň vyučit na výrobce lodí)
Nejen, že se člověk najednou dívá na svá vysokoškolská studia v úplně jiném světle (dělala jsem sice školu při práci, ale dálnice a přehrady jsem při tom rozhodně nestavěla), ale tak nějak si i mnohem víc vážím té práce samotné. (prachové bouře, které odnesly tuny zeminy kamsi co pekel, mě prostě dostaly a to byl jen vrchol ledovce)
A to, že jsem byla vlastně poučena o spoustě věcí, o kterých by mě nikdy ani nenapadlo přemýšlet, je jen třešnička na dortu. (tak mě napadá, že právě tohle jsem očekávala od Já, Claudius a dostalo se mi toho ve vrchovaté míře až tady a já to milovala) A ač bych to považovala za nemožné, několikrát jsem se při čtení přistihla, že si představuju ten ladný pohyb bílých lopatek zajíždějících elegantně pod vodní hladinu a znovu bez jediné zaváhání prorážejících vodu zpět nejen při závodech, ale i v pasážích, které se věnovaly zbytku příběhu a dokonce mi slova plynula hlavou v tom nekonečném hypnotickém rytmu dokonalého pohybu. (já vím bláznivé)
A ten konec. Můj bože, ten konec. Ještě ve třech čtvrtinách té knihy mi bylo tak trochu líto, že už od začátku vím, jak to vlastně dopadne, ale chyba lávky, všechno to bylo totiž mnohem větší než jen jedna zlatá medaile. A bylo to dokonalé. Díky.

2 27.04.2017

I kdyby ne kvůli V Teradenu do roka a do dne (Lynch prohnaný jako vždy), Žesťovým žihadlům (učitelský přivýdělek za všechny prachy), Diamantům z tequily (jak těžký život hvězda má), Karavaně do neznáme (klasika) a Uvádíme (Frodův návrat a Piráti z Karibiku 18???), tak kvůli Bleskostromu stálo za to si tuhle knížku pořídit. Rothfuss se totiž vytáh a opravdu mistrným způsobem připomněl, proč jsem Jméno větru od první chvíle milovala.

2 19.02.2017

Musím říct, že tahle knížka je dílo plné rozporů od začátku až po konec. Ať už vás anotace navnadí na cokoliv, to šílenství, únos a dokonce i ta soulož jsou tak nějak méně tvrdé než jsem očekávala. A přesto, že se jedná o opravdu objemnou knihu, na těch 900 stran mi přeci jen připadá, že jsem se toho dozvěděla mnohem méně než jsem z tolika slov mohla. Zároveň je to však velmi čtivé a tak nějak to celé uběhne rychle a hladce. Ale ty čtyři hvězdičky stejně dávám hlavně kvůli Henrymu Rackhamovi a mnohem dřív zkusím přečíst Jablko než se znovu pustím do téhle bichle.

2 30.01.2017

Zklamaná opravdu nejsem, i když jednička tak nějak nabízela přeci jen trochu víc. Ale co mě opravdu mrzí je ta zbytečná asi trojitá záměna Taniela za Tamáse. Takové chyby je opravdu velká škoda.

2 26.12.2016

Musím říct, že to nebylo špatné. Pár nápadů přímo skvostných - kdo vyrůstal v devadesátých letech, taky se musel tetelit při těch odkazech na kinoprodukci všeho druhu (jo Bruce Willis zase jednou umíral těžce) a to zobrazení Smrti a její funkce mi bylo taky velmi blízké (o Bibi nemluvě). Jediné co mě trochu rušilo byl fakt, že i přesto, že na začátku je jasně dané, že Smrt vypadá jako on (taky vám přišla škoda toho nepřesného obrázku na každé druhé stránce? o přebalu knihy nemluvě), celou dobu se překlad drží ženského rodu, a pak najednou asi ve dvou případech, je to prostě on.

2 07.11.2016

Tak na rovinu - dvojka byla lepší. Tam mě totiž ta neuvěřitelně drzá, krutě brilantní pointa naprosto dostala (aneb jak se zbavit prince ze Šípova jednoduše a rychle). Tady ten díl alespoň pro mě už neměl tak tvrdej úder na plexus. Tak nějak to pokračovalo s nastaveným trendu nekorektnosti a krve, ale jako by se to právě točilo jen kolem toho (tolik slov od K na jedné straně jsem ještě nikdy neviděla), nemělo to žádnej další překvapivej nápad. (a strašně mě štvalo, jak se Jorg pořád jen shazoval tím, jakej je krvavej prokletej parchant a všechno a všechny jen přivede do pekla, bla, bla, bla) Přesto to pořád ještě hodně nalákalo na další čtivo od tohohle autora a já doufám, že v Princi bláznů Lawrence přijde s něčím větším než jen s jedním psychopatickým masovým vrahem - jinak by ta jeho promluva na konci (se kterou jsem mimochodem opravdu souhlasila) byla k ničemu.

2 29.09.2016

Tak jo jsem nadšená (hodně nadšená) a nejen tím, že jsem si počkala, až budu mít víc dílu naráz a přečtu je všechny najednou - kdybych neměla po ruce teď ten třetí díl, tak by mě asi trefilo -. takže jediné co mě právě strašlivě děsí je, že nemám po ruce ten zatracený čtvrtý.

2 17.07.2016

Tak jo nejdřív pár nadávek. Sakra, sakra, sakra. Já to věděla, že se mi ta neexistence třetího dílu v knihovně vymstí.
První díl byl totiž fajn, ale tohle mě prostě dostalo. Neříkám, že tam nebylo pár míst, které jsem očima sotva přelétla (nejvíc asi tu linii se Sašou), ale víc než co jiného to byla touha vrátit se zpátky ke Kaynovi a jeho rozrůstající se společnosti. (jinými slovy Jerek JE prostě bůh – a já stále doufám) Taky Polomág nám začíná růst do postavy epických rozměrů a jsem hodně zvědavá, jak to s ním bude dál. (Monika?) A díky mrtvým bohům za to, že Cole už není takovej vůl. (ty jeho (ne)hrdinský kecy totiž neštvaly jenom Sašu – i když za to zaplatil opravdu tvrdě)
Ale ty dvě poslední kapitoly - hm – musím říct, že to setkání na statku to prostě byla poezie v té nejhutnější formě, i kdyby to spisovatel celý „posral“, tak tohle byl moment, který si čtenář zapamatuje nadosmrti a to teď, to co se tam stalo myslím až jako to poslední. Prostě na mě z tý kapitolky dýchla tak silná poetická atmosféra, jako by se člověk najednou ocitnul uvnitř té nejstarší severské ságy. (já nevím, asi to bylo v tom naprosto protipólním chování obou návštěvníků, ale prostě to bylo dokonalý) Moment, který svou jednoduchostí dokáže na okamžik zastavit čas a oddělit hrdiny od zloduchů jen pouhými několika obyčejnými gesty.
Takže panu spisovateli možná odpustím i to, že jsem se nedočkala té kapitoly s názvem před 2 - 3 lety (a že jsem ji opravdu očekávala).

2 26.05.2016